Chlífbikers dovolená 2022
Cíl cesty – už dlouho bylo domluveno, že vyrazíme opět na náš oblíbený balkán! A cíl cesty jsme si dali nesmělý a to rovnou round trip okolo bosenských jezer, který naplánoval koordinátor a kulturní referent Medák. Některé jezera jsme dali, některé ne, jelikož jsme přizpůsobovali směr konkrétním potřebám a situacím celé letky.
Jinak se nám do dovolené vkradl takový nešvar. A to, že někteří členové, nebudeme jmenovat (čti mezi řádky), se po více, či méně dnech s námi odpojí a jedou do západních zemí, kam jiní týpci z klubu nesmí. To se nedělá a k tomu ještě zkoušet zlomit některé další? Nenene.
Ještě byl v ohrožení start road captain-a Sopťi, který někde čapnul novodobý moribundus a byla možnost, že pojedeme bez něj. Ale on se s tím popasoval, jako správný chlífák a nakonec jel. Zdůvodnění jednoduché, nechtěl nakazit rodinu 😊.
Víceméně SPLŇĚNO
Účast 7 týpků na celou dovolenou (podle pořadí ve formaci):
Sopťa (Honda X11), Medák (Suzuki GSX-R 1000) – poté co zjistí, že mu nelepí guma, se přesunuje dozadu, Kozel (Suzuki GSX-R 1000), Brožík (B-King 1300) poté co se Medák přesunul dozadu jde na druhé místo, Maja (Kawasaki ZX10R), Strejda (Yamaha FZ6N), Vohry (Honda VFR 1200 Crosstourer). Tráwa (Honda CBR 1000RR) s náma jede nultý a 1. den do Znojma. Pukavec má nemoc v rodině a tudíž s náma jede jen popít k Pavlovi do Znojma a hodit do placu důvod neúčasti při schůzi na Kameni pravdy a Kešák, jakožto noční jezdec, jen do Znojma, kolem 1:00 ranní…
Pak ještě dorazí Mates, jakožto podpora na cestě pro prezidenta.
Čili účast hojná, bohužel ale jen na dobu krátkou a na celou dovču nás jede 7 (6 chlífáků a Jirka Klondajk).
Den nultý, čtvrtek 14.7.2022:
Světe div se, našli se čtyři nedočkavý mušketýři a ne náhodou to byl Kozel (loni kvůli pracovním povinnostem v Tajikistánu nebyl), Tráwa (jede s náma jen na dva dny), Medák jako kulturní referent se tuze rád účastní také a zástupce Klondajku Brožík je pro každou špatnost, to už víme dlouho a tak s náma razí taky.
Slet byl vymyšlen u Brožíka v S-P, dáme kafe, pokecáme a promyslíme, kam jakože se dnes uchýlíme. Krmíme Brožíkovi ryby, drbeme a pijeme výbornou brazilskou kávu. Poslední doráží Tráwa. Medák vyzvihuje jet někam na jih, jelikož západ a sever má být deštivý. Souhlasíme a Tráwa navrhuje trasu, co jezdí s kamarádem Danem – S-P, Milevsko, Bernartice a někde tady si začínáme všímat, že Tráwa jede velice jistě, svěže, až rychle jaxviň, držíme se ho zuby nehty, ale čemu nerozumněl na větě „pojedeme volnou, abychom se rozjeli“…😊
Jedeme podél Vltavy, někdo ještě v tý rychlosti má čas sledovat vodáky, plnost kempů a krásy našich spoluobčanek na našich vesnicích. Někdo u papíren ve Větřním rospustile pohladí ucho místních spoluobčanů tónem doma laděného výfuku. Je vedro k zalknutí, tak Tráwa staví v Rožmberku u krámku se zmrzlinou, kde si dáváme ledové pití a těsnáme se ve stínu zahrádky. Komentujeme rychlost jízdy, ale Tráwa nás uklidňuje, že už to přestane, anšto další cestu už tolik nezná. Necháme se tím uchlácholit. Pokračujeme na Dolní Dvořiště, Horní Stropnice a Nové Hrady, s tím, že zaklošíme někdě kolem Suchdola nad Lužnicí, kde jsou pískovny a tam by se nám mohlo líbit. Letíme zrovna přes vesnici s poetickým názvem Hrdlořezy, když na zahradě spatříme letadlo. To nás vždycky zajímalo a tak dočasný road captain gestikuluje, že otáčíme a zkoukneme to. Nalézáme Leteckou výstavu Československého letectví (48.8720856N, 14.8789511E).
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/letecke-muzeum-hrdlorezy
Je tady MIG-21 F-13, rarita vrtulník Mi-2 z filmu Za trnkovým keřem
https://hi-in.facebook.com/TomasHoly68/posts/4212481008843660
a spoustu další vojenské techniky. Ujme se nás milá paní, obslouží žíznivce a zavolá manžela, aby nám dal patřičný výklad. Ten se rovná vyčerpávajícímu a poutavému vyprávění, až nám lezou oči z ďůlků. Kolem půl sedmé volá Maja, že dnes nedorazí, jelikož v Újezdě je sodoma und gomora, Strejda, že vyrazí zítra kolem 16.
Kolem 19, už nám začíná docházet, že výstava sice super, ale je na čase, popojet a hledat kloš. Loučíme se a valíme na Suchdol a hodláme hledat pískovny a u nich přilehlé kempy. Dorazíme do Tušti ke kiosku u Jezera. Vypadá to tam celkem v pohodě, jakmile se odsvlékneme, vyhrnou se z nedaleké ohrady motorkáři, že tady na volno prudí čerti a buď ať zkusíme další kemp Paris, nebo přinejhorším můžeme prý klošnout u nich. Nějak nám nesedí a ke všemu máme hlad. U tohohle kiosku už přestali vařit. Dorážíme do Parise. Parkujeme u budovy na kraji a Medák jde zjistit jestli ještě vaří, ano, máme vyhráno (jídlo je trošku dražší, ale co už, jsme na dovolený). Sedáme, Medák situací chaosu získá pivo a tatarku zdarma. Je tady sličná paní kempová, která nás prosí, abychom nezůstávali na kraji kempu (máme si to brát osobně?) a zajeli někam do lesa. Nakonec odjedeme s motorkama k blízkému přístřešku, který se nám hodí, když se ohlásí bouřka. Dáme jídlo, pivka, nakonec dojde i na první kořku dovolené, Kyrgyz koňak od Kozla a Grantsku od Láďi, ale na tu už jsme neměli dost sil a taky se šetříme na zítra . Padáme prvně na dovolené do spacáků s očekáváním dní budoucích a těšíme se na ostatní chlífáky.
Den první, pátek 15.7.2022:
Brzo ráno nás překvapuje sluníčko, dobré znamení. Špatné znamení je, že Medák si přivezl z rodinné dovolené z Chorvatska nějaký břišní moribundus a tudíž chvátá na WC. Ale na obou uklízí paní uklízečka a vyžene ho. Tak přešlapuje na místě a nepokrytě jí fandí a vlastně i sobě. Když konečně uklidí a Medák může udělat co musí, tak se paní uklízečka jala budit a vyhánět ostatní kluky z pod přístřešku. Ale nevěřili byste, co udělá pěkný pozdrav po ránu. Kozel jí popřeje krásné, dobré ráno a ještě hezčí den a poprosí jí ať jde nejdříve uklízet jinam, že potřebujeme ještě zhluboka hloubat po včerejší smršti. A ona opravdu odejde s tím, že nás ale vyžene později. Už jí ale neuvidíme. Kupujeme si snídani v blízkém kiosku, kde jsou ceny na rozdíl od jídla nechutné. Příklad: jedna maličkatá Majka, dva rohlíky, káva = 105 Kč. Na tabuli je napsaný Velký koláč za 165 Kč. Tak ho Kozel chce ukázat, ale prý ho zrovna dnes nemají…co to musí být za hovado, za tu cenu?
Balíme, probíráme dnešní fahr plan a kulturu. Přes Jindřichův Hradec valíme na Jihlavu, kde kulturní referent zjistil, že mají nějaké podzemí, tak tam zalítneme, Na náměstí uděláme menší parádičku pro lidi, když málem vjedeme do zákazu vjezdu, kde hned za ním číhají cajti, ale Láďa to včas odhalí a obkroužíme to tam podle všech regulí. Kupujeme si jeden lupen na parkování, kdyby někdo prudil, tak to už nějak vokecáme a jdeme najít podzemí.
https://www.jihlava.cz/podzemi/index.asp
Nacházíme ho snadno, je za minutu 12 a slečna nás ještě vezme, je milá. Žádný jiný chlífák nedoráží, což Medák komentuje slovy, že jsou nevděčný. V podzemí je to pěkné, vyprávění poutavé, ale skoro všechno je vybetonované, jelikož se jim to tam kdysi dávno propadalo. Je tam ale pár zajímavých věcí. Horníci vykutali cca 2,5 cm za den a měli těžký život, takže brzo umírali. A jedna žena, rekordmanka, takhle prišla o 11 manželů. Pak je tam taky jeskyně, která je natřená nějakým utrejchem a když se aktivuje UV světlem, tak svítí. Prý nějaký nacistický pokus…
Vylejzáme z podzemí a hledáme restauraci, kterou nám doporučila slečna podzemka. Daváme si výborné jídlo, domácí limošku, pivo, zákusek na podnik a sotva se valíme. Na to konto Medáka napadne další kultura a to Jihlavská věž. Opravdu výborný nápad😊. Kupujeme si lupeny bez průvodkyně, žertujeme se slečnou prodavačkou a jdeme vstříc 186 schodům. Uf, ještě, že jsou v mezipatrech odpočívadla. Dáváme to nakonec s vypětím všech sil a nárážíme na fešnou, ale dosti ostrou průvodkyni. Medáka hned setře slovy, že teď tady bude teda mluvit ona a opravdu si sjedná pořádek. Docela zajímavě vypráví a upozorňuje, že máme jít na ochoz, kde je krásný výhled a za 3 minuty, budou bít zvony. Ale ať prý nestojíme přímo pod nima, neboť bysme potřebovali nové trenky. Všichni krom Medáka ochoz dáváme, ten má výškovou nemoc a motolici. Pod věží si dáme malý oddych a pak už směr jihlavský supermarket zone. Brožík potřebuje Alzu, či něco podobného, má totiž trefenou GoPro kameru šutrem, na kterou nás točí a chce koupit nějakou ochranu a Medákovi uchází nafukovačka a závidí nám naše nové a krásné. Oba uspějí.
Teď už před sebou máme jen Znojmo. Nejdřív Pepa a pak Pavel Popice. Je děsný vedro, tak stavíme ještě v Pavlicích, kde je Ráj klobás, ale my teď spíš potřebujeme tekutiny. Stavíme u hospody a dáváme si točenou limo, cígo a volá Maja, kde že jsme a že oni na nás čekají na éemfau ve Znojmě. Dorážíme tam a najdeme tam dva vyvržený vorvaně, válející se u motorek. Maja na nás křičí, že je to drahá benzína, ať nebereme, ale my máme dovolenou a tak tankujeme. Nebudeme přeci řešit za kolik je benál. Zdravíme se, kontrolujeme Vohryho vytažené stehy (před dovolenou měl totiž karambol, při cestě z hospody – slabých 50 metrů – šlápl do prázdna – 7 stehů).
A už zvoníme u Pepy na vrata bývalého autoservisu, nynějšího sídla. Otevírá nám rozesmátý, opět se slovy, to je Vás zase kurva málo 😊.
Kecáme, meruňky už jsou sklizený a moc jich kurva nebylo. A už se nosí občerstvení. Dcera nese 6x krabičku domácího bramborového salátu, vajíčka, salámu, rohlíky a domácí moravské koláče. Navrch kafata, vodu, prostě totální moravská pohostinnost!
Ukazují nám svoje auta, veterány, kterým se teď se zeťákem věnují a pomalu se loučíme. Přes město k Pavlovi do Popic. Vítají nás z dálky. Pavel s celou rodinou, včetně dětí a ukecaným sousedem Pavlínem, ten už se na nás prý taky těšil. Přivítání je srdečné. Hned tam zasyčí pár Hostanů a teď už jen čekáme na zbytek chlífáků, který měli vyrazit od nás kolem 16. Kolem 19 slyšíme, že se někdo blíží. Doráží Pukavec, Mates, Strejda a světe div se, moribunďák Sopťa. Sopťu potkali náhodně ve městě, nejel s nima.
Kecáme a už se štelujeme na poradu na Kamen pravdy. Natočíme si pivko, Sopťa vezme petku a jdeme. První jde na řadu prezident. Má toho nejvíc na srdci a nejsou to moc hezké věci, co chce říct.
Zdůvoďnuje svojí neúčast na druhé dovolené po sobě. Důvod chápeme a souhlasíme s ním, to se nedá nic dělat. Zdraví a rodina je v tuhle chvíli přednější. Aspoň že aspoň dorazil za náma do Znojma nás podpořit. Také nás pochválil, že pokračujeme v tradici a zase jedeme, ale to není nic záslužného, někdo si rok bez chlífácké dovolené nedovede představit.
Na Kámen jde Láďa Tráwa. Říká hned od startu, že se už zítra ráno odpojí a pojede s Danem směr Alpy. To je tam, co my pořád ještě nechceme. V tomhle s Láďou nesouhlasíme. Ví o termínu dovolené s Chlífem v podstatě rok dopředu a stejně “radši” jede do Alp. Na druhou stranu chápeme, že se tam chce podívat a má málo dovolený, ale stejně nás to prostě sere. Howgh.
Nastupuje Strejda. Je rád, že jede a bude opět lékařem výpravy. Zpěváka sprostonárodních písní už mu nikdo neodpáře.
Kozel. O něm Pukavec řekl, že to je člověk, co se nejvíc těšil. Něco na tom bude. Zpunktoval 0tý den a loni nebyl. Říká, že je škoda Pukavcovi a Láďovi neúčasti a hlavně všichni kolama dolů. Fotograf výpravy.
Medák si hned rýpnul do Láďi, že kvůli němu se v podstatě vyráží v pátek (a kvůli Vohrymu) a že se hned v sobotu odpojí, no po pravdě, je to blbý. Pak nám nějakým způsobem nastíní trasu cesty, která se pak stejně překopává za pochodu, ale jakýž, takýž cíl cesty musíme mít, letos to jsou bosenský jezera.
Maja se taky těšil a jistě nás oblaží nějakým svým vtípkem a společně se zasmějeme.
Brožík děkuje za další příležitost jet s náma, ale to už snad ani nemusí, je to plnohodnotný člen dovolených a třeba v budoucnu bude i Chlífák (jak do něj s oblibou reje Medák).
Vohry popřeje všem super dovču, kolama dolů a někdo poznamená, že to je zajímavé, že Vohry jede už dva roky po sobě.
Pak nastupuje Sopťa, který měl celkem složitý výjezd. Má před nástupem do nové práce, před odjezdem onemocněl a jelikož je to správný typ, tak aby nenakazil rodinu, tak jede radši s náma😊. My jsme celkem šťastný, jelikož máme road captaina, protože bez něj bysme se možná motali po Evropě jak Maďar v kukuřici a to doslova.
No a pak už jdeme vstříc žranici a pijatice k Pavlovi do klubu. Je celkem sranda, opět nás přijde pozdravit soused Pavlín, ten je tady snad furt, dáme i nějakýho panáčka a probíráme co se dá. Dost se nasmějeme, když vidíme Strejdovu novou nafukovačku. Medák si hned zamlouvá, že při nebližším koupání si jí půjčí na vodu jako lehátko. Je to monstrum.
Loučíme se s Markétou a jejíma dětma, přijeli nás pozdravit a jedou na dovolenou.
Fotíme společnou fotku, je docela vydařená, až na to, že Láďa je napůl uřízlej. Nějak popadáváme, když tu přijede noční jezdec Kešák. Je něco kolem 1 hodiny ranní. Je toto možné?
Ani nevím v kolik kdo šel spát, poslední fotka svědčí něco o 2:30 ranní.
Den druhý, sobota 16.7.2022:
Nějak se zberkáváme, snídáme, pijeme, je vedro jaxviň a jdeme se zase všichni vyfotit. Je to už tradice a hezká. Domlouváme, že oběd dáme asi zase u Husára, u Břeclavi. Dojedeme tam a už jen počet aut nás děsí při představě, že jsou všichni uvnitř. Dojdeme to zkontrolovat a je to tak, plno a ještě další lidi čekají na místa, to je neprůchodné. Zkoušíme obvolat pár hospod tady poblíž, ale v Hruškách teprve po tornádu dělají podlahy a říkají přijeďte za rok a v další mají svatbu. Valíme na Slovensko s tím, že zabrzdíme u nějakého odpočívadla s jídlem. Stavíme u Malacek, v Motelu M. Sedáme na zahrádku a baštíme, jídlo výborné, pito/limo, káva. Sopťa s Medákem se snaží si koupit online maďarskou dálniční známku, abychom se tam pak nezdržovali, Sopťovi se to daří, Medymu už méně. Platíme, nebo se ztratíme. Dálnice a přecházíme hranice v Rajce. Na hranici vytvoříme chaos, Medák si valí hned koupit dálniční známku, kterou prodávají asi o 10 km dál. Když vyrazí Kozel, hned po výjezdu je dálnice rozdvojená a on neví která je ta správná. Čeká na dalšího, ten na dalšího, až radši počkáme na Sopťu, mírné faux paux 😊. Známka stojí na 10 dní 6 Euro a nějaký drobný.
Známky máme a jedeme si užít děsně zábavnou jízdu na Maďarské dálnici, uf. Vedro jaxviň, usínáme, tak se budíme aspoň zpěvem, nebo jinýma metodama. Stavíme na benzíně a pijeme kafe, colu, red bully a jiné probírací nápoje. Naštěstí jedeme po dálnici jen kousek. Ještě zajímavost pro cizince. Máme pro Vás skoro dvojnásobné ceny, než pro lokální borce. Pro domácí cca 480 forintů, pro nedomorodé kmeny cca 780 forintů. HNUS velebnosti.
Jedeme po dálnici do Gyór - sjezd 115 na silnici 81 – Szekesfehervár – silnice 63 na Szeksárd - odbočka Szálka a tam už nakupujeme v Lidlu, bo se připozdívá. Lidl celkem můžeme, ale tenhle byl nějak divnej, pozpřeházenej, prostě maďarskej.
Dnes jsme se dohodli, že v rámci ušetření času, budeme klošit na známém, ale krásném místě a to u jezera, bez komárů s toikou u silnice. Kdo čte naše deníky, tak ví.
Mile nás překvapí, že ke vší té kráse nám u ohniště ještě vybudovali přístřešek s lavičkama.
Vybalujeme, rozebíháme se pro dříví, jde to těžko, rybáři skoro všechno vytěžili, ale nakonec nám ráno ještě nějaký zbyde, Maja dělá zapitku a už koluje Hlibny dar. K němu se váže vtipný příběh a kdo ho chce slyšet, ať se optá Vohryho. Vohry je na téhle dovolené, tzv. vozič, jelikož má kufry, takže kdo má nouzi někam něco dát, tak Vohry vypomůže Kecáme, užíváme si prvního kloše a vůbec pocit, že můžeme být spolu a v divočině. Tady to teprve začíná, bude i líp.
Opékáme buřty, pálivé maďarské klobásy, prostě, kdo si co koupil. Kalíme, pálíme a pozorujeme lidi, ženy, jak se občas trousí na toiku. Medák to rozjíždí nějak víc, než jindy, láme Sopťu, a když ostatní jdou spát, tak je lámou, ať nechodí. Zkouší i různé lsti, jako třeba Medák říká „no tak jděte spát, já je klidně opíchám sám! Choďte aspoň postupně“😊 Děláme, že spíme, nevěříme mu. Vohry se Strejdou jsou kousek stranou ostatních, byla tam lepší rovina, lépe by se jim tam spalo. Kdyby později nepřišel Sopťa se slovy, nebude Vám vadit, když tady budu u Vás? Začne nafukovat nožní pumpou svojí karimatku půlmetru od Vohryho hlavy 😊.
Pak už nás ukolébá monotonní žabí řev.
Den třetí, neděle 17.7.2022:
Ráno se budíme s chutí, do pařáku a připadáme si jako slimák v plivátku, ale zas lepší než kdyby chcalo že?
Stala se nám tady divná věc, nedopil se plastový Argus, byl tak hnusnej, že to nešlo…
Medák nám vypráví ranní příběh, když šel na toiku a slyšel, že tam někdo je a není zamčený. Tak říká „ Sopťo, neser, já to mám urgentní” a vezme za kliku. Bohužel tam není Sopťa, ale nějaká holčina, v které by se krve nedořezal 😊
Chodíme po snídani všichni postupně na toiku. Najednou Vohry kouká, Sopťa vyleze a kouká si na ruku, pak zase zaleze, tak si děláme prdel, to se mu asi protrhnul papír. Když přijde, Maja říká “Sopťo, Ty sis posral ruku?” A on, že jo, že už se mu to nestalo hrozně dloouho a jde se umýt. Smějeme se. Když přijde, hlodá mu v hlavě, jak, že to mohl Maja vědět. Maja tvrdí, že ví spousty věcí. Pak se jde Strýček koupat s labutěma. Znamená to, že vleze po kolena do vody a takknějak se ošplouchne.
Asi povalíme. Jo už od Znojma se bavíme, kdy a kde bude Sopťa kupovat zadní gumu. Tohle na ní nemůže dát.
Po silinici 56 na Mohacs, na hranice s Chorvatskem – přechod Udvar – Osijek – Dakovo – přechod Šamac do Bosny – Modriča. Tam si musíme někde směnit prachy – konvertibilní marky. Zastavíme ve městě a sondujeme, kde by. Ale je neděle, banky zavřený, směnárny nikde. Ale jede okolo týpek na chopperu, tak na něj houkneme a on k nám jede. Ptáme se kde směnit. A on otevře peněženku a má tam snad mega v markách. Tak se radíme, jestli u něj vyměnit, dává nám kurz, udělá trošku chaos, že to dá vždycky třeba dvěma lidem dokupy. Když odjede, tak si to ještě zkontrolujeme a všechno je zalitý sluncem, dal nám dobrý kurz a ani nás jinak neošidil.
Trošku se neshodneme se Sopťou, který se chce sejít s Milanem Čuričem Popem (nebo jak Medák zkomolil jeho jméno – Milan Savič Pop). Nakonec přeci jen souhlasíme, mohl by nám poradit nějaký kloš, nebo i být jinak nápomocný. Dorážíme k benzíně a u ní sedí hrouda masa. Prostě dvoumetrový typ. Milan se s náma vroucně vítá a kecáme co a jak. Radí nám se najíst v restoranu Turbič v Gradačaci. A u jezera Modračko, že je prý dobrý kloš kdekoliv.
Kupuje nám každýmu Jelena, pivo BiH a my mu děkujeme, loučíme se, lepíme na sloup supportku a letíme na Sredrenik – Lukavač, kde nakupujeme. Strejda si koupí hadrovou dámskou tašku a celý zbytek dovolený s ní dělá na nákupech parádu. Zajedeme za město a Medák jede hledat kloš na jednu stranu a Sopťa na druhou. Obé by mělo být u jezera Modračko u města Prokosoviči.
Čekání nám přibarví motorkář v kraťasech, na vytuněným Banditovi, co se chce předvést a jede v zatáčce tak na pekaře, že už ho jdeme sbírat, nakonec to přeci jen ustojí. Přijede Sopťa a říká, že má asi kloš, přinejhorším. Čekáme na Medáka, ten se nevrací a už se o něj skoro bojíme. Víme, že je poctivej a všude strčí nos a pak nemůže s Géesixerem vyjet. Pak konečně dovalí. Říká, že nic nenašel, respektive je tam všude sjezd jak do pekla a že tam skoro zůstal. Jederme tedy na Sopťovo místo. Je luxusní. Na břehu jezera, jsou tam teda rybařské lodě a domy na vodě, ale to je nám jedno. Je to pryč od lidí, zastrčeno za křovím. Jedna rodinka na pikniku už vypadá, že už se šteluje k odjezdu. Rozběhneme se pro dříví, rozděláváme oheň, vybalujeme, chodíme se koupat, kalíme Tulamore se zapitkou, prostě klasická klošácka agenda. Vohry zjišťuje, že se mu v kufru načnul plechovkový Jelen, má všechno mokré, tak mu radíme, ať si pro příště vyvrtá do dna dírky na odtok. Maja od radosti, si jednoho jelena lije do bundy, prostě pohoda.
Vlastně prvně zkoušíme bosenskou kobasicu na ohni. Bohužel praskají a končí většinou v ohni, hlavně Medák na to má štěstí.
Strejda si půjčuje od Brožíka baterku za ucho a naklání Tulamore asi víc, než ostatní a za chvíli má už svůj vlastní svět. Klečí na kolenou a hlásí hlášku za hláškou. Také Sopťa zaperlí, když velmi smutným hlasem praví: “neviděl někdo mého Arguse”? ☹. A Vohry z toho udělá hlášku dovolený. Z Arguse udělá imaginarního psa, který s náma jede celou dovolenou 😊. Pak jsme si také všimli, že se dost svěřujeme. Což je super. S tím souvisí druhá hláška dovolený a to: “Lepší český onanista, než bosenský policista” 😊 Nebudeme rozebírat, kdo, co a jak, ale táhlo se to s ním celou dovolenou. Ještě, že, co se stane v Bosně, tam i zůstane.
Dnes se nám bohužel ve psa mění i Strejda, kterého musí Kozel odvést na vodítku a ještě nás párkrát vzbudí štěkáním, to když utišuje, anebo právě chce promlouvat se psama z vesnice od vedle…
Den čtvrtý, pondělí 18.7.2022:
Strejček je dnes trošku marný v balení. Nějak mu to tlapkama nejde, když máme zbaleno na 99%, tak on odpoví, že on cca na 22% a je ještě v trenérkách. Pak si ještě pro jistotu zabalí klíčky od motorky v kraťasech, které má v báglu, prostě to není jeho den.
Dnes to vypadá, že dojde na výměnu Sopťovi zadní gumy… Zjišťuje si, že by mělo být zastoupení Hondy v Tuzle, tak chlápci na něj počkají a on si tam ráno dojede. Vrací se s tím, že to je jinak, nic tam není, poslali ho k nějakým místňákům a ty volali někomu a výsledek je, že guma není. Tak to prý zkusíme v Živinici. Dorazíme tam na benzínu a Sopťa má zjištěn nějaký obchod. Prosí Kozla ať jede s ním, kdyby bylo potřeba něco domluvit v angličtině. Týpci se zatím občerství a počkají tady.
S + K dorazí do prodejny pneu a ptají se, jestli mají požadovaný rozměr pneu. Nemají. Ale týpek někam volá a celkově se snaží. Chce po Kozlovi telefon, že mu ukáže cestu kde to je, Kozel vytahuje Nokii 6303, to milého týpka úplně odbourá. Tak nám to kreslí na papír. Jedeme tam, je to v rodinném domě, na dvoře motorky, jinak bysme to vůbec nenašli. Vyleze spanilá bosńanka a jde pro svého manžela. Vylejzá pokérovanej týpek a vede nás do obchodu. Nabízí nám českou Mitasku a hrozně jí vychvaluje, prý česká kvalita, což nás potěší. Můžeme platit kartou? Ne. Sopťa má jen dolary. Tak týpek přepočítá marky na dolary. $113. Sopťa má jen $110 😊. Kozel ho chce založit, ale týpek říká – jsme motorkáři a ty si musí pomáhat, necháme to za $110!!!
Další odpověď nás ale zarazí. Přezuješ nám to? Ale to my tady neděláme. Tak žhaví telefon a snaží se nám pomoct i v tomhle. Obvolává asi 3 kamarády a nic. Tak říká pojďte, zajeď do dvora a jde na to. Tohle nevymyslíš. Sopťu máme rádi, ale ten člověk má štěstí jaxviň. A to nám ještě manželka donese tři pizzy, za což děkujeme, ale odmítáme, a lejeme do sebe jen vodu, je snad 50 stupňů.
Máme přezuto, vyváženo, dáváme týpkovi supportku a slibujeme, že mu napíšeme velmi kladnou recenzi. Hotovo. Sopťa si zasloužil právě první píču na vejfuck, za závadu na stroji.
Spěcháme za klukama na benzínu. Všichni se občerstvujou a Strejda spí po včerejší psí noci. Kluci jdou okouknout Sopťovu novou Mitasku, když tu si někdo všimne, že má dva měsíce propadlou technickou, bože to je příprava…Radíme se, jestli mu to říct, či ne. Na obědě mu to říkáme a on ledově klidně odpovídá, že jí má, ale pak znejistí, anebo už je to 4 roky? 😊 Sopťa si právě vysloužil druhou píču za špatnou připravenost…dvě v jednom dni, uf.
Pokračujeme v tripu dál na Banoviči – Zavidoviči – Žepče – Zenica – Vitez - Novi Travnik – Bugojno. Ještě je tam menší zásek, když vylítneme od benzíny jak utrženej vagón a vzápětí se na světlech otáčí Strejda a za ním pak vyráží Sopťa. My čekáme na odpočívadle, až se oba vrátí. Strejda nechal na benzíně tabák, ale Sopťa mu ho vzal, ale zapomněl mu to říct. Tak tam dorazí, Strejda už skoro drží čerpačku pod krkem, ale Sopťa jí zachrání 😉. Pak někde stavíme na jídlo. Knajpička vypadá celkem pěkně a je tady i dost lidí, což by mělo značit dobré jídlo. Objednaváme u servírky co neumí mluvit (asi umí jen psát). Trvá to kurevsky dlouho. Polívka je z pytlíku skoro čistá voda a goveda rebra jsou divně cítit už ode dveří a když se sletí mouchy zlatohlávky, tak už je jasné, že tohle se nepovedlo. Nejlepší výběr má tentokrát Sopťa s Kozlem a to studenej guláš s makarónama. Odjebať sa odtialto.
Myslím, že dnešní den se nám mění pořadí ve formaci. Je to smutné, ale nezbytné. Medák se nenechal Tráwou poučit a koupil si gumu, co je tvrdší než měl a klouže mu jak čert. Proto se pohybuje na zadních pozicích. Vepředu tedy teď jedeme v pořadí Sopťa, Brožík, Kozel.
Krásnejma zatáčkama sjíždíme do Bugojna, tankujeme a plánujeme kafe, bo je furt vedro a zjistit dnešní kloš. Paní z cafeterie se ptáme, kde by se dalo zaklošit, pěkně ovládá angliřtinu. Posílá nás zpět na místa odkud jsme vyjeli, kousek za Bugojno do kopce, kde jsou prý překrásná pikniková místa.
Nakoupíme v místním obchodě s názvem Bingo, bereme prvně i vajíčka, cibuli a brambory, Vohry má velké kufry. Jedeme zpátky do kopců a hledáme krásné místa na pikniky. Nacházíme jich zero – nula. Jsou tady asi dva altány u zatáčky, kde to spíš vypadá jako na veřejných záchodech, tak jedeme ještě kousek dál. Jak jedeme výš, cítíme, jak se znatelně ochlazuje. Ale teď je důležité najít kloš. Stavíme na plácku před SKI areálem Rostov.
https://www.skiresort.info/ski-resort/rostovo/
Je tady liduprázdno, zřejmě to tady funguje jen v zimě. U potoka pod mezí je zajetá dodávka. Strejda jede kouknout za hotel a Jirka Brožík nahoru k dřevěnkám.
Sopťa mezitím staví týpka v autě a ten ho odvádí k mistrovi pod mezí s dodávkou. On tam sušil seno a s radostí nám dovolil tam spát a v klidu si rozdělat oheň. Počkáme na kluky, co oni najdou. Strejda přijede a kroutí hlavou jako že ne. Samá louka a nikde voda. Vypráví, že ho odtud hnalo asi 10 divokejch psů. Bál se, že ho chytnou za nohu, strhnou a sežerou…
Zezhora přijede Brožík. Dalo by se tam, jsou tam taky louky, občas nějaká roubenka, ale výjezd nic moc. Tak se jdeme podívat na kloš u potoka na loučce pod mezí. Je to tam úžasný! Je tam dokonce i celkem pěknej sjezd od silnice, žadný haro core. Jdeme pro mašiny a …? Maja nenastartuje Kwaka. Sakra. Sjede tam na vydloubla a oprava se nechá na ráno, aby si nekazil večer. Ale už ho zkaženej má a nic s ním není. Jde spát, jak už je zavedená klasika, kolem 22 hodiny, jako první, když nepočítáme Sopťu, který si zas klasicky chrupne pokaždé u ohně a pak se s náma pře, že nespal…a přitom nařezal dobré 3 metry dřeva😊.
Vohry se dnešní večer vžívá do role Babici a hodlá nám udělat brambory na křupavo s cibulkou, přelité vajíčkama a sýrem + co dalšího dům dal…mistrovská práce!
Celý večer zjišťujeme, že je tady poměrně více frišno, nežli na ostatních kloších, jakby taky ne, jsme ve ski-resortu v 1100m/nm. Maja se Sopťou oblékají jágrovo spodní prádlo.
Pijeme Brožíkovu litrovou placatku, někteří si dávají detox, jiní nasávají nespoutaně, musím ale napsat, že dnes na psi nikdo neštěkal, Strejdovo vyprávění o lidožravých psech, co ho hnali, to nikomu nedovolí 😊. Argusi na místo a spát.
Den pátý, úterý 19.7.2022:
Pro toho kdo šetřil místo a peníze byla noc poněkud krušná. 8 stupňů ve spacáku,
přes který je vidět, není moc příjemné. Ale utěšujeme se, že se přes den zas
ohřejeme, což se plní.
Maja vstává dříve, aby koukl na to svoje ne-startování. Odhaluje svého kwaka do
naha a dotahuje šroubek na baterce. Když to zkusí, tak samozřejmě nechytne, ze
včera je vybitá baterie. Roztlačíme to a plánujeme sehnat mechanika v Bugojnu a
proměřit co a jak. Snídáme, balíme a plánujeme cestu. Vohry nám předvede
parádičku a to takovou, že se přežere při snídani a hodí metlu asi na pětkrát,
no co Vám budu vyprávět, Roman Tyčka. Pak nám říká, že je to tím, že si dal i
kávu s mlékem a to říkala už jeho babička, nedělá dobrotu na žaludek…to je
moudro hodné poznamenání.
Strejda nám chce předvést, že dnes je jeho den v balení a opravdu vyhraje o koňskou délku. Jaké je pak jeho zděšení, když na benzíně zjistí, že má peněženku v báglu? 😊.
Co to dát tudy?
Gornji Vakuf – Prozor – Ramsko jezero – Rumboci – Tomislavgrad - Buško jezero - Livno-Glamoč?
Musíme říct, že jsme si museli koupit papírovou mapu. V telefonu je plánování na píču, nevidíš směr, nejde si představit vzdálenost a hlavně nejde se na to podívat ve vícero lidech a třeba si pamatovat dvě a více měst.
Chceme se podívat na Ramsko jezero, u města Prozor, kde je ostrov Ščit. Ale nějak to netrefíme, ale stavíme u benzíny a pak na kopci a koukáme na něj z hora. Je v něm nějak málo vody, ale je modrá jak na Stříbrném jezeře. Prudí nás pumpař, že jsme nesrovnali židle po odchodu, tak si o něm myslíme svý. Valíme, fotíme se na vyhlídce, je tady krásnej výhled, Strejda úplně taje a nechce už nikdy jet jinam.
Tomislavgrad, Livno, tady hledáme nějakou hospodu na jídlo, ale na náměstí jsou jen kavárny. Jsme usmažený, tak stavíme a že jako koukneme. A u jedné poblíž to vypadá že i něco mají k jídlu. Sedáme a vybíráme. Je tady příjemná servírka, mluvící anglicky a říká nám, že mají tradiční koláče, plněné masem, sýrem, špenátem. Přitočí se k nám Čech sedící vedle u stolu a říká, že mají nejlepší ve městě. Tak si objednáváme každý jiný a sdílíme si půlku. Jsou výborné. Kafe, vodu. Paní se o nás stará perfektně, jaký to rozdíl od restaurace se zkaženým masem. Jde okolo, nese melouna a ptá se, jestli nechceme. Tak říkáme, že ne, ale ona stejně přijde a všem nám ukrojí krajíc. Platíme a necháváme jí zasloužené dýško.
Valíme dál. Vjíždíme mírně do hor a za městem Glamoč je liduprázdno a příroda vypadá jako měsíční krajina, drsný. A ke všemu je tady super široká, pěkná silnice a navíc staré vojenské letiště. Tak si dáváme rychlostní vložku, někteří udělají rekord dovolené a to rovných 250km/h.
Klidníme se při sjezdu a na další vyhlídce. Zatáčky jsou úžasné, asfalt a gumy drží, jen chudák Medák si furt stěžuje a víte co je nejhorší? Že ta guma má vydržet cca 8000km. To má tak na 3 dovolené 😊.
U města Mrkonjič Grad chceme okouknout městské jezero Balkana a sondnout kloš. Přijíždíme tam a trošku nás z toho zamrazí. Kočiček million, Tanga bez Keše jsou zde nyní v módě, ale lidí taky million a kde bysme chtěli dělat kloš, tak okolo vede pěší zóna. Kozel se Strejdou se jdou sice zeptat na hotel a je nám to dovoleno, ale jen bez ohně a na tom jsme celkem zavisláci. Tak hlasováním rozhodneme, že to tady opustíme a zkusíme kloš poblíž Jajce. Jedeme okolo cajtů na křižovatce. Nakupujeme v malém obchůdku, občerstvujeme se a Medák s Kozlem jedou hledat kloš. Okolo cajtů na křižovatce. Hlásíme týpkům, že Veliko Plivsko jezero je velké a tudíž, jestli nenajdeme něco na kraji, tak to bude trvat. Týpkům to nevadí, počkají.
Medák s Kozlem jedou za ves Jezero, měla by tam být silnička. Ale ta končí a přichází makadam. Jedou dál, ale buď jsou tam nějaká obydlí, plot, nebo k jezeru nejde zajet. Jedeme dál, je to děs, prach a nikde žádné místo pro kloš. Jedno máme v záloze a to místo pod mezí, za křovím, kde je loučka, ale není tam místo na koupání, ale o 20 metrů dál je molo, takže by to šlo skloubit. Jedeme ale ještě dál, kdyby bylo něco lepšího. Nacházíme krásné místo, ale staví se tam a jsou tam lidi na rekreaci. Kozel čeká a Medák jede ještě dál. Přijíždí a prej jedno možná, ale to první je lepší. Ptáme se ještě lidí na rekreaci, ale tam to prý nejde, ráno sem najede technika a budou stavět.
Tak valíme zpátky, není vidět skrz prach na krok. Okolo cajtů na křižovatce. Říkáme klukům, co jsme našli, už se o nás báli. Ale paní z obchodu jim ještě vyšťourala jeden chleba a dali si pár Jelenů a to je uklidnilo. Všichni souhlasí s místem, tak je Medák a Kozel vedou. Okolo cajtů na křižovatce. Ty když to vidí, tak staví dopravu a mávají nám, asi aby už jsme táhli do hajzlu 😊.
Sjíždíme z meze všichni se ctí, ani nás nenapadlo, že je to mírná enduro vložka. Všem se tady líbí, tak jsou hledači kloše rádi.
Rozjíždíme klasiku, sběr dřeva, rozdělání, zapitka, kolečko a uložení k ohni a večeře. Rojí se nad náma hejno komárů, ale vylekáme je různými kouřovými efekty a jsou pryč.
Jinak jsme moc rádi, že Majovi furt startuje motorka. Přesto má již nakreslené dámské přirození na vejfucku.
Argus Vohryho poslouchá na slovo a už jde také spát.
Den šestý, středa 20.7.2022:
Snídáme a chodíme se na etapy koupat. Zároveň se mejeme, čili chodíme na Adama. Mírně nás vykolejí, že nějakých 30 m od nás trénují dvojskif, ale ne tolik jako je.
Kam dnes? Koukáme do mapy, je to fakt pecka koukat do papírové mapy a všichni. Takže Klujč, Sanski most, Prijedor a přechod Kozarska Dubica.
Balíme a každý si jde vyhlédnout nejschůdnější kolej pro výjezd. Blbý je, že je ještě rosa. První jede Maja, ale vezme to moc šikmo a zahrabe a chcípne mu to, Zkusí to ještě jednou, to samé. Zkusí jinou stopu. Mezitím jede Kozel a dá to. Pak Maja odzdola taky a pak už to jde ráz naráz. Nejvtipnější pohled je na Strejdu, který to dá tak lehce, jak na šlapačce.
Valíme. Přes křižovatku, kde už naštěstí nejsou cajti.
Tady se nám stane první a snad i poslední krizovka. Sopťa chce předjet auto, to ale hodí blinkr doleva, to už je ale vedle něj, zároveň začíná předjíždět Brožík, ten to dobrzdí k levému blatníku asi na 5 cm, ostatní už se nějak poskládají za Kozla. Uf to bylo o fous!!!
Dojedeme na benzínu a svěřujeme si poznatky, myšlenky a fleky na trenkách😊…
Vohry odlehčuje situaci tím, že suší prádlo, jelikož se mu prorazila petka v kufru…radíme mu, ať si tam přidá prací prášek a má vypráno.
Pak už se nic zvláštního nestane a dorážíme k benzíně na BiH / Chorvatských hranicích, Kozarska Dubica.
Máme hlad, proč se nenajíst ještě tady v Bosně? Krom zkaženýho masa je to tady na jidlo super. Strejda sonduje Bulevar restoran o 50 m mimo a je super.
Přejedeme tam. Týpek je úslužnej a jídla vypadají ok. Polívka je obří, Sopťa si dá jen jí a pak si u stolu schrupne, než my dojíme porci jak hovado. Pak dojde na placení a bude to vtipný. Bude to cirka napůl v markách a napůl v eurech. Kozel s Medákem to jdou domluvit. Zbývá 15 marek. Dejte nám za to kafe a on říká, ale to bude 10 kafí 😊. Tak bereme 7 kafí a zbytek mu necháváme za posluhu. Říkáme si, jak jsme tady byli dlouho? 3 hodiny, bože, to by bylo ujetých kilometrů.
Valíme. Hranice v klidu, jako ostatně veškeré přechody letos.
Pak se dohodneme, že pojedeme na Novska – Lipik a Daruvar a tam se podle času dohodneme co dál. Jestli klošit někde tam, anebo jet dál.
Dovalíme tam a je vedro asi tak 50 stupňů a na benzíně nám říkají, že tady nikde klošit u vody nejde, bo je voda všude většinou vyschlá. Je 17:30, tak to riskneme a zkusíme Viroviticu, tam Sopťa nachází nějaký přívoz na řece Drávě, vesnice Križnica. Nakupujeme ve Virovitici v Lidlu. Ještě jednou se ujišťujeme, že víme kde to je a kam pojedeme a vyrážíme.
Asi se nebudu o cestě moc vyjadřovat, prostě nám to moc nesedlo. Bloudíme, Brožíka a Strejdu bodne za jízdy včela, pak zase bloudíme, pak Medák ztratí skoro celou večeři, kterou měl nakoupenou v holportu s Kozlem, prostě žádná hitparáda. Když tam konečně dorazíme, tak Sopťa je zhmotněná deprese, která se přeleje i na další týpky. Ale vidina ostrova přes řeku Dráva je krásná a ta nás uklidňuje. Sopťa chce ještě hodit vidle do přívozu, ale to mu taky vymlouváme. Jede dnes poslední, ještě že tak. Ptáme se převozníka kolik za tu srandu, tam a zítra zpět a s pomocí paní v autě s německou značkou se dozvídáme, že 3 Eura za osobu a motorku. Paráda. Berete Eura? Ne. Ale hodná paní nám udělá kurz a vymění nám 200 kun. Platit budeme až zítra při zpáteční cestě. Trošku nám to připomene převoz v Bulharsku, kde nás natáhli jak na skřipec, ale nehodláme si dál kazit večer. Přívoz je prima zážitek a jedeme vybrat místo na kloš. Je jich tady tak moc, že se nemůžeme rozhodnout. Nakonec vybíráme blízko jedné z laviček. Ještě musím připomenout, že krom přívozu je možnost se na ostrov dostat přes asi 70 metrový most pro pěší a cyklisty.
Pak už jen rozbalovačka a jdeme na koupaní. Voda super, jen v ní občas něco plave, Brožík to tipuje na hovna 😊. Mejeme se i šampónem, tak nám je to jedno.
Pak už jen oheň, pití, jídlo a super pokecat za zvuků cikádů. Jelikož jsme úplně nejvíc nejlepší kamarádi, tak se ostatní dělí s Medákem a Kozlem o večeři. Oni jsou tak přežraní, že přemýšlí, jestli to tak nedělat každý den. Dnes máme Dry Gin od Vohryho, mňam. Pak má Sopťa telefon a Kozel trošku zbystří, když zaslechne že se mluví o něm. A on ten filuta Sopťa zavolal Kozlově Terezce, tak jí aspoň může pozdravit.
Později máme ještě menší karambol se Sopťou, který nám usíná v sedě u stolu, tak mu hlavu podložíme klobásama, aby si neroztřísknul hlavu o stůl, ale nedojde nám, že ho nemáme podloženýho z druhé strany, takže nám hodí záda 😊. Bavíme se o tom našem bloudění a Maja říká, já jsem věděl, že jedeme špatně, byla tam vesnice Pitomeček a my jsme jeli na druhou stranu, jinak bych si to nepamatoval, ale to jméno Pitomeček, proto si to pamatuju. Říkáme, Majo, to je ale Pitomača. Ale mele si dál svou a tak se vyklidníme a hodíme to za hlavu.
Pak jde spát Maja a opět se mu nelíbí, že považujeme jeho odcházení za první vlaštovku a ne Sopťovi záda. My máme jasno. Strejda mu vyrábí večerníčkovskou čepici z Lidl letáků a Kozel mu jí dá na zrcátko u motorky. Jinak taky celou dovolenou řešíme, že si odpářeme jmenovky a vyměníme je za jiné. Maja si sám sobě navrhuje Dřímal, pak bude mezi náma i Brzdil, Prudič a Onan. Nějak se odvalíme do peří a užíváme si tropickou noc za řevu cikád, krása.
Den sedmý, čtvrtek 21.7.2022:
Vstáváme celkem brzy, jelikož jsme přislíbili převozníkovi přes řeku STYX, že pojede zřejmě v 9, jezdí to vždycky v celou.
Stíháme to, tentokrát to Strejček dává opravdu se ctí. Najedeme na přívoz na jednu polovinu s jedním osobákem a na druhou si to šteluje John Deere s nákladem asi 18 balíků slámy. Trošku nás to vymrští nahoru, ale snad vědí, co dělají. Ptáme se převozníka na most pro pěší. A on, Vy jste tam mohli taky přejet. Jelo tam i auto. Trošku se zastydíme, ale je to asi 70 metrů vysoko, přesto si slíbíme, že to příště zkusíme.
Celkově s obsluhou dobře pokecáme, přejí nám šťastnou cestu a nechtějí žádné prachy. Zbývá nám tedy 200 kun, nevadí nějak je vyměníme.
Valíme na přechod Barcs a připravujeme se na to, že zas v Maďarsku nebudeme ničemu rozumět. U benzíny ve výše uvedeném městě potkáváme týpka bez ruky a druhého bez nohy, to je asi taky maďarská specialita, protože pravděpodobnost, že někoho takového potkáme v jednom městě je 0,005 %.
Jedeme na Zalaegerszek, Szombately, odkud využijeme dálniční známku do Czorny. Nechceme už prosím spát v Maďarsku. Pak na E65 na Mosonmagyaróvár a přechod Rajka.
V 17 jsme na slovenský benzíně, pecka, už zas rozumíme. Uvědomujeme si, že na začátku dovolený, když se řekne, dnes musíme dát 350km, tak je vidět děs v očích všech, ale když se to řekne ke konci, tak už je každý zvyklý a je to na pohodu, aspoň já to tak nějak mám. Valíme kousek po dálnici a sjíždíme na Lozorno, kde nakupujeme v malém, hezkém, klimatizovaném obchůdku, s příjemnýma prodavačkama. Přijedeme tam za 7 minut 18 a mají do celé. A jsou úplně v poho. Říkáme, to je krasně, venku je vedro jaxviň a oni: „ tak prečo sa toľko obliekate” 😊.
Nakoupíme, Medák si místo máslíčka na ráno koupí droždie a jedeme na místo zvané vodní nádrž Kuchyňa. Dorážíme tam a Maja s Vohrym jedou na obhled kloše. Vrací se a že jedno našli. Ale než se tam stihneme všichni rozjet, tak se trhneme na dvě party a Sopťa má zas prostor pro vylití deprese, ale totální paráda na břehu nádrže ho uklidní. Zaklošíme, je tady ohniště, jdeme se koupat, jen Strejda nám kazí pohodu koukáním na fotbal, ještě když jeho team ani nevyhraje. Je to taková paráda, že zapadá slunce a my se chceme vyfotit na PFku, ale než se stihneme sehnat dohromady, tak slunce je zapadlý, jak vlastenci a my máme fotku 6ti černých siluet. Medák ještě testuje Strejdova obojživelníka – z jedné strany lehátko na vodu a z druhé matraci na spaní, závidí mu.
Jdeme do peří.
Den osmý, pátek 22.7.2022:
Vstáváme, je opět krásný den. Trošku nás dnes budila auta, která nám jezdila nad hlavou, ale co už. Dnes máme +/- poslední den dovči a domlouváme se, že dovolenou ukončíme u Starých fotrů ve Vrančicích. Povalíme na Malacky, po dálnici až do Brna, v rámci ukrácení cesty, sjezd na Rosice, Třebíč a v Telči oběd, jelikož Brožík tam zná hraběnku a ta tam má super restauraci.
https://www.hotel-uhrabenky.cz/cz/restaurace/
Parkujeme na dvoře a úžasně se najíme.
Dál kamenice nad Lipou, Černovice a v Táboře koupačka na Knížečáku. No a odtud je to co by kamenem dohodil, do Milevska, kde si dáváme kávu. Lety a Vrančice. Starý fotři už jsou na nás připravený. Kelíšek je za pípou a obstarává jídlo a ostatní s náma sdílí zážitky z cest, kterých není ani tentokrát málo. Ještě za náma dorazil Láďa Tráwa, který se vrátil ze západních zemí. Už nás při návratu nikdo další nepodpořil, což je škoda.
Vohry dává Argusovi volno, prý už domů trefí. Je nám to líto, byl to dobrý psí parťák.
Jinak dovolená super.
Zvláštní poděkování Sopťovi za odvedení celé dovolené bez problémů, jen s malýma botama. Jen by to možbá chtělo z jeho strany lepší přípravu, hlavně motorky. A z naší strany lepší přípravu ohledně toho kam jedeme, i když většinou plánujeme za pochodu. Musíme podpořit road captaina, jakože radama, kudy jet a tak. A asi příští rok koupit papírové mapy.
Ráno nás budí déšť, ale aspoň jsme vstali brzo. Fotři nás ještě podpoří snídaní, diky jim.
Rozdělíme se na dvě party a jedeme za svýma rodinama, tu chlífáckou pro tentokrát opouštíme.
Suma - sumárum:
Najeto (kdo jel nultý den): 3000 km
Utraceno: kdo ví? (ale cena benzínu do toho tročku promluvila)
Účast: super dobrá parta, ale příště by to chtělo třeba i větší účast
dý end