DOVOLENÁ 2023
Účast +/- 8 týpků (podle pořadí ve formaci): Sopťa (Honda X11) / odpojí se předposlední den 20.7., Tráwa (Honda CBR 1000RR) / odpojí se předposlední den 20.7., Kozel (Suzuki GSX-R 1000) / celá dovolená, Medák (Suzuki GSX-R 1000) / celá dovolená, Brožík (B-King 1300) celá dovolená, Maja (Kawasaki ZX10R) / celá dovolená, Strejda (Yamaha FZ6N) / celá dovolená a Vohry (Honda VFR 1200 Crosstourer) / odpojí se pondělí 17.7., Kešák – má něco se žaludkem a nějak se ani nevědělo, jestli by jel jen do Znojma, část dovolené, nebo vůbec.
CÍL CESTY: TransAlpina. SPLNĚNO
Den první, středa 12.7. / 263 km
první kdo vyráží je Medák, Kozel, Brožík a Pukavec! Je to oživení, svézt se zase s Pavlíkem. Sraz je u Medáka doma a když dorazí Kozel, tak se svěřuje, že má problém…praská mu pojistka pro budík a blinkry. Ale jelikož chvátáme na první kulturu dovolené, tak se domlouváme, že opravu necháme na později, nějak moc to týpkům nevadí, směr ukazuje rukama jak za starých časů a rychlosti si umí spočítat sám. Dočasný roud kapitán Medák nás vede svižnou jízdou přes Chyšky do Milevska, kde zajíždíme do nejmenované části města, k nejmenovanému týpkovi, co má doma poklady největší!!! V garáži mu stojí co stroj to unikát. Motorky, co doslova svět neviděl, protože se jich vyrobilo třeba jen xx kusů, o některých značkách ani nevíme, že existovali (viz. Van Veen). Má jich asi 200 kusů a ke každému nám poví něco zajímavého. Třeba, že tenhle Triumf Scrambler, byl vyroben v edici 100 kusů, je podepsaný od někoho známého, od loňska jeho cena stoupla z 15 000 euro na 23 000 euro a má najeto asi 5 km. Kdyby na ní najel víc, tak zase o dost klesne. Vypráví, že jeden exemplář našel ještě za komoušů v černobílém časopise, zjistil odkud ta motorka je, jel tam, 14 dní kempoval před majitelovou garáží a nakonec usmlouval cenu a odvezl si jí….Říká, že loni s kamarádem všechny natočili a všechny jsou funkční. Uf je to krásný koníček, když jsou na něj finance a čas.
Končíme, kecáme s ním, ptá se kam jedeme a na čem, tak se jde podívat na mašiny a celkem si myslíme, že nás oceňuje…na supersportech do Rumunska.
Vyrážíme a jedeme k benzíně v Milevsku. Brožík slyší divné zvuky, když vymáčkne spojku. Řešíme co dál. Poruch je nějak moc, na to, že jsme ujeli 23 km. Domlouváme, že dáme jídlo v Restauraci Kameňák v Sudoměřicích u Bechyně, kde to opět zná Medák, známý to degustátor restaurací v širokém okolí. Jídlo výtečné, Kozel zatím tuní svojí závadu, aby nemusel ukazovat směr rukama. Zjistili jsme, že pojistka pro budík a blinkry praská při zmáčknutí přední i zadní brzdy. Zbytek dotuníme ve Znojmě.
Cesta vede přes Kardašovu Řečici, Strmilov, Telč, Třebíč, Náměšť nad Oslavou do Oslavan, kde kulturní referent má další eso v rukávu, v podobě zábavního parku Permonium. Trošku nás vykolejí, že je to spíše pro děti, ale je tady i vyhlídka a tu si rádi dáme. Chceme jet na ní výtahem a pak raději pěšky dolů, ale jaké je pro nás překvapení, že když nalezeme 4 dospělí chlápci, přiměřené váhy, že se nerozjede. A přitom se uvnitř píše, že je pro 6 osob (450 kg) co je to tedy za podvod? 😊 Vyšoupneme Brožíka a Medáka a Kozla s Pukavcem to už v klidu uveze. Vyjedeme nahoru a kocháme se pohledem na přírodu okolo. Jelikož je asi čtvrt podlahy prosklený, tak Medák se raději nekouká dolů. Pukavec se zraněným Brožíkem (udělal si něco s kolenem ještě doma) jedou dolů a Kozel s Medákem jdou po svých. Na jednom venkovním schodišti má Medák krapet krizičku, ale jako správný tvrďák jí zažehná včas. Je kolem 16 hodiny a domlouváme s ostatníma, že se buď sjedeme ve Znojmě na benzíně, nebo rovnou u Pepy. První letka doráží k Pepovi zadem kolem 17. Jeho milá žena nám uvaří kafe, dá meruňkovou buchtu a kecáme, čekáme na ostatní chlífáky, prostě příjemně strávená čtvrthodinka. Slyšíme hukot motorů a doráží Tráwa, Maja a Strejda. Sešli se na pumpě na kraji Znojma. A v nastaveném trendu poruch i pokračujeme. Brožíkovi to nedá a sundává za pomoci Pepy víko spojky na svém královi. Minimálně dva šrouby jsou povolený! Další z věcí, co někteří nikdy neviděli. Pak se hlásí Maja o slovo, že mu na jeho podsedlovce, pod rakvičkou, co vozí na věci, praskla jedna výztuha, je to nějaká slitina, co jen tak někdo nevaří. Ale dostává číslo od Peťi Vokurky na nějakého týpka, blízko Popic a má přijet zítra ráno na 9:00. Nálada se rázem lepší, ještě když nám řekne Strejda příhodu s občankou a pasem. Šel si měnit eura do banky, paní ho poprosila o občanku a tu měl propadlou. Chtěl jet na pas, ale ten měl taky propadlý…tak nejdříve chtěl jet na pankáče, ale pak se mu to rozleželo a vyřídil si občanku do druhého dne, cirka za 600 kč. Ještě vlastně měl v rukávu jednu příhodu. Když jel z Prahy z úřadu pro vyřizování občanek, tak zjitil, že když si dolejval doma olej, zapomněl si zavřít víčko. Ok, zašpuntoval šnuptichlem a u Benešova mu ho někdo dovezl. Uf, už dost závad. Pak se taky divíme, co to má Strejček za tričko. On říká pěkný co, s lebkou! A Kozel mu překládá, že tam má napsánou: „láska je moje náboženství“, holt tvrdej motorkář😊
Dopijíme kafe, dojídáme buchty s meruňkama a loučíme se.
Vyrážíme k Pavlovi do Popic. Vítají nás opět celá rodina, včetně Markét a dětí, nebo spíš dospělé slečny Natálie, malé Emmy, dcerky, která se tentokrát zamilovala do Maji a píše mu dopisy, Pavel s přítelkyní Nadou, Pavlín a přijíždí i Peťa Vokurčák. Super, kecáme, pijeme a doráží Sopťa, se všemi se vítá a točí se mu pivko, ostatní už vyráží na schůzi na Kámen pravdy, Sopťa prozíravě doráží později se dvěma petkama. A jdeme na to. Začínáme z prava – pohled od pumpy.
MAJA: je největší borec! Nový prezident ho vychválí, za to, že aby mohl jet na dovolenou, tak prodal svojí sbírku starých šicích strojů! To se cení a asi by to každý neudělal, teda nemyslím z našeho klubu. To hovoří za vše a Maja už myslím nic důležitějšího neměl.
MEDÁK: plánovač dovolené, vymýšleč kultury a největší škodič v klubu. Letos jede souboj ve škodění se Strejdou a brzo vyhrává 4:1 (vypnuté startování atd). Nastíní kam chceme, TransAlpína a tak nějak směr cesty a kultury, které by nás zajímaly. Upozorňuje všechny, že se jede první dovča pod novým prezidentem a že je na to zvědavej. Další jeho povedený rejp 😉
BROŽÍK: dlouholetý kamarád a dobrodruh, co jezdí už léta s námi. Řekli jsme si, že si nebudeme říkat fráze, že jsme rádi, že jedeme, ale stejně to každý podvědomě řekne, jelikož to tak je…Říká, že si před dovolenou zranil koleno a je tudíž mírně z formy, ale to dá.
PUKAVEC: říká nám proč nejede. Ale to už víme dlouho a bereme to. Má teď jiné priority a důvodů dost. Bohužel pořád vzpomínáme na to, jak na Kameni pravdy říkal, že chce co nejvíc jezdit do východních zemí, dokud může a že si to užívá. Teď nám ještě říká, že jeho chuť se může vrátit a prostě to nechává plynout. Přeje nám šťastnou cestu a hlavně po silnici. Dává nám jako závdavek flašku Tullamore Dew, což se cení.
KOZEL: Pukavec předává slovo prezidentovi, vůbec mi to nejde přes klávesnici 😊 ten všem přeje hlavně super zážitky, bezpečnost a žádný úraz a fungující motorky. Vzdává hold Majovi, že udělal, co udělal a říká, že ho mrzí, že nejede Pukavec, ale to asi každého. Dý end.
STREJDA: je nadšenej, těší se každý rok jaxviň až to začne, celý rok nepije a pak to podle toho na dovolené vypadá 😊
Je to lékař výpravy, letos jsme ho překřtili na MEDICIMANa, podle písně Michala Tučného, kterou nám cpe do hlavy celou dovolenou, při každé příležitosti. Také nám dává na vědomí nové podmínky ošetření v jeho pojízdné ordinaci. Nic není na pojišťovnu, všechna ošetření jsou za cigára, podle složitosti operace. No to víte, jiná doba, inflace, post kovid, válka, energie, prostě na něco se to svést musí.
LÁĎA TRÁWA: po odmlce s námi plánuje celou dovolenou, z čehož máme nefalšovanou radost. Láďa je super typ a dost nám chybí, když nejede a to nemluvím o jeho navigačních schopnostech, které se ukáží letos. V kombinaci se Sopťou, řekl bych, mají skoro 99% úspěšnost (krom makadamového faux-paux).
SOPŤA: po fotce na wocapu a větě, říkejte mi Tesáček, vidíme osobně prvně jeho nové ZUBY. Někdo prohlásí, že vypadá jako Krampol, ale celkově omládl o 10 let. Už nemá stařeckou propadlinu a celkově je pozitivně naladěn. Říká, že dá dní na kolik bude mít prachy, má totiž také finanční trebls, s čímž jsme srozumněný a chápeme to. Je dohodnuto, že Sopťa pokud bude, tak bude roudkeptn a Láďa Tráwa mu bude dělat pomocníka. Další pořadí v letce viz. výše.
Jdeme dolů, abychom si užili i místní, ale mám pocit, že už jich tam bylo pomálu, všichni něco měli atd. Markétka s dcerou Natálií, tam ale ještě byly a mladá, krásná dorostenka nám dokonce točila pivka. Doráží i poslední člen výpravy a to Vohry na svém oři krostourerovi. Dáváme pivka, jíme, co hrdlo ráčí a máme se báječně a máme radost, že to krásný teprve začíná. Strejda připomíná, že si musí všechno pamatovat minutu od minuty, aby si to pořádně užil. Má recht.
Kozel ještě zkouší řešit svoje trable s nesvítícím brzdovým světlem. Zjišťujeme, že po odpojení zadního světla, pojistka praská pořád, což znamená, že problém je na straně vedení od páčky / pedálu až po zadní světlo a to se nedá řešit teď na koleni. Všichni souhlasí, že Kozel zůstane na třetím místě v pořadí a piloti za ním s tím budou počítat. Pak se taky odsouhlasí, že píči na výfuk se dnes za nic malovat nebudou😉.
Někteří opět využívají poslední šance vyspat se v peří a jdou nahoru, ostatní popadají na zahradě jak švestky. Pukavec si snese asi pět matrací a zkouší spát na nich, ale po chvíli praví, že je to šíleně neforemný a vzdává se přílišnýho luxusu.
Den druhý, čtvrtek 13.7. / 463 km
pomalu se po ránu zberkáváme a Maja jede zkusit svařit prasklou podsedlovou slitinu. Snídáme výbornou polívčičku a zbytky od včera, jsme celkem spokojený, až na to, že první den balíme a to není nic příjemného. Ale nějak to zvládáme a dohadujeme co dnes. Počkáme na Maju a musíme hned ve Znojmě natankovat, teda ne my, ale roudkeptn. Dorazí Maja a má zavařeno, jen to musí ještě pilníkem potunit a už balí, něco malého taky zakousne. Loučíme se s exprezidentem, zamáčkneme slzu a valíme na benzínu. Sopťa natankuje a hurá, nazdar výletu.
Valíme přes Mikulov, Břeclav do Lanžhota, který vyhrál cenu, že nás může pohostit. Nalézáme hospůdku Na šlajsi, celkem zastrčenou, ale strejda gůgl je neúprosný rádce. Milá a pěkná servírka se o nás vzorně stará, jsme jak slintající vlčáci a to je první den 😊.
Jídlo výborné, vlastně se shodujeme, že asi není jedno jídlo, které by nám za celou dovolenou nesedlo, nebo nechutnalo. Dojídáme a bavíme se, že zkusíme dnes futuristickou metodu hledání kloše. To znamená, že Medák našel nějaký kloš na Slovensku, podle seznam mapy.cz…jmenuje se to místo poeticky, Farárova jama. Jedeme na Kúty, Senicu, Trnavu, Nitru, kde bereme v Pohranicích benzín a okolo Žarnovice, kde na dálku máváme Restauraci pod hradom a Rudovi, který ani nevíme jestli ještě žije, na Zvolen, Detvu, Lučenec, Rimavskou Sobotu, kde si u obce Batva kupujeme první letošní silniční dynii, ale je to panové a dámy drahé jaxvině. Posléze, když nakupujeme na večerní kloš v TESCU v Tornaľe, zjišťujeme, že v obchodě mají dynii levnější o polovic než u silnice. U obce Silica by to někde mělo být. Kdyby se nám nelíbilo na místě u rybníka, které našel Medák, tak je ještě ve vesnici přinejhorším kemp. Ale když jedeme okolo, tak je tam narváno, okolo silnice milion aut a je tam festival, kde hraje Maťo Ďurinda. Tak jedeme dál a polomakadamovou cestou přijíždíme v 19:05 k rybníku za vesnicí, kde je přístřešek a dá se klošit i dole u rybníka. Vohry s Tráwou zůstávají u přístřešku a ostatní sjíždí dolů, je to tam super, děláme ohniště a Strejda si začíná nafukovat skákací hrad (lehátko) a stavět moskytiéru, zábava na celý večer. Padá první letošní flaška a pak ještě asi tři, čili to podle toho potom vypadá. Popijíme i pivka, Strejda dofoukl lehátko a staví si moskytiéru, hlavním stavebním materiálem je rákos. Ten se ulomí hned poté co zkouší vlézt dovnitř, už notně upraven. Hned dnešní první den nám začíná cpát do hlavy jeho sprostonárodní písně v čele s Medicinmanem….
Medicinman přijel právě k vám.
Medicinman, jen vyložím svůj krám.
Medicinman z klobouku střásá prach.
Mám pro každýho balzám a léky v lahvičkách,
tak dej tu ruku z kvéru, ze mě nemusíš mít strach.
Medicinman přijel právě z hor.
Medicinman - tulák a prospektor.
Medicinman a mé distinct show.
Mám jen starý banjo se starou písničkou,
tak sundej tamten plakát, že se hledá nějakej Joe.
Medicinman, co já s tou obstarožní mulou
viděl kaňonů a měst
a přepychovejch salónů
a divnejch strážců zákonů
a dlouhejch, nekonečnejch cest.
Anebo tuhle perlu…
Jsem kočka zaběhlá, jsem kočka ze Záběhlic
Jsem kočka zaběhlá, ric pic
Ric pic bum, a smutek dejte k ledu
Ric pic bum, já nikam nepojedu
Ric pic bum, a smutek dejte k ledu
Ric pic bum, já nikam nepojedu
Medák vymýšlí příběh, že v rybníce zahynul opravdový farář a aby si ho udobřil, tak musí nachcat do rybníka a pak že nás všechny nechá. Je tady taky vysoké napětí, to zase dává k dobru Kozel, že starý pan Kozel říká na Chalupách, že bouřka přes vysoké napětí nepřeleze a v ten moment jim zmoklo všechno seno 😊. Je to tady doopravdy magické (nebo je to tím, že se tolik oddáváme pochutinám?). Brožík nám ukazuje ukázkový šavlový tanec, že by se za něj nemusel stydět ani Roman Tyčka. Na jednu hromadu melonovou šavli a na druhou párkovou. Strejda nám tvrdí, že se nemůže vyčůrat a tak obchází každé místo v širokém okolí a všude to zkouší. Při té příležitosti vymete výše zmíněné šavle, spadne málem do potoka a ulomí si o Majovu motorku hlavu. Horkotěžko ho nakýblujeme do jeho moskytiéry, ale vždycky nám spadne z lehátka, tak to vzdáváme. Tráwa se také činí a padá do dobrot co vydávil Brožík. Pak se chvilku pře se Sopťou, že jeho celta není jeho, ale jeho a ať se podívá že tam je záplata…není, svojí celtu si už rozestlal u motorky. Sopťa se vyvalí jen v kraťasech na holou trávu, tak ho statný ošetřovatel Vohry aspoň přikrývá spacákem. No dějou se zajímavé věci, ale co jsme na dovolené a to na magickém místě Farárova jama.
Den třetí pátek 14.7. / 363 km
Ráno má pár lidí krom normální kocoviny i tu morální, Strejda si drbe hlavum nejen proto, že si jí včera skoro urazil o Majovu motorku, Brožík polehává a o Láďu se bojíme, jestli v noci nepošel, jelikož je vždycky za ranní ptáče a dnes je furt zakuklenec. Všichni nakonec přežili, ale bylo to o fous. Domlouváme co dnes. Předně pojedeme po maďarské dálnici, takže to bude zábava jaxviň, budeme si muset koupit dálniční známku. Kozel to zkouší online a jde mu to a má hotovo. Ostatní si jí koupí na benzíně, až se Strejda se Sopťou půjdou vy.rat.
Vracíme se do Tornaľy a první město v Maďarsku je Putnok. Stavíme na benzíně. Musíme se tady prát o místo s povozem taženým koňmi, ale dáme to a všichni dokupují dálniční známku. Je 11:50 a Sopťa už jde asi po 5té na hajzl. Debatujeme o tlustém střevu a nebo kolonoskopii a je nám vedro šílené.
Nějak nemůžeme najít žádný motorest, nebo restauraci, tak se domlouváme, že se najíme na benzíně, ale už to nikdy nedělat. Je tam šíleně lidí, nějak zvlášť si nás nevšímají a jsou dost arogantní. Jo a za hajzl se platí. Brožík si dá opět párek v rohlíku, je nepoučitelný, varujeme ho před šavlovým tancem. Pak si taky ještě užije pár mikrospánků a pak už jen - odjebať sa odtialto.
Ještě cestou dáváme dynii u paní bez zubů, která je však hodná a dělá nám cenu, nechá Medáka aby sám rozkrájel na osminu půlku melounu a pak nám ještě dá vodu na omytí.
Jedeme na Nyíregyházu, Mátészalku a hned za maďarsko –
rumunskýma hranicema měníme ve směnárně na leie. Objíždíme Satu Mare na Livadu,
Tautii-Nagheraus, kde nakupujeme v nejzastrčenějším obchodě na světě. Sparťané
v našich řadách mají až dětinskou radost z rumunských vlajek a bůchví proč se u
nich chtějí stále fotit, nekazíme jim radost. A pak na Nistru, kde je v mírných
horách „rekreační středisko“. Okoukneme ho a naproti u jezera Lacul Nistru to
vypadá schůdně. Zajedeme tam a nikdo si nás nevšímá, jsme celkem bokem. Tak
rozbalujeme večerní kloš, vytahujeme další flašky a jdeme pro dříví. Je ho tady
celkem dost, ale narazíme na obrovský ho.no a uvědomujeme si, že to asi bude
medvědí. Fotíme se jako pobřežní hlídka, viz.foto a tak jako celkově se příjemně
tuníme. Sopťovi se při smíchu vyhrne kromě všech nudlí i čtvrt mozku z nosu a je
sranda.
Medák chce jít srát, ale když se z lesa ozve zvířecí zvuk, při kterém tuhne
v žilách krev, sere na to.
Sopťa nám usíná a padá nám bohužel vzad, musíme to příště lépe ošetřit a třeba ho zafixovat gumacukem. Odvádíme ho spát, ale když se vrátí jak bumerang, tak už má smůlu, ale odvádí se později sám a je cajk.
Večer přijíždí nějací týpci a staví si opodál stan, ale nijak víc neprudí. Užijeme si jich bohužel ráno.
Den čtvrtý sobota 15.7. / 231 km
Ráno snídáme, balíme, už nám to jde jaxviň a probíráme cestu. Zapomněl jsem napsat, že je vedro šílené celou dobu letošní dovolené.
Dneska plánujeme méně kilometrů, tak nemusíme tolik hnát. Už vlastně na Kameni se usneslo a propaguje to Láďa, že dáme jeden odpočinkový den, tak možná dnes? Jedeme a je vedro, což je samozřejmě dobře, nebudeme se rouhat, ale musíme dodržovat pitný režim. Stavíme v Baia Mare, na náměstíčku a dáváme si výborný orošený Timisoreana, místní pivko. Medákovi fouká do helmy, tak se Strejda, mediciman, vydává hledat lékárnu, aby sehnal kapky a po příchodu mu je hned aplikuje a má rozmazáno, ale než vyjedeme, tak je spokojený. Jedeme na Suciu de Sus a tam jsou krásný serpentýny, stavíme nahoře, fotíme se, kocháme a koukáme na cyklisty, kteří jsou malinký dole, ale než se vykopeme, tak přijedou, tak jim fandíme, jak na Tour de France a oni, kluk a holka se smějí a jsou úplně v pohodě, neuvěřitelné. Jedeme na ty serpentýny, ale je v zatáčkách štěrk, tak jedeme volnou a moc si je neužijeme. Neva, ještě jich bude hafo.
Někdy v tenhle moment se nám zavařila „navigace“. Jedeme na odbočku a moc se nám to nezdá, ale i týpek z návsi nás tam posílá. Asfalt se po chvíli mění v makadam, prach a hnus, tak to po několika kilákách otáčíme a vydáváme se na druhou stranu. Po cca 200 metrech zjišťujeme, že jsme si vůbec nepomohli, ba naopak a když vidíme jaký bysme měli jet krpál po makadamu, tak to zase balíme. Musíme se kus vrátit, prostě chyba v mapě a matrixu.
Stavíme na oběd v ???? v hotelu, najíme se, ale kdo má řízek, tak má orvanej krk zevnitř, jelikož k tomu nebyla žádná zelenina, nebo kečup a bylo to hrozně suchý. Nejvíc si pochutná Medák, který si dal specialitu šéfkuchaře, žebírka se sosíkem a Maja hlásí, že už si bude dávat jen to co Medák.
Po obědě chceme dát odpočinek, což zase propaguje náš mediciman už léta, ale nějak to nevyjde, chceme jet dál, akorát Sopťa nám vzdoruje, což je blbý, když je roudkeptn. Ale nakonec vstává a jedeme. Projíždíme Bistritu, Livezile a chceme nakoupit v Comuna Prundlu Bargaului. Nakupujeme, opět po čtyřech, ostatní čtyři hlídají bajky. Medák s Kozlech chodí v první grupě a když přichází druhá, říkají, že dojdou ještě pro studený pivko plechovkový, což byl opravdu prvotní plán. Ale nakonec v přilehlé knajpičce mají krásně orošené, tak si dávají od cesty točené…když přijdou, všichni poznají z jejich úsměvu, co si dali a závidějí jim. Co naplat. Valíme k jezeru Colibita, kde by mělo jít najít nějaký kloš. NEJDE. Hledáme všichni, až Strejda volá, že asi našel kempík u vody, jinak je to tady samý hotel a hnus fialovej, to nemáme rádi. Jenže Strejda říká, že je tam hardcore sjezd. A to je na pováženou, když to řekne Strejda na „šlapačce“. Jedeme tam a Láďa to rovnou střihne dolů a za ním celý gang. No je to vo hubu, ale dáme to všichni se ctí. Čeká na nás pohůnek majitele a mluví anglicky, tak se ho ujímá Kozel. Je to nakonec trošku jinak, než pochopil Strejda. Dole je parkoviště, kde jsou dvě auta, je tam sice pěkná travička, ale musíme tam nechat motorky a spát asi 100 metrů odtud, přístup k vodě celkem ok. Domlouváme, že budeme spát u motorek na trávě a objednáváme 8 piv. Říká, že nám je donese, to nás potěší, ale i překvapí, jak ponese 8 točených. Pak nás ještě skásne o 50 lei za osobu. Přináší nám 8 Tuborgů, třetinek, jeden za 11 lei. Odchází a u nás je nálada na bodu mrazu. Sere nás, že s náma někdo takhle vymrdává. Jdeme domluvit naše pravidla. Medák říká, budeme nekompromisní a budeme se tvářit tvrdě. Přicházíme k hospodě, kde má pohůnek buldočka a Medák už jen šišlá a mazlí se s ním. Kozel chce, aby zavolali majiteli, jestli můžeme na místo za rohem i s motorkama. Majitel nechce, neví, že jsme týpci v pohodě a nic zlého bysme nedělali. No nic. Domlouváme se, že jedeme do hajzlu. Kozel požaduje peníze zpět, to proběhne v pohodě a ještě se nám omlouvá, že nemohl pomoct. Kokot. Jdeme se odjebať, ale do toho kopce po šotolině to bude zajímací. Zjišťujeme, že nám chybí Sopťa. Voláme mu, ale telefon má na motorce. Rozhodneme se, že vyjedeme postupně nahoru a Sopťa nás uslyší a přijde. Je to fakt krpál jaxviň. Brožík, Vohry, Kozel a další to zvládají úplně v pohodě, pak se shodujeme, že horší byl sjezd dolů. Medák a Tráwa čekají, kde se objeví Sopťa. Toho uvidí kluci nahoře v hospodě, jak jde s pětilitrovým kanystrem piva a má dobrou náladu, že mu tam někdo vnutil decáka samohonky (pak nám to samozřejmě vypráví, že se trošku vnutil, vypil jim to sám, jelikož to bylo jako zbytek v tom kanystru)😊Říká „Vohry, hoď ten kanystr do kufru“ a Vohry říká, „mě se tam nevejde“, „ale vejde“, tak ho tam dáme a ještě, že ho večer máme. Říkáme mu plán a on souhlasí. Vyjíždí i ostatní a jedem zpátky na Bargaului s tím, že cestou budeme hledat vhodný kloš, už se připozdívá. Stavíme v údolí, Medák se s Tráwou jedou podívat nad silnici, kde je plac, kde stahují z lesů stromy, dalo by se, ale žádná krása. Sopťa mezitím jede dolů pod silnici a super. Sice jsme vidět ze silnice, ale jsme tak 200 metrů, u potoka z hor, prostě paráda. Medák místo nazve „u divizny“ roste přímo u ohniště. Vybalujeme a načínáme kořku a piva. U silnice staví týpek s trojkolkou a něco na nás pokřikuje. Sopťa s Kozlem se jdou zeptat co a jak. Ptá se jestli nepotřebujeme pomoct. Díky kámo. Ptají se, jestli tam můžou být a rozdělat oheň a on, že není vůbec problém, jestli nám nevadí, že tam chodí medvědi. Prý máme dělat oheň celou noc a mluvit nahlas. Kozel říká, že můžeme celou noc zpívat, společně se zasmějeme. Všechno je cajk. Popíjíme a děláme si srandu z medvědů. Chodíme se mýt do potoka, je to pecka, osvěžující po takovém vedru. Děláme si konzervy a Vohry plácne, že prázdné konzervy se mají spálit, kdyby medvěd přišel, aby necítil jídlo. Jestli doteď medvěd necítil, tak teď určitě ano, line se vůně z konzerv po celém údolí 😊. Popadáme a čekáme pokorně na ursuse.
Den pátý neděle 16.7. / 293 km
po příjemné noční teplotě, už to zase začíná žhnout! Tak se balíme, Medák se ještě rozhodl na radu Strejdy zajít do přírodní sprchy / vodopádu. Koukáme na mapu, kudy to dnes dáme. Už se hodláme přiblížit k TransAlpíně co to půjde, abysme zítra ráno s čistou hlavou mohli dát hlavní bod dovolený.
Čili zpátky do Bistrity, Dej a tady jsme našli užasnej komplex s restaurací – jídelnou – bufetem, kde si každý poručí co chce. To máme moc rádi, vidíš to, líbí se Ti to, tak si to prostě dáš. Najíme se až běda. A pak už vzhůru na další kulturu. Cluj-Napoca a Turda, kde je solný důl, který byl vyhlášen za nejkrásnější podzemní místo Země!!!
https://www.turistika.cz/mista/salina-turda/detail
Je asi 50 stupňů. Jsme trošku na nervy, parkujeme na placeném parkovišti, Vohry je na nervy, že nad 150 km/h to s ním lomcuje, jelikož má kufry, Sopťa, že je mu vedro jaxviň. Prostě každý má něco. Sopťa se rozhoduje, že počká u motorek, nechce se mu do podzemí. Tím líp pro ostatní, nemusíme s sebou tahat bundy, helmy atd. Vstupné je 60 lei na osobu (cca 300 Kč). Jdeme a nevíme co od toho čekat, ale i kdybychom něco čekali, tak tohle nečekáme 😊. No je to monstrózní díra do země…
Cca 80-100m hluboká, je v ní ruské kolo, pingpongové stoly, kulečníky, kuželky, lodičky, no prostě atrakce jak na Matějský pouti, samozřejmě je tam léčivý vzduch…přečtěte si o tom, stojí to za to a doporučujeme návštěvu. Jdeme 13 pater dolů pěšky, protože se nám nechce stát ve frontě, ale zapomínáme, že s sebou máme válečného invalidu Brožíka, který chudák trpí na koleno, ale dá to, je to tvrďák. Pomotáme se dole a teď jak nahoru, my „mladší ročníky“ to dáme po schodech i nahoru, ale Medák, jako statný ošetřovatel drží basu s Brožíkem a čekají na výtah. Cca hoďku. Byla to kolosální kultura. Vyjdeme ven, z prostorů, kde bylo cca 10 stupňů, znovu do 40 stupňů a je to jak flákanec od boxera. Cestou na parkoviště nacházíme Sopťu, jak sedí u pítka ve stínu, kde si přemáchnul triko, které mu, než jsme přišli, stihlo uschnout…
Jdeme okamžitě do přilehlé hospody a posíláme tam jednoho Tuborga, který, ještě než dojede do žaludku, tak se vypaří. Plánujeme odjezd, ještě zaplatit parkoviště, toho se ujímají Tráwa s Kozlem. Máme dva parkovací sloty, čili 5 lei za jeden, nakonec nějak vyjedeme, ale Láďa musím objíždět závoru, bo mu zaplacenej lístek někam zapadl a nemohl ho najít, všechno cajk. Jedeme na Albu Iulii, Sebeš a někde tam pod TransAlpinou klošnout. Stavíme u Lacul Obreja de Capalna a rozjíždíme se hledat kloš. Medák s Tráwou nacházejí místo kousek od silnice s názvem „šlo by to, když bude nejhůř“, Strejdu, který zajel dolů, zezadu k nějakýmu hotelu, zase málem sežrali psi, klasika každé dovolené a Brožík přijíždí s tím, že kousek odtud je kemp a je tam celkem volno. Jedeme tam. Camping & Glamping Amonte se to jmenuje.
https://park4night.com/en/place/285400
Hned nás to nadchne, ale po včerejší zkušenosti se Kozel vyptává příjemného majitele, který nás hned pozdraví AHOJ, jak je to tam s ohněm, sprchama, místem, cenou atd. Všechny odpovědi nás zase nadchnou a tak nebrání nic tomu tady dnes „zaklošit“. Je půlka dovolený a teplou sprchu si asi zasloužíme. Osoba / kemp 50 lei, můžeme si vybrat místo, takže co nejvíc zastrčený, teplá voda, kuchyňka, dokonce pračka, které taky využijeme (prací programy Bumbac EKO, Bumbac 40 atd. nás celkem rozesmějí, až pak někdo vygúglí, že bumbac je bavlna) a to už nám majitel nese WELCOME drink, nějakou domácí pálenku, no je to změna od včerejšího rádoby kempu. Objednáváme si točený a je nám pěkně na tom světě. Medák s Kozlem si kupují dva guláše v konzervě a brambory do ohně pro všechny, ale ostatní do nich šijou, že by se mohl udělat eintopf, jako když vařila kočička s pejskem. Nakonec souhlasí a vaření se ujme Sopťa, takže to máme nakonec ještě bez práce. No co Vám budu povídat, guláš co dům dal, byl bez chyby, všichni jsou úplně paf a spokojený. Jo ještě nakonec přijde majitel a nabízí nám stan cca pro 3 chlapy grátis. S díky odmítáme. Popíjíme vodku se zapitkou a Strejda dneska bude cajk, jelikož pije z panáku, takže si nebude přihýbat navíc, což jak tvrdí je důvod, toho, že je našrot. Pořád si říkáme jestli tady není nějaká skrytá kamera, je to tady fakt hodně v pohodě. Usínáme spánkem spravedlivých.
Den šestý pondělí 17.7. / 183 km
a už nás čeká zlatý hřeb dovolené, TransAlpína. Fotíme se s majitelem a loučíme se, děkujeme mu za všechno. Dnes dáme jen cca 200 Km, ale budeme zmožený z těch všech zatáček a zážitků až běda.
Jedeme na Dobra, Tau Bistra a Lacul Oasa. Je to už celkem vysoko si myslíme, cca ve 1400 mnm. Sopťa, Tráwa a Kozel, jsou nahoře dříve, jelikož ostatní zdrželo nějaké auto a točí ostatní, když přijíždí k jezeru. Tak to je mazec…neznat nás a slyšet to, tak si myslím, že jedou nějaký tanky nebo letí vrtulník, nebo neidentifikovatelné stroje. Kupujeme nášivku, Strejda rumunský korále, prostě dárky svým blízkým a jedeme dál. Dorážíme do údolíčka, kde z kopce a zatáček přilítneš a na konci je past, kde končí silnice a je asi 100 metrů makadam, děsná prdel. Nějak to ustojíme a parkujeme s tím, že si dáme pivko. Je zase hrozný vedro a potíme se jak 200 kilová samice vorvaně v sauně. Dáváme si u místní bábušky ve stánku oběd. Levný, dobrý, prostě fajn. Dáváme jí dýško a ona to dlouho nechápe, až pak děkuje, až se klaní. Řešíme Vohryho, který už má zaječí úmysly a chce se od nás odtrhnout…je nalomený, že možná ještě ne, ale nakonec je zlomenej a dál s náma nejede a trhá se. Má před dovolenou v Chorvatsku a potřebuje zařídit pár věcí. Ok, kamaráde, hlavně po silnici a pozdravuj doma. Jedeme na nejlepší úsek Alpíny – Pasul Urdele – 2145mnm. Silnice je úžasná, občas dobitá a těch zatáček už je občas moc 😊. Potkáváme spousty domácí, divoké zvěře. Stádo krav, oslů a taky pěknou bachyni se třema odrostlýma selatama. A nebude překvapením, že většinou si to šinou v zatáčce. Jednou stavíme a jdeme na vyhlídku. Koukáme, kudy všude pojedem a zdá se nám to monstrózní a vzdálený. A za chvíli tam fakt jedeme. Dorážíme na nejvyšší bod, kde je i cedule. Tam se fotíme, kouříme a kecáme. Vzpomínáme na Vohryho, že aspoň sem měl ještě jet.
Domlouváme, že pojedeme zpátky a začneme někde poblíž hledat kloš. Dáme si rychlostní vložku kolem Lacul Vidra a stavíme na kafe u nějakého hotýlku. Poté se začíná trochu kabonit, tak letíme dál. A v tom dojedeme nějakou bouřku, tak to otáčíme s tím, že nemusíme zmoknout, což je rozumný. Valíme na druhou stranu na Petrosani. Tam v obchoďáku nakupujeme, jídlo, pití, pivo, vodky a zapitky. U vesnice Peštera by měly být nějaké jeskyně, tak zkusíme najít kloš někde tam. Trošku netrefíme odbočku, tak stavíme co nejdříve potom a zase klasika, rozjíždíme se hledat kloš. Strejda jel někam přes koleje a neuspěl, ale Medák se tentokrát vrací optimistický. Je tam prý nějaká závora, louka, budka jako info, asi k těm jeskyním. Přijíždíme k závoře a vylejzá starý týpek, něco jako starý pan Kozel. Ptáme se ho, jestli by tady jako nešlo přespat…on nejdřív kroutí hlavou jako, že ne, ale pak jakože jo a my máme vyhráno. Ještě nám pomáhá odstranit dřevěnou závoru a my jedeme vstříc dalšímu úžasnému kloši!!! Krása střídá nádheru. Načínáme od radosti vodku, čuntáme pivko a jdeme na obhlídku. Teče kolem řeka, ale ne jen tak ledajaká. Je to taková Punkva na povrchu. Okolo ní se tyčí skály, které jsou vymleté vodou, třeba až do 10 metrový výšky. Jdeme se umýt. Medák nám předvede vodní skejtbórding bez prkna, jen na kluzkém kameni, kdy sjede asi metrový vodopád a končí na zádoboku. Strejda s Kozlem mu chtějí dát první nebo poslední pomoc, ale odmítá jí a tak se začneme tlemit, to byla ale držka! Jdeme podniknout výpravu do pravěku. Medák, Kozel a Strejda jdou vodou cca 2 km ke kaskádovitému jezu, kde už se řeka začne rozšiřovat do krajiny a tak se vrací, aby o nic zásadního nepřišli, třeba o vodku Wyborowu. Večeříme a přichází k nám fena, co má vytahané cecky od štěnat a má hlad a blechy. Tak jí doporučujeme bezpečnou vzdálenost, ale dáváme jí do pytlíku zbytky a po jídle jí to Strejda odnese. Je vděčná nejvíc. Píše Vohry, že dal nějakých 900 km a jde zkusit zabrat u nějaký pumpy u Brna. Blázen. Padáme do peří. Asi do 10 minut spadnou čtyři kapky a Medák vytvoří takovou paniku, že někteří si staví celty, Maja se ubytuje na verandě infocentra, akorát Láďa všechno zaspí. Stejně spadlo asi 10 kapek všehovšudy.
Den sedmý úterý 18.7. / 420 km
ráno snídáme, balíme a uklízíme a najednou si všímáme, že k nám přes závoru jedou popeláři. Tak ještě všechno co můžeme naházíme do popelnice a zdravíme se se snědýma rumunskýma spoluobčanama. Někdo se ještě jde vykoupat. Skoro už vyrážíme, když se zpoza info budky ozve nelidský zvuk a vyjde Strejda řka, že si musel odložit kus snídaně, aby se mu lépe řídilo😊. Píše Vohry, že nemohl zabrat u benzíny a natáhl to až domu a ujel tedy za cca 24 hodin 1150 km. Blázen.
Dohadujeme, že dneska se už nablížíme k domovu, čili nejlépe Slovensko, ale spíš Maďarsko, komára se nebojíme, pár let nám dal pokoj, tak uvidíme. Jedeme na Devu, Brad a ještě si užíváme zatáčky všech velikostí, tvarů a rozměrů. Baia de Criš, Halmagiu, Lazuri, Vašcau, Štei, Beiuš, Baile Felix, Biharia a Oradea. Pak už se hrabeme přes hranice po A3, je sice trochu fronta, ale zase jsou obě celnice při jednom a jde to celkem svižně. Valíme po dálnici na Debrecen a vzpomínáme na Hajdúszoboszló, kde máme kamarády ze závodů socialistik dragster. Kozel píše Gáborovi, ale ten je stejně v Polsku. Tady najíždíme na „normální“ silnici 32, jestli se to tedy dá v Maďarsku říct. Rovina, výhybka, kruháč.
Dojíždíme do města Tiszacsege, kde nakupujeme. Sopťa nachází na mapách nějaké místo u Tiszy, kde by měl být něco jako kemp, možná hospoda a doufejme žádný komáři. Přijíždíme na místo a celkem se nám tam líbí. Je u něho přívoz, kterým zítra pojedeme. Jedeme kolem halászcarda = rybárny, která je ale jak se zdá zavřená. Maja to viděl skoro jasně, nikde nikdo. Stavíme na prvním vyhovujícím místě, vybalujeme, ale Strejda se jde podívat ještě dál a přijde, že je tam krásný místo, tekoucí voda a zásuvky na lampách (které ale nefungují). Jedeme tam, nejvíc nás láká, že je to dál od lidí….ale blíže blatům a komárům, což nám dochází až později.
Rozbalujeme, večeříme a slítávají se krvežíznivý komáři, stříkáme se repelentama, které je ale zdá se přitahují a čekáme, až přestane jejich hodina. Nepřestává. Někdo se balí do mikiny, kalhot, kapuce a vaří se radši ve vlastní šťávě. Kozel radši jen v trenýrkách a prochází kouřem, což chvilku pomáhá. Pak už ne a z Kozla se stává nařachaný hovado a Hulk v jednom, díky štípancům těch maďarských hovad. Strejda si staví podruhé na dovolené moskytiéru, zbytek chlífáků mu tiše závidí. Tráwa si staví jednostan a všichni mu tiše závidí. Všichni krom Medáka a Kozla odchází do hospody, která je, jak zjistil Brožík, otevřená. Medák zkouší Strejdovu moskytiéru a lebedí si. Dávají si pár piv, pak přicházejí a nesou zbytku piva v plechu, jako útěchu za kousance. Jdeme spát, tohle nemá výšku. Komár na tomhle místě prostě spát nejde a nenechá ani nás. Krom Strejdy a Láďi. Budiž jim přáno. V noci je jen slyšet nadávky, stříkání sprejů a plácání. Tenhle kloš se nepovedl a příště si slibujeme, že Maďarsko na spaní už zase ne, nebo jen s moskytiérou, to radši zdechnout na cestě na Slovensko.
Den osmý středa 19.7. / 346 km
ráno si sdělujeme zážitky a koukáme kdo vypadá nejvíc hnusně. Vyhrává asi Brožík, minimálně v obličeji a to prý už splasknul, k ránu prý odešel a dospal se u hospody na lavičce. Nejlépe na tom jsou Láďa a Strejda, ale ten se prý taky moc nevyspal, bál se pohnout, protože komáři čekali zabodnutý v moskytiéře a čekali na jeho chybu, až přiblíží ruku k látce.
Balíme a jedeme na 10 hodinu k přívozu. Ptáme se jestli nás vezmou a prý jo, 3 euro za motorku. To dáme. Nějak se jim rozbil motor, tak přívoz tlačila loďka, no mazec.
Valíme ještě kousek po dálnici na Fuzesabony a pak sjezd 108 na Eger. Pétervására a Salgótarján a pak už přechod a slovenské Fiĺakovo, Filakovské Kováče, oběd v hospodě u silnice, sedáme venku a přiťapká k nám milá servírka, kulhá ale funguje super. Dáváme perfektní jídlo, všechna čest! Před Lučencem máme menší krizovku, Sopťa si splete odbočku a a jak to zahamtne, tak málem způsobí katastrofu, pak když zastavíme, tak si to s Láďou vyříkají a vše je zažehnáno…Sopťa tedy nejdřív chtěl jet domů, ale pak to dopadlo dobře. Domlouváme se, že se dojedeme vykoupat do vodní nádrže Ružiná. Vykoupeme se, je to příjemné, pak spadne pár kapek, ale nic hrozného. Včera jsme se domluvili, že pojedeme klošit ke Třem břízám, jelikož tam prezident nebyl a je to tam super. Kriváň, okolo Detvy, Zvolen, Žiar nad Hronom a stará známá Žarnovica. Zase zavzpomínáme na Rudu. Láďovi se ulomilo plexi u helmy. Cestou ze Žarnovice dělají novou silnici, takže si zatáčky moc neužijeme. Nová Baňa a Partizánské a konečně Klátova Nová Ves a kloš u Trijech brijézok, jak místo pokřtil multilingvista Medák. Sedáme v Salaši Kostrin a dáváme po pivkách. Sopťa zavolá svému bývalému učiteli a ten přijede i s manželkou a dají si se Sopťou soukromý pokec. Strejda s Kozlem jedou jako předvoj a na hrázi zjišťují, že u Trijech brijezok někdo piknikuje. No co, líná huba holé neštěstí. Dojedem se jich poptat. Chlapci, už končíme, do hodiny odjedeme, říkají. Super, babička, děda, dva vnuci a praděda, jsou přátelští. Pokecáme, dávají nám zeleninu, co jim zbývá a taky domácí klobásu. Zbude i dost dříví, tak chlápci jen dojdou pro pár větví a cajk. Pak doráží i Sopťa a pokec pokračuje. No a pak přijíždějí ostatní po 5ti pivech. Medák hodí na hrázi menší parádičku na šotolině, ale jinak hned v pohodě. Sjedou všichni a rodina se už pomalu balí a připravují se radši k odjezdu. Je to tady úžasné, taková fakt příjemná, bezpečná atmosféra. Sice teda není v potoce voda, ale jsme celkem čistý a tak děláme večeři, opět společnou na košt. Medák s Kozlem nakrájí co dům a Lidl dal na pánvičku a přidají tajnou ingredienci a to rybičky v tomatu, které vezou už asi od druhého dne…všichni si čvachtají a samozřejmě tajnou přísadu poznají všichni. Čuntáme a začínáme chápat, že už se nám to krátí…Tráwa nám už během dne oznamuje, že se zítra odpojí a pojede domů. Jelikož nebyl doma v podstatě 14 dní a děti už nevědí jak vypadá. Sopťa se přidává, že by jako jel s ním, ale Láďa nechce, chce jet chvíli sám. A už se nám to zase trhá. Medák říká prézo rozhodni, jak budeme pokračovat. Tak se demokraticky rozhodne, že ostatní jedou dál, vždyť máme ještě dovolenou a v pátek večer se sejdeme u Pukavce na rozlučce. Hurá!
Dost jsme se zdunili a Sopťa nám usíná u stromu. Kozel ho chce furt dostrkat k motorce a ke spacáku, ale Medák říká, že on trefí, Sopťa vždycky.
Den devátý čtvrtek 20.7. / 252 km
balení má smutný odér a to z toho, že dneska nás opustí Tráwa a ještě dost možná Sopťa. Přijdeme o dva kamarády a ještě se asi ztratíme, jsou to totiž nejlepší tandemový road kapitáni na celým širým světě. Jedeme na Bánovce nad Bebravou, Trenčín a už Čechy krásné, Čechy mé!!! Uherský brod, Staré město a v Brankovicích stavíme na oběd. Hospoda vypadá v pohodě, pak nám trošku spadne čelist, když vidíme vnitřek a že ve 13 hodin nemají dvě jídla z pěti, ale ve finále paní je milá, jídlo dobré, pohoda. Tady už je skoro 100 % že Láďa vzal Sopťu na milost a pojedou spolu domů. Dobře, ve zbývající skupině se rozhodlo, že grupu povede Medák. Dojíme a že se rozloučíme na benzíně v Bučovicích u Brna. Dobrá tedy. Loučíme se, vypadá to na déšť a je pochmurno, i nálada. Strejda jde ještě srát. Přijedou čopráci ze Slovenska, tak radši bič a pryč. Medák to vede a ví přesně kam jedeme, minimálně někam k Brnu. Chceme navštívit nějakou jeskyni, nejlépe jeskyni Výpustek, ve které, jak se někdo, někde dočetl byla nacistická továrna. Stavíme v obci Křtiny a dáváme si občerstvení – Míšu a Ledňáčka. Valíme dál, včera nám Sopťa našel na internetu na www.bezkempu.cz místo někde u Svitav nahoře nad Brnem. Blansko, Rájec-Jestřábí, Letovice a obec Březina, vodní nádrž Březina. Celou cestu se honí mraky, pak sprchne a my na těch šoustkách jedeme jak posraný (nejedeme 180 do zatáček no), ale není se čemu divit. Postupem času a blíže k místu určení se vyčasuje. Dorážíme do vesnice a nevíme jestli doleva nebo rovně, vedení se ujímá Strejda a suverénně nachází místní koupaliště. Je tady stánek, tak se jdeme hned zeptat co a jak. Medák se jako kulturní referent ujímá vyjednávání. Paní říkaly, že jsou tady chvilku, doteď pršelo, ale že třeba hoďku tady vydrží. Trošku nás vyděsí, tak slibujeme, že si dáme pivo, jídlo, kafe atd, jen ať jsou tady aspoň do 20. Tak to přislibují. Pivo je Zubr a je výborný. Tak si plánujeme, že se zčuntáme. Jdeme se vykoupat. Lidí přibývá, ale je jich jako prstů na obou rukách, žádný stres. Je tady rodinka se štěnětem, mazlíme se s ním, asi si nás oblíbil, nejvíc Strejdu, asi nejvíc smrdí, až mu zvrhne pivo. Majitel mu koupí nové, dobrý obchod, navrhujeme, aby nám je zvrhnul taky, že už máme skoro dopito. Dáme si klobásu jak hovado za 45 Kč, pivo je 12tka za 38 Kč a celkově je tady levno a milý lidé. Maja se baví s místňákama a říká jim, že jsme přejeli Durmitor, tak ho Medák opravuje, že Durmitor je v Černé Hoře a tam že jsme letos nebyli, tak se Maja opravuje na Fagaraš, tak ho Medák opravuje na TransAlpínu, ale místní možná ani nevědí, kde to je a stačí jim, že jsme byli v Rumunsku. Za kemp každopádně nic nechtějí, ten není jejich a ostatní je všechno všech, jsme už v Čechách? Divné. Pomalu se blíží 20 hodina a děvčata se štelujou domů. Tak jim ještě uděláme útratu v podobě petek se Zubrem, kafe a Strejda koupí kolečko panáků. Vylidní se tady, tak kolem 20:30 zapalujeme oheň na místě, kde už ohniště jednou bylo, takže cajk. Jíme ještě co komu zbylo a Medák nechává máslo na stole na ráno, na snídani. Jdeme spát, letos na dovolené poslední kloš ☹
Den desátý pátek 21.7. / 283 km
ráno tady byli opět popeláři a užili si naše ranní bombardování. Medák jim pak nadává, že mu sebrali máslo ke snídani, ale přiznává se Brožík a tak ho vyndáváme z popelnice a vše je ok. Strejda má nutkání uklidit ohniště a nemá čím, Medák ze srandy říká, puč si pánvičku a než se vzpamatuje, tak Strejda už pánvičkou vyhazuje popel do křoví. Domlouváme, že teda pojedeme do tý jeskyně Výpustka. Ale je to přesně tou cestou co jsme včera přijeli. Ale co už, jen se moc nepřiblížit k Brnu, tam je to s dopravou očistec. Takže zpět na Letovice, Blansko a Křtiny a tam v lese hledáme jeskyni. Nalézáme jí hravě, Medák je roud keptn pár excelánc (občas se přeci jen musíme podívat do mapy a uznáváme, že jen se vyznat ve značení, mapách, je průser a ještě za sebou vézt dalších xx hovad všechna čest Sopťovi a Láďovi). Ptáme se na informacích co a jak. Prohlídka normální je cca za hodinu a extrém prohlídka jde za 5 minut, ale musí se zeptat průvodkyně, jestli nás vezme. VEZME. Ok jdeme si pro helmy, nákoleníky a čelovky…Maja se ptá jestli to zvládne a průvodkyně si ho změří a říká, že snad jo…
Jdeme na to. Jde s náma ještě jedna rodina. Průvodkyně se ptá odkud jsme, Brožík říká od Sedlce Prčice a oni říkají, jé my jsme ze Sedlčanska, ale Kozel je nezná, dobrá náhoda. Cesta podzemím má cca 2 km, z toho třeba 100 metrů po kolenou, nebo na skrčence. Hlavně pozor na brčka, krápníky ze stropu…sedlčaňák hned jeden láme hlavou. Je to prohlídka zajímavá i díky průvodkyni, má zajímavé kecy. Vylézáme a jsme rádi, že máme takového snaživého kulturního referenta. Ptáme se kde se nejlépe najíme a posílají nás do Restaurace do Babic nad Svitavou. A tam jsme si pošmákli, nálož jaxviň, výborná šunková rýže, polívka, prostě paráda. Akorát jsme jim trošku udělali bordel na podlaze, bo nám z bot padala hlína ještě z jeskyně.
Bavíme se s místním cyklistou, že se nemáme v pátek vůbec přibližovat k Brnu. Takže vymýšlíme cestu a to Olomúčany, Lipůvka, Tišnov, Velká Bíteš a Třebíč a tam už začínáme řešit, že bude chcát jako svině. Zákopčaník dovolené Strejda, zjišťuje stav a Maja od něj chce vedět jestli bude, nebude, kdy, kde, jak a kolik naprší milimetrů. Stavíme na kraji Třebíče u benzíny (Kozlovi došel zippák v půlce dovolený a Strejdu to už sere, tak mu na benzíně podává jeden, aby si ho koupil, ten si ale myslí, že mu ho koupil, takže ve finále ho neplatí ani jeden a je z toho loupež století😊)a vypadá to, že se dešti na konci dovolený nevyhneme. Déšť nás obkličuje a jsme bezradný. Zkusíme to na další benzínu, jen je uzavřená vesnice Stará Říše, ale ptáme se týpka na Triumfu a ten to předevčírem projel, tak to zkusíme. Taky jsme to projeli, je to jen vyfrézované, ale už leje. Stavíme na další benzíně a domluvíme se co dál. Zákopčaník navrhuje půlhoďky počkat a pak jet, ale to už budeme stejně muset jelikož se kurva připozdívá a Pukavec už na nás čeká na základně. Medák rozhoduje, že to rozhodne prezident a ten řekl jedeme. No chvilkama je to chcavec šílenej, ale jinak to jde. Strejda je sice zmrzlej jak sobolí hovno a i ostatní, kdyby to nebyl poslední den, tak si asi oblíkneme prši hadry, nebo zastavíme, ale takhle už to napálíme. Telč, Strmilov, Jindřicháč a ve Veselí na dálnici a v Sudo už je zase skoro pěkně. Napálíme to k Pukavcovi a jsme šťastný, že jsme doma. Vítáme se s Tráwou, Sopťou (už zase Tesáček) a Pukavcem. Pukavec nám dokonce i rozdělá, jelikož skrz klepání zubů si moc nerozumíme, pak se ještě zahříváme Hlebnim Darem a pivkem. Pak přijedou ještě Čičma s Václavem od Klondajků a my jen kecáme, vyprávíme a nemůžeme se nabažit zážitků z cest. Týden odpočinout a jet zas někam…ale realistickej plán je spíš, ať nám zase vyjde dovolená příští rok a v co největším počtu!!!
Vysvětlivky:
Kámen pravdy=posvátné místo určené ke schůzím, Znojmo Popice
Kloš = místo ideální ke spaní na divoko (voda, les a bez lidí výhodou)
Taluta= táborský výraz pro pangejt, škarpu
Ursus = rumunsky medvěd
Zákopčaník = známý charismatický hlasatel počasí
Dinie = meloun v řeči jiného kmene
Najeto : cca 3333 km (skupina co jela všech 10 dní)
Průměrná útrata: cca 13 500Kč (Kozel)