Dovolená 2014

Cíl cesty: Ani letos jsme se o dovolené moc nebavili. Viselo to na tom, zda budeme mít dost peněz a také, jak na tom budeme s časem. Rodiny se přece jen rozrůstají. Stárneme a také okolnosti za kterých můžeme vyrazit závisí na více faktorech než je zdrávo. A tak se během roku vytvářely různé domněnky – tipy na cíl cesty. Všelijak se lobovalo až z toho byl jen pojezd po Čechách. I když někteří z nás si nechávali ještě pootevřená dvířka více na východ. Soptík chtěl na návštěvu k Ronin riders do Rzeszowa a navíc na konec dovolené navazoval tradiční sraz v Užgorodu na kterém jsme už mnoho let nebyli.

Takže budeme improvizovat – i v tom lze nalézt jistý půvab.

Cíl je tedy nestanoven, jen bylo domluveno, že dáme okruh kolem Čech, rozuměj kolem hranic, prostě od Aše až po Znojmo či naopak (a možná ještě dál...). A zakončení jsme naplánovali na Jenčusově svatbě.

Účast (začátek): Pukavec (Suzuki GSX-R 1000), Tráwa (Honda CBR 1000RR), Sopťa (Honda X11), Medák (Honda CBR1100xx), Lůďa (Honda Hornet 600), Maja (Kawasaki „Dalmatin“ ZX10R), Kozel (Suzuki GSX-R 1000), Strejda(Yamaha FZ6N). Část jede i Vohry (Yamaha XJ900) a Kešák (Suzuki GSX-R 750).

Jedem po Čechách, aby jela celá parta a takhle to dopadá...Jasně – předchozí sliby, že když jedeme kolem komína – pojedou s chutí všichni se poměrně brzy rozplynuly.

Den první, středa 16.7.:

Již druhý rok je místem srazu - BENZINA Sudoměřice. Čas 13:00.

Kozel je domluvený s Pukavcem a Medákem, že se sejdou v dílně u prézi, dají kafe a pokec a na pumpu pojedou pospolu. Cesta je v poho, dorazíme kolem 12:45 a už nás vyhlíží Maja a Sopťa. Vzápětí doráží Tráwa a Strejda, který je slyšet už z dáli. Vykuchal ty kamna pod sedačkou a pořídil nerez tuning od Lůdi. No a první flaška je na světě. To když ve 13:15 proletí kolem benziny Luďa na sarančeti (jak by řekl prezident) ani se neohlídne, neubere a letí dál. My zíráme jen s otevřenou pusou a zkoušíme mu volat. Ale jelikož známe Luďu, tak víme, že nechal mobil doma. Správně. Co teď? Dohodnem se, že půlhoďky počkáme a pak to začneme řešit. Po 25 minutách přilétl Luděk. Vyzvídáme co se dělo. Luďa tvrdí, že mu všichni říkali, že sraz je jako každej rok v Košíně u bufáče. Shodujeme se, že mu to neřekl nikdo. Myslel si, že jsme mu poprvé za iks let ujeli a nepočkali na něj. Tak prej zatlačil slzu a přemejšlel jak, že se to jede do Znojma. Chtěl najet na dálnici, ale nějak se mu to nepovedlo, tak si to rozmyslel. Řekl si, že zajede do Sudo na benzínu, tam dělá Majkova Šárka (v reálu dělá v Mitrovicích) a ta mu půjčí zavolat, kde jsme. Když se pak Luďi ptáme, jestli vůbec ví jak vypadá Šárka, říká ne. Prý by se ale doptal...:-). No a shodou těch 5 náhod nám na poslední chvíli vlítnul do náručí. První flaška na večerní siestu je dobrá. Pak se Tráwa s Kozlem rozhodnou zkontrolovat nahuštěnost pneumatik. He… Kozlovi nejde nafouknout předek. Zkouší to tak dlouho, až jim pneu ujde úplně. Koupí se nový ventilky, dofoukne a valí se směr Znojmo. Tenhle problém nebude po dloouhých debatách považován za dovolenkovou závadu a tudíž Kozel odjíždí bez píči na vejfucku (ale flašku samozřejmě na příští večer kupuje).

Valíme směr Kamenice nad Lipou, N.Včelnice a skvělou cestou, plnou zatáček, klesáků a stoupáků dorážíme do další klasické zastávky na cestě do Znojma a to dačické hospody u Koníčka. Někdo sedá uvnitř na kafe a kofolu nebo birella, někdo venku ukořistí stůl a oddává se labužnictví tam...

Kulturní referent Tráwa vymyslel, že bysme se mohli dojít kouknout na dačickou rozhlednu. Vydává se partička – Medák, Tráwa, Strejda a Kozel, kterej musí bo má foťák, tak abysme pak dali dohromady tyhle slátaniny.

Věž super, 51m, z roku 1586-92, ale těch schodů...

http://www.dacice.cz/turistika-1/pamatky/renesancni-vez/

Nakonec jsme rádi, že s náma nešel „marod“ Pukavec a i Sopťa, občasný to sportovec. Nahoře se kocháme, nejdřív pohledem na sličnou slečnu výběrčí, kterou Medák zkouší zlomit, nejdřív na studentskej lístek a když to nevyjde, tak na množstevní slevu a když nevyjde ani jedno, tak zaplatíme každej 20Kč a jdeme se jevit na venkovní ochoz, ze kterého je vidět do širokého-dalekého okolí. Fotíme jak divý a hulákáme na zbytek chlífáků, co seděj u Koníčka. Cestou dolů Medák zazvoní na jeden ze zvonů, ale jen lehce bo není celá hodina. Jdeme za ostatníma bardama, ale cestou se nám připlete do cesty další kultura a to letecké muzeum Viléma Gotha. Je pravda, že tohle téma nám není cizí a tak se jdeme kulturně vyžít ještě tam.

http://www.dacice.cz/turistika-1/muzea-galerie/letecke-muzeum-vilema-gotha/

Docela se nám to líbilo, vstupné dobrovolné (vysypali jsme tam veškeré drobáky), vlastník týpek v pohodě, pokecali jsme, zodpověděl pár dotazů a už jsme spěchali za ostatníma. Super překvapení pro nás bylo, že nás je o jednoho víc! Vohry se vrátil do hry. Domluvili jsme se, že ve Znojmě pojedeme nejdřív klasicky za Pepou na meruňky. Jedeme na Jemnice, Moravské Budějovice a to trošku na blind, bo Sopťa se nemůže Pepovi dovolat. Máme číslo jen na pevnou do garáže.

Když dorážíme k vratům Čermákova servisu, je zamčeno a na vratech visí cedule oznamující dovolenou. Nebereme na to ohled a hlučíme a jinak na sebe upozorňujeme. Vohry uviděl, jak se pohnula záclona a to je dobré znamení. Po chvíli už nám Pepa otevírá a my vjíždíme na jeho zahradu. Vítáme se a kecáme o všem možným, jako každý rok. Rádi se vzájemně vidíme. Přichází se s námi pozdravit jeho pěkná dcera, kterou vidíme poprvé a Sopťa jí hned hrne klíny do hlavy.

Standardně si slibujeme setkání na Jawáči v Jizbici, ale kolikrát jsme se už někde potkávali a nakonec skutek, utek...uvidíme. Loučíme se a vyrážíme směr benzína u Lamy. Fotíme se s lamou a pokračujeme k Pavlovi do Popic, kde už jsme očekávaný.

Opět vítačka, zjišťujeme, že Markéta je s Adamem opět na dovolený a pak poznáváme Pavlovu novou přítelkyni. Dáváme první Hostany a plánujeme cestu ke Kameni pravdy. Jídlo bude připravené cca kolem 21, což je bomba.

Vyrážíme, bereme s pivkem v ruce a Sopťa tankuje ještě do petky, bo je z nás nejrafinovanější a schůze se většinou protáhne. Usedáme postupně na Kámen a říkáme svoje názory na dovolenou, účast, neúčast,plány na trasu, plány na trasu na přístí rok a další důležitý záležitosti, co je potřeba probrat při většinový účasti...Při tom všem se pěkně vyndáváme a tak radši jdeme dolů do Pavlova klubu se najíst a plánovaně se dodělat úplně. Cpeme se výborným pečeným kolenem, stylově okurkama a spoustou dalších pochutin z Pavlovy kuchyně. Také zjišťujeme, že Maja zabředl ve své podnikavosti i do pekařství...viz.foto.

Ještě nás přijíždí navštívit Bagoš na policejní Jawce, stylově oblečenej, což už někteří z nás náležitě neoceňují.

Na kutě (kam kdo upadne, ať už zahrada, u motorek, uvnitř na lavičce nebo v posteli v patře) jdeme cca kolem 2:15 (čas poslední fotky).

Den druhý, čtvrtek:

Ráno se zdá, že jsou všichni ok, nebo se alespoň tak tvářej, takže nic nebrání, abychom se nasnídali, sbalili a vysekli poslední fotku. Vohryho si oblíbili Pavlovi dva psi, čili plánujeme, jak je přidělá na mašinu. Další trasa povede přes Rakousko???. Což není nikterak jednoduchý ! Je to sice blíž a lepší cesta, ale od prezidenta čeká Sopťu příval peprných slov. Nakonec opravdu vyrážíme, věřil by tomu někdo? Chytit nás tam chlupatý, tak splácíme pokutu až do smrti. Nebo by je musel Sopťa ukecat, což by šlo dost těžko, když neumí německy.

No nic přelítneme to přes Retz (asi 50km) ve vší slušnosti (z toho se jednou otáčíme za vesnicí bo jsme špatně uhnuli), abysme nebudili zbytečnou pozornost a šťastně stavíme na oběd ve Slavonicích., Ač město, valej to tam po ulicích samé John Deere, tak se jako divíme, že českej zemědělec jakože asi dostal přidáno. Ale ouha - všechno jsou to Rakušáci, co u nás zkoupili všechny pole...trošku nás to zamrzí, ale co už...

Pokračujeme na Novou Bystřici, Třeboň , kde tankujeme a pověřujeme Vohryho, aby nás vedl. Jezdí totiž Šumavu s kamionem a má to kolem Budějek a Vimperka najetý. Soptík stále agituje, že ví o pěkném kloši u Čepice a my mu věříme. Občas se nám to vyplatilo. Chceme bezpodmínečně první chrápání někde bez lidí, v lese a třeba jako bonus i vodu, což ale není podmínkou, jelikož se ještě necítíme. Takže Budějky, Netolice, Vimperk, Husinec, Kašperky a Sušice. Vohry to vede. Cestou stavíme pouze na kávu v Češnovicích za Budějkama. Počasí je všelijaký, ale zatím se většímu slejváku vyhýbáme. U hospody, kde sedíme se zrovna stavili dva Dojčlandi na GS Bávech a udiveně čučí na Luďovo Sršně. Valíme dál bez komplikací. Poprvý a naposled za tuhle dovolenou zmokneme, ale jen aby se neřeklo, kdyby chcalo víc tak máme instrukce zastavit bo Vohry jede jen v mikině. Za Sušicí se Soptík mění

s Vohrym a vede to. Dojíždíme k obcím Žichovice a Čepice. Radíme se co a jak.

Okukujeme stavení u silnice, co vypadá, jako bejvalý Džízídý a opuštěně, ale nějak se nám to nepozdává. Sopťa jede obhlídnout ten slibovaný flek, který si za domácí úkol našel doma v mapě. Přijede s tím, že se tam blbě jede, musí se polňačkou, leseme, polem a v lese je pak řetěz co se dá podjet a pak je ten super lom. Opět se nám to nějak nepozdává a máme myšlenku na kemp, stánek a Otavu. Nakoupíme a pak se uvidí. Ještě, že máme hubu a doptáme se kolemjdoucích na krám a prej je hned tady ve vesnici, ale nevědí, jestli je otevřenej. Je. Tak stavíme a narazíme na prima zachovalou paní šéfovou a ukecanýho šéfa. Ty nám radí jinou příjezdovou cestu (Soptík na ní blbě odbočil a skoro to tam složil)a že lom je naprosto úžasnej. To jsme měli věřit už Sopťovi. Majitel je prý sice divnej, ale jezdí jen občas, takže se nemusíme bát.

Jdeme do toho – kam taky, když už jsme v sousední hospodě dali každej po 2 kusech (plnotučných). A u zachovalé paní výčepní točíme pivo do petek, aby bylo u lomu co pít. Vyrážíme. Cestu přežijeme vcelku v poho, jen Vohry v půlce kopce ztratí chleba a dorážíme k řetězu přes cestu. Strejda a Kozel se jedou podívat na vyhlídku a hned se jim tam zalíbí i na kloš, ale ostatní pokračujou dál za řetěz. Výhled co se všem naskytne, bere dech. Nádhernej lom, příroda, skály, prostě krása a to nejsme žádní romantici. Tam si dotáhnout samici, tak jde všechno samo...

Vytváříme jakousi vozovou hradbu a koukáme, že máme i přichystaný, nařezaný dřevo. V duchu děkujeme panu majiteli. Vybalujeme se a načínáme první lahev vodky, asi od Luďka za zmatečnost při příjezdu. Koupeme se- vyháníme vlky, lijeme vodku, rozjíždíme oheň k večeři. Je to tady fakt balzám na nervy a sen všech klošáků. Načínáme druhou flašku, asi od Kozla za krátké čekání při výměně ventilku a nevšímáme si, že Strejda klopí asi o trošku víc než ostatní. Sesedáme se kolem ohně a každej peče co má. Strejda už jí má jak vidle. Potácí se po svojí celtě, občas upadne a mlátí buřtem na klacku o šutr u ohně v domnění, že se dřív upeče. Chvilkama usíná, je dobře, že opéká nad kamenem, aspoň se mu buřt nespálí. Po chvíli se budí a nabízí svojí večeři jako zakusku k vodce. Pak klasicky odpadne Luděk.

Pukavec začíná hrátky se svojí paralyzující baterkou. Ukáže Vohrymu jak se ovládá a ten neváhá dát hned šlehu Trávowi. Hned potom sobě do kolena, čili to je fifty-fifty. Pak už si dává každej bacha, jen prezident se snaží vyplašit Luďu, ale ten se slovy: „Sopťo di do píči“ ,v klidu polospí. Vohry má choutky jít dolů do hospody a Kozel s Tráwou už se skoro chytaj. Vzdali to, když si představili, jak se vrací nahoru do toho kopce. Potmě.

Den třetí, pátek:

Ráno se budíme celkem brzo, jelikož Sopťa vyžaduje hrnky, aby nám mohl udělat ranní kávu. Začínáme se sbírat, snídat, pomaličku balit, stříkáme řetězy, když v tom od vstupu do lomu řev... Pan majitel. Asi je zrovna ten půlroční víkend, kdy se tady zastaví a obhlídne svůj majetek...Nadává, že jsme jeli do zákazu vjezdu (mysleli jsme si, že je to vtip bo byl nakreslenej na papíře a asi ve 3 metrové výšce na stromě) a že na nás zavolá cajty. Je to prý stejný, jako by si vzal naší motorku a začal na ní jezdit. Slovo si bere „jednatel“ Sopťa a převelice klidným hlasem mu vysvětluje, že to není stejné, to by byla krádež a my že mu lom nejenže nekrademe, ale protože jsme slušní čundráci, uklidíme po sobě veškerý odpad. Dáme ho do pytle, který je připravenej u vstupu a nijak lom nezničíme, což by se jemu s naší motorkou mohlo stát. Tím mu trochu vezme vítr z plachet, tak nám aspoň vynadá, že to sypeme do jeho pytle na odpad a on to pak musí vyvážet. Potom ho napadlo, že by nám z mašin mohli téci provozní kapaliny a Sopťa říká „Ale máte to tady moc hezký“ a týpek na něj: „Neměňte téma pane“ .

Strejda se ho celkem netakticky ptá, jestli chce nějaký prachy. Stejně bychom mu nic nedali. Pak málem provařil, kdo nás sem poslal, ale vše je zažehnáno a pán odchází.

Vyrážíme směr Rábí, za trochou kultury. Stavíme pod zříceninou hradu a slečna brigádnice nás obere o 120,- za parkování . Medák to ještě usmlouval na množstevní slevu. Výpravu na prohlídku tvoří prezident, Tráwa, Kozel, Strejda, Medák a SopŤa. Ostatní se hodlají poflakovat a povalovat u kašny na parkovišti.

Koupili jsme si lupen a volíme zlatou střední prohlídku. Jdeme na sraziště a vyfasujeme ne zrovna krásnou průvodkyni, ale co už. Malér nastává, když promluví. Piskule. Tráwa říká, že třeba mluví normálně a teď jen přepnula do průvodcovského módu. Začátek je vtipný. Po prvních pár větách slečny průvodkyně, přijde Kozlovi sms. „Tak se nám dostaly drogy do republiky, to je jako rakovina tohle svinstvo, nezná hranice“. Následně jsme všichni upozorněni, ať si vypneme telefony a nerušíme výklad.

Prohlídka je pěkná, působivá, zasmějem se, když nám ukazuje výsernice. Slečna nám zakazuje jít na balkon a jdeme v protisměru na nejhořejší vyhlídce. Prostě rebelové. Po prohlídce se vytelíme na nádvoří a představujeme si, kdyby nám to patřilo, jaký by se tady dělali kalby. Medák se jde zhoupnout na houpacím koni, kterého málem vyvrátí, bo není konstruovaný pro tak těžké děti.

Pak už za zbytkem a hurá dál na cestu.

Dnes jedeme až do Aše. A cestou si dáme pokec s Fotrama , kteří číhaj na hranicích na Frantíky. (Ještě se udála jedna nemilá věc. Pukavec nechal kapky proti jeho bolesti u Pavla v Popicích a ten navrhuje, že se chce projet a že aspoň bude mít cíl a že mu je přiveze. Pak volá, že ho u Třeboně srazil v koloně nějakej Rakušák. To je nám moc líto. Ve finále Pavel dojel dom, jel do nemocnice, že ho to trošku bolí. Ano- zlomený kotník a dvě žebra – to bolí. Je to frajer, leckdo by to nedojel a hned mastil do špitálu.)

Takže řešíme kapky bo prezident je bez nich mrtvola a vyhrožuje, že bude muset jet domů. Podezříváme prézu, že se vypracoval na docela slušnýho mašťáka. Valíme do Poběžovic u Horšovského Týna, kde se chceme nabaštit. Soptík zkusí cestou kolegyni, aby nám dala typ. A ejhle – ona je zrovna u rodičů. V místním hotelu Hubertus dáme chutnej oběd a kecáme u cigára a kávičky s kámoškou. Řeč se ztočí na kapky, kdyby náhodou??? A ona, že je má babička doma, prej: „Myslíte ty zmašťovací kapičky?“ a že pro ně dojde. Záchrana...

Loučíme se a jedeme na Přimdu a Rozvadov, kde máme spicha se Starejma Fotrama. Jenže na dálnici se jen tak do protisměru nedostaneš – a tak to pošleme do Německa. Na to, že je rychlost na německých dálnicích neomezená se docela loudáme. Někteří jedinci to nevydrželi, a když uviděli stát u dálnice u nás populárního Passata, spolu s prdelí se jim sevřely i výfuky. Otáčíme to na nebližším sjezdu a valíme z5.Tuhle dovolenou už máme západ zmáknutej, čili no problémo, jsme tam totiž jen 5minut.

Pokecáme s Fotrama a zjišťujeme, že bysme měli jet, jestli nechceme hledat kloš za tmy. Nechceme. Frantíků se teda nedočkáme, ale pokec dobrej. Valíme na Tachov, Mariánky a Cheb. Docela to ale odsejpá a tak v klidu nakupujeme něco jídla v ašském Tescu. Na parkingu Soptík s Tráwou čeknou mapu a rozhodují se, že se pojede k rybníku u obce Studánka. Jedeme po rozkopaný silnici, kde musíme dávat bacha, aby nám bagr neurazil hlavu (myslím, že tam byl zákaz vjezdu) a dorážíme na místo, kde by se dalo zaklošit.

Stavíme u hospody a radíme se. Tráwa, Medák a Kozel to jdou okouknout, ostatní dávaj pivko. U rybníka je něco jako kemp, ale když se ptáme po nějakým správci, tak nám řeknou, že je to tady všech / ničí a že můžeme kempovat kdekoliv. To už jsme někde slyšeli. Najdeme místo na „pláži“ přímo u rybníka a jdem se pochlubit ostatním. Přejedeme tam a všem se kloš líbí, takže vybalujeme, rozděláváme oheň, koupeme se, chlastáme, prostě klasika. Med dal mezitím echo bratránkovi, nebo kdo to byl, nepokrevní příbuzný, biker – co přilítl na pokec. Máme se aspoň před kým vyprsit se storkama.

Tráwa s Vohrym dojdou do petek pro točený, takže bomba. Po večeři někteří odpadnou a tak Tráwa, Vohry, Strejda, Kozel, Medák a Sopťa jdou na jedno do knajpy, kde je nemluvnej, ale pohodovej výčepák. Hned ve futrech nás počastuje větou, že už chtěl jít domů spát, ale když už jsme tady tak ať jdem dál, tak sedáme, Sopťa chce ubalit, ale kdy mu řekneme, že stejně budeme muset jít ven, tak usíná s čelovkou na hlavě. Kecáme o všem možným, dáme cca 2-3kusy, turka na lepší spaní a jdem klošit.

Den čtvrtý, sobota:

Probíráme se ranním trojbojem – káva, koupel a bašta. Dnes se s námi loučí Medák, který kvůli naší každoroční dovolený, nebyl bráchovi Márfimu 39let na narozkách. Ve 40-ti to musí napravit, což chápeme a neztěžujeme mu to. Jedem přes Hazlov, Kraslice, Nejdek a Jáchymov na Klínovec. Za Perninkem vjedeme opět do zákazu vjezdu a po rozkopaný silnici, kde musíme opět dávat bacha, aby nám bagr neurazil hlavu pokračujeme na Boží Dar. Dojíždíme až nahoru k rozhledně a nestačíme se ohánět. Nejdřív myslíme, že nás napadl roj vos, ale dozvídáme se, že to jsou „bzíkavky“ co žijou jeden den a nic nikomu nedělají, tak si jich jakoby nevšímáme. Někteří lezou na rozhlednu, jiní nadávají běžcům, proč si radši nedají cigáro a pivko. Z rozhledny koukáme na Doupov, přechodný domov některých z nás - vojáků.

Dále jsme se rozhodli jet na Měděnec, kde je nějaká štola, takže bysme dali kulturu a oběd. Mimochodem Krušné hory moc dobrej pojezd.

Stavíme ve vesnici a jdem nejdřív na ten gábl. Vohry si dává „krutý výpečky“ (rozuměj krůtí), kde ho už název měl upozornit, že nemusí být všechno ok. Chceme jít do štoly, ale když vidíme, kde je vstup (cca půl kiláku od nás do kopce) Vzdáváme to a radši si schrupneme u silnice ve stínu- to máme rádi.

Chomutov, Most, Lovosice, Litoměřice . Dneska chceme klošnout v Úštěku u rybníku Chmelaře, kde má Sopťa, kdo taky jinej, kámošku. Zkoušíme výdrž Luďovi nádrže (má jí nejmenší) a zjišťujeme, že kolem 230km na jednu nádrž v pohodě ujede, podle jeho slov, ale jen s vymačkáváním spojky.

Dorážíme do Úštěku. Pozdě nám došlo, že je sobota a prázdniny . A ještě tu mají nějakou “Pirátskou noc” a břehy rybníka jsou v obležení cca millionu lidí. Trošku nás překvapuje chování Pukouna, kde bysme čekali výbuch a nadávky, ale on jen suše prohlásil, že s tím počítal a připravil se na to.

Seznamujeme se s Klárkou a jejím manželem Márou. V poho lidi a začínáme pivkem. Čekáme, až vypadne z louky bílá dodávka, abysme mohli zaklošit na jejím místě. Nakonec to vzdáváme a uděláme hradbu z motorek kolem stromu u ní, čili nás v podstatě i kryje. Tráwa odklízí podpapíráky protože se shodujeme, že s tím má z Chlífu nejvíce zkušeností. Je to frajer. Jdeme se vykoupat, ale dlouho tam nevydržíme bo tohle je opravdu KAČÁK se vším všudy. Takže se v podstatě ušpiníme a jdeme ke Klárce na piváka a večeři. Dáváme si smažák, klobásu, prostě kempovou stravu. Kalíme statečně. Prokládáme to panáčkama a kecáme, což je dost obtížný bo tady hraje místní country kapela. Aspoň něco děje. Ještě vidíme ohňostroj a z druhýho břehu slyšíme bigbeatovou zábavku.

Postupně odpadáme.

Den pátý, neděle:

Vohrymu je blivno a tak už od rána hází jednu tyčku vedle druhý. Děláme si z něj prdel, že to má po krutejch výpečkách. Častujeme ho jeho častou přezdívko – “Roman Tyčka”. Strejda, jakožto doctor, mu dává nějakej protijed. Balíme se a po nejhorší části dne, což balení rozhodně je, Luďa kontroluje olej a zjištuje, že je skoro na dně. Kdo mu teda vybalí a věnuje olej (neveze si ho)? Kozlovi se ho zželí a vybaluje. Luďa děkuje nejvíc a po týhle historce se jdeme loučit a zvedáme kotvy.

Jedeme do Pekla u Trutnova. Směr Česká Lípa, Liberec, Tanvald, Harachov a Vrchlabí - Trutnov, kde chceme navštívit týpka, co známe v kempu Peklo.

Cesta nejdříve docela odsejpá, ale v okamžiku, kdy projedeme Harrachov směrem na Vrchlabí - konec. Ve Vrchlabí se najíme v podivné hospodě – ale jídlo dobrý. Silnice kolem řeky Čisté je v rekostrukci a jede se na semafory. Nakonec nás to před Trutnovem hodí někam bokem a tak se ptáme na benzině a jsme malinko zmatený. Zjišťujeme, že je to necelej kilometr, tak jedeme.

Tam už na nás čeká Kešák, čili se rozrůstáme o jednoho člena.Vítáme se s Peťou. Týpek motokrosař-endurista a já nevím co ještě. Jenže má ruku v sádře. Tak začínáme kecat . Vypráví, že v Rumunsku, když prováděl nějakou výpravu, tak skočil z asi 6 metrové stěny a měl zlomený levý zápěstí a z pravé ruky mu koukala kost, kterou si ještě zlomil. Rumunskej doctor mu prej přinejmenším zachránil ruku, kterou mu chtěli prvotně amputovat. A tak si dává nucenou dovolenou. Za výčepem jeho manželka a vlčák Džek.

Domlouváme se, že tu zůstaneme. Jeden den na odpočinek, za dobrý ceny, s ubytkem, co má pro enduráky. Taky hlásí nějakej vyrvál, tak jsme rádi, že máme v pohodě bydlení za zády. Sopťa odmítne spát v pokoji, tak si kosí křoviňákem kus louky bokem, u ohniště a rozjíždí tam privátní dejchánek o buřtech a rumu, který přijde mlsat i Lůďa. Asi po čuchu. Kozel s Kešákem se později přidávají s heslem “punks not dead” a spí okolo ohniště.

Den šestý, pondělí:

Ráno snídaně šampionů, nějaký to malý pivko na spravení, rozloučení s Vohrym, kterej už nemá prachy a musí zítra do rachoty točit koláčem. Kozel zjišťuje, že v noci sebral žhavý poleno a má puchýř přes celej prst. Dohodneme se, že se půjdeme projít, věc nevídaná. Je tady stezka, co vede okolo Václavova Hrádečku, tak jdeme na čumendu.

Peťa nás vyvede na správnou cestu a ukazuje nám v lese “DRÁŽKY” co tam dělají krosaři. Neskutečný krpály, co snad nejde ani vylézt, natož vyjet na mašině. Pankáči. Okoukneme hrad Břecštejn-Silberštejn a Vašíkův Hrádeček a oklikou se vracíme do Pekla.

Z dlouhé chvíle vymyslíme, že si chytíme rybu v rybníce u kempu a vyzbrojujeme se sítí na nohejbal, spravenou našima pavoukama. Stále nám někdo kazí výlov, ať už je to plavení koní, nebo známý majitelů. Když už nikdo nejde a ryby najedou na naší stranu, tak jdeme se sítí a chytáme….pěkný hovno. Asi nejsme tak chytrý, nebo ryby blbý, aby nám tam nějaka uvízla. No nic dáváme si večeři od Peťovi sličné manželky. Rozjíždíme turnaj v pingpongu, kterej se vyvýjí nadmíru zajímavě, bo Maja, takřka professionál, prohrává hned úvodní zápas se Strejdou. Tak se jde vyblít a spát. Pokračujeme bez něj a vítězem se stává asi Strejda před Kozlem.

Pak příjíždí Václav další lokální borec,co provádí neznalé holanďáky do Rumunska, Maroka a jinejch zajímavejch zemí. Tenhle tandem – Petr a Vašek rozjeli u pivka vtipný historky z cest. Třeba tu o nejlepším, holandským spacáku na zeměkouli, nebo jednu o sraní v poušti. To si tak jde Václav v Maroku ráno do pouště prohlídnout východ slunce, romantika jako piča, jedna duna, druhá duna, třetí duna a najednou sraní…pískem prej to bolí jaxviň. To se musí slyšet.. Tlemíme se, kalíme, hulíme, prostě super večer. Pořád nemáme dost a škemráme na Sopťovi flašku myslivce, co má ještě zašitou, nedá nám jí a my mu ráno v duchu děkujeme.

Sopťa, Kozel a Kešák spí zas venku, ale v noci se něco málo přihnalo, tak se pakujou vnútri, kde mají zázemí. Sopťa sebou přinese sice půl louky, ale ráno to snad zamete.

Den sedmý, úterý:

Dnes nás opouští náš president Pukavec, kterej se chystá na dovolenkový pobyt v nemocnici. Je nejvíc pankáč, že vůbec jel, každej kamínek ho musel bolet jaxviň.

Jdeme platit. Hodně nás překvapí jakou má Sopťa výbornou paměť. Má volové!!! Dohodneme se, že zaplatí pokladník Kozel a pak to vydělíme lidma. Ale Sopťa, samorost, si pamatuje všechno co za dva dny snědl a vypil, takže jde platit zvlášť. Pak zas čekáme až přijdou s konečnou sumou, ale oni čekají, že budeme chodit zvlášt bo jim Sopťík neřekl, že on je rarita a ostatní budou platit dohromady. Tohle se nepovedlo.

Vyrážíme už bez prezidenta, což je za prvý divný a za druhý to zas zamíchalo formací. Nevadí, nějak se s tím srovnáme.

Jedeme na Červený Kostelec, Náchod, Deštné v Orlických horách a tady dáváme oběd v docela pěkný hospodě. Kozla někde sejmul moribundus, tak ho Strejda dopuje práškama, aby aspoň trochu fungoval. Funguje.

Po obědě obligátní půlhoďka oddychu pod stromama ve stínu. Tráwa někde vyčetl, že je tady možnost si půjčit koloběžky. Vyvezou Vás lanovkou na kopec a pak tradááá, závody dolů. Jdou do toho Tráwa, Maja a Strejda. Ostatní odpočívaj. Týpci se vracej úplně z-adrenalinovaný, vyhrál Maja, když už mu nevyšel ten pingpong tak mu to přejem. Prej dával kolínko v zatáčkách jak na Dalmatinovi a nebrzdil, tak to není divu, že vyhrál.

Jedeme dál do Králíků a u tankování jsme rozjeli pokec o dnešním kloši. Hned vedle benzínky krám a tak bychom mohli při tankování rovnou nakoupit. Dochází nám, že už to budeme muset otočit k domovu a ve čtvrtek chrápat někde mooooc blízko Krchleb – jinak svatbu- zátah nestihneme.

Soptík začíná sondovat okolí. Dotazuje se na pumpě a studuje mapy. Najednou se u stojanu objevil týpek na Transalpu. Sopťa ho hned podrobil klíčovému výslechu. Objasnil mu okolnosti a typ nakonec povídá:“ Když tě tak poslouchám – vím úplně přesně, co chcete.“ Natankuje a dovede nás tam. Je to tak 15 km. Sice se trochu ošíval , že musí počkat až nakoupíme, ale nakonec přisedá na lavičku k nám.

Dohodneme se, že si nakoupíme v Penny co je pod benzínou na etapy. Kecáme s ním, na první pohled je v pohodě, na druhej se trochu zasekává v řeči a vypráví, že se vyválel na mašině a je v invalidním důchod.

Když jsme nakoupili vede nás. Jede celkem pomalu, na což nejsme z dovolený moc zvyklí, nutno podotknout, že má ale cestovní enduro. Dorážíme k Jablonnému nad Orlicí a za ním, před nějakou vesnicí odbočujeme, týpek staví a posílá nás lesní cestou dál do zákazu vjezdu, okolo šutrů co tam jsou, aby tam nikdo nejezdil…to už na týhle dovolený taky známe. Stavíme u lomu, stejně krásným jako ten první, slejzáme z motorek a zdravíme nějakou rodinku co se tam kochali. Ti nám říkají jestli jsme neviděli ten zákaz vjezdu, tak říkáme, že jo a oni, počkejte až to zjistí majitel...ale to už viděj přicházet onoho týpka, kterýho očividně znají a je nakonec všechno v poho.

Loučíme se s ním, děkujem za nalezení super kloše a obhlížíme, kde bysme se vytelili. Je tady i nástěnka s informacema co je tady za zvěř, ryby a hmyz, takže víme co nás pokouše. Luďa nachází místo snů. Nahoře nad lomem, cca 2m od hladiny je prostranství od pole kryté stromy, s ohništěm a s výhledem na lom. Co víc si přát. Při tomhle pohledu si vždycky říkáme, že jsme rádi, že nevyhledáváme kempy, hotely, hostely a jiný kraviny, ale že nám stačí tahle paráda.

Rozděláváme oheň a na druhý břeh si přišel chlápek nachytat návnadu. To se dozvídáme, když jde okolo nás hledat dlouhý klacek na vezírek. Dáváme se s ním do řeči a půjčujeme mu nůž a on nám říká, že je majitel lomu dost v poho a že na nás nikdo nepřijde. Tak mu říkáme, že tohle už jsme letos taky slyšeli, ale nic si z toho neděláme, protože už máme dávku. Pak přichází nějaká rodinka a ptá se pána, jestli by bylo možný mít tady u lomu svatbu. Taková romantika je to tady...

Koupeme se, voda je nejlepší a děláme si buřty a jinou večeři. Při tom koluje všechno možné. Piváci, vodka, zápitka a něco málo z našich zahrádek...

Kozel dneska odpadá první, což je prapodivné, jinak vydrží dá se říct nejdýl. To bude asi tím moribundusem. Ještě se dopuje a slibuje, že jde jen odpočívat a ještě přijde. Týpci si to dávaj a je celkově veselo. Kozla budí až Maja, kterej řve, že hoří a chystá se, že bude hasit než ho utře Sopťa s tím, že se nic neděje, že jen přiložil. Bylo to tak, že Sopťa , když šel spát, tak hodil nálož na oheň a odešel. No a Maja, když se probral tak viděl jen oheň na vršku a nikoho okolo, no a jako správnej hasič, chtěl hasit...

Všechno se vysvětlilo a šlo se spát.

Den osmý, středa:

Ráno se domlouváme, respektive Sopťa navrhuje, že bychom to mohli vzít kolem restaurace, kde byl na kontrole Pohlreich. U Zběhlíka se to tam jmenuje, a že je vychválil, či co, tak že to teda zkusíme. Vyrážíme na Lanškroun a docela to pálíme, ostatně asi jako celou dovolenou. Jedeme přes Opatov na Svitavy a pak Litomyšl, kde máme uhnout na vesničku Čistá. Jelikož v tý rychlosti jsme nestihli odbočit, tak zajíždíme na benzínu a občerstvujeme se. Pak skoro nemůžeme přejet hlavní tah, protože jezdí aut moc. Nakonec se to daří a my projíždíme celou Čistou, až stavíme u Zběhlíkový restaurace a penzionu.

Vypadá to nadmíru dobře. Sedáme venku na zahrádce a už se okolo nás motá číšník. Jaká to změna oproti některejm hospám, kde si Tě ani nevšimnou. Objednáváme si. Kachní polívka sice asi za 50,- , ale je tam skoro půl kachny. Pak si Kešák se Strejdou dávají pstruha, kterýho jim jdou chytnout do potoka, co teče okolo, to je frajeřina. Pak si Maja dává hamburgera Obouruč a prostě podobný vychytávky. Cena je sice trošku vyšší, ale co už, pořádně se nadlábneme, jsme na dovolený. Pak se odvalíme k potoku pod stromy a dáme oddych.

Probíráme se, když okolo nás hučí pořádnej severák rychlostí 200m/s a v dálce jsou vidět mraky. Rozhodujeme se, že odpálíme o dům dál a ujedeme tomu. A raději co nejdál, ať toho nemáme zítra moc a pěkně si to rozdělíme. Jedeme hroznejma šouskama na Poličku, kde se Soptík Kozlíka ptá, co je tam významnýho. Kozel odpovídá, že neví. Tak Sopťa říká: „Voe, byl jsi v Kábulu a nevíš co je v Poličce“? Uslyší to Luďa a řekne, že on má v poličce barvy. To už Sopťu dopálí a řekne, že tam je muzeum Bohuslava Martinů. Tak řekneme, dobře mu tak a tím je dáno, že tam nejedeme...

Pokračujeme přes Borovou do Svratky a Křižánek. Taky na doporučení Sopti. Zajíždíme k místní hospodě zrovna když začíná pršet. Protože už asi daleko nepojedeme, polkneme nějaké kousky a Sopťa rozjíždí klasickej business. Obejde štamgasty s tím, kde by se tu dalo klošit. Posílají ho do Milov – vesnice cca 3 km, kde je kemp a rybník. Ale kdyby se nám tam nelíbilo, prý můžeme v klidu přespat u místního rybníka, kde mají hasiči boudu i dříví na oheň. Sopťa to jede očíhnout. Z Milov se vrací s  nepořízenou. Na nás moc velký davy a u rybníka se není kde zašít. Zůstáváme v Křižánkách. Nakupujeme ve vesnické sámošce, kde mají jen jednu láhev vodky a pro druhou nám musí jít do skladu. A také je tam krásná řeznice. Ve finále nakoupíme a jsme šťastný. Přesouváme se k rybníku, kde zjišťujeme, že u boudy je sice flek i zázemí, jenže je to hned u silnice. Prý tam projede tak 5 aut za den – jenže na zemi je štěrk. Po hrázi se nedá projet na mašinách a tak zkoušíme druhou stranu. Rozjíždí se průzkumník Strejda. Vrací se z úplně jiný strany než vyjel a nic nenajde. Nakonec Soptík popojel k hotelu na druhé straně rybníka a ukecal provozní, že můžeme k nim na louku. Nacházíme místo asi 50m od břehu rybníka, kde je na louce pár stromů a uprostřed je připravený ohniště. Dobrej flek. Zaklošíme tady.

Parkujeme pod stromy, smyjeme prach z cest v rybníku, hodíme se za šviháky. V restaraci jsou dvě krásný holky za barem. Kozel, Luďa, Maja a Kešák jdou na jedno orošený a hned jsou z toho 3 kusy –jak vod pana z Husi..:-) Vracejí se s tím, že mají otevřeno do 21. Jdeme si opéct večeři a do hospy odchází Sopťa obšťastnit servírky svou přítomností. Vrací se a zábava je už v plném proudu. Tráwa dostává chuť na točený, tak jdou s Kozlem a Kešákem natankovat petky. Nedochází jim za a) že je už po 21 hodině, což řeší tím, že překecají zřejmě místní uklízečku, nejdůležitějšího to člověka a údržbaře, který jim to pivko natočej a ještě s nima dobře pokecají. Dávají si i jedno od cesty. Pak jim za b) nedochází, že asi přinesli moc pet lahví a Kozel ještě dvě prázdný láhve od finský, čili odhadem asi 23 piv. A pak taky za c) kdo to všechno vypije. Bo když dorazíme k ohni tak Luďa už řeže dříví, Sopťa sice ještě nezačal, ale už si ho naváží a tak musíme zdolat aspoň něco ve čtyřech s Majou. Nedáme to. Už máme dost a tak jdeme chrápat všichni a zbylé pivo si necháme na ráno, obvyklá to výmluva.

Vsuvka:

Celou dovolenou není moc oblíbené místo na spaní vedle Sopťi. Vždycky nemá nic jinýho na práci jen řezání dříví, ale když se to vezme kolem a kolem, tak ve finále kdyby nás v noci někdo poslouchal nebo točil tak musí vzít zákonitě do zaječích. Takovouhle paletu zvuků nedaj ani v zoo. To nedával ani Hičkok v hororech...

Vsuvka 2:

Jelikož nám každý rok ubývá „krizovek“, řešíme, jestli jsme už tak vyježděný anebo začínáme jezdit pomaleji. A tak musíme i letos něco vyvést...

Za všechny jednu Majovinu. Frajeřinku nevídanou. Jedeme celkem svižně těmi šuskami od Zběhlíka a najednou se na nejužší silnici v republice setkají :

1.dívka=kravka co jde po krajnici

2. kamion se dřevem se jí vyhýbající

3. bílý kamion protijedoucí a předjíždějící motorkáře, kterej asi jel už talutou

4.do toho první dva ubrzdivší chlífáci

To všechno zhruba na 3metrech šířky silnice.

No a mezi ty dva kamiony se chtěl vecpat Maja s Dalmatinem. Pravda stavěl se mu na přední, jak se to snažil všechno ubrzdit, ale přece jen musel najít mezírku do který se vejde. A že je Maja „tovární jezdec“ tak to dal, ale bylo to vo fous. Nikdo nenadával. Takový věci se dějou a patří to k ježdění. Aspoň si je

o čem povídat po večerech.

Den devátý, čtvrtek:

ráno, pivo co se nedopilo, se zčásti vyleje (bože jaká to škoda) a nenačatý vezme Sopťa za gumycuk. Třeba na večer.

Dneska už dovalíme do Krchleb, abysme byli připravený na pateční ranní zátah. Přechrápneme tam u Lůdi. Vymydlíme a najíme se taky u Luďi. Prostě pohoda. Jedeme na Žďár, Havl. Brod, Světlou a Ledeč. Stavíme na benzínách, na oběd, ani nevím kde, ale už se v podstatě těšíme na zázemí u Luďka.

Bereme to přes Bene, tam si Tráwa dojede vybrat do bankomatu. My ostatní valíme na Benzínu co dělá Strejdova sestra. Jenže ejhle. Za prvý valíme jak lamy, za druhý před Bene na domluvu nějak zapomínáme. Sopťa jede dobře na benzínu. Tráwa jede dobře do města k bankomatu. A pozor! U Maji už se to trhá, ten zazmatkuje a jede za Tráwou. Kozel zpomalí a přemýlí co a jak, Luďa ho předjíždí a Maja, který se chce otočit a valit za Sopťou, ho málem sejme. Pak si náš omyl uvědomujem a Luděk nás provádí kančíma stezkama přes město na benzínu. Ve zdraví se tam sejdeme. Jen 4 + Ondra, kterej nás přijel přivítat a asi odčinit to, že s námi nejel. Maja zdraví Strejdovo sestru „dobrý den“ s tím, že jí nikdy neviděl. Kozlovi zvoní telefon a překvapení není konec. Volá Kešák, že stojej se Strejdou někde před Bene. Strejdovi vypadla hadička zespodu nádrže, nachcalo mu to za jízdy na kolo a málem hodil držku. Prý to už vyřešili, ale nemají benzín. Tak Onderman podojí stojan na Strejdu a veze jim benál. Všichni šťastně dorážej. Malujeme Strejdovi první píču na vejfuck. První za celou dovolenou, což je dost dobrý. Přijede nás přivítat ještě víc lidí, což je spíš náhoda, že stojíme u pumpy a oni jedou tankovat.

Loučíme se Strejčkem a jeho píčou. Zítra musí odjet na dovolenou se svejma ženskejma. Valíme nach Neve, kde si chceme udělat menší nákup. Na náměstí se skládáme na 4 flašky vodky, nějaký chleby. Máváme Sopťovi - ten jede také za svejma ženskejma. Protože mu zítra odjedou. Slibuje, že se zítra dopo vrátí a jedem směr Luďkův ňůhaus.

Nacházíme krásnej kloš na zahradě a můžeme se vrhnout do víru rozbalování, popíjení, mytí, deratizování atd. Onderman si dal za úkol udělat nám žraso a vypadá to moooc dobře, taky i chutná. Pak se dojdeme pozdravit s budoucím ženichem a dalšíma budoucíma svatebčanama, dáme pár škopků a jdeme zpátky na zahradu debatovat o dovolený, zítřejším zátahu a chystáme se taky na prohlídku Luďova ňůhausu. Probíhá taky Majova deslimatizace Luďovi zahrádky, s kterou nesouhlasí Onderman, ale je přehlasován, s tím, že slimáci jsou kurvy a nic jinýho si nezasloužej. Předtím se ještě posilníme a jdeme. Maja s Tráwou zůstávají s tím, že to už viděli. Žel bohu je necháváme o samotě s flaškou vodky a veselým kořením. Po prohlídce se vracíme a Maja blábolí něco o tom, že jsme je v tom nechali a Tráwa si myslí, že je v kempu na vodě…To už není daleko k tomu upadnout ze tří schodů od maringotky a zlomit Háně slunečnici. Pak nás ještě navštíví budoucí ženich, což už ale vnímají jen Kozel a Kešák, ostatní už zařezávají. Dopijí se vodka a ještě vyplave na povrch nějakej pullitrovej honza chodec či něco podobnýho a pak už jdou spát všichni.

Den desátý, pátek:

ráno jsou nařízený asi čtyři budíky, abysme nezaspali. Je to velký den pro všechny. Jenčuse máme rádi a nic zlýho mu nepřejeme...

Probíhá probírání, káva a přivázování slunečnice, jako i další nutné ranní vícepráce.

Sjíždíme se v Křečovicích na návsi a valíme na 11 do Radíče, kde to všechno stvrdí podpisem a AN-em. Ani nejdeme dovnitř, už to známe od Medáka, když se ženil. Ten taky přijíždí a vyčiní nám, že jsme mu neřekli, že tady jsme už od včera. To nás sere, mohl s náma zakalit. Zátah je naplánovanej za vesnicí, kudy musej jet. Uzavřeme silnici a čekáme, občas někdo projede, tak je pustíme, až se dočkáváme svatebčanů. Jenčus jako ženich musel „složit“ social dragstra, ze kterého bylo vyndáno několik součástek. Ůkolu se ujímá se ctí a za pouhých cca 6 flašek rumu dragstra jede projet, čímž skládá maturitu a může jet na oběd. My si ukládáme mašiny na zahradu a dáváme si výbornej gulášek od Háni (což není moc dobrej nápad před svatbou, tam nás chtěj znova vykrmit a není dobrý odmítat na svatbě). Pak už jdeme vedle na zahradu, kde usedáme ke krajnímu stolu, abychom nebudili pohoršení. Většina z nás má oblečení z dovolený, někdo dokonce ušetřil čerstvý triko. Kalíme, pálíme, radujeme se, že to není naše svatba a pomalu ztrácíme pojem o čase, místě i století.

Jdeme na prohlídku Jenčusova království, což je vymazlená garáž, stodola a různé jiné budovy. Pak odjíždí Tráwa s Kešákem a Medákem. Ale naopak přijíždí Sopťa, kterej nás naštvává tím, že chce jet ještě dneska domu. Pak ale máme radost z toho, že dorazil Pukavec na reverz, což nám kalí jen, že mu v nemocnici zase nepomohli. To řešíme tím, že se totálně rozbouráme a děláme čest našemu jménu CHLÍFBIKERS!

Poslední ráno se postupně rozjíždíme domu a těšíme se na schůzi, na promítání fotek, na akce, prostě na všechno spojený s motorkama a lidma co známe kolem nich.

Co říci závěrem? Příští dovolenou minimálně v 11 lidech a minimálne 2500km, souhlas? No možná i trojku bysme dali….