DOVOLENA 2011

CIL CESTY – BALTSKE MOŘE – POLSKO     FOTOGALERIE ZDE

účast: Pukavec, Tráwa, Strejda, Maja, Mlaďas a pozdější příjezd Kešák a Medák(druhý den) a ještě pozdejší Sopťa(třetí den)…čili nakonec jelo 8 chlífaků.

Už delší dobu se uvažovalo, že by se k Baltu jelo, ale na 100% se to upeklo na schůzi někdy v únoru. Někteří se obávali polských silnic, někteří počasí, ostatní zas třeba slizských slazsků, ale jelikož máme pro strach uděláno, vyrazilo se a to 13.7.2011 opět ve 13:00 z Košína.

Den první:

opět se to jednomu z nás nepovedlo na čas, Strejdovi a tudíž jsme si mohli odškrtnout první Tulamore Dew jako omluvení za 9 minut zpožděníJ.

Jelikož jsme se tak nějak dohodli, že nebudeme lítat v dešti a někteří si nevzali pršihadry, tak někteří co si je vzali je odevzdali Vohrymu, kterej se s náma prijel do Košína rozloučit, čehož později trpce litovaliJ. Než začnu, musím vysvětlit, že komu se stala nějaká technická závada nebo nějakej špek, tak mu Strejda za to nakreslil piču na vejfuck, aby se na konci vědělo, kdo koupí kolik Tulamorek.

Vyrazili jsme klasickou cestou na super zatáčky před Dačicema, ale tentokrát jsme si dali ještě zastávku v muzeu motorových kol v Horní Radouni     (http://www.muzeumradoun.cz/). Je tady spousta motorových veteránů, ať už kola nebo mašiny a ještě hafo dalších historických “kravin” jak vtipně poznamenal průvodce, syn majitele.

No a pak už cesta na Dačice (tentokrát nejezdili zemědělské stroje, takže  jsme si mohli v klidu vychutnat zatáčky ), ke Koníčkovi na kafe a nealko. Mimochodem jako vždy u Koníčka, byla teplota venku asi 34C. Pak uz směr Znojmo, k Pepovi na meruňky a pokec. Tenhle týpek se vůbec nemění, pochválil nás, že jsme zas zajeli, zanadávali jsme si na současnou situaci, jiný státy a podobnou pakáž a vyrazili směrem k Popicím. Na benzině Mlaďas zjistil, ze má zpoloviny urvanej blinkr, ale Strejdovo dvousložkový lepidlo si s tím hravě poradilo.

No a už vítačka u Pavla. Sestava obvyklá, Pavel, Věrka a Markétka a tři děti...Pukavec byl mírně v rozpacích bo koupil jen jednu čokoládu, ale i s tímhle jsme se poprali. A už putovali na stůl první půllitry, cigára, palivý i nepálivý, okurky atd, no prostě úrodný a štědrý kraj a lid. Přijel se na nás podívat i Vokurka s pí.Vokurkovou tak bylo veselo. No a pak už jsme vyšli na poutní místo ke kameni, kde máme vždycky sezení s dlouhým kouřem. Probrali jsme pár věcí, každej si řekl jako obvykle svoje, mimochodem jsme se dozvěděli jak funguje chlifácká pokladna a asi po 2 hoďkách jsme šli zpět ke zdroji. Bohužel Vokurka už odjel, ale i tak jsme si vystačili a popíjeli do pozdních hodin. Ráno klasická probíračka, kafe, limo OLE a čekání na příjezd Kešáka. Nějak se to protáhlo takže když přijel Venca tak už bylo nad Popicema zamračeno. No nic, nejsme z cukru.

Vyrazili jsme směr Ivančice a jelikož jsme chtěli něco ujet k polským hranicím tak jsme to dali na dálnici. Jenže hned po nájezdu na ni jsme si všimli, že nám chybí Kešák, pak jsme ho na chvilku zahlídli, ale pak nám zmizel nadobro. OK, zastavili jsme u benziny před Vyškovem a volali mu. A on, že je na 278km a nejde mu vůbec elektrika. Takže jsme sjeli, vrátili se a zastavili u kraje, nic moc, byl totiž provoz jaxvin. Kešák už měl půl motorky rozebraný a hlásil, že se mu roztekla hlavní pojistka (v čem udělali asi soudruzi z Číny chybu), no nic, dal jinou a valilo se dál s tím, že u Frýdku Místku je nějakej kemp s nádrží Olešná. Cestou jsme zmokli takže nějaký chrápání pod střechou by bodlo. Dorazili jsme  http://www.mapy.cz/s/1jvk

 a domluvili, že bajky můžeme dát na louku u cesty a spát můžeme pod přístřeškem před hospodou, když už jsme ty punkáči a nemáme jako normální lidi stanyJ.

Mezitím dorazil další opozdilec Medák. Byli jsme rádi bo sedm chlífáku je lepší než šest (mimochodem jsme měli velký problémy se spočítat). Dalo se jídlo, pár Radegastu a kafí a šlo se chrápat. Povětšinou jsme spali na lavičkách o šírce zhruba 30cm, zázrak.

Ráno nás probudilo nepříjemný počasí...sychravo, místy dešť, teplota nic moc. Ale sbalili se, nasedli a jeli směr Českej Těšín do Polska. Tam se počasí ještě “zlepšilo” a tudíž jsme zastavili na oběd v městečku Wilamovice http://www.mapy.cz/s/1jvK. Jídlo dobrý, počasí hnus. Venku se ženili čerti a psa by tam nevyhnal. Dali jsme si kafe a že pojedeme směr Oswiecim. Už nastartovaný nám Medák dal  pokyn, že mu svítí kontrolka F1 a tudíž mu nejde nastartovat bajk. Začínalo chcát ještě víc, tak jsme dotlačili Medovu moto do průchodu a jali se jí rozebírat (pořád chcalo). Bagáž dolu, plasty dolu, kontrola CDIčka, kontrola všech spojů, kontaktů,  relátek…nic. Proměřovali jsme relátka a když se Pukavec pokoušel spojit dva kontakty uvnitř, třísknul nad náma snad trojitej bleskohrom a my všichni měli asi infarkt. No nic. Medák už si předobjednal odvoz domu, ale předtím ještě zavolal Liborovi elektronkovi. A ten pronesl památnou větu…:”není náhodou něco s imobilizérem?” Medák šel zkouknout kabely a pod smršťovačkou nebo izolačkou našel dva kabely přervaný od dorazu, závada byla na světě!!!po spojení si “autobus” předl jak kotě. Odvolal se odvoz a jelikož pořád chcalo, jel Tráwa na průzkum, kde by se dalo ubytovat. Hospodská ho poslala kousek zpět, že je tam ubytovna u hřistě. Nakoupilo se v obchodě žraso a kořalka s pivem a jelo se ubytovat. Cena poněkud vysoká (40zlotých na hlavu), ale ještě jsme se neorientovali, takže jsme to vzali. Aspoň byla sprcha a střecha nad hlavou, kde si nás nikdo nevšímal. Až do chvíle kdy se odpoledne konal nejaký fotbalový zápas. Přišlo asi 68 neplatících diváků a okolo bajků začalo být plno. Fotbal dobrej což o to (výsledek 3:4 pro hosty a dva vyloučený hovoří za vše)ale nám se nelíbilo, že všichni vědí, že jsme tam. No nic. Ubytovali jsme se a dorazil poslední opozdilec Sopťa. Milča s Maruškou ho poslala k vodě tak jel za náma k BaltuJ. Dali jsme dlabanec, Zubrovku,zapitku, zakusku a nějaký zelený list a šli spát….někteří. Někdo se po hoďce, někdo po víc střídal v hlídání bajků bo byl vyvolanej pocit, že těch lidí co o nás ví je přeci jen moc. Nicméně Mlaďas se Strejdou v půl třetí zavřeli vrata od ubytovny a přesto přijela dodávka ve čtyři, když hlídal Tráwa. Divný. Ráno byly motorky ale všechny takže jsme mohli pokračovat v tripu.

Ráno, snídaně, balení a vyrazili jsme všichni sborem, za Sopťou, nach Oswiecim, což bylo coby kamenem. Počasí nám přálo, docela jsme se zapotili, za což bysme v dalších dnech dovolený dali myslím i poslední zlotejJ. Jelikož byla sobota tak bylo v koncentráku asi milion turistu...taknějak jsme prokličkovali až k pokladně a koupili si lupeny se slovensko-polskou průvodkyní (v 11hod) bo česká byla až od 14. Výklad a prohlídka jistě „poučná“, ale taknějak depkoidní a pořád na stejný brdo. Postupně jsme začali zdrhat na cigáro, provětrat atd a to jsme měli za sebou cca 5 baráků z 30ti a před sebou cestu do Birkenau což je menší ségra Oswiecimi vzdálená 3km busem.

První to vzdal Medák a Mlaďas, našli východ a vrátili sluchátka s překladem a oddali se odpočinku v parku před branama. Po nějaký době dorazil zbytek partičky a mohlo se vyjet dál. Oběd jsme dali v motorestu u dálnice, kde nás občas vyděsily semafory a přechod pro chodce, ale zas po pár zastaveních jsme si zvykli a aspoň jsme se protáhli.

Valili jsme dál bez nějakejch větších potíží a pomalu začali hledat nějakej kloš na mapě. Nakoupili jsme v Biedronce(polskej hyper-supermarket Beruška)všechno potřebný a zastavili jsme poblíž vesnice Kozia Gora (Gostynin) a Strejda jako chrabrý načalnik jel na průzkum terénu. Po asi čtvrt hoďce se vrátil a hlásil, že zajel do lesa za vsí a že tam prej lišky dávaj dobrou noc http://www.mapy.cz/s/1jyu. Dojeli jsme za vesnici, uhnuli do lesa a po polnačko-lesních cestách se doštrachali na palouček uprostřed lesa. Paradní kousek! Poparkovali jsme do kruhový hradby a po pár názorech ,kde jako rozdělat oheň jsme nedali na názor našeho hasiče a udělali oheň mimo cestu. Čehož jsme později nelitovali bo po ní projel nějakej týpek autem, asi z hospody. No a už nám nebránilo nic ve vybalení, připravení večeře a podobnejch radovánek. Něco takovýho si každej musí prožít. Je to prostě ta pravá klošácká pohoda! Ten večer byl zvláštní ještě tím, že nám po večeři udělali ještě zakusky Pohlreich s Babicou (Medák a Strejda)na Soptově víku od ešusu za jeho nespokojenýho bručení, kdože to jako zítra kurva umejeJ

Po vydatným soustě, listech vyklidnění a  pár flaškách čistý Zubrovky, jsme se postupně propadali do jiný dimenze.

Ráno klasika. Sopťa budíček kolem 6-7, všem uvařil kafíčko, co zbylo z večeře jsme schroupali k snídani a vyrazili jsme na další trip.

Po zastávce na benzíně a ujetejch několika desítkách km si Mlaďas všimnul, že Majovi čoudí a divně smrdí levej vejfuck(jel křížem za ním, mezi ještě Medák). Při zastávce na cigáro jsme se to jali nějak vypozorovat a zjistili jsme, že Maja si gumicukem propíchnul sprej na řetěz a ten mu vyblil celej na kapotáž a zbytek co už se nevešel tak na vejfuckJ Při otázce na Medáka, proč si ničeho nevšimnul, se koukl na svoje plexi a to bylo taky zaflákaný sprejem, odpověděl „Proto“. Pak měl ještě jednu perlu, když si ho chtěl očistit houbičkou, ale jelikož použil hrubou stranu a krouživé pohyby, tak už toho asi nikdy víc neuvidíJ

Pak byl čas oběda tak jsme zastavili u motorestu s modelama holubů, sedli jsme si dovnitř a při zkouknutí cen jsme se zas pakovali pryč. Asi turistická přirážka za ty holubi. Tak jsme jeli dál. Po nějaký době se zas Kešákovi přetavila hlavní pojistka takže nucená pauza. Tráwa mu dojel na benzinu pro normální a né čínský pojistky, výměna a bič a pryč. Oběd proběhl opět v motorestu a

po jídle jsme si naplánovali taky trochu kultury. Přes Olsztyn a Mragovo jsme dorazili do Ketrzyne, kde je tzv. Vlčí doupě (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C4%8D%C3%AD_doup%C4%9B ) . Bylo to tady docela zajímavý...masa betonu, železa, všechno perfektně schovaný v lese. Prošli jsme to, udělali pár fotek a začali se zas na mapě poohlížet po nějakým chrápání u Mazurských jezer. Sopťa měl info ať zajedeme někam dál bo hned zezačátku je to prej „nou kloš“ což je pro nás směroplatný.

Nakoupili jsme zas u Biedronki všechno potřebný v Gizycku  a Sopťa, jakožto náš „jednatel“ odchyt týpka na intruderu a on že prej nás zavede na místo „nou kemp, nou pípl“ což nám znělo docela v poho. Vyvezl nás za město, cestou jsme ještě vzali benzín bo už některým poblikávali hladový woka a přijeli jsme na místo, kde bylo pár rodin, lodí a úplně na konci jeden karavan. Zaparkovali jsme zas taknějak do kruhu u ohniště a šli na dříví do lesa. http://www.mapy.cz/s/1jyZ Museli jsem si dát dobrej pozor na podpapíráky, ale něco jsme našli. Sopta opět navázal hovor a zjistil, i podle značky, že v karavanu je čech s manželkou a jsou tam na rybách. Trošku nás tam potom sralo pár pšonků co krosilo na ctyřkolce až moc blízko nás. Když Tráwowi začali cpát ať tůruje cébeero slušně je poslal do hajzlu. Pak proběhla koupačka v jezeře a zas žraso, brambory v popelu a nějakej ten šlaftrunk. Tady se nám hrozně rychle vožral Maja, nikdo neví jak se to mohlo stát, ale plaval motýlka na celtě, objímal strom a pak upadnul do komatu. Pak nám málem zkolaboval Pukavec. Šel se vychcat a za chůze cejtil jak mu něco slizskýho leze po noze nahoru. Opatrně si sundal kalhoty a objevil žábu. Když nám to pak vyprávěl, říkal, že ji chtěl dát hubana, jestli to náhodou není princezna, co by dělala, co by mu na očích viděla. S tím jsme souhlasili a on prohlásil, že kdyby byla tak druhej den lítáme všichni po lese a sháníme taky nějakou žábuJ Pak jsme zas v klidu popadali vedle motorek a spali až do rána.

Ráno kafe, fotky, snídaně a dnešní cíl = moře! Takže směr nahoru, ještě cestou jsme dali 30 bungrů asi třicet km od Vlčího doupěte, opět mistrně schovaný v lesích, byly tam i valečný zbraně, což bylo dost zajímavý...a docela vysoká věž, kde jsme si hodili společnou fotku na vrcholu.

Pak už jen hore ke Kaliningradský oblasti, ale zas ne moc blízko bo na čáře mají prej rusové citlivý prsty na spoušti. Tam někde jsme neodhadli kus  žlutý silnice a slušně jsme se vytřásli. Taky jsme krapet zmokli, dali jsme si oběd u hypermaketu na dlažbě bo v celým městě(Gorowo Iiaweckie) nebylo možný sehnat hospu kde vařej .Jely jsme okolo pobřeží na Elblag a na poloostrov Viselská Kosa kde leží město Krynica Morska. Na konci města, které bylo na náš vkus moc „přeturistovaný“,  Tráwa koupil kus uzenýho halibuta, tak jsme si pošmákli na první rybě u moře. Mezitím jel Maja a Medák na průzkum, kam složit hlavu. My jsme zatím koupili vodku, zapitku a nějakou vodu s tím, že uvidíme co vypátraj průzkumníci. Přijeli s tím, že za městem, takovou dost pošramocenou silničkou asi po 5km je odbočka k moři a ke stánku kde prodávají žraso, tak, že se najíme tam a spaní je mimo lidi ještě o kousek dál mezi borovicema, před dunou a asi 50m od moře. Dojeli jsme k hospůdce, kde jsme zaparkovali a šli na pivo, že jako oslavíme, že letošní cíl = dojet k Baltskýmu moři byl SPLNĚN!!!Po loňsku víme, že důležitý je ,se i vrátit, ale aspoň půlka cíle.. Objednali jsme pivo pro všechny a výběr asi 5 druhů ryb, pak se ještě přiobjednávalo pivo i ryby. Sopťa mezitím odšrouboval do Chlífu kovový znak polského piva z lavice, aby bylo něco na památku a Strejda zjistil, že už mu asi hoďku leží jeho nůž na lavičce kde jsme u potravin jedli halibuta. Nebyla šance, že by tam ještě byl... Svítilo slunce, pít, jíst bylo co a my na břehu moře. Bomba. Pak se tam objevili místní policajti, ale nijak neprudili očíhly situaci a odjeli. Dopili jsme a vyjeli na místo spaní. http://www.mapy.cz/s/1jz5Vybrali jsme zas fakt dobře. Místo zastrčený od cesty, mezi borovicemi a k moři co by kamenem. Utábořili jsme se a na skupiny se šli vykoupat. Slunce už zalezlo takže  nebylo nejteplejc a voda byla teplá ,někdo vtipně poznamenal, jak kafe z mrazáku. Přesto jsme nemohli odolat! Ráno jsme se nějak špatně dohodli. Jedna parta se šla koupat, druhá u motorek balila. Asi po hoďce dorazil posel Maja, že se najíme tady u moře ve stánku, že tam vařej. Na otázku co, že jsou ty dobroty, odpověděl, že zapečenou bagetu se šunkouJ No nic najedli jsme se, vykoupali, poleželi, udělali servis  a s tím, že dnes jedeme jen na druhej poloostrov, Helska kosa jsme vyrazili. V Krynice Morske, že ještě dovyměníme zlotý, kdo neměl. Sopťa zastavil u hlavní a ostatní zajeli rovnou do dvora ke směnárně. Strejda šel pro Sopťu, kterej si mezitím kupoval zmrzlinu. Navzájem se vůbec neviděli, takže když Strejda viděl kámošovu motorku s klíčkama v zapalování, tak na ní sednul  a přejel do dvora k ostatním. V tom vyšel Sopťa a motorka nikde, takže skoro infarkt. Naštěstí se všechno vyjasnilo a nikdo nepřišel k úrazuJ. Ještě jsme se dohodli, že když jsme tady tak projedem Gdaňsk a skoukneme přístav ve Gdyni. Všechno bylo v poho, až na to, že jsme nějak nedomysleli, že Gdansk je dost velkej a budou v něm kolony. Nějak jsme se promotávali až do doby než Mlaďasovi začla vařit R1 (první píča na vejfucku). Zastavili jsme a radili se. Dojedem do Gdyně, uděláme prohlídku a zjistíme co erjedničce je. V Gdyni jsme našli přístav, byly tady jak historický tak valečný lodě. Ty i s prohlídkou, ale jen v polštině. Dali jsme v přístavu oběd a sešli se u motorek. Zjistili jsme, že erjedničce nejde sahara, čidlo je dobrý, asi teda někde kabel. Dolila se voda a lepší řešení se nechalo na večerní ležení. Sjelo se k nám pár motorkářů a moc radosti nám neudělalo s předpovědí počasí. No co už, jsme přeci na dovolený, bereme to ještě s humorem. Vyrazilo se na Wladyslawowo. Tam jsme se rozhodli nakoupit v Biedronce. Čehož jsme pak šeredně litovali. Tolik šílenejch turistů, aut, pouťovejch atrakcí a hlasitý muziky jsme nezažili snad ani v nejhrůzostrašnějším snu. Fronta v supermarketu byla asi 50m u každý kasy, ještě, že máme Tráwu průkopníka, kterej se zjevil u kasy a všechny nás, s Medákovou pomocí svolal, bo jinak tam stojíme ještě teď. Pukavec to vzdal ještě před vchodem dovnitř. Tak děsný to bylo. Shodli jsme se, že poprvé a naposled na dovolený jsme rádi, že Lůďa a Ondra nejsou s náma, protože Lůďa by se totalně musel vyklidnit a z Ondry by se stal během chvilky několikanásobnej vrahJ.Na poloostrově bylo městečko Chalupy, tak jsme chtěli zaklošit někde tam, aby Mlaďas byl jak doma, ale průser je ten, že pobřeží do zálivu nebylo podle našeho gusta a pobřeží na moře zas lemujou vlakový koleje, tak se tam nedá zajet na mašině. No dojeli jsme až na konec do Helu a začínali jsme být bezradný, šeřilo se a my byli na konci poloostrova s vidinou dalších nějakejch 80km někam kde není civilizace. A po předchozích dovolenejch víme, že kloš potmě se hledá tak špatně asi jako desetiprstej truhlář. Ještě nás napadla poslední možnost. Přes ty proradný koleje, kvůli kterejm se nedalo zajet blíž k pláži a překlošnout, byly po nějakejch xx metrech závory. Tak u jedněch, co byl i barák, jsme zastavili a Sopťa-jednatel se zeptal jestli bysme tam nemohli zajet a přespat. Majitel=policajt, že možná a kolik, že nás jako je. Sopťa řekl 8 a policajt změnil ihned názor, asi si myslel, že mu znásilníme ženy a sežereme psiJ. Ale nepřímo poradil, že některá závora „může“ být otevřená a toho by se dalo využít, ale že on o tom samozřejmě nic neví a vůbec s náma nemluvil. Tak jsme vyrazili. Hned u další se zastavilo na parkovišti a šla se bádat závora. Hlavně nenápadně. Pukavec bystrým okem mekanika zhodnotil, že na otevření budeme potřebovat Mlaďasovi multifunkční kleště...Princip byl že šroub, na jehož konci byl trojhran zajížděl do závory a tudíž nešla otevřít. Takže šlo jenom o to ten šroub vyšroubovat, ale jelikož k němu byl přístup jak k práci tak se musela použít česká chytrost. Asi po 10minutách byla závora otevřena a my „potichu“ jeli vstříc prázdný pláži. Našli jsme místo zas asi 50m od pláže http://www.mapy.cz/s/1jA2, schovaný za dunama a stromama. Závoru jsme přivřeli jen na oko, abysme ráno mohli zas nepozorovaně vypadnout. Proběhla koupačka, spojená s rušením párečku na pláži, prostě čistý kazišuci, debata jestli dráždit čerty a zapalovat oheň (dopadla tak, že ano) a už zajeté, večeře na ohni, vyklidnění a něco kořky se zapitkou. Kolem půlnoci nás „probral“ děsnej rámus. Byli to pracovníci dráhy, který zřejmě čistili prostor okolo kolejí a jelikož brali i šutry tak to vypadalo, jak když jedou tanky. Pak už zas koma. Ráno začlo opravou Mlaďasova větráku. Po několika testech se opravdu zjistilo, že je někde ve svazku přerušenej kabel, jinak, že funguje. Tak se natáhlo přímo + od baterky, vytáhla se kostra a připravila se na řidítka a když v budoucnu Majovi začal jít větrák tak ukázal rukou a Mlaďas si ho ručně zapnul na řidítkách. Jak prosté a funkčníJ.

Ok, po snídani a koupačce se sedlo na bajky a že vyrazíme. Jenže ouha. Závory zas zašroubovaný. Tak nastoupil montér Mlaďas a zas po 10minutách byla cesta volna. Včerejší drážáci byli asi poctivci a pro jistotu závory zavřely. Tady jsme si všimli taknějak větší změny počasí...jakože, déšť a ochlazení, ale zatím nic hroznýho...Nutno dodat, že Kešákovi se zase začali zbarvovat ruce, bo mu barvěj v dešti rukavice. Pak taky Majovi přibyla píča na vejfuck bo mu prasknul svod a muselo se opravovat. U benziny se koupilo lepidlo a nějaká zřejmě azbestová lepenka a zalepilo se to. Vydrželo to az domu. Dál jsme pokračovali taknějak podél pobřeží k německu s cílem dojet co nejdál bo předpověď na příští dny, byla hrozivá a pesimisté v našich řadách už nad sebou lámali hůlJ Tady se nám cestou staly dvě příhody. Zastavili jsme u nějakého motorestu na kafe a když jsme chtěli odjet tak Medák se ptá Ládi jestli si myslí, že má dost našponovanej řetěz. Když se Tráwa rozesmál na celé kolo, začalo to zajímat i nás...No co budu povídat. Medák měl řetěz prověšenej jak švihadlo, že se mu dřel o centrálníí stojan, co má pod ním. Chtěl s tím dojet někam až zaklošíme, ale to jsme nedovolili. No jo, jenže měl jen vořech a neměl ráčnu. Tak nastoupila Sopťova domlouvací schopnost. Oslovil jedinýho chlápka na parkovišti, jestli nemá ráčnu a co myslíte. Byl to dealer s nářadím a měl plnej kufr ráčenJ. Medák natáhl řetěz a dostal druhou píču na vejfuck. Při této opravě jsme se všimli okolo jedoucího kombajnu a myslím, že někdo pronesl, že toho bysme jako nechtěli potkat, či předjíždět. Zřejmě to byl věštecJ. Vyrazili jsme a dalo se do chcance. A to jako, že dost. Zas místama bílá zeď. Po několik kms byla dlouhá rovina a před náma dva kamiony, pro nás v týhle fázi dovolený žádnej problém, Větší byl ten déšť. Sopťa, Tráwa, Pukavec to tam poslali, ale jaký bylo jejich překvapení, když před oběma kamionama byl ten náš kombajn. Prostě před nima nebyl vidět. To už, ale začal předjíždět i Maja, Medák a Mlaďas bo nevěděli, že se jedná o léčkuJ. No jo, ale ,aby toho nebylo málo tak ještě odnaproti vyjel taky kamion, takže v dešti a  rychlosti jsme se museli vejít mezi ty dva kamiony...No bylo to tip top. Ještě, že nevyjeli i Strejda s Kešákem, to už by se museli naskládat asi na sebe. No nic, jedem dál. Od pobřeží jsme to strhly na Gorzow Velkopolski a někde u Nowogradu jsme zastavily na oběd v restauraci kde jsme se trochu usušily,nakoupily pohledy a vyhecovaly na další cestu.Dojeli jsme přes Gorzow Velkopolski  do města Skwierzyna,s tím, že najdeme nějakej kemp s chatkama. Zastavili jsme u supermarketu a radili se. Začlo zas chcát a tak Strejda s Kešákem jeli na pruzkum do 3* hotelu kterej byl asi 500m od obchodu. Vrátili se s tím, že ubytování možný. Jídlo možný, ale zdálo se nám to kurewski drahý. Tak, že zkusíme motel co byl na začátku města. To už chcalo fest. Jeli jsme všichni a doufali v dobrý zprávy bo jinak bysme to tam asi všechno rozmlátili... http://www.mapy.cz/s/1jA8 Dovnitř šel radši jen  Tráwa a Sopťa a vyšli ven bez helem, což bylo dobrý znamení. Domluvili přímo s majitelem žraso (na poslední chvíli bo bylo asi 19:30 a vařili do 20), dobrý ceny za pokoje a Tráwowo potvrzení, že všichni jsme absolutní nekuřáciJ. Ok, mašiny do zamčenejch garáží, ubytování a šlo se dolů na jídlo s tím , že si vybereme. Pan majitel, že se nemáme obávat a že nám vybral sám, nebudeme prej litovat. Ok, proběhlo pivko a už se nosilo na stůl. Každej kotel „gulášový polívky“, která byla spíš jak guláš s hafo masem. Nevěděli jsme jestli je to hlavní jídlo nebo jen polívka obzvláště Medák byl bezradnej, jestli si k tomu má vzít chleba a riskovat, že pak nesní potencionální hlavní jídlo anebo se nedojíst kdyby náhodou nebyloJ. Bylo. Každej dostal slizský velký šišatý bramborový knedlíky plněný uzeným masem s oblouhou jak na zámku. No co si budem nalhávat, někteří z nás to zbaběle nedojedli, což se stalo po hodně dlouhý době. Když to viděl majitel, ptal se co to znamená. Na odpověď, že jsme přecpaný řekl, že neexistuje a když nám dál lezly woči z důlků tak řekl, že nám to aspoň bude počítat jen za 6 porcí, že jsme to nedojedli!!! A to jsme ho zezačátku podezřívali, aby nás nenatáhnul. Pozdní omluva. Strejda zkoušel volat nějakýmu kolegovi, co měl někde u nás za hranicema penzion, že bysme to tam zítra natáhli, ale mluvil na něj tak, že mu nerozuměl(prej, že je vožralej). Až pak se zjistilo, že Strejda nemá předvolbu +420 takže mluvil se střízlivým polákemJ

Pak už jen piváky, debata o dalším osudu a list klidu, zatímco za oknem okapy nestíhaly a pšonci začali připravovat kanoe na ráno. Pak sprcha a klid a mír po dlouhý době v posteli. Ráno nás probudilo nepříjemný bubnování a šeď za oknem. No nic, večer se domluvilo i přes odpor prezidenta, jet dál. Jsme pracující lid a pondělí se blížilo, prachy ubejvaly a kilometrů hafec před náma. Zabalit, někteří se vymodili do deště igeliťákama různých barev na nohy a jelo se. Chcalo jaxviň, občas za kamionem byla jen bíla, neprostupná dešťová zeď a jelo se po paměti za červeným zadním světlem týpka před sebou. Teplota klesla někam ke krasným 12-13st. Celsia. Dohoda zněla jasně, natáhnout to až do Čech, což v tomhle počasí bylo dost hardcore, ale zas nejsme žádný měkoty a za občasnýho hudrování Pukavce jsme to dávali víceméně v poho (když nepočítám překousnutý jazyky zimou a promáčený, svraštělý prsty a vůbec všechnoJ). Chtěli jsme dojet někam do Frýdlantskýho výběžku, kde hlásili povodně, ale to už nás nemohlo po pár upozorněních od známejch vůbec vyděsit. Sopťa navrhoval zastavit a přechrápat u jeho tety v Habarticích, což je asi 200m od čáry. To se nám moc nelíbilo, uvidíme podle situace. Když jsme po nějakejch 80km tankovali a zahřívali se, tak Pukavec vždycky sundal kalhoty a boty, vyždímal a znova oblíknul. Myslím, že většina z nás tak fialový kolena nikdy neviděla.Na oběd jsme stoply u motorestu někde u Zaganě,venku byla vichřice,do motorestu zatejkalo a my jsme jen doufaly že přežijeme.Při jedný zastávce už před hranicema jsme si dali vařící kafe a nějakou sladkou housku a po Majově poznámce, že je šťastnej a rád, že je s náma a že zima a déšť ho nemůže rozházet řekl Pukavec památnou větu...“Majo ty jsi mimozemšťan bo normální člověk, nemůže říct, že se těší do práce a raduje se z kosy a deště“. Následoval výbuch smíchuJ.

Pak už si pamatuju jen tankování na hranicích, ještě na polský straně za levno a stavení u vrat http://www.mapy.cz/s/1jAnSopťovi tety. Zaparkovali jsme na dvoře a přivítali se. Z tety se vyklubala pohádková babička. Ještě jsme se nějak zkoušeli dohodnout jako, že co a jak, ale bylo rozhodnuto za nás, bez nás. Někteří se ani nezlobili, byla fakt kosa a vlhko. Vybalilo se a věci se nanosili dovnitř. Teta a další příbuzný co nás pak seznámili, nosili prochcaný věci k usušení do patra, boty z kterejch tekla proudem voda na pec atd. Kalhoty a ponožky usušil Tráwa v ruční sušičce v koupelně a pak se sušili nad kamnama, takže by se zdálo být pohoda. Nebyl, ale konec. Sopťa se s tetou ujal funkce hostitele. Došel nakoupit, suroviny na špagety carbonare, basu piv a rum. Mezitím nám velice pohostinná teta(chvilkama nám bylo až stydno) udělala grog ze zbytku rumu co měla doma a to už nám bylo hej. Chodili jsme kouřit na zahradu, pustila se TV, teta vyprávěla příběhy z mládí, jak taky motorkařila, přišla její dcera-motorkařka, no prostě nám bylo dobře. Po všem tom punku nám bylo jak v pekleJ.Samozřejmě za permanentního bručení Pukouna. Při jednom kouři na zahradě jsme si všechno vyřikali a byl klid. Po večeři a pár pivkách jsme vytuhli každej kde upad. Čtyři lidi v kuchyni, čtyři v obýváku. Ráno snídaně a balení. Rozloučení s tetou bylo srdečný bo nám vytáhla, dalo by se říct, vidle ze zad a že vyjedem. Ale ouha. Medák po vyjetí z vrat mává na Strejdu, že jako STOP, že prázdnej zadek (první píča na vejfucku). Tak jsme sesedli, za vytrvalého deště, při slovech už jsem zase durch, jsme začli jednat, našli jsme cca 2cm šroub, vytáhli, Strejda vyndal knotovací sadu, Sopťa přitáhnul tetin kompresor...dalo se cigáro a mohlo se jet. Ve Frýdlantu jsme čuměli na drát...řeka vylitá z koryta, všude cajti...lidi co čekaj, že jim to vezme barák...nic moc. Vzali jsme benzín (kdo nebral za poslední polský) a znova jsme čuměli. Myslím, že stál 37něco! Nic, valilo se dál, s vědomím, že střední čechy už by měli být bez deště. Taky, že jo. Někde za Ml.Boleslaví přestalo a nějakejch 18st. Jaká to paráda. Pukavec naposledy vyždímal a dohodlo se, že jedem do St. Boleslavi na oběd. Medák tam znal jednu hospu co dobře vařej. Každej si dal to svoje. Spočítaly se píči na vejfuckách, kolik se má na večer obstarat lahví TD (tady pozor, Pukavec vyndal 400Kč, že bude platit taky jednu a my, že ne, že neměl poruchu a tak nás dostal hláškou, že to máme za to pruzení kvůli dešti-je to frajer) a vyrazilo se směr Praha, čím míň v Pze, tím líp a na každoroční návštěvu Jardy v Kašovicích. To už se odpojil Sopťa, kterej jel za ženskejma, co nechal doma, s tím, že dorazí až večer do Chlífa což splnil. U Jardy jsme něco povyprávěli, popili a vyrazili poslední štreku směr CHLIF BAR. Bez větších obtíží, s o to větší rychlostí se zastavilo v Sedl na náměstí, kde si Strejda šel koupit tabák, Mlaďasovi vychcala zadní brzdová kapalina (druhá píča na vejfucku) a Kešákovi vychcal olej(taky druhá píčaJ). Pak už jen v cajku do Chlífa, usušit, brnknout klukům, co nebyli s náma, že maj přijet na přivítání, dát maso do trouby a na nic nemyslet, vyprávět a lejt. Dorazili všichni Chlífáci, čehož jsme využili k fotce a pak už se jen hodovalo, vyklidňovalo, pilo a prohlíželi se fotky. Pak už se jen popadalo. Ráno jsme nevěděli jestli bejt smutný anebo se začít těšit na další rok. Asi oboje. Že by Srbsko?