Dovolená 2020

Cíl cesty – cíl cesty byl zvolen na jedné schůzi do Moldávie. Bohužel dovolená 2020 byla od počátku roku v ohrožení!!! Přišel na svět zlý vir, covid-19. Je jedno, jestli z čínský jeskyně, netopýra, laboratoře nebo odjinud, prostě ohrozil NAŠÍ dovolenou. To se prostě nedělá. Naštěstí se situace umoudřila natolik, že jsme mohli jet. Sice jsme museli zvolit jiný, bližší, cíl cesty, ale pocit z toho, že spolu vyjíždíme se nedá ničím nahradit. Roudkeptn, Sopťa navrhl slovenskou variantu sjíždění řeky a to tady... http://www.plte-dunajec.sk/. SPLNĚNO!!!

Účast 10 týpků (podle pořadí ve formaci): Sopťa (Honda X11), Tráwa (Honda CBR 1000RR), Pukavec (Suzuki GSX-R 1000), Medák (Suzuki GSX-R 1000), Kozel (Suzuki GSX-R 1000), Brožík (B-King 1300), Maja (Kawasaki ZX10R), Lůďa (Hornet 600), Strejda (Yamaha FZ6N), a Kešák (Suzuki GSX-R 750). Letos málem padl rekord, a to v počtu účastníků = 11. Před dovolenou všem chlífákům volal Klokan a jeho účast byla potvrzena. Lůďa se vrátil do hry a to tak, že po dvou letech a pak jel už jasný člen dovolených na „hostování“, Brožík. Bohužel Vohry nedostal v rachotě dovolenou a má druhý rok za sebou Áčko.

Den první, neděle 12.7.:

dovolená se letos kvůli mnoha okolnostem jede jen na týden. Vyrážíme v neděli ve 13, od pumpy v Sudoměřicích. Grupa se sráží celkem na čas, krom Luďka, který přisviští 9 minut po 13, má to za láhev. Zbytečně mu ale nekazíme náladu, jelikož když načepuje benzín, tak mu to nevezme kartu, a to stačí ke zhoršené náladě. Snaží se to řešit, obvolává, koho se dá a uvidíme na další pumpě. Od Strejdy se dozvídáme, že Klokan nakonec nejede, důvod zní „nedám to“. Asi si obvoláváním chlífáků vyvolal kredit a nemohl jet...

Strejček zas řeší to, že mu prošla zelená karta, nemá jí zaplacenou, a ještě zapomněl na připojištění do SR. Pořeší si to ve Znojmě.

Přijíždí také Vohry, ze srazu v Otíně, aby se aspoň rozloučil a popřál štěstí naší výpravě. Ještě není na pumpě prezident, který se přidá cestou, jelikož byl taky na sraze, kde dostal cenu za 100% účast od vzniku

Domlouváme, že pojedeme klasickou cestou, a to na Černovice, čehož se děsí Maja (měl zde menší karambol při startu na jednu starší dovolenou), na Kunžak a před Dačicema uhneme na Český Rudolec, kde by měl čekat Pukavec. Valíme, určíme pořadí, které je v podstatě dané, už dlouho dopředu z minulých let a bez větších potíží dorážíme a před hospodou v Rudolci vidíme Pukouna s úsměvem od ucha k uchu. Sice ztratil na sraze nůž, ale náhradu mu veze Kozel, je to zabiják, co má jeho žena Terezka na houby. Náladu mu ale zlepšil oběd, rudolecký řízek ze sloního ucha a to, že jedem na dofču. Hned taky hlásí, že nás slyšel už někde za Kunžakem.

Medák vymyslel kulturu, návštěvu Vranovské elektrárny. http://www.vranovsko.cz/navstevnicke-centrum-vodni-elektrarna-vranov-nad-dyji.html

Sopťa zkouší gůglit, najde čísla dvě, jedno nikdo nebere a jedno je neexistující, pak ale někde vygůglí, že jsou prohlídky jen úterý, čtvrtek, sobota. Čili bohužel. Po návratu se ke všemu dozvídáme, že z preventivních důvodů byly prohlídky až do odvolání zrušeny. Vyrážíme tedy, po domluvě a zavolání, k Pepovi na meruňky. Musíme se přehodit ve formaci, jelikož se přidal Pukavec na třetí místo, ale každej už za ty roky zvládáme jak vnitřní, tak vnější stopu. Sopta jede hodně volnou a když mu to říkáme, tak povídá „musel jsem, jede s náma novej člen sestavy“😊.

Dorážíme k Pepovi, vrata dokořán a probíhá vítačka. To je Vás prý letos nějak hodně. No konečně jeden rok nepičuje, že je nás málo😊. Kecáme, ukazuje nám veterána, co renovuje, koukáme na posledních asi 5 meruněk, které hned očešou nejmenovaní členi klubu (Pu, So a Me). Poznáme i pohostinnost zdejšího kraje, a to v podaní dcery Pepovi, která nám servíruje meruňkovou buchtu, co se rozplývá na jazyku, kávičku a vodu minerální. Pepe se diví, že nikdo nechce nic vytunit na motorce, jako předešlé roky, všichni jsme připraveni. Někdy kolem půl šestý se loučíme, s tím, že Pepa zas „přijede“ na závody dragsterů a valíme do Popic k Pavlovi do klubu.

Přijíždíme do Popic a k Pavlovi se musíme prodírat hrází kolařů všech věkových kategorií, Pukavcův zlej sen obživl! Vítáme se a ptáme se, jestli je toto normální a prej, že jo a ještě víc.

Doráží nás pozdravit i Markétka v novém bavoráku, s třema dětma...no dětma, jednou mladou slečnou, týpkem, co Adamovi z oka vypadl a už ho i dorůstá a mladou dorostenkyní.

Přichází místňáci, sedají si k vedlejšímu stolu a my se osvěžujeme. Musíme připomenout, že je slunečno, ale teplota, tak akorát, že se ani moc nepaříme. Voláme Kešákovi, kde že je, ale ten hlásí, že dorazí až ráno. Točíme si plný půllitry piva Hostan, Sopťa ještě jednoho do petky a valíme na Kámen Pravdy (valíme je silné slovo, kopec nám dává rok, co rok více zabrat). Sedáme, přichází Sopťa a my můžeme počít letošní dovolenou. Jako první si sedá Pukavec, který mluví za Vohryho, jenž ho pověřil a říká, jak ho mrzí, že nejede, ale nedostal dovču. Bereme to trošku trpce a rozmrzele, je to už po několikátý, co mu tohle ve firmě udělali, měl by si bouchnout do stolu.

A pak už si sedáme od posledního v sestavě, což je Strejda (doktor a alkáč). Je nadšenej, že se rok s rokem sešel a my zas vyrážíme a on je přítomen. Lůďa (chrápač a krchlebská mlátička) děkuje, že jsme ho zas vzali s sebou, ale za to děkovat nemusí, pořád je totiž náš, i když se tomu brání. Dozvídá se na kameni, že zabrousíme i na Slovensko a nemá připojištění. Ale je to klošák a nějak se to vyvine. Maja (spáč a mistr přebreptů), jakožto ženatý pán, vysvětluje, jak se udála jeho svatba. Nikdo o ní nevěděl (ještě, že aspoň nevěsta přišla), všichni mu to přejeme, jen Medák si neodpustí trošku popíchnutí. Brožík (dřevorubec a lovec žab) opakuje Luďu a děkuje za příležitost jet s námi. Not at all, máme ho rádi, do naší grupy i formace pásne, a navíc je to rozený dřevorubec, což dokazuje i letošní dovolenou. Kozel (nezaměstaný pokladník dovolený a budoucí otěc) je nadšen! Jede na dofču s chlífákama, je rok šťastně ženatej a po návratu se mu narodí kozlíci Tonda a Áňa. Ještě, že to s Terezkou dobře vypočítali a mohl jet😊. Medák („dobrák od kosti“ ,pohlreich amatér a hledač klošů), rejpne do Maji (svatba) a Vohryho (dovolená) a pak hovoří o trase, neudělaném připojištění a radosti z dní nadcházejících. Pukavec (prezident a tentokrát „tyčka“ výpravy) podruhé, teď už sám za sebe. Pochválí účast. Zvláště Sopťu (Květo R.I.P) a Kozla (viz. výše). Probere nové sídlo klubu, naopak pokárá Sopťu, že má pořád starou vestičku pod lopatkama, pár tajných záležitostí a už jde na to Tráwa (Láďa Hruška dovolený – na všechno má nějakou svoji vychytávku). Ten zas vysvětlí, stokrát vysvětlený konec Chlíf baru (zamáčkneme slzu), něco k trase a radost, že letos není nomád, ale jede s Chlíf Bikers. No a třešnička na dortu. Sopťa (hlava mapa a nejlepší jednatel na zeměkouli). Rozhovoří se o trase, navrhuje Plťě na Dunajci jako cíl cesty, což bručením schvalujeme. Promluví o rodinných strastech a konci chlífu. Většina souhlasí a dopijí, takže se chystáme k odchodu. Vezmeme to zadem přes Věrky oblíbenej strom, pomníček a hurá nasávat, jíst a kecat o všem možném i nemožném. Strejda začíná řešit zelenou kartu, zaplacení a připojištění. Zaplatí povinné ručení, ale oni, v dnešní době, nejsou schopni mu poslat zelenou kartu do mailu, bo pojišťovák je neschopný hovado.

Vyvalíme se i na zahradě, kde je příjemně, Tráwa staví na zkoušku stan a ostatní se povalují a šikují se dovnitř na pokec. Jíme výbornou sekanou, vynikající pomazánku, zeleninu, nakládaný rajčata, prostě co dům dal a kecáme s Pavlem o starých časech, kdy jsme se poznali, vtipné historky ze srazů atd. Večer se nachýlil, a tak se rozptýlíme, budaři do postele (Pukavec, Luďa, Medák) někdo už regulérně pod širák (Kozel, Sopťa, Strejda, Brožík, Maja) a Tráwa plátěný budař.

Den druhý, pondělí 13.7.:

Vstáváme celkem brzo a Strejda se šteluje, že pojede na pobočku do Znojma a vyřídí si tu kartu a připojistí se. Vyměknou i Luďěk s Medákem (dají mu svoje iniciály). Snídáme, balíme se a Maja volá Kešákovi, nebere to, tak si říkáme, že jede a pak nám zavolá. Přijíždí Strejda a je zhnusen z byrokracie a neschopnosti některých našich úředníků. Přijel na pobočku a v podstatě sám sebe a dva chlífaky cestovně pojistil! Úředník se sám přiznal, že je tam krátce, a ještě tomu tolik nerozumí😊Důvěrně potom Strejdovi říkáme „Pojišťováku“...

Jsme sbalení a bavíme se, co s tím Kešákem. Sopťa mu ještě jednou volá a Kešák to zvedá, hurá, sláva! Přijel na benzínu do Znojma a čeká na nás. Jenže my do Znojma nejedem, jedeme kolem rakouskejch hranic do Valtic. Sopťa domlouvá, že Kešák přijede sem. Nějak nechápeme, že na nás čekal a nezavolal. Nic, fotíme se, jako každý rok a vyrážíme. Václava potkáváme na konci Popic, tak to otáčí a řadí se na poslední místo formace. 10 jezdců!

Stavíme za Znojmem na benzíně a Luďa jde zkusit, jestli se karta neumoudřila. Ne. Volá Háně, co a jak. Peníze tam má, ale prostě nejde platit. Prosí Kozla, ať jde s ním a podívá se co to píše. Kupuje si džusík za 8Kč a....zaplatit JDE. Děláme si z něj srandu, že bude muset benzín kupovat po 8Kč. Od té doby už to funguje. Uf.

Kulturní referent zařídil další kulturu. Je to Muzeum železné opony ve Valticích. Přijíždíme tam a šineme si to ke vchodu. U dveří postává a kouří postarší týpek, cca 60-65let. Zjišťujeme, že je to průvodce a tak se nás hned ujímá. Medák usmlouval množstevní slevu na 50Kč/osoba😊. Jdeme asi 5 místnostma, kde nám poutavě vypráví, jaký zvěrstva se ve Valticích (nejenom tam) v pásmu děla. Zažil to, takže to máme od pamětníka. Každýho kdo říká, že za komoušů bylo dobře, bych tam nahnal. Po vyprávění si ještě samostatně prohlížíme zbytek, jako je vězení (Pukavec předvádí, jak by vypadal jako mukl), četnická stanice (Maja si zaúřaduje, viz. foto) a nahoře na půdě puštěnej film. Tam ale v přítmý pomalu usínáme, tak se rozhodneme, že končíme a povalíme na oběd do restaurace Na Hradbách. Stavíme před dvorem, parkujeme a jdem na dvůr, kde je zahrádka. Wow, je plná! Ale přichází fešná servírka a usazuje nás do prázdné zimní zahrady, s tím, že souhlasíme, že si budeme odskakovat na cigáro dobrý 2 metry ven. Dáváme si do nosu, vařej moc dobře (za mírně vyšší ceny) a navrch si dáme tradici celé dovolené, kávu. Radíme se, kam poputujem dál. Letošní dovolenou máme hozenou tak, že máme jen jeden cíl, ale kudy se tam pojede necháváme na podobných chvílích. Vyvalíme se k motorkám a rozjímáme.

Valíme na Kyjov, kde je spletitá objížďka, U. Hradiště, U.Brod a před Bystřicí pod Lopeníkem Sopťa na gůglu nachází rybník Ordějov. Bingo! Nacházíme to a po prašný, kamenitý cestě přijíždíme na hráz obrovskýho rybníka. Je tady sezení, přijde si nás očíhnout nějakej rybář a je tady i nasekaný dříví, sice za plotem, ale je. Ale nelíbí se nám tady, byli bysme tady, jak pěst na oko. Rozjíždí se na průzkum Medák. Vidíme a slyšíme, jak projíždí okolní zákruty a my máme téměř vyhráno. U něj je to záruka, že něco vyčenichá. Příjíždí a sděluje nám, že našel jedno místo, kam když sjedeme a zaprší, tak nás nezachrání ani pár volů a pak druhé místo, lépe přístupné, s parkovišťátkem pro rybáře. Jedeme tam. Dorážíme, je to tam pecka. Sezení, to si mručí Pukavec, ohniště, travička na spaní, jezírko s leknínama (táboráci by řekli – romantika jak čurák) a do toho křičí žáby. Majovi to trošku vadí, ale ostatní ten skřek mají rádi, tak zůstáváme, všem se tady líbí. Tráwa volá domu kdeže spíme a CHKO Jana říká „to máte za 5000 oheň a 5000 vjezd“. A to ještě neví, že sháníme dříví a je to dost bídný. Tak se prvně na dofče vrhá do práce dřevorubec Brožík a s Kozlem porážej suchej strom. To je móóóc, křičí všichni. Vydrží nám to přesně do rána. Medák trpí dojmem, že jsou tady rybníky dva, ale Ordějov je do oblouku, a tak se s tímhle vysvětlením spokojuje. Brožík učí Láďu lovit divou zvěř prakem, který má naviják. Prostě volná zábava.

Začíná první kolo losování sirek o to, kdo dá jako první flašku do placu, aby jí nemusel vozit. Abysme to vysvětlili, každej chlífák veze na dovolenou flašku a postupně se jich zbavujeme. Luďa a Sopťa nevezou, losovat nebudou, ale budou jí kupovat někde časem. Losujeme, první se flašky zbavuje Kozel (Džony wolker), pak Kešák (Finská), Tráwa (Keptn Morgen), Pukavec (Absolutka) , Strejda (veze domácí slivovici, tak dostane černej puntík, ale když jí koštneme, tak ho mažeme, je výborná), ještě Medák (Radzivil vodka) a Brožík-ten veze obří placatku. Maja vykřikuje, jak ho Šárka miluje, když prohraje všechny losování. Říkáme, že i kdyby losoval sám se sebou, tak prohraje. Tráwa vytahuje jednu z prvních vychytávek, a to nafukovačku z Decathlonu, co vypadá jako kajak. Nejdříve se mu smějeme, ale když Luděk vidí, do jakého balíčku se dá složit, slibuje, že do ní půjde a vyzkouší jí na příští dovolený. To je závazek. Ono spát na alobalový karimatce, co má 0.5mikrometru, v jeho věku už není to pravý.

Celkem slušně se tuníme, Strejda má v mžiku kšiltofku bokem a když vidíme jeho kůl na opékání mamuta, co použije na buřty, tak máme jasno. Pil nejvíc😊. Kecáme, přeci jen je to letošní, první regulérní kloš dovolený. Je celkem zima, jelikož sedíme bokem od ohně u stolu. Strejda mizí od stolu ve křoví. Pak se přesouváme k ohni, a to jsme neměli dělat. Strejda má pocit, že je pán našeho světa. Topí stylem, kopnu do klády a cajk, pak hlásí, že předek ve formaci je na hovno, to zadek tvrdí muziku a hlásí se, že to zítra povede. Ostatní říkají, ty si chlapče, budeš ráno drbat hlavu. Pak nám pod motorku upadne Brožík, Sopťa nenajde svojí šustící matraci a ulehne ke Kešákovi s rozsvícenou čelovkou na hlavě, tak mu jí Pukavec vypíná jako vždy, prostě se dějou divný věci, tak jdem radši spát.

Den třetí, úterý 14.7.:

Berkáme se silou vůle. Nejvíc potíží má Strejček. Chápeme ho. Nechce ani slyšet, že něco takovýho včera vyváděl. Je mu sice blbě, má okno, a ještě má dávku jaxviň, ale snad tohle říkat přeci nemohl. Balíme se, už nám to zas začíná jít. Jen Sopťa hledá čelovku a chystá se rozbalovat bágl. Strejda jí poté nachází pod svojí celtou. Kešák zjišťuje, že má propálený nový moto kalhoty a taky chlífáckou mikinu, to je to frajerský topení. Veškerej bordel chceme nechat na odvoz rybářům, mají tady místo, ale Strejda má špatný svědomí, tak ho veze do kontejneru. Vyrážíme na Slovensko. Starý Hrozenkov, Trenčín, Nováky. Tady se sveze hovor zase na starý případ střetu dvou chlífáků a slibujeme si, že už se to nikdy nestane. Chceme jet k Rudovi do Revišťského podzámčie na oběd a pozdravit ho. Přijedeme krásnejma zatáčkama do Žarnovice, kde si vybereme éčka, kdo nemá, v bankomatu a teď už je to, jen co by kamenem. Vítězoslavně stavíme u Reštaurácie pod Hradom a kde nic, tu nic. Je zatvorené, nikde nikdo. Tak posmutníme a jedeme do blízké reštaurácie Kúria Bzenica. Rozstrkáme se na zahrádce ke třem stolům, je přeci jen čas oběda a objednáváme si. Kozlovi se zdá, že jedna servírka je mu povědomá právě od Rudy. Svěřuje se s tím Medákovi a ten se jí ptá. „Áno, robila som tam, aj vy ste mi povedomi“. Tak se ptáme na Rudu a proč je zavřeno? „Skončil na vozíku, mal hociaké zdravotné problémy, reštauráciu predáva“. Koukáme s hubou do kořán. Je nám to líto, ať byl Ruda jakej byl, tak je to kus naší historie...ať už poštípanej Strejda se sloní hlavou, operace Medákova oka, Kozlova rozborka Kešákovi motorky nebo klasickej výlet na zříceninu, nebo přeplavání Hronu. Škoda.

Připozdívá se. Plán Poprad, nákup a někde v okolí kloš, už asi neklapne. Nejbližší město (dědina) je Telgárt. Něco nám to říká. Až po příjezdu nám dochází, že tady bílejm nenalejou. Doptáme se po „potravinách“ a stavíme u baráku. Sámoška je udělaná z garáže. Smí se dovnitř jen po jednom, Pukavec je nejstatečnější a jde sondnout situaci. Ostatní hlídaj motorky, stahují se mračna. Prezident vylejzá s tím, že nemají žádné pečivo, neviděl vody a mají snad jen chlast. Balíme to, zkusíme trhnout ten Poprad, nebo někde poblíž má být koliba. Ještě si vzpomeneme, že Sisa mluvila o Telgártském viaduktu. Ten nacházíme a stavíme. Rozjíždí se akce. Medák s Tráwou jedou poptat Kolibu. Sopťa jede vpřed zkusit najít nějakej obchod (je kolem19:05) a Kešáka posíláme pod viadukt. Vrací se M+T, že v kolibě vařej do 20:00, Sopťa nenašel zhola nic a Kešák, že by se pod viaduktem nějaký místo snad našlo. Nic, jedeme se najíst do Koliby, než zavřou a něco vymyslíme. Dáváme si do nosu a každej pivko. A druhý. Mají tady bezvadnýho psa – kříženýho vlčáka s jezevčíkem. Pukavec si ho hned oblíbí. Pak nás zaujme jedna slepice v ohrádce s baráčkem, je to atrakce. Sopťa sonduje situaci kolem, zajde až k salaši, kde mladej bača udí ovčí sýr. Začíná skoro mrznout. Jsme přeci jen pod sjezdovkama a nacházíme, že jsme přes 900m/nm. https://skitelgart.sk/koliba-pod-kralovou-holou/.

Den čtvrtý, středa 15.7.:

Ráno máme kolem 9 objednanou snídani, takže se ještě před 9 balíme a uklízíme. Snídaně ve formátu švédských stolů za 6E nás nutí si jít 2x až 3x přidat a je to delikatesa. Zas něco jinýho, než v lese kus chleba a zbytek klobásy. Odnášíme zbytek dříví do lesa, i když to je proti pořekadlu a chystáme se na dojezd do Popradu po báječnejch silnicích. Pak Kežmarok, Spišská Belá, Toporec, Haligovce a cíl cesty Červený Kláštor – Plťe na Dunajci, kde se chceme svézt po řece. Přijíždíme a už od pohledu to vypadá neprůchodně. Jako čekali jsme, že to bude lehce profláklý, ale zástupy lidí a přeplněné parkoviště nás trošku vyděsilo. Ujímá se nás fešná slovena v kroji a pparkuje nás za euro kolem chajdy. Jdem se poptat na kassu co a jak. Nejdřív nás rozesmějou, když nás tipujou na zpáteční cestu na kole😊Pukavec je hned posílá do hajzlu. Takže pánové: je jedenáct hodin. První volnej sjezd je v půl pátý. Za osobu 12E + 4E odvoz károu nazpět a jelikož bysme tady už museli překlošnout (čemuž se nedá říkat překlošnout) v kempu, tak + další 6E za kemp. Vůbec se nám to nelíbí. Jdem se podívat k vodě, jakže ty „vory“ vypadají. Pramice svázaný k sobě, poházený chvojím a na těch lavičky. Prostě nám to nějak nesedí. Jdeme udělat válečnou poradu. Je vícero variant. Počkat do půl pátý, ale to se zčuntáme jak dogy a ze sjezdu budeme mít houby. Pak tady přespat a ráno valit blíže k domovu. Nebo Sopťa navrhuje, vykašlat se na to a jet směr na Liptovský Hrádok, kde víme o kloši snů, z před asi 5ti let. Co myslítee, že se nám zamlouvá víc? Kešák a Láďa se teda chtěli svézt, ale argumenty a zbytek členů jsou zajedno. Ještě se tady občerstvíme, někdo dá polívku, někdo normoš jídlo, někdo jen leje, bo sľnko pálí jaxviňa. Jdeme k mašinám a že povalíme. Je něco kolem 14 a přichází k nám pohůnek, že se jim uvolnilo místo a že bysme mohli jet hned! Ale to už je domluvenej jinej plán a ten netřeba měnit. Jedeme.

Den pátý, čtvrtek 16.7.:

Ráno některým začíná pěkně brzo, cca ve 4:30. Kusy se slabšíma nervama, vyděsí mírný déšť (Kozel, Maja) a postavěj si přístřešky. Tím zabrání dalšímu a většímu dešti (víme z předchozích dovolených) a tím zachrání ostatní. Leč jen do cca 7:30, kdy začíná chcát více a vytrvaleji. Jediný, na které neprší jsou Tráwa a Luděk pod stromama. Budíme se, balíme, snídáme a Láďa sonduje počasí na radaru. Už i tahle vymoženost k nám dorazila. Přestává pršet a Láďa jde do pršihadrů. Prý jen na zkoušku, ukazuje nám svojí další vychytávku, návleky na boty. Ptá se nás, jestli se budeme taky oblékat, někteří se smějou, ale vítězí tvrďáctví. Po 10minutách od vyjetí toho litujeme, ale už není cesty zpět! Už když vyhazujeme bordel do kontejnerů, tak začíná krásný letní deštík, Sopťa se ptá „chcete se oblíct“? NE. Na dálnici je souvislá vrstva vody, chčije zhora i zdola, prostě idylka. Ale jsme tvrďáci. Pak přestává, dokonce i schneme, vylejzá sľnko. Stavíme na benzíně, občerstvení a Láďa po osondování meteo situace svléká pršišat. Jedem na Ružomberok, Vrútky, tady někde začíná zase chcát, Žilinu, Bytču, tady někde už je zas dešťová clona a kamionů v zatáčkách co nelze, fakt nelze předjet a Makov. Je čas oběda, a tak stavíme v Horní Bečvě na oběd v Restauraci Valaška. Máme s ní bezva zkušenost z nějaké předpřed dovolené, vaří tady luxus a obsluha je super příjemná. Letos se obzvlášť vydařila. Holka krev a mlíko, od rány, nešla pro ostré slovo daleko. Sopťa si nechal zabalit kus pečenného žebra, tak udělala srandu, že zmuchlala noviny a podávala mu to. Sopťa by si to vzal, ale ona, mu dala správnej balíček zabalenej v alobalu😊. Road captain a Tráwa nadhazujou, že pojedeme přes ValMez, Přerov a Prostějov a tam bysme nakoupili a nachází poblíž nějakej kemp a jako záložní variantu 2 rybníčky s přístřeškem. No není to paráda? Medák navrhuje exkurzi v OKD Karviná, ale je to celkem z ruky, a tak tentokrát s díky odmítáme. Cesta jde pěkně. Je sice víc aut, ale s tím se už nějak umíme poprat. Když začne pršet, stavíme, nemá cenu hnát, teď odpoledne, už bysme nemuseli uschnout.

Nakupujeme v Prostějově a jedeme okouknout kemp Žralok v Plumlově, kde se u rybníka tyčí zajímavej sloupovej zámek Plumlov. Shodujeme se, že točený by nemuselo být od věci, ale uvidíme, jak to bude vypadat. Přeci jen klošení na divoko je nenahraditelný. Stavíme u brány a hned nám vybíhá naproti kempař, že máme jet dál. Říkáme, že to nejdřív okoukneme. Sopťa a Tráwa to jdou osondovat. Týpek říká, že žádna chata není volná, je tu prý plno kolařů, mohli bysme spát veprostřed kempu u hospody pod obrovským stanem. Ale to přeci není vůbec náš styl! Koukáme znovu na netu na ten přístřešek u rybníků a domlouváme se, že tam scukneme, ten altán je max. pro 4-5lidí a ostatní si postaví z celt přístřešky. Dohodnuto.

Je to 8km za obcí Stínava, čili jedeme volnou. Nacházíme to. Vjezd je přes závoru, tak jí objíždíme a jak někdo řekl, začínali jsme rybníkem s leknínama a končíme rybníkem s leknínama😊. Nádhera!!! Dřevěnej altán, travnatej plac před ním akorát pro nás, rybník před a za, dřeva dost a v lese tekoucí čistej potok. Kloš snů.

Závora nás neodradila. Na mapě je to značeno jako turistický místo, jsou tady jen cedule nenasazovat ryby, nechytat a nedělat bordel. Nic z toho jsme se ani dělat nechystali. Jen se zčuntat a pokecat. Je vidět, že spolu jezdíme už dlouho a známe se jak svý boty. Rozjede se hned akce plašení deště a bouřky. Stavíme přístřešky a Láďa stan, máme totiž zkušenost, že když se takhle připravíme, tak nikdy neprší. Zamýšlíme se, co by udělali cajti, kdyby přijeli a chtěli nás řešit. Nikde žádný zákaz, museli bysme vadit majiteli pozemku, ale odjet už bysme taky nemohli, jelikož jsme mezitím požili, zapeklitá situace😊.

Nejspokojenější vypadá Pukavec. Přinesl si z altánu židli a čuntá více než jindy. Rozjíždí se další debata a to, jaký a proč, byl nejlepší kloš za těch našich cca 20 let dovolenejch. Padají zajímavý tipy, některé už byly zapomenuty, na některých se shodujeme. Pak naopak jaký kloš byl nejhorší? Ty jsou většinou spojený s kocovinou druhý den, nebo s nějakým moribundusem.

Medák kupuje všem medaile. Teda madaile, lentilky. Ale nějak je pozměnily, chutnají stejně, ale jsou o 1/3 menší.

Chystá se velkolepá Pohlreich show. Medák zaučuje svého učně Kozla a všichni chválej výtvor (někdo to nazval dokonce lečem), jaká je to dobrota. No žádná věda to není. Na pánvičku se nakrájí, co zbylo od večeře. Většinou je to cibule, klobása, paprika, nějaké tmelidlo, čili třeba sýr a zaleje se to pivkem a míchá do konzistence poživatelné hmoty. Tak jsme si šmákli, kecáme a je nám líto, že je to poslední večer na kloši. Brožík si ještě cvičně odhodí jednu šavličku z pod přístřešku, snad to nebylo po tom jídle. Zítra bude zakončovačka v Hospodě u Pukavce. Jsme lízlý a jdem chrápat.

Den šestý, pátek 17.7.:

Ráno je slunečný, v noci ani kapka, takže přístřešky fakt fungujou. Sopťa už nám hlásí, že se koupal v biotoprybníce a je to prej super. To prezident má jiný starosti. Je mu ouvej, jak měl včera židli a čuntal, tak to krapet přehnal. Ale odhodí si pár broušenejch na obě strany a je líp. Říká, že je zajímavý, že když je mu blbě, tak mu každej nabízí takovejch dobrot k snídani. Balíme. Není kam spěchat. Máme to nějekejch 250km a to je během dovolený lehká projížďka. Proto Tráwa navrhuje kulturu v podobě návštěvy Depozit muzeum veteránů v Bystřici nad Pernštejnem. Jasně souhlasíme, dobrej nápad. Přijíždíme tam, vjedem až do areálu, a to už na nás od vstupu haleká od pohledu příjemná paní s hůlkou. Jdeme platit a prej se nám bude věnovat a provede nás. Už jen vstup Vás oslní, tolik historie pohromadě, nevídané. Říká, my jsme s manželem vždycky tíhli k hippie, jestli poznáte naše nejoblíbenejší auto? VW dodávka pomalovaná kytkama je jasná. O každém autě povídá nějakou historku, technická data, je to studnice informací. Taky říká, my s manželem, jsme nikdy nebyli motorkáři, manžel už by motorku ani neudržel, ani je moc nesbíráme. A pak přicházíme do spodního patra, kde jsou jen motorky (cca 40?), zajímavé. Občas nám odběhne, tak prohlížíme exponáty sami, ale vrací se jak bumerang, odmítá navštěvníky, asi si nás oblíbila. Chce od nás zápis do knihy hostů, že si to v zimě čte, tak jí tam lepíme i supportku a milá paní nám chválí náš znak. Ještě nám ukazuje venkovní vojenskou expozici a pak už se loučíme.

Domlouváme oběd, až nám něco padne do oka. Míjíme pár pěknejch motorestů, ale Sopťovi asi do oka nepadli. Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou, až stavíme v Přibyslavi na náměstí a jdem zkusit Restauraci u Kubínů. Sedáme k největšímu stolu a milá servírka se nám hned věnuje. Jídlo luxus, Medák si na tryznu konce dovolený dává půl bažanta a je nasranej, že už nemůže a musí rozdat nádivku😊.

Kávička a vycházíme ven, kde prší, ale už umiňuje. Havl.Brod a jako každý rok, tenhle úsek domů letíme jako motoGP. Provoz je teda hrůzostrašnej, občas idiot, co se snaží někoho z formace vytlačit, ale dáváme to a stavíme, jako skoro pokaždé na benzíně Humpolec-Vystrkov. Pozorujeme cvrkot, odjíždí tady k moři účastníci zájezdu, přijíždí herec Drtikol s ještě jednou herečkou, prostě šrumec, odjebať sa odtialto. Další seriál motoGP, ztrácí se nám Kešák, tak na něj Strejda počká v Sudo na pumpě. Láďa si jede vyměnit eura do Tábora na rodinnou dovolenou na Slovensku a pak se všichni sjíždíme v Hospodě u Pukavce. Přijede Vohry, několik Psychopatů, tak vyprávíme zážitky, pouštíme fotky a jsme šťastný.

Shrnemeli nepříjemnosti, moc jich nebylo. Kozlovi a Majovi rosil přední tlumič, Strejdovi svítil neutrál na vícero místech, Pukoun padl, leč na místě a Kešák nemohl dvakrát nastartovat. Jinak samý pozitiva a sociální jistoty. Doufejme, že příští rok se bude moct jet aspoň na těch 10 dní a dál, než jen ČR a na Slovensko, i když tu i tam je krásně.

Ujeto: cca 1500km

Utraceno:Pakatel

Áve v roce 2021.