Chlífbikers dovolená 2024

Cíl cesty –

při dvou posledních schůzích se utvořila polská skupina, se členy Strejda a Kešák a začala velmi vehementně prosazovat a lobovat za road trip okolo Polska. Jeden z důvodu je to, že je to blíž a může jet i Kešákova babička. Jako motorka, která má rok narození, léta páně 1997. A hlavně, že nás pojede víc. První výhoda je viditelná, Kešák jede. Což je super, ale jak je to blíž domovu, než třeba Bosna, tak kamarádi i odjíždějí, nevýhoda, ale i přijíždějí, výhoda. Prostě takový pojízný cirkus😊.

Cíl: objet Polsko, čuchnout k moři a najet alespoň 2500 km.

Víceméně SPLŇĚNO

Účast xy týpků (podle pořadí ve formaci):

 Sopťa (Honda X11), Tráwa (Honda CBR 1000RR) zahajuje na druhé pozici, Medák (Suzuki GSX-R 1000) první jednání zahajuje na třetí pozici, druhé jednání na zadních příčkách, Kozel (Suzuki GSX-R 1000) – první Medákovo jednání jede čtvrtý, pak třetí a nakonec končí na druhém místě, Brožík (B-King 1300) v závislosti, co se děje před ním, klesá, nebo stoupá pořadím, Maja (Kawasaki ZX10R), Strejda (Yamaha FZ6N), Vohry (Honda VFR 1200 Crosstourer), Kešák (Suzuki GSX-R 750). Podle počtu vidíte, že jedeme skoro všichni. Bohužel Pukavec opět nemůže, kvůli přetrvávajícím potížím v rodině. Nejede ani do Znojma.

Den nultý, úterý 16.7.2024:

Medák, jelikož má letos jeho brácha Márty 50-tiny, má zaječí úmysly a zpunktuje 0-tý den, který nemá obdoby. Jede nás nakonec celých 7 kusů!!! Přičítáme to tomu, že se každý těší a nechce o nic důležitého hned první den přijít.

Sraz je v 17 hodin v Sudoměřicích na pumpě. Leč, když tam jako první doráží Kozel s Medákem, tak pumpa je zavřená a trošku nám to kazí plány. Nevadí, koupíme si pití a čekáme na ostatní. V první fázi by měl přijet Tráwa a Strejda. Ten už je slyšet 5 km daleko a přijíždí s tím, že už někde cestou z Bene zabloudil. Tráwa dorazí po chvíli a jsme komplet. Domlouváme se, že vezmeme benzín, jelikož s tím všichni počítali, na nejbližší pumpě po cestě a domlouváme taky cíl cesty, a to magické místo, kde přišel Medák o panictví. Je to sice už hodně fousatá historka, ale jedná se o kemp, plovárnu a koupaliště v Horní Stropnici.

Kdyby se nám tam náhodou nelíbilo, tak máme v záloze loňskou variantu Paris kemp…nebo to bylo předloni? Nebo před dvěma lety? Celou dovolenou se nám stává, že se nám ty naše krásný dovolený pěkně motají. Že by stáří?

Sjíždíme se, jak tohle slovní spojení vtipně používá Sopťa. Tráwa, Med, Kozel a Strejda. Jižní Čechy jsou Láďovou doménou, jezdí tady DA-LA okruhy (viz. vysvětlivky), takže jedeme svižně a těšíme se na dovolenou.

Něco kolem půl sedmé kotvíme na parkovišti u občerstvení a se zájmem sledujeme blizké koupaliště a krásu jihočeských žen. Otřeme sliny a jdeme se zeptat paní domácí, fešné padesátnice, jestli bysme jako mohli přespat, udělat útratu a jaké jsou podmínky. Vše je zalité sluncem. Motorky si můžeme dát kam chceme, za osobu + motorku je myslím 200 Kč, bazén a sprcha v ceně a můžeme si na ráno objednat snídani, což s radostí činíme. Přijíždí Vohry a jeho velbloud (Crosstourer) + MAJA s jeho mořskou příšerou, jak jeho masce říkával Pukavec. Přijíždí Sopťa a jeho bus xEleven. Všichni se moc rádi vidíme a začínáme hodovat. Sice pijeme Budvar, ale věříme tomu, že nám nebude ráno blbě…marně. Dáváme si jídlo. Někdo řízek, jiný langoš, utopenec, všechno celkem v klidu a za pohodový ceny. Dáváme kafe s rumíkem lékařským. Kozel vyndavá pistácie od Terezky a nikdo už si nevšímá nenápadného praskání, chroustání a mlaskání…

Lidi tak nějak mizí a my se chystáme jít vykoupat. Voda je krásná a osvěžující. Když jde Láďa, tak Vohry a Kozel, když jim uplave do tmy, volají, Láďo, ozvi se, kde jsi? Neutop se. 😊

Taky pijeme první láhev, kdo co přivezl, kdo dával první si nikdo nepamatuje, možná jen ten dotyčný. Jsme trošku hlučnější, snad z přemíry radosti nadcházející dovolené a tak přijde paní domácí nás poprosit o ubrání hlasitosti.

Převlíkáme se a že přeparkujeme motorky. Někteří dozadu za přístřešky, někteří dopředu. A také s různou úspěšností. Naštěstí bez motoru. Náhle se ze tmy ozve rána a skučení. POMOC, POMOC…běžíme za hlasem a taháme Medáka z pod motorky. Nějak se mu to smýklo a HRC a už ležel pod ní. Jdeme radši spát. Někteří, kdo spí vedle motorky, se ještě během noci přemísťují pod přístřešek, bo spadlo pár kapek.

Den první, středa 17.7.2024:

ráno polámaně vstáváme, a to nejen Medák. Na 9 je snídaně, tak chceme být připraveni. Medák shání telefon. Prozvoňte mě někdo, prosí. Telefon zvoní asi 50 m od motorek, kde včera Medák hodil krovky. Štěstí, že tudy ráno někdo nešel, dřív, než jsme vstali. Také nás překvapí spousty prázdných skořápek od pistácií po zemi a po stole. Na dotaz, kdože to sežral, se přihlásí Sopťa s tím, jak má i dole nové tesáčky, tak před tím nemohl jíst oříšky, které hrozně miluje, tak si to včera večer vynahradil😊

Přijde paní šéfová a Strejda se jí ptá, jestli jsme včera moc netrojčili…prý ne, stačilo na nás přijít jen jednou. A už se nám nosí párky, které jsme si objednali, kávička, nealko a plánování další kultury naším referentem Medem.

Vydáme se k hraničnímu přechodu Chlum u Třeboně, kde je malé muzeum „Encyklopedie“ železné opony. Je to jen jedna budova, týpek mladší než my, tak jdeme dovnitř. Zajímavé věci, jen většinu z nich známe, ať už z vojny, nebo z domova…není to známka toho, že jsme už staršího data výroby? Dáme si ještě v přilehlé restauraci kávu, limo, juice. Pak si taky šňupneme tabáku a máme celkem strach o Láďu, který v tu chvíli vypadá jako jeden z největších diktátorů všech dob. Maja sežene na stole holčičkám dárek z výletu, v podobě ořezávátka a tužek, co tam někdo nechal a koukáme na sraz rakouských zemědělců, co táhnou obytňák za traktorem veteránem.

Pojedeme na oběd do Staňkova, do restaurace U Sumečka, kde mají všemožné rybí i jiné speciality. Valíme přes Suchdol nad Lužnicí, Chlum u Třeboně a jsme na místě zrovna v čase oběda. Zaparkujeme a jdeme si vybírat. Někdo si dá klasiku, kapra, někdo pstruha a někdo vepřové koleno, jako Roman a Martin. Objednáš si to u okýnka a řekneš jim své jméno a oni tě pak vyhlásí. Takže pak křičí na celý dvůr Kozel, Sopťa, Pedák 😊

Najíme se luxusně, snad jen kapr je takový nijaký, a ještě všem dají kus ocasu. To kluci od vedle, Roman a Martin, si koleno nemůžou vynachválit. Medák volá Brožíkovi, kde jako je a on, že vyráží až kolem 15. Odkutálíme se za záchody, kde je býč volejbalové hřiště a taky krásná lehátka a tam si hodíme ouško. Je na nás asi pohled pro bohy.

A jelikož máme nejlepšího kulturního referenta všech dob, tak jedeme směr Libořezy, kde je soukromá letecká sbírka, a to my rádi. Stavíme před hospodou a paní výčepní, nám říká, ať přeparkujeme, že jí přivezou fůru štěrku…jdeme k růžovému baráku, kde bysme leteckou sbírku nečekali. Vychází týpek, od pohledu sympaťák. Výklad i sbírka je hodnotná, vřele doporučujeme. Ptáme se, co říká na výměnu leteckého vybavení české republiky z Gripenu na F-35. A on, že, děti tady nejsou, tak můžu být sprostý. Je s ním dobrý pokec. Fotíme se na potenciální PFku a Med jako pokladník hází do dobrovolné pokladničky, dobrovolně 500 Kč. Kvalitu umíme ocenit.

A pak už je domluvena návštěva k Pepovi do Znojma.  Jindřicháč, Dačice, Jemnice, Mor. Budějice a Pepa. Vítají nás dva psi, dvě vnučky, manželka a dcera. Pohoštění buchta, meloun a voda, s kávou jsme jim dali košem, to už by dnes byla asi pátá.

Kecáme, přijíždí Brožík a aby neporušil tradici, tak si poprosí u Pepy o nářadí a utahuje si řetěz. Meruňky pomrzly a vlastně Pepa už na všechno se.. Nemá to zapotřebí, nevyplatí se to, prostě si užívá důchodu.

Kolem půl 6 se loučíme a razíme k Pavlovi do Popic. Další vítání, Pavel, Adam, Markétka a Petr Vokurčák. Ostatní jsou rozeseti někde po táborech, brigádách atd. Ještě později se staví Naďa, vypadá dobře, sluší jí to.

Fotíme se dneska, jelikož ráno bysme tam neměli Markét a spol. Při focení vznikne hláška dovolené. Na fotce je s námi Pavlova fena a líže si choulostivá místa. A Pavel na ní: „no přeci si na fotce nebudeš lízat škatuľu“. Všichni se válíme smíchy, nikdy jsme takový výraz neslyšeli.

Bavíme se, jestli jít vůbec ke Kameni pravdy, když jsme skoro všechno probrali nultý den u stolu, kam Kozel přinesl kamen od silnice, ale máme úctu k tradicím, a tak jdeme. Sopťa obstará logistiku nápojů a funíme nahoru. Kdo půjde první na kámen? Láďa říká, že nám každému stačí minuta, tak jdeme. Jo a zakázali jsme si říkat, jak jsme rádi, že jedeme a takové ty sladké řečičky.

Vohry…

Jede do neděle. Nedostal dovolenou. Mám pocit, že ani nestihl letos hodit tyčku. Navrhuje jet na dovolenou na týden. Od soboty do neděle, s tím, že určitě pojedou všichni na celou dobu. Probereme na schůzi.

Maja…

Musí být do příštího pátku doma, neb jede na nějakou oslavu na Slovensko. Zaslouží pochvalu. Konspirátor špátného počasí, jinak vtipálek dovolené.

Kozel…

Jede co to půjde. Doma s ním počítají až příští neděli. Říká všem, že ho mrzí, že se slejzáme jak švábi na pivo, ale zase nultý den a 7 kusů, to je rarita. Spíš, že odpadáváme. Říká, že se ten týden může zkusit. Navrhuje návtěvu našeho kamaráda Gábora v přímořském Pucku. Všichni zúčastnění souhlasí. Pak taky nakusujem Sopťovu zadní gumu, opět.

Brožík…

Nemůže říct, jak je rád, že je s námi, tak říká díky, díky, díky 😊 a taky říká, že zkracováním dovolený v Klondajku, šla celá dovolená do kopru. Taky názor. Příští pátek musí být doma, kvůli organizaci jeho “narozenin”.

Sopťa…

Nejdříve minutu dělal hmmmm, prostě, hmmmm a nemohl se vymáčknout, až Tráwa říká minuta, další 😊ale pak chytí slinu a mluví.

Pojede do té doby, dokdy mu vydrží peníze. Nejsme prostě parta pracháčů, ale snažíme se za ten rok aspoň něco našetřit. Prosí Kozla jestli by tedy nemohl napsat Gáborovi, jestli by mu nesehnal zadní gumu, že je o 200 Kč levnější, což, ale není směroplatné. Jde o to,že to taknějak nestihl.

Strejda…

Jede až do roztrhání těla, nebo zadní pneumatiky. Teoretický plánovač trati, spoluzakladatel polské kliky. Říká nám o plánech, souhlasí s Gáborem. Domlouváme, že bysme tam měli být v sobotu. Moskytos man a lékař výpravy.

Tráwa…

Hlásí, že musi být tuhle neděli doma. Jede s milou na dovolenou do Rakouska. Pojede tedy s Vohrym. Pak říká, že nám trošku závidí to moře. Ale užije si alespoň od nultého do pátého dne. Hlavně už má mimo dovolenou naježděno asi 6t km.

Medák…

Bere si slovo hlavní kulturní refrent. Seznamuje nás s nástinem akcí v blízké budoucnosti. Muzeum Ayrtona Senny ve Wałbrzychu třeba a pak to už nechá na dvojici S+V (Strejda + Václav). Odjíždí totiž v pátek během dne, jde v sobotu na narozeniny bráchovi a pak nás někde dožene a najde. Je to frajer!!! Teda aspoň mu to věříme.

Asi jsme si řekli všechno čili se odebéřeme dolů, přes Věrčin strom.

Přijde nás pozdravit soused Pavlín, který se, světe div se, stal z docela „alkáče“ naprostým abstinentem. Není s ním už taková sranda, ale máme ho rádi. Pak ještě druhý soused, který v minulosti rozebíral páření ježků, ten nám krapet přibral, ale pokecáme dobře. No, a to už Pavel vyndává ovárek z půlky hlavy a půlku uzenou, no dlouho jsme nic lepšího nejedli. Až na Martina a Romana, kteří měli k obědu ovarové koleno 😊

Nevím, kdo to byl, Sopťa nebo Medák, ale přemluvili Pavla, aby nás zase po letech vzal do sklípku, a to se nepoštěstí jen tak někomu. Kolem 20:30 jdeme vstříc popické, epické kultuře. Sklep je krásný, je tam dole příjemně a Pavel při ochutnávání vypráví, jak celý dům a sklípek kdysi dávno koupil za 11 000 Kč. Jiná doba no. Jako kapúrkovou nám nabízí domací šlihovicu, které se většina brání, ale nakonec se ubrání myslím jen Vohry, jelikož všichni víme, jak by to dopadlo. Uf, výlez nahoru je záživný…první vyleze Kozel a proti němu si to štráduje Kešák, poslední to člen dovolené. Prý přijel, nikde nikdo, tak nám volal, všichni bez signálu, začínal se o nás skoro bát…ale všechno dobře dopadlo.

Včera Maja u kiosku vyhlašuje, že asi bude chodit spát první, že musí kapat do ucha, ale že nás bude poslouchat. Včera se mu to povedlo, dnes ho ovšem trhnul Sopťa, který si chrápnul u stolu. A vůbec celou dovolenou si dovolují různí členové Maju předbíhat. Jdeme do peří.

Den druhý, čtvrtek 18.7.2024:

kdo spí venku, tak se budíme s Brožíkovým telefonem, takže celkem brzo, kolem půl 8 a můžeme v klidu balit, než přijde Pavel, ale ten se taky nenechá zahanbit a přináší polévku „postavímTěnanohy“, pijeme limonádu Zonku a ranní kávičku. Prostě ranní rituály.

Tráwa poplatí útratu, která byla zase směšná a povalíme. Nevíme ještě, jestli dneska překlošíme ještě v Čechách, nebo už to natáhneme do Polska.

Medák cestou přejíždí lať na cestě, ta se zlomí a trefí Kozla do světla. Aspoň si to myslí, když to kontroluje na benzíně, nic tam nemá. Asi za dva dny si všímá, že to nebylo do světla, ale do blatníku a ten je prasklej. Když se nestalo nic horšího? Valíme na Náměšť nad Oslavou a tady tankujeme, když v tom přijede k benzíně KTM X-Bow GT-XR (viz. TU).

Nejdřív se nijak nejevíme, ale když týpek vylejzá jak z vesmírného korábu, tak si ho jdeme prohlídnout. Ptáme se ho na různé zajímavosti a on v klidu odpovídá. Pak přijde nějaký místní zevl a narovinu se ho zeptá kolik stálo…300 000 euro. Spadne nám čelist.

Pak se bavíme před benzínou a přijde k nám pumpařka a říká, chlapi, takový sympatický jste mi byli a takovýhle bordel na záchodě? A ještě tam necháte posraný slipy? Ale na nás si nepřijde, za prvé jí všichni ukazujeme, že mamá spodní prádlo a za druhé si Maja všiml vobejdy, co vylezl z hajzlu a podivně zapáchal. Takže se vše vyjasňuje a rozcházíme se v míru a pohodě.

Dále na Tišnov, Svitavy, Lanškroun, někde tady si dáváme oběd. A pak už na benzínu v Jablonném nad Orlicí. Sopťa se tam pumpařky ptá na lom, kde je romantika jak čurák a kdysi jsme tam spali…Vávrova skála se to jmenuje!!! Vysíláme zvědy Vohryho a Kešáka. Je to necelých 5 minut jízdy. Po čtvrt hodině volají, že to asi přejeli. Pak to najdou a bohužel to není k tomu. Někdo tam cvičí jógu, pak tam je votravná paní, která říká, že je tam zákaz vjezdu (namalovaný na papíře) a co kdyby tam spalo dítě. No, Kešák to spočítal a tvrdí, že je tam 10 aut. Sice je málo hodin, takže většina asi odjede, ale stejně, právě proto povalíme dál, ať si naženeme kilometry. A asi na kloš rovnou do Polska, někam k Wałbrzychu.

Mladkov, Mostowice a Lasówka a krásnejma lesama před Dusniki-Zdrój, našel, v dnešní době fenomenální technikou na mapy.cz, Sopťa přístřešek někde v lese, u potoka Suzska. Předtím samozřejmě nakupujeme prvně v Biedronce. Kozel s Medákem chtějí použít samoobslužnou pokladnu, jelikož je otevřená jen jedna kasa, ale hned první položka Zubr pivo, hlásí, že potřebujeme obsluhu pro schválení, že nám je 18+. Tak jdou do fronty. Před Biedronkou je automat, tak to Vohry nevydrží a jde si zatočit válcema😊

Hledáme místo na mapě značené jako REST AREA a TOURIST SHELTER. Sice vjíždíme do zákazu vjezdu, ale jen kousek, opravují tady silnici a jezdí po ní dost aut. Rozprostře se před námi úžasné místo, u potoka s vodopádem je přístřešek, velké ohniště, pak okolo rozeseto několik malých ohnišť.Prostě klošákův sen. Vybíráme místa u velkého ohniště a jsme naprosto šťastný! První kloš v Polsku a zrovna tak krásný. Hned načínáme kořalku od Tráwy. Zase Grantska, říká Kozel. A Tráwa se svěřuje, že jí vozí kvůli tomu, že mu sedne do báglu jak prdel na hrnec…ale co, je dobrá. Maja a Kozel a poté i Medák se jdou umýt do mini vodopádů, je to super. Chceme volat a psát našim milým, ženám a dětem, ale zjišťujeme, že nemáme signál. Medák to jde zkusit asi 150 metrů do lesa a tam má T-mobajl dvě čárky. Tak nechává zavolat i Kozlovi a taknějak se tam všichni vystřídáme. Popíjíme výborná pivka Zubr a zjišťujeme, že mastí jaxviň. Na lačno a při dnešní únavě, až poté zjišťujeme, že má rovných 6% alkoholu…fíha. No a někdy teď si začínáme všímat, že Sopťa se podivně motá a občas mele z cesty😊 Nijak to neřešíme, je nám krásně. Strejda si staví svůj nový polostan, co nemá boky, co stál jen asi litr, Medák se zasměje a říká, že má podobnou plachtu, vytvoří z toho to samé a stálo to 80 Kč…

Šeří se a Vohry načíná Kalvádos, co dostal od Medáka k narozeninám. Medák se brání, že dárek se do placu nedává, ale co naplat. Kalvádos je hnusnej jak prdel, nedá se pít a vůbec neubývá, ba naopak. Tak si děláme fire show, za kterou by se nestyděl ani učený pyroman. Fotíme Vohryho a ten na fotce vypadá hodně jako Satan.

Prvně nám padá Sopťa, zatím jen z lavičky. Když ho posadíme, tak vypadá jako opice, má ruce až na zem. Pak nám padá na motorku a řachne si jí do hlavy. Zvedáme ho a chceme uložit. Nechce a krapet nám nadává. Jsme v klidu, dáváme mu hadžime hejbal, rozbalujeme mu nafukovačku, spacák a je klid. Pak začínáme ztrácet stabilitu všichni, tak jdeme radši spát 😊.

Den třetí, pátek 19.7.2024:

Budíme se do krásného dne, zvukem bagru, či jiného stroje. Jo aha, je pracovní den a oprava silnice nesmí stát. Snídáme a Brožík hlásí, to je mi ale dobře, ani jsem se nepoblil a Kešák mu říká a co to máš na tý celtě? No jo, tak to se nepovedlo.

Dneska chceme do muzea Ayrtona Senny. Jedeme na Szczytna, Nowa Ruda, Jedlina-Zdrój a Wałbrzych. Nacházíme to celkem v poho. Prohlížíme si to zvenku a jdeme se zeptat co a jak. Máme prý počkat na průvodce. Čekáme, nikdo nejde, je vedro k zalknutí. Přichází týpek a říká, umíte polsky? A my, že moc ne, ale rozumíme. Tak nám ukazuje místa, něco nám vždycky řekne a potom si to můžeme projít ještě sami. Největší polský fanoušek, Jerzy Mazur, který jako první zdolal i Dakar z vlastních zdrojů postavil tohle muzeum, všechna čest - multiple Polish and European champion in various categories, as well as the first Polish in history to cross Dakar’s finish line.

Procházíme co nás zajímá, ale vidíme, že se připožďuje a tak se jdeme dohodnout co dál. Víme, že nás dnes opustí Medák. Přesně v 15:00 se loučí a valí dom a pak na narozeniny. Říká nám, že v 19 bude volat z domova…

My nasedáme a slibujeme si oběd, až narazíme na něco obstojného. Nenarážíme…až kolem 16 hodiny nacházíme “Ba Na Zakręcie” v obci Maluszow. Myslím, že ta hospoda je přesně náš styl. Domácká atmosféra, pohodový lidi. Sopťa zjišťuje, že mají žurek, polskou národní polívku, tak si jí dáváme všichni + nealko pivo + kafe do kýble, z čehož je v háji především Maja a Tráwa 😊

V rámci ušetření času valíme i po dálnici, což je trošku unavující, ale potřebujeme být v sobotu u Gábora v Pucksu. Nacházíme si místo pod Poznaňí, u obce Rybojedzko. Děláme si to trošku složitější a jedeme tam prašnou, polomakadamovou polňačkou, namísto asfaltky, ale troška adrenalinu neuškodí 😉

Dorážíme na místo, otáčíme se a přemýšlíme jestli se nám tady líbí. Je tady partička místních u stolu. Pak se tu koupe pár lidí, ale my si vybereme místo bokem, u dalšího stolu a zjišťujeme, že se nám líbí.

Psal Medák, že je doma – v 19:04, škoda, že ne o minutu později…

Rozbalujeme, načínáme, zapalujeme, vybalujeme a večeříme. Tráwa si kupuje vajíčkový salát, Maja se mu dost divý, takhle v létě. Někdo jde i vyhnat vlka. Sopťa se druží s místňákama, kteří mají fr. buldočka, probíhá tam i nějaký směnný obchod. V tom přijíždí místní krasavice, Agáta, jak později zjišťuje Sopťa. Vytáhne paddle board, svlékne se do plavek a očividně ví o tom, že jí to sluší. Vytáhne také lahváče a načíná ho o koš. Kozel už se šteluje, že jí ho dojde otevřít prstenem, ale nestihne to. Začíná nafukovat paddle board pumpičkou. To už nevydrží posilněný Sopťa a jde jí pomoci. Jak říká Strejda, Sopťa je najednou plný elánu a vypadá, jak Werich v Byl jednou jeden král, když balil pradlenu😊

Zjišťuje její jméno, vtipkuje na náš účet atd. Pak jí přijíždějí kamarádky a jeden typ, tak se Sopťa uklízí k nám. Vtipné je, že holky nafukují ručně a týpek si to fouká kompresorem. Pak ještě pomoct přenést plavidlo k jezeru a na chvíli je klid. Koukáme, že je úplněk. Strejda staví moskytiéru. Maja si jde kápnout do ucha, s tím, že nás bude ještě poslouchat. Ráno tvrdí, že jsme šli spát hned po něm.

Den čtvrtý, sobota 20.7.2024:

Balíme se, s tím, že nám dnes ubudou další dva členové – Vohry a Tráwa. Mrzí nás to, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat😊

Loučíme se a valíme na Kostrzyn, kde bereme benál a občerstvujeme se, se slibem, že někdě, buď poobědváme, nebo aspoň odpočineme na benzíně. Taky debatujeme, jestli nestihnout u Gábora přezutí ještě dnes, abychom se k němu nemuseli vracet v pondělí. I když Sopťa by u něj chtěl zvostat asi až do pondělí, většinově to zamítáme, nechceme ho obtěžovat. V tom vedru bysme to viděli tak na 100-120 km a zastávka. BEZ ZASTÁVKY JEDEME PO DÁLNICI 233 km až do Pelplinu!!! Někteří už asi jedou na výpary, tohle už není možné. Ale zase jsme nahnali čas, je 12:15, prezident navrhuje, že bysme mohli zkusit stihnout přezout dneska a pak nebudeme mít svázané ruce. Volá Gáborovi a zkusíme to. V servisu má otevřeno do 14:00. Je to 100 km, hračka. Jenže to nevíme, jaký trafik džem bude cestou k moři! Jedeme na Gdaňsk, Sopot a Gdynii a pak Rumia a Reda, odkud volá Kozel Gáborovi, jelikož má 12 zmeškaných hovorů. Máme jet na Wejherowo a tam se potkáme v servisu, mekánik na nás ještě počká. Je po čvrt na tři. Valíme, přes ostrůvky, v zácpě mezi autama, 40 stupňů výheň prostě peklo. Pak si uvědomíme, že jedeme na druhou stranu. Otáčíme to, a to samé peklo si dáváme nazpátek, čili některé auta ometeme 2 x 😊

Když už koukáme po servisu, na kluky vzadu bliká, troubí a mává někdo z auta. Myslí si, že to je někdo ometený, ale poznávají Gábora s manželkou Májou!!! Máme vyhráno. Tenhle servis pod silnicí bysme bez nich nikdy nenašli. Vítáme se s našima kamarádama a jdeme honem na věc přezutí. Mekánik je mírně nasranej, tak Kozel říká Gáborovi, ať jeho kamarád není naštvanej a on říká, že to není kámoš, že ho vidí prvně…ok, nakonec nás přezuje, my posíláme Gábora s Majou napřed, pod záminkou, že je zbytečné tady s námi být, ale spíš to je proto, že máme děsnej hlad a oni nám budou dělat perkelt😊

Týpek je nakonec v klidu, ještě Sopťovi radí, ať si nechá udělat tlumič a futro v zadní kyvce, tak mu to Sopťa odkýve a uvidíme, jestli to příští dovolenou bude mít. Gábor, než odjel, tak to vše zaplatil, Sopťu to stálo 650 Zlotých – z toho přezutí 1200 kč…

Valíme ke Gáborovi dom. Sopťa to nachází pár ekcelánc, otevírá nám starý pán, tipujeme ho na Májina tátu. Vjíždíme tři na pidi zahrádku a tři budaří v garáži. Je pekelný vedro, tak se okamžitě svlékáme, Gábor provádí Kozla, kde, co je a zásobuje nás pivkem Kasztelan. Rozjíždí se akce vaření, rozdělají na pidi zahrádce oheň, na to kotel, nevím, co by na to soused v ČR říkal, normálně vidíme k ostatním, děti v bazénu a od nás jde čoud jaxviň 😊

Kamarádíme se s dvěma psama. Vlčákem a bouďákem, jména už fakt nevyhrabu. Vlčák je starý dobrák, mladší se bojí, je z ulice a nemá k novým lidem důvěru.

Brožík si dotahuje a lepí stojánek, ještě, že už nejsme jak malý a neděláme píči na vejfuk, některým by se tam už nevešly.

Kešák se Strejdou prvně a naposled vytahují papírovou mapu Polska a dělají, že se radí nad dalším plánem cesty😊

Pomáháme, jak se dá, krájíme, mícháme a je to taková ta pohoda, že už jsme na místě, nemusíme nic, jen vegetit, najíst se, popíjet a kecat s kamarádem.

Jsme pohoštěni domácím kalvádosem, ale to je jiná liga než ten, co jsme flusali do ohně. Jediné negativum je, že to začíná pěkně mastit. Taky probíráme, že má Gábor zranění. Na tréninku krav magy se mu zlomilo koleno, byl na operaci, a ještě potom chytil nějaký lišej na hlavě a obličeji a nemůže moc na sluníčko.

Strejda dává Gáborovi a Máje, za nás, Džonyho Wolkera. Ale musí si trošku vytrpět. Přivezl ho totiž s tím Ó ringem z obchodu, tak ho chce sundat…asi je to schválně pevný😊

Gábor navrhuje, že se najíme a půjdeme k moři. Jsme nadšení, je to prý jen 10 minut chůze, a ještě bude mezistop v hospodě s hafo pivama. Perkelt s nokama je úžasnej!!! Děkujeme, a ještě se olizujeme po půl hodině. Vyletníme se a čekáme na Máju, až se upraví. Přijde jedna jejich kamarádka, prý je volná. Vyjde druhá slečna, fakt pěkná a kecá s Gáborem, tak se mezi sebou bavíme, kdože to je, až později nám dochází, že je to upravená Mája 😊 Někdo se dokonce ptal Gábora, cože to je za slečnu a ten řekl jen, že je to jeho kuchařka. Stavíme na pivko v té knajpě. Mají tady asi 20 druhů. Dáváme si lager style a 2x medové. A pak už k moři. Jsme u vytržení. Je tady sice hafo lidí, jelikož je tady i nějaký koncert na pláži, ale nám už to neva. Usedáme do kradených lehátek, fotíme se a první odvážlivci jdou do vody. Škoda, že je to pořád jen max po pás. Ale to se zase líbí Strejdovi, který jde po kolena, vlní se v rytmu muziky a je spokojený. Maja říká, že jde tancovat do davu, tak se Strejda přidává. Přijdou nadšení, že nikdo netancuje a oba se zamilovali do zpěvačky – Bovska se jmenovala. Ještě chvíli korzujeme na pláži, s přestávkama na hledání, kam jít na malou a pak už cesta domů. Občas se někdo ztratí, zapomene, ale nakonec dorazíme v pořádku a všichni domů. Ještě si poručíme pansky kafe, kořalka, kterou navrhoval Gábor, nám byla odepřena😊 Snídaně bude prý kolem 9, jelikož jdou ráno kolem 10 naši kamarádi do práce a my chceme vypadnout včas.

Den pátý, neděle 21.7.2024:

Vstáváme celkem brzo, byli jsme, myslím, tak uvědomělý, že si řídíme budíka na půl 8. Balíme, Gábor nám dělá kafe a jde venčit psy. Mezitím už nahoře v kuchyni prskají bílé klobásky a už se nám to servíruje. Jíme, ale málo, pořád nás musí nutit, ono v tomhle vedru se nacpat.... Ptáme se Máji také na zajímavá místa k návštěvě. Strejda navrhuje Hel, kde jsme už jednou byli a udrželi jsme z něj jen hezké vzpomínky. Prostě někam k moři. Mája i Gábor nás zrazují. Milión lidí, dopravní kolaps, už ani ne na motorku…ok.

Srdečně se loučíme, rádi jsme se viděli a Gábor samozřejmě nic nechce za pohoštění. My jsme se ale interně domluvili, že Sopťa mu nepošle za gumu a výměnu 3800 Kč, ale 5000 Kč a my mu to dáme.

Pojedeme kolem pobřeží a prostě někde to zapíchneme a vykoupeme se…lehko se říká, těžko koná. Kolony jak hovado, vedro k zalknutí, úplně nás to užírá a máme polohorší náladu. Ani není kde zastavit, abychom se dohodli. Sopťa odbočuje do lesa, kde je klid a mír, pryč od všech prud na silnici, boží nápad. V klidu se dohodneme, že to zkusíme, i když vidíme tu hrůzu s blížícím se mořem. Ještě předtím musíme vzít benál. Na kraji Leba je benzína u kruháče. Ovšem fronta na benzín je až na kruháč, cca 100 m. Všechny předjedeme a míříme k zadním dvěma stojanům, kde nikdo není. Náhoda, nebo jsou to stojany pro motorky? Brožík je trošku nejistej, jestli to můžeme, že nás někdo zbije, ale nikdo ani nepípnul. Jedem dál a asi jsme si tohle neuměli představit ani v nejdivočejším snu. Blázinec, Matějská pouť, sauna, zácpa. Všechno do kupy. Prodíráme se ale statečně k moři. Dokonce najedeme už i na parkoviště, kde si najdeme fleka, ale hned přibíhá pohůnek a říká, že tady nesmíme, je tady výjezd z kempu. Znechuceně hledáme kam se vrtnout. Musíme nejdřív vyjet z parkoviště, opět do té vřavy. U výjezdu je zaseklej týpek s obytňákem s českou SPZ. Prosí nás, jestli bysme mu nenadhodili obytňák, že jinak nevyjede, taky ho totiž vyhodili. Nadhazujeme a typ nám děkuje. Ogaři, jestli Vás někde, někdy potkám, zaplatím Vám pivo😊 Teď už aspoň říkají lidem, ať sem nejezdí, že není kde parkovat. Projedem zas na začátek a radíme se. Strejda našel bokem placené parkoviště, tak se tam jede podívat. Ostatní jsme totalně bez nálady. Volá, že je tam volno, ať dorazíme. Dokodrcáme se tam rozbitou silnicí. Zaplatíme 9 zlotek, vždycky za dva bajky a dáváme to do stínu. Pohůnek nás nesmyslně vyhání na slunce, všichni se proti nám spikli. Odlehčíme se a přijíždí partička z Čech, co jsme včera přelítli na dálnici. Zdravíme se a ujišťujeme se, že to jsou fakt oni. Prý je sledujeme…fandíme slušně, spíš oni nás. Jdem k moři a narazíme na kasu a týpka. Děláme, že ho nevidíme. Říká zaplaťte, ale my se jdeme jen koupat. No jo, ale do Národního parku. Jsme zoufalý, platíme dalších 9 zlotých a uklidňujeme se na kilometr dlouhé procházce lesem k moři. ALE STÁLO TO ZA TO!!! Ten výhled na moře nás úplně odzbrojí. Bílé, nekonečné pláže, né moc lidí. Paráda. Rozbalujeme to hned u vchodu a nadrženě jdeme do vody. Paráda, krása. Užijeme si to, fotíme se a pomalu se sbíráme na cestu zpět. Bylo to krásný, zapomínáme na peklo předtím. Strejda říká, že Polsko miluje, mají tady mělké moře a jezera 😊

 Kam se dnes vykotíme?

Sopťa má něco v merku, Strejda se ptal nějakýho týpka na benzíně, tak snad taky, ale asi kemp, což moc nechceme. Každopádně chceme oběd, pozdní. Ale v tomhle kouťě Polska najdi hospodu. Nelze. Valíme a v 15:30 jsme ve Slupsku. A jedem kolem KFC. Je to smutné přátelé, ale hlad je sviňa. Nikomu to neříkejte a hlavně nefoť, říká Maja. To zrovna, přiznat se má všechno, cvak😊

Zkusíme to Sopťovo místo. Je to pod Bialym Bórem. Jezioro Dolgie se to jmenuje a je tam pole biwakowe. Valíme, akorát se ale roztrháme, chybí nám Strejda s Kešákem. Voláme jim, jen blbě uhnuli a máme na ně počkat u odbočky na kloš. Maja s Brožíkem čekají, Sopťa s Kozlem jedou obhlídnout terén. Je tam starý děda s babičkou, kteří už tam asi zakořenili. Mají tam staré Áčko, karavan a normální stan. Pak je tam karavan, ale ten je na odjezdu. Pak ještě jeden karavan se stanem, ve kterém je nějaký rybář. U jezera je velké ohniště. Kozel se Sopťou se shodují, že se jim to líbí. Klid a jen pár lidí. A hlavně je hafo hodin, musíme dojet nakoupit a kde ještě něco hledat? Počkáme na ostatní a uvidíme. Vidíme, že se jim to moc nelíbí. Ale když si představíme, že teď, kolem 19 hodiny pojedeme ještě něco hledat, tak převáží názor, že zvostaneme a že dojedou nakoupit jen 2 lidi, abysme tady nelítali, jak utržený ze řetězu. Než se stačíme domluvit, Sopťa sundavá bagáž a přidává se k němu Brožík a jedou nakoupit do nedaleké Žabky, která je jediný otevřený obchod v neděli, široko daleko…

Ostatní zůstávají a Kozel se Strejdou jdou k jezeru. Proběhne rozhovor, že Strejdovi se tady nelíbí, Kozel říká výhody, nevýhody a nakonec se Strejda vnitřně smíří s klošem. Odjíždí rybář a jsme tady nakonec sami s dědečkem a babičkou. Přijíždí nákupčí, jdeme pro dříví, jíme, pijeme, pohoda střídá nádheru. Za několik minut Strejda říká Kozlovi, že je moc rád, že neprotestoval, nebo se nehádal o tomhle kloši, že je to tady nakonec super. Je to borec, co má „kolektivní“ povahu. Prostě upřednostnil blaho gengu, před svým vlastním.

Sopťa nám vypráví o kašubech, etnické skupině poláků, která snad v téhle oblasti žije, zajímavé, myslím, že nikdo o nich nikdy neslyšel. Ještě se na dovolené vzděláme, né jen sděláme.

Sopťa se nám nepřiznal, ale je to šílený entomolog. Vozí si s sebou dokonce ochočeného brouka pytlíka, a dokonce nám předvede skvělou šou. Přistane mu na ruce, on ho sklepe a „utíká“, ale brouk si ho najde a zase na něm přistane, asi 5 x dokola, sranda.

Přijíždí rybář a není moc komunikativní. Sopťa mu nabízí kafe, pivo, ale jen kroutí hlavou. Přichází nás pozdravit „náš děda“. Jmenuje se Dušan. Nabízí nám, že nám udělá 6 hrbatých – čajů a Brožík, mírně ovíněn říká, já Vám ten čaj udělám, říkáme, ne Jirko, on ho chce udělat nám, ale Jirka to nechápe a pak ještě asi 3x 😊.

Dáváme našemu novému kamarádovi pivo Zubr a on si úžasně rozumí se Sopťou, oba jsou takový nemluvové. Pak odchází rybář a zase na něj hlásíme a Dušan nám říká, on Vám neodpoví, je po operaci krku a nemůže mluvit a Sopťa hlásí, dobrej rybář, ryby taky nemluví.

Doba pokročila a babička se hlásí o svého dědečka. Loučíme se a následující chvilky máme černé divadlo. Ve stanu se rozsvítí a stínová babička pěkně štěká na stínového dědečka. V duchu se Dušanovi omlouváme.

Den šestý, pondělí 22.7.2024:

Ráno nás budí mírný déšť. Balíme a kryjeme se u rybáře v přístřešku. Nacházíme pár hub, tak je Brožík donese Dušanovi, snad mu to trošku vyžehlí jeho situaci.

Loučíme se a bič a pryč. Medák už jede za námi, tak mu chceme aspoň trošku ušetřit kiláky a přiblížit se mu. Koukali jsme do mapy a má to přibližně 500 km. My bysme se mu chtěli nablížit o cca 180km, k jezeru Miedwie u města Stargard. Valíme, nesmím opominout, že najít v téhle části Polska hospodu na jídlo je skoro nemožné. Stavíme na občerstvení u benzíny Moya v obci Zlocienec. Voláme Medákovi a ten je nasranej, protože si spletl Jelenia Góra a Zielona Góra a najel si zbytečně asi 100 km, ale s veselou myslí jede dál a blíží se k nám. Sopťa zase našel předběžně dva kloše. A pak už hledat oběd. Nic, nic a najednou v lese, u obce Chociwel zájezdní hostinec Boguslaw Hnat. Strejda se jde podívat co a jak, v hospodě nikdo není, ale má tam na tabuli nabídku a je otevřeno. Jdeme vnu. Vyjde výčepák, kuchař a majitel v jedné osobě a my si objednáváme. Jídlo je vydatné, ale jako všude po Polsku, celkem drahé. Zjišťujeme, že tady lidi asi moc do hospody na jídlo nechodí. Občas mírně sprchne, ale nevěnujeme tomu moc pozornost. Když vyrážíme, mírně prší, ale čekáme, že se to zase jako vždy rozežene, anebo tomu ujedeme. Tentokrát ne. Stavíme na autobusový zastávce, v nějaké vesnici. Půlka jde do jedné a půlka k nějakým bezdomovcům do druhé zastávky, přes silnici. Bohužel, za chvíli je louží jaxviň a když kolem projede kamion, tak nám nahodí všechny motorky. Brožík je nějak znaven, víc než obvykle a v zastávce u bezdošů si na chvíli chrápne. Radíme se co dál, Strejda jako správný meteorolog hlásí, že do hodiny přestane, ale to už bude pokročilá hodina. Umiňuje a tak se rozhodujeme, že povalíme. Po pár kilometrech opravdu přestává, a tak v pořádku dorážíme do centra Stargardu. Je to prý krásné město, a tak si ho chceme prohlídnout. Měníme se, tahle kultura nás nikdy nezajímala😊 Stavíme na náměstí, kde je největší kostel postavený z cihel v Evropě. Sopťa jde na infocentrum, kde sežene pohledy pro Marii, ostatní příbuzný a Pavlovi do Popic. Paní nás pošle do kostela, je to prý krása. Tak ho obcházíme. Před vchodem něco nakládají. A je tam s nima farář. Když nás vidí, tak nám všem podává ruku a zve nás dovnitř. Asi nás chce poslat na správnou cestu…to je už ale pozdě. Prohlížíme si kostel, divný pocit být v takovém kostelním kolosu s chlífákama. Strejdu teda nejvíc zajímají mladé restaurátorky, my je moc ne, končíme a jdeme pryč. U vchodu nás staví farář a prý jestli jsme se zapsali do knihy návštěv. Ne, tak to Kozel jde napravit – Chlífbikers Czech republic. Domlouváme se, že si dáme někde kafe a Sopťa zatím dojde nach pošta. Kafe je skvělé – Cukrárna u Sovičky, zákusky taky a Sopťa nikde. Jdeme k motorkám a bavíme se co dál. Chtělo by to nakoupit, naproti je Delikates obchod. Voláme Sopťovi, už jde a je nasranej jaxviň. Fronta pěti lidí, z toho půlka vožralejch, no prý mazec. Na poloviny nakoupíme, Kozel nakupuje i pro Medáka s kterým je v holportu. A zase začíná chcát.

Vyrážíme není čas čekat, Medák už čeká na souřadnice, kde je kloš. Dorážíme do vesnice Koszewo, kde by měl být první kloš. Přijíždíme ke hřišti, od kterého by to mělo být cca 100 m a světe div se, je tady dolů k jezeru sráz jak hovado. Ani někteří méně odvážní motokrosaři by to nedali….Sopťa to obejde, je tam prý někde nějaký mírnější sjezd, ale vůbec se mu tam nelíbí, všude zase bordel. Mezitím Strejda s Majou jedou obhlídnout druhý kloš. Volají, že je to tam v pohodě a tak se ostatní přesouvají. Vede tam jen polňačka / dlážková cesta a ta je šílená, takže než tam dojedeme, čeká tam na nás už i ztracený syn Medák. Vítáme se a parkujeme u přístřešku, u kterého je i ohniště a kousek odtud jezero veliké. Líbí se nám tam, zabydlujeme se, Medák se sebere, a ještě jede do blízké vesnice pro pivo a dovalí nakonec i vajíčka, prostě pohoda. Pak se dozvídáme, že se mu tam líbila prodavačka, jinak by tam nejel 😊

Okolo jede nějaký boreček na sportu a veze za sebou druhého borečka a když přidá, zadní se ho nedrží a hodí záda jako prase. Ale sbírá se, tak je snad živ a zdráv.

Radíme se, kde sebereme dříví. Najednou přijíždí týpek na kole a jestli prý něco nepotřebujeme. To je jak, když na něco pomyslíš a ono se Ti to splní. Kozel se ho ptá, kde sehnat dřevo a nekrást. Obvolá pár kamarádů a vede nás k místnímu kostelu, kde si můžeme nabrat dříví kolik uneseme. Ptáme se ho, co je zač. Je to Janek, který se narodil v téhle vesnici, ale odstěhoval se do Kanady a jezdí sem na dovolenou a je to motorkář. Kecáme, ptá se, jestli může večer zajít na pivko. Jasan. Tuníme se u ohně, Medák dělá omeletu s klobásou, prostě opětovná paráda. Doráží Janek s nějakým svým kamarádem, a ještě donesou asi 6 piv. Medák, jak má dneska v kolech 600 kiláků a je unavenej, tak se tuní šíleně rychle, všechny prudí, až je z toho Strejda přešlej. Když usne u stolu, tak je konečně klid😊 pak se stane ještě pár zajímavých událostí. První je ta, že Sopťa už má taky dost a jde dělat kafe. Je za plentou proti větru v altánu. Přijde Maja, že má jít Kozel honem fotit. Sopťa je zakouslej do plechovky od piva na stojato, asi metr od vařiče s vařící vodou…uf. Tak ho fotíme a budíme a on se sebere a jde pro kafe. Ale jak se ohne, tak se převáží a hodí masku na dlažbu. Kozel je upozorněn Jankem, že mu upadl kamarád. Tak tam jde a ptá se Sopťi „jsi v pořádku?“ Sopťa odpovídá, že ne a když se ohlídne na Kozla, tak ten vidí, že má totálně servaný nos. Vede ho na umývárku a chčije z něj krve, jak z vola, ale je to naštěstí jen povrchový. Voláme doktora Strejdu a ten už je taky trošku lízlej a má tekutý obvaz, jenže se netrefí a nastříká ho pacientovi do oka…prostě magické místo 😊

Druhá humorná příhoda je ta, že ten kamarád Janka je nějaký rapl a kéruje do těch mladých motorkářů, co občas jezdí po zádech a ty se rozhodli, že my, je máme rozsoudit. Nějak to v deliriu nechápeme, na čí straně je pravda, tak nějak jen roztrhneme začínající bitku a jdeme do prdele. Pak tam pošleme Janka, ať si to jde vyřídit.

Už je toho asi dost, tak jdeme spát. Budí se Medák u stolu a pokřikuje, že jsme budaři, když spíme pod altánem a jediný jde k ohni. Bojíme se rána, jak mu bude.

Den sedmý, úterý 23.7.2024:

Budíme se celkem v klidu a snídáme, koupeme se v jezeře atd. je nám celkem líto Méďi, který je na ranní výhni a zachumlaný ve spacáku. No nic. Strejda dnes bude mít hodně práce. Sopťa ze včera, vypadá jak boxer, co ho po zápase vzali přes rypáček ještě rašplí. Kozel má klíště. Pak má Kešák třísku v noze a nejlepší pacient asi bude Med. Vstává po etapách. Nejdřív na kolena, furt přikrytej, pak na lavičku, furt přikrytej a pak nakonec vstane. No už od pohledu je mu blbě. Ale snídá a tvrdí, že je mu fajn. Pak mu Strejda dá Vyprošťovák. Pomalu balíme a Medák stále opakuje, že nemůže řídit a ať jedeme bez něj.

Strejda si nese hrnek na kafe a říká, to je divný, takhle velký ten můj hrnek nebyl…a pak říká, aha, já mám na očích brýle 😊

Ještě přijede policajt v civilním autě a jak to, že prý parkujeme u altánu. Tak říkáme, protože je tady dlažba a chtěli jsme mít motorky u sebe. Tak prý přeparkujte, tak Kozel říká, že už odjíždíme a cajt začal být lidštější a kamže prý jedeme a blablabla. Odjíždí. Přijíždí Janek a přivezl nám dámská trička s motorkářským motivem z Kanady, pro naše ženy. Loučíme se. Medák shání brufen, ale doktor už má zavřeno. Brožík vyšťourá nějaký stoletý v podšívce u bundy.

Medák si odplivává 20 m po odjezdu. Po 2 km stavíme u benzíny, Medák si odplivává celou snídani a brufen, kupuje si kolu a je mu nejlíp…chválí doktora, pepsi byla jeho nápad.

Valíme na Pyrzyce, Lipiany, Myslibórz, Debno a v Kostrzynu nad Odra nacházíme pěknou knajpu na oběd. Dál Slubice, Cybinka, Krosno Odrzanskie a u Nowogródu Bobrzanskiho jsme našli nějaký koupaliště. Když jsme tam přijeli, byl to hogofogo plac, chtělo se nám zvracet. Kešák jel na průzkum, ještě dál za rybníky. Dlouho se nevracel, ale když přijel, tak měl úsměv od ucha k uchu. Jedeme. Jen nás upozornil, že kdo má klíny pod motorem, že si je utrhne a je tam prý i bahno, ale jak nás zná, tak to dáme. Po 50 metrech si spletl cestu, takže jsme se obraceli😊 Se ctí dorážíme na kraj rybníka Fadom żwirownia, kde byl dříve lom na štěrk a líbí se nám to. Super.

Strejda staví přístřešek, ostatní jsou tvrďáci. Děláme večeře, pijeme, kecáme. Přejeme Brožíkovi k narozeninám a načínáme flašku, kterou nás poctil a on nás hostí braunýsem, který jsme mu koupili i s provizorní svíčkou z papíru. Pak meteorolog říká, něco nás lízne, ale jen 5 minut, slabých 0,2 mm srážek. Maja to nevydrží a staví taky, Brožík též, to už začíná kapat. Přidá se Kešák. Při chcanci už staví i Kozel s Medem a o něco se snaží Sopťa. Chčije tak, že není vidět na 5 metrů. Jedou hlášky, že takhle 0,2 mm srážek asi nevypadá… Když Kozel vyleje plachtu, tak to steče do potoka, co je mezi ním a Kešákem. Kde má mít spaní Medák je asi 3 cm vody. Brožíkovi prochčije plachta během minuty a Sopťa je durch za půl. V téhle sodoma gomoře tam sedíme jakštakš pod plachtou a ze Strjdy stanu se ozve „gól, super 2:0“, no chápete to? Kozel se stěhuje jinam, na kopeček. Takhle chčije asi 4 hodiny, až do 1:00 ranní. Poté Medák rozdělává zázračně oheň a se Sopťou suší spacák, který stihl nasát snad i vodu z rybníka. Od 4:00 se libově vyspinkají 😊

Den osmý, středa 24.7.2024:

Budíme se do celkem hezkého dne. Sluníčko svítí a my sušíme co se dá. Než se nasnídáme a sbalíme, vyprávíme si zážitky z noci a začíná pršet. Jsme rozhodnutý, že přejedeme přes pěší lávku, po které, ale jel skůtrista, jelikož vracet se bahnem, se nám moc nechce. Přejedeme se ctí, ale je zavřená brána od koupaliště a brankou můžeme, ale orvali bysme si i motor, jaký je tam schod. Medák nalézá průjezd, pro kola, takže cajk. Sopťa je rozhodnutý, že jede domů, ostatní budou pokračovat do Čech. Jedeme na Zary, Ilovu, Wegliniec. Někde na pumpě se osvěžujeme a Kozel si nechtěně značí cestu na záchod bahnem ze vzorku svých Steelů, chudák pumpař musí půl hodiny zametat. V Kožminu, v Restauracji Biesiada dáváme oběd v přepočtu cca za 400 Kč a číšník se nás ptá, proč jíme v Polsku, že to je u nich drahé. Bič a pryč. Bogatynia a Hrádek nad Nisou. Tady se loučíme se Sopťou a nový roud keptn Medák vybírá cestu na Cvikov, Nový Bor a Kamenický Šenov. Nacházíme nějaký kemp u rybníka u obce Stará Oleška. Stavíme před autokempem Česká brána. Medák jede osondovat kemp Pod lesem, ale tam nás nechtějí, že prý bysme jim dělali ostudu, když nemáme stany. Ještě je tam jeden kemp, ale tam nabízí jen chatky, to zjišťuje zase Strejda, jsme bezradný, předposlední den a nenajdeme v Čechách spaní? Maja se jde zeptat do autokempu u kterého stojíme a v pohodě, za dobrou cenu nás ubytují, kdekoliv vedle motorek a můžeme spát „navostro“. Uf. Najíždíme a jdeme se občerstvit do hospody. Pivo, jídlo, příjemná obsluha, která s náma i pokecá. Někdo staví přístřešek, někdo je připraven být pankáč. Po 22:00 nás posílají spát, tak načínáme vodku a jdeme se uspat na pláž. Jenže jí nenajdeme, tu pláž…trapas ale přežijeme to a sčuntáme se u motorek. Do dobrých 4 ráno nás budí hádající se chatka opodál, kde málem došlo i na násilí.

Den devátý, čtvrtek 25.7.2024:

Ráno nás opouští svatá trojice Brožík, Maja a Kešák a proto si objednala honosnou snídani za 220 Kč, i se Strejdou, Kozel a Medák dojídají zbytky. Trojice odjíždí a zůstávají tři mušketýři. Strejda, Medák a Kozel. Prvně jmenovaní, chtějí ještě využít sprchy v kempu a Medáka z toho málem šlehne. Čeká asi hodinu, než na něj přijde řada, pak mu tam vjede ještě tatínek s miminem a kočárem, no mazec. Po vysprchování, asi musí sprchu zbourat, protože už tam nikdo nechodí. Vyrážíme, chceme do muzea Simsonů a MZ v Německu, ale to pak přehodnocujeme. Dáme si oběd v Restauraci Severka v Mostě. Vždycky MOST! Vyrážíme. Děčín, Ústí, kde si v obci Chlumec, v motorestu Na bojišti, dáváme kávu a limo a plánujeme cestu. Je zde krásná výčepačka, asi 35 let, ale táááá postavička. Utřeme sliny a valíme na Dubí, Hrob a Osek, přes Litvínov na Most. Stavíme nad městem a máme jako na dlani Jezero Most a hrad Hněvín. Jezero je nově napuštěno a otevřeno k rekreaci od roku 2020. Viz. https://www.kudyznudy.cz/aktivity/jezero-most

Fotíme se, kecáme s mísťnákem a ten nám všechno tohle vypráví. Super. Koukáme, kde je Severka a Medák jí bravurně nachází se Strejdovou pomocí. Venku je nový nápis jak kráva „samoobslužná jídelna RESTAURACE SEVERKA“. Jdeme dovnitř a je to všechno jak v seriálu. U polozubé výčepní si objednáváme švestkovou limonádu a čekáme, až nám objedná jídlo. Když se jí ptáme, mile říká „nevidíte, že sme jídelna? Děte k vokýnku“😊.

Medák si dává španělského ptáčka a polévku, Kozel chce taky ptáčka a servírka snědší pleti, mu říká, ať počká dvě minuty. Nechápe a taky tak vypadá. Ona mu říká. Od 13:00 stojí místo 136 Kč, jen 100 Kč 😊 Pecka. Knedlíky se ani nemůžou vejít na talíř, šmákneme si. Strejda má kuře na paprice, taky dobrota. Platíme, fotíme se a jedeme na benzínu, na kafe. Medák se ochomýtá okolo své motorky a říká Kozle, do píči, pojď sem. Boule na přední gumě, do hajzlu. Radíme se a nechceme to riskovat, na tom jet. Obvoláváme asi 10 motoservisů v Mostě a okolí a nic, nikdo nemá gumu skladem. Pak nám někdo poradí firmu Karel Voborník z Chomutova, zástupce Yamahy. Medák volá a má asi tři gumy. No tak najs!!! Ale nemá mechaniky, takže kdy si to sundá Medák, tak mu to brigádník pomůže přezout…

Dorážíme tam za chvilku, jedeme sice radši volnou, ale je to kousek a Medák to zase super najde. Vychází majitel a říká, že to asi ještě neviděl, ale no jóó, to je Mitas? To dělá Sava, a ještě to nemají vychytaný. My říkáme, fakt díky, skoro všichni jsme na ně přešli a nemůžeme si je vynachválit. No nic. Uškrtíme GSXRo na zvedák a Medák vyndává kolo. Nakonec přichází mechanik, co má dovolenou a přezouvá nám to asi za 10 minut. Medák je nadšenej, jde platit a pak ještě dává mechošovi kilo.

Volá Tráwa, kde jako budeme dnes klošit, že by za náma přijel. Paráda, máme radost. Dnes jsme se dohodli, že dáme kloš bez lidí, kterých máme po včerejšku plný zuby. Někde u Ohře?

Jedeme na Postoloprty a Louny. U benzíny, kde dáváme kafe, vidíme naproti Lidl, tak dojdeme nakoupit, i Láďovi něco málo a valíme na Černčice, kde jsme našli nějaký turistický přístřešek u Ohře. Jedeme šílenou polňačkou, kde na konci je obr hospoda s asi 5-ti autama…kde se tam kurva vzali? A asi 50 m odtud je ten přístřešek. Jedno velký smetiště, sakra, proč jsou ty lidi takový prasata? Je to hnus, tak hledáme dál, naštěstí nemusíme zpátky, ale trn z paty nám vytáhne obec Vršovice, kde už začíná normální silnice. Další pokus máme vybraný u obce Orasice. Stavíme u hřiště, kde popíjejí místňáci ze sudu. Ptáme se jich, jestli jde projet k Ohři a můžeme tam spát. No jasně, je to tam pěkný, ale bacha na komáry a prasata 😊 Jedeme tam polní cestou vysoké kvality a nacházíme jedno krásné místo. Jsme nadšený a v momentě okouzlení si říkáme, že je to asi nejlepší kloš letošní dovolený, Strejda furt říká, že je to magický místo. Posíláme polohu Tráwovi. Vykoupeme se, voda je super osvěžující, načínáme teplou Plzeň a dumáme proč nejezdí na Ohři žádný vodáci. Přilítá Láďa a Medák se Strejdou jdou zkusit, jestli by nám místní nenatočili petku pivka. Prý nenatočili, natoč si ho sám!!! 😊 Čuntáme, jsme nadšený z kloše, máme radost, že nás přijel podpořit Láďa a vymýšlíme co zítra. Zkusíme zajet do muzea Simsonu v Čechách.

Den desátý, pátek 26.7.2024:

Budíme se celkem brzo, není nám špatně a můžeme se vykoupat. Snídáme a Medák volá do muzea Simsonu. A světe div se, pán tam bude až odpoledne, chodí do práce. Láďa tedy nachází, že je tady Muzeum českých drah Lužná. Super, to si taky užijeme!

Máme nového roud keptna, Medák už si potřebuje odpočinout 😊

Dorážíme k muzeu a jsme nadšený, ještě je tady muzeum amerických kár, tak jestli to stihneme, tak dáme i to. Ale vlaků a zajímavostí je tolik, že když všechno obejdeme a dáme si v jídelním voze oběd, tak jsme upachtěný a možná už i myšlenky na domov, nás nutí muzeum aut vynechat. Láďa říká, že je to hezký cíl na výlet jindy. Jsme u motorek a přijíždí partička jaw a jeden čopr. Zdravíme se a ptáme se odkud a kam.

Tak co teď? Na Rakovník, Zdice, Jince a Příbram. Asi dvakrát se zamotáme, ale nikterak nám to nevadí. V tomhle kraji jsou krásný silnice v lesích, tak si to užíváme. V Rakovníku, jsme domluvení, že si dáme kafíčko, ještě pokecáme a užijeme si poslední chvíle dovolený. Sedíme a asi 20 metrů od nás spatří Strejda dost dobrou holku, ale bohužel je u ní i její bojfrend a cumlaj se, až to není ale vůbec hezký. Nevíme, z čeho to bylo, ale Strejdovi se udělalo zle. Jako, že bílej jak stěna, slabost atd. Tak mu dáváme vodu a celkově se k němu chováme hezky, aby to s ním nešvihlo. Po pár minutách je to lepší. Uf, už nejsme nejmladší…

Stavíme v Oborách na benzíně s tím, že se občerstvíme a rozloučíme. Škoda, že není nějaká rozlučka, ale jak jsme byli blízko a rozjeli jsme se, tak je těžký pak někoho nutit, když už mají všichni plány.

Co říct závěrem? Dovča byla úžasná, užili jsme si jí, někdo víc, někdo míň. Polsko nás zase po delší době nadchlo, díky dvěma členům S+V, že nám ho vnutili! Příště tedy na týden a asi bez znojemské zastávky, možná na cestě zpět, odněkud?

Dziękuję za wszystko, Polsko!!!

Suma - sumárum:

Najeto (kdo jel nultý den): 2600 km

Utraceno: cca 15 000 Kč (útrata Kozlova)

Vysvětlivky:   DA-LA okruh = jižní okruh, který jezdí Dan s Láďou kur.a často

                        650 Zlotých = 3803 Kč