|
DOVOLENÁ 2008
NA DOVOLENOU TOHO ROKU JSME SE VYPRAVILI JIŽ TRADIČNĚ V DRUHÉ POLOVINĚ MĚSÍCE ČERVENCE. NABYTI PŘEDCHOZÍMI ZÁŽITKY Z ÚNOROVÉ PAŘBY V UŽGORODU JSME SE TENTOKRÁT NA UKRAJINU NEVYDALI. NAPLÁNOVALI JSME SI ALE NÁVŠTĚVU LEGENDÁRNÍHO SLOVENSKÉHO SRAZU V OSRBLIE S TÍM, ŽE SE POVOZÍME PO VLASTECH SLOVENSKÝCH A POTOM ZAMÍŘÍME ZASE ZPĚT DO ČECH A DÁME SI TO TADY U NÁS DOMA. TAKŽE SRAZ NA KOŠÍNĚ A POTOM UŽ HURÁ NA TRASU POZNÁVACÍ DOVOLENÉ.
DEN PRVNÍ
SRAZ JAKO VŽDY NA KOŠÍNĚ. LETOS NÁS NA DOVOLENOU VYRÁŽELO JEDENÁCT.TEDY VŠICHNI AŽ NA KRÁLÍKA, KTERÝ SE ODDÁVAL, JAKO VŽDY, KDYŽ MÁME DOVOLENOU, MEETINGŮM, TEAMBUILDINGŮM A JINÝM OHAVNOSTEM MODERNÍHO BUSSINESU. (ANI TO NEUMÍM NAPSAT) NÁLADA VÝBORNÁ.SOPTÍK SE TROCHU OBÁVAL VÝJEZDU, PROTOŽE V DEN ZAČÁTKU DOVOLENÉ UKONČIL NESCHOPENKU PO KLÍŠŤOVÉ ENCEFALITIDĚ. MAŠINU NEMĚL MOC V RUKOU - V TĚCH MĚL AKORÁT TAK STAŘECKÝ TŘAS, NÁSLEDEK TO ONÉ ZÁKEŘNÉ CHOROBY A V KAPSE NĚKOLIK BALENÍ TABLET NA ZLEPŠENÍ MOZKOVÉ ČINNOSTI. ZAŘÍKAL SE PŘITOM, ŽE TUHLE DOVOLENOU NEPROKALÍ, PÁČ JE PO NEMOCI. TRÁVA NECHÁVAL DOMA TĚHOTNOU JANU, MEDÁK BATOLÍCÍ SE KAROLÍNU A OSTATNÍ STAROSTI VŠEDNÍCH DNŮ. KONEČNĚ JSME SE SEŠLI - NEMOHU NAPSAT SJELI, PROTOŽE BY SI TO NĚKDO MOHL VYLOŽIT UPLNĚ JINAK. VYRÁŽÍME. SOBĚSLAV, JINDŘICHŮV HRADEC, KUNŽAK A DAČICE. CESTOU SPADLO NĚKOLIK KAPEK A TI SLABŠÍ Z NÁS VYTÁHLI NEMOKY. ZASTÁVKA V DAČICKÉ RESTAURACI U KONÍČKA SE NESLA VE ZNAMENÍ ZAHŘÍVACÍCH NÁPOJŮ, PROTOŽE TEPLO ZROVNA NEBYLO. ROZHODLI JSME SE PROTO, ŽE SE OHŘEJEME A DO ZNOJMA TO VEZMEME PŘES DUKOVANY. SPOJÍME TO S NÁVŠTĚVOU JEDU - ČILI JADERNÉ ELEKTRÁRNY DUKOVANY S EXPOZICÍ JADERNÉ ENERGETIKY. PRIMA ZÁŽITEK - ALESPOŇ NEZEMŘEME ÚPLNĚ BLBÍ. POKRAČOVÁNÍ CESTY NA ZNOJMO BYLO OPĚT VE ZNAMENÍ PŘEHÁNĚK - TENTOKRÁT JSME MĚSTO OBJELI OKOLNÍMI VESNICEMI A STAVILI SE, JAK JINAK -U PEPY. ZASE NÁS RÁD VIDĚL - PO ROCE:-)) PO KÁVĚ A COLE UŽ JEN TĚCH PÁR KILÁČKŮ K PAVLOVI DO POPIC. ČEKAL NÁS ODPOČINEK PO 200 KILOMETRECH JÍZDY A TAKY JEHO KLUB B - 2, JEHOŽ JSME HRDÝMI ČLENY. DOSTALO SE NÁM VŘELÉHO UVÍTÁNÍ A CHLADNÝ MOK V PODOBĚ ZNOJEMSKÉHO PIVA HOSTAN VYTRYSKL Z PÍPY. PAVEL S VĚROU BYLI VE STEJNÉ POHODĚ, JAK JE ZNÁME, MARKÉTĚ TO SLUŠELO ZASE O NĚCO VÍCE A ADAM SE S NÁMI POUŠTĚL DO VÁŠNÍVÝCH DISKUZÍ, MASTIL S NÁMA KARTY A NAKONEC NÁM JEŠTĚ PŘEDVEDL TATOO SHOW. BYLI JSME SPOLU RÁDI - AŽ DO RÁNA.
DEN DRUHÝ
Ráno jsme se navzájem resuscitovali a k odjezdu jsme se moc neměli - nikdo nás nevyháněl a my máme cestu na Slovensko už docela najetou. Pak (kolem11hodiny) se zavelelo a vystartovalo. Pohořelice, Mikulov, Břeclav - klasická náv¨štěva v Břeclavské Hondě a oběd v motorestu za Břeclaví - takový ten před dálnicí:-)) Potom už pojezd do Hodonína - natankování za koruny a zase ta klasika - Piešťany - Partizánske - Topolčany nebo tak nějak a Žarnovica. Hrad....Cestou objednávka kolen - prostě nic nového se nedělo..... Setkání s Rudou, majitelem restaurace Pod Hradem bylo srdečné, jako vždy, když mu přivezeme prachy. Koleno, pivko, Tatranský hrom, bujačina... OPět nám chutnalo a to tak, že jsme se docela vychrupli:-))) Navíc byla docela zima - ani do Hronu se nám tentokrát nechtělo. Ruda nám mezi tím řekl, že na naší chalupu už jezdí pravidelně majitel a zvelebuje to tam. Ale že o nás ví a tak trochu s námi i počítá.... Soptík, který nepil a byl už unavený se zvedl a odjel na chalupu předjednat spaní. Na místě zjistil, že maajitel (Laco) - starší týpek cca 55 let se stavem chalupy docela pohnul. Vykácel a začistil skoro celé údolí kolem stavení a prozatím se zabydlel ve stavební buňce vedle domu. Byl hrozně v pohodě a na chalupě se nám fakt líbilo. Postupně - záleželo na hladině alkoholu v krvi - přijížděli ostatní kluci z restaurace a káceli se do spacáků.... Jako pslední dorazili Kešák s Mlaďasem...Při odjezdu od hospody totiž Mlaďas požádal Kešáka ať na něho počká než nasedne na stroj a když se rozjel - nakouřil to do Kešáka z boku. Sejmul ho a Kešákova máša byla rázem očesaná a orvaná jako třešeň po sklizni.:-))) Kešák mu to velkoryse odpustil. Ráno to nějak poslepujeme...... Do rána plápolal oheň, Soptík chrápal na stole a zbytek na obvyklých místech.
DEN TŘETÍ
Vstávačka byla docela bolestná - záleželo na tom, kolik se toho den před tím vypilo. Laco nám pošéfoval kávičku - z našich rezerv a pomalu jsme se chystali spadnout na snídani do restaurace. Poklidná snídaně se nesla při diskusi o tom, kudy na Osrblie - kde by nás už měli čekat kámoši od Klondaiků. A jak si to vlastně jakoby dáme, protože srazy nejsou naší silnou stránkou. No , nakonec jsme se domluvili na tom, že to není daleko od Krpáčova a tedy, když se nám nebude moc líbit, můžeme popojet k bufáčku u jezera.. Stejně to bude asi tak 130 kilometrů. A jak jsme řekli, tak jsme i udělali... Vzali jsme to přes Zvolen, Hriňovou a Čierny Balog do Osrblie...Cestou jsme se zastavili za Hriňovou u přehrady do které se nedalo ani slézt po příkrých březích.. Tak jsme si tam alespoň na chvilku zdřímli. Potom už do cíle v Osrblie. Jde o bývalé - asi - lyžařské středisko pro běžecké sporty v podhůří Nízkých Tater. Je to v takovém dolíku , kolem lanovky, nějaké zázemí - tribuny, běžecký ovál, budovy ubytování atd. Moc se tady nikam neschováte, protože chybí stromy - prostě takovej stadion....Po příjezdu na místo nás chtěli stáhnout u vstupu o nějaké peníze (nepamatuji si kolik) snad 100 Sk ale protože jsme byli cizinci tak jsme měli vstup zdarma.Po krátkém bloudění jsme mezi motorkami objevili hnízdo KLONDAIKŮ. Zaparkovali jsme u nich, pozdravili se a převlékly do "civilu". Bylo docela hezky. Prošli jsme si areál a očíhli, co je tady jiného než jinde.... NIC...Stánky, nějaký stavby...občerstvení s divným pivem, které jsme moc nepili, abychom případně mohli ujet... Rachot motorů, nějaké soutěže prostě sraz... Asi o 18 hodině večerní jsme se domluvili, že sraz raději opustíme, protože nám to tam nesedí. Osedlali jsme bajky a vyrazili na Krpáčovo k jezeru cca 25 - 30 km. Ještě jsme se stačili domluvit, že jsme na zítra pozvaní do jakési vsi za Balogem, kde má motobar kámoš Verči od Klondaiků VINC.Sejdeme se tam všichni a v klidu zapaříme vespolek. Dobrá.. Pojezd k jezeru byl fakt v pohodě... Ležení jsme zase rozbalili hned u stánku a rozjeli picí mejdánek... mezi tím proběhlo ještě nějaké koupáníčko ve studené vodě jezera... Malinko jsme se umyli a vyhnali vlky do Nízkých Tater.Prošli jsme si i okolí, protože u jezera vyrostl za ten rok nový srub s restaurací a terasou. Pak už jen Horec (lokální kořalka), párečky a kávička - a do hajan.
DEN ČTVRTÝ
Probouzeli jsme se do podmračeného dne za křiku parchantů z jakési školi v přírodě.Po snídani zase nějakou chvíli trvalo než jsme se posbírali k odjezdu... Čekalo nás jen nějakých 30 kilometrů a tak nebylo kam spěchat. Byli jsme rádi že nezapršelo, protože bychom se nemuseli od jezera dostat. Krpál po polní cestě by byl asi oříšek. Na oběd jsme se zastavili v legendární "KUKUČKE" - hospodě, ve které hrají cigánsky chlapci - Jula Šuga z Balogu...:-) Moc velký výběr tam neměli... Snad smažák, halušky a tak... Nabaštili jsme se , páč jsme nevěděli, co nás čeká a vyrazili na návštěvu k Vincovi...Těch pár kiláků nestojí ani za řeč. Snad jen, jak jsme se ploužili onou horskou vískou - barák na baráku, že ani nevíš, kde je konec jedné vsi, a kde začátek nové - najít to nebylo snadné.Při hledání přestala jet Trávovi motorka.dotlačili jsme ji k restauraci u vleku na sjezdovku a po obědě se láďa postil do spravování staronové závady na elektrice.Po odstranění závady jsme vyrazily k Vincovi. Čekalo nás vřelé uvítání od podsaditého týpka s perfektním úsměvem a vypracovanou muskulaturou... Prostě nařvanej sympaťák... Nějak si tam na té vsi pošéfoval bárek - osvěžovnu pro domorodce v takovém tom klasickém slovenském domečku. Polovina bar a polovina bejváček... Hodili jsme se do pohody - ukázalo se i několik místních bikerů, dostavili se Klondaici. Posedali jsme si na zahradě, dali si piváky a kluci rozjeli obíhačku kolem tenisového stolu. A bylo to docela únavné..:-)) Do večera byli ti s největší výdrží docela v píči...:-)) Třeba Pukavec... Večer nám Vinco nachystal nějakou grilovačku, ale z toho si už moc nepamatuji. prostě jsme strávili příjemné odpoledne na zahradě... V noci se ochladilo a začalo pršet... No teda on to nebyl ani tak déšť, jako spíše průtrž mračen. Situace začala vypadat beznadějně....
DEN PÁTÝ
Probíračka a čekání na trochu slušné počasí. Nakonec jsme vyjeli do Čech, resp. do Praiska. Soptík se snažil kontaktovat Richarda Ribku - chlapíka kterému patří osvěžovna u Bobra kousek za Opavou. Bobr to ale celou dobu nebral.. Docela jsme z toho byli mimo, protože jsme se chtěli domluvit, že přijedeme, aby s námi jako že počítal. Povodili jsme to přes B. Bystrici směrem na Žilinu a potom kolem Ostravy do Opavy .Cestou jsme se neustále míjeli s Klondaikama, kteří postupovali kupředu stejným směrem. Ještě před hranicemi se Trávovi vysrala mašina... Zase elektrika??? A to si ještě Maja ulomil policajta. Zatlačili jsme proto mašiny mimo silnici a jali se je opravovat s pomocí domorodců.Tráwovi prasklo lanko. Oprava se povedla, ale zdrželi jsme se asi o hodinu. Oběd v motorestu ještě na slovenské straně jsme skoro nezaplatili. Dávali jsme dohromady poslední slovenské koruny. Soptík se nakonec dovolal -Bobr byl na závodech veteránů ve Francii, proto se neozýval. Můžeme prý přijet, ale chatu má už obsazenou....Škoda... Dorazili jsme nakonec docela pozdě, ale přece jsme se stačili ještě vytunit... Bobr nás pohostil - ubytoval v přívěsu pro rybáře - jen pro vedoucí zájezdu. Tráva, Soptík, Pukavec,Maja.
DEN ŠESTÝ
Ráno jsme se probudili u BOBRA. U snídaně se rozjelo téma, co dál... Protože hlásili hnusný počasí nakonec jsme se rozhodli, že zustaneme ještě jeden den. UV chatě bydleli rodiče s krásnýma holkama a Markétka byla také o rok starší... a moooc jí to slušelo. Soptík se nabídl, že uvaří kotlíkový gulášek "a lá bograš" a tak vyrazil do Krnova na nákup. Markétku si vzal s sebou na tandem, aby to nebyla taková nuda.... Ostatní si zatím hráli volejbal, koupali se a vozili na šlapadlech. Holky využívali naší dobroty, jezdili s námi a kouřili naše cigárka, aby to neviděli rodičové... Sopťa se mezi tím vším točil kolem ohně - resp.kolem hrnce ve kterém se vařila ta dobrota. Richard zatím hodil do placu pekáč pečenáčů....Prej to byla dobrota, ale já neochutnal.. Pukavec a Medák i Maja si mlaskali... Výsledná pochoutka v hrnci dlouho nevydržela... Pozvali jsme i domorodce a nakonec se Soptík pohádal s Majou, který se oddával obžerství takovou formou, že se to šéfkuchaři už nelíbilo... Dlužno podotknout, že už byl taky pěknej a navíc mu vadilo, že Maja nežere fazole... Hajzl...Večer stav komatozní protože všichni za ten den byli utahaní a navíc si uhnali i puchýře ze hry...
DEN SEDMÝ
Ráno jsme po sobě uklidili a Richard nám ještě připravil uzená křidýlka na rozloučenou.Vyrazili jsme do Pekelnejch dolů...Teda to jsme si mysleli jenže...Postupovali jsme nějak pomalu. Přes Bruntál a Sobotín do Velkých Losin, kde jsme si chtěli prohlédnout muzeum papírnictví - starou ruční výrobu papíru. Jenže tam jsme jaksi nestihli termín - lidí spousty a tak jsme si alespoň dali Červenohorské sedlo. Nahoře byla taková kláda, že jsme si ani nesundavali věci... No prostě HCčko. Nakonec Žamberk, Vamberk a u Dobrušky jsme si řekli, že bychom přespali. Našli jsme na mapě vodní plochu, nakoupili v supermarketu a vyjeli k cíli. Nakonec jsme našli louku u rybníka. Soptík vyjednal u domorodců bezstarostné spaní a tak jsme zaklošli....Pod hrází jsme si vytunili ohniště, z celt postavili ležení, natahali dříví z lesa a založili oheň.. Nejlepší spaní na dovolené...Během dvou hodin jsme poumírali kolem ohniště... Někteří se odebrali pod celty, protože to vypadalo na déšť... Nakonec něco spadlo, ale nebylo to za se tak hrozné...
DEN OSMÝ
Probuzení do lehce vlhkého dne... Sbalili jsme ležení a vyjeli k Pekelným dolům. Objeli jsme Hradec Králové, motali se kolem Jičína a nakonec dojeli k hradu Kost.... Zaparkovali pod hradem, jako že bychom dohnali kulturní deficit a šli na prohlídku, když začalo pršet. Pršelo tak intenzivně, že jsme raději skočili na bajky a popojeli kousek jinam.. Stráž pod Ralskem, ale už byla také pod vodou.. Znáte to... začali propadat skepsi a zoufalství... Hektolitry vody soustavně bobardovali nás i silnici... a my nevěděli, kde jsme, resp.kde jsou doly. Nakonec se ještě Mlaďas vyválel v pangejtu. R1 je mocná zbraň. Zima a voda...na mašině vražedná kombinace.. Nakonec jsme trefili... Byli jsme prolitý jako prase. Zaparkovali jsme mašiny do dolů s hledali mezi věcmi něco suchého. Bylo moc prima, že Pekelník kvůli nám zatopil pustil "klimatizaci"....Rozvěsili jsme věci na gumacuky s vírou, že zítra možná pojedeme sušší. Griotka s vařící vodou do nás padala jako ti přísloveční Němci do krytu. A nezahřát se a nezahřát...No a potom si k nám přisedl Pekelník a rozpovídal se o historii dolů... Kterak k nim přišel, co se kolem toho děje a tak... Rozjel taky šou s rachejtlema, zřejmě je tak trochu pyroman... a ustřelil si světlicí anténu... Machr.... Když už jsme byli ve stavu, že je člověk všeho schopný, vydali jsme se na prohlídku bývalé zbrojní továrny soudruha Hitlera..Docele hustý...Za svitu loučí...A potom popadali do komatu...
DEN DEVÁTÝ
Domů.... Ten pojezd v dešti nás zase vyškolil....Těšili jsme se jako malí... Vzali jsme to přes Českou Lípu a potom na tu slavnou Dubou... Nevím, co na té trase ti Pražáci vidí....nic moc a navíc docela vo hubu... inu Pražáci... A navíc to tam bylo zasekaný autama... Najedli jsme se v motorestu a domu..
Najeli jsme asi tak 2200 kilometrů, což není moc přátelé... Takže zase letos a nezapomeňte, co jsme si slíbili.. Soptík
|