Chlífbikers dovolená 2025

Cíl cesty –

Dohodli jsme se, že pojedeme do Srbska. Jak čas utíkal, tak se nám do toho připletli lokální politické nepokoje, ale necháváme to koňovi, ten má větší hlavu a my to stejně neovlivníme. Záložní varianta je Bulharsko, Slovinsko, Bosna i Hercegovina.

Kozel od Dragana zjišťuje, že k návštěvě Srbska je potřeba nějaké potvrzení od někoho, ke komu jedeme, to by nám zařídil. Je nutno, ale poslat jména a adresy, takže to odmítáme. Uvidíme, nikdy jsme to neměli a až čas ukáže, že to vůbec není potřeba. Čím se dovolená blíží, tak to vypadá víc a víc, že se budeme držet původního plánu. I předběžné kloše, zjištěné kulturním referentem a plánovačem Medákem, si stojí za Srbskem.

Cíl: Srbsko a najet alespoň 2500 km.

SPLŇĚNO A PŘEKROČENO (najeto 2700).

Účast týpků (podle pořadí ve formaci):

 Sopťa (Honda X11), Kozel (Suzuki GSX-R 1000), Medák (Suzuki GSX-R 1000), Brožík (B-King 1300), Maja (Kawasaki ZX10R), Strejda (Yamaha FZ6N), Tráwa (pan WU – QJ Motor SRT 550 SX) – občas to v cizině vede, jelikož má navigaci a je to pro všechny jednodušší, Vohry (Honda VFR 1200 Crosstourer). Podle počtu vidíte, že jedeme skoro všichni. Bohužel Pukavec opět nemůže, kvůli přetrvávajícím potížím v rodině. Nejede ani do Znojma. Kešák nemá technickou ani na jedné ze svých mašin, snad jen na pionýru, takže letos to nedá.

Den nultý čtvrtek 17.7.2025:

Dohodli jsme se, že pojedeme letos jen na týden, aby jel maximální počet členů, ale pár lidí to nevydrželo a jede už den nultý. Strejda, Kozel, Brožík a Medák se dohadují, že se sejdou u posledně jmenovaného a podle jeho plánu zakotví někde, v nějakém kempu na Otavě. Sraz máme v 17:00. Kozel přijíždí dříve a nachází Medáka v plném pracovním procesu, týpek mu dělá zámkovou dlažbu. Zaujímá tedy funkci přidavače a pan mistr ho mírní, že je na něj moc rychlý. Medák šlápne na zmizík, balí se a jde se ošplouchnout. Přijíždí Strejda a Brožík, jsme komplet – měl jet ještě Maja, ale nestíhal by to a nechtěl se nervovat a Tráwa, ale na poslední chvíli přijímá pozvání na narozeniny. Probíhá válečná porada kudy, kam. Vybíráme kemp Rosenauerův mlýn u Horažďovic, Kiosek Medůza.

https://www.firmy.cz/detail/12993271-kiosek-meduza-velke-hydcice.html

Medák je pro dnešek road captain a říká, že pojedeme sžívací, pomalou jízdu, tak se tomu v Milevsku na benzíně smějeme. Po cestě nás bombarduje dotazy Sopťa, takže čujeme, že nás někde dožene. Dorážíme ke kempu, stavíme a jdeme si dát startovací pivko a poptat co a jak. Platíme 100 Kč za osobu a moto, s tím, že nemáme stany ani hamaky a ty se prosím, pánové, nesmějí vázat mezi jabloně, to jsou ty stromy s kulatými plody (paní si asi myslí, že jsme z Marsu). Jdeme se ohlédnout po nějakém kloši bez lidí. Líbí se nám to až na konci kempu. Je tam sice něco, co vypadá jako sloní šavle, ale nijak nám to nevadí. Strejda – meteorolog výpravy zjišťuje, že bude chcát a možná i nějaký cyklón přijde. Nevíme, co to je, ale asi nic dobrého. Stavíme přístřešek u motorek (Kozel a Strejda, Brožík a Medák separé, s brbláním, že ho Kozel zradil ).

Jdeme k Medůze a rozjíždíme objednávku jídla a pití. Sedáme za rohem, za stánkem, takže když vyvolávají naše jídla, tak většinou slyšíme až na popáté, nebo vůbec. Jídlo je tedy studené, ale je to naše chyba. Langoš s kečupem (Strejda s tatarkou) se dá jíst i studený a ostatní si pošmáknou na hamburgeru. Medák zjišťuje, že Brožík veze Belugu vodku (vodka znalců) a nedá mu pokoje. Brožík nepodlehne a nabízí mu svojí malou placatku (slabý litr) a Medáka tím uchlácholí tak, že s ním dokonce jde pro ní k motorkám (podle Strejdy s Kozlem, má Medák delirium tremens = Delirium tremens je závažný abstinenční syndrom u alkoholiků, který se projevuje zmateností, halucinacemi, agitovaností a autonomní nestabilitou) 😊. Strejda prohlašuje, cituji: “já kořalku piji s odporem”…zasmějeme se a srovnáme mu kšiltofku. Slyšíme nějakou mašinu a podle zvuku poznáváme Sopťu. Tůruje to jak o život a kluci s vodkou ho zahánějí ke zbylému stádu, na konec kempu. Prezident ostatním kupuje na startu, na benzíně v Sedlci, stírací los, tak jdeme hrát. Vyhráváme 500 Kč, tak máme radost a skládáme se na los všichni, krom Sopťi, ten hazardu neholduje (co by asi dělal, kdybysme vyhráli hlavní cenu 10 mega?).

Klidníme se, kecáme v očekávání věcí dovolenkových a Sopťa se druží s omladinou na vodě, sedící vedle nás. Ty už jsou taky pěkně zpumprdlikovaný. Najednou zaslechneme písně od táborového ohně. Vstaneme a jdeme za zvukem. Dobrých 20 metrů od nás se sešla partička, která produkuje ony libé tóny. Kytary, housličky, ozvučná dřívka, proste pohoda. Vetřeme se a začínáme s nimi vřískat jak na lesy, hlavně Strejda, například Baladu pro banditu – Není tu, není tu, havrani na plotuuuuuuu😊.

Jelikož stánek už zavřel, Strejda s nimi domlouvá holport a kupuje od nich petku piva (jestli jí i platí, ví buch), když jí dopijeme, tak jim druhou krade. Radši se ztratit…

Občas zaprší, asi byla i bouřka a cyklón, ale jsme pod střechou, tak si užíváme. Jdeme spát. Noc bez problémů, ani zima nebyla, myslím, že poslední noc spíme v mikinách.

Den první pátek 18.7.2025:

Vstáváme, do ne zrovna slunného dne. Medák si plete zubní pastu s mastičkou na plíseň na nohy, naštěstí včas to zjistí, i když zas by neměl zubní kámen mezi prsty a plíseň na dásních. Jdeme na snídani, dáváme věrný párek s hořčicí a radíme se kam dál. Ale prvotně řešíme, jak sjedeme z našeho místa, které je na vyvýšeném a po dešti rozbahněném pahorku. Sjíždíme se ctí, jen Sopťa trošku hodí myšku na blátě a Brožík se pro diváky zatočí na místě, jinak cajk. Domluvíme se, že to budeme směřovat do muzea motocyklů v Kašperkách.

https://www.historickemoto.cz/kasperske-hory

Po cestě občas mrholí, ale nic si z toho neděláme. Stavíme na náměstí a dohodneme se, že dáme nejdříve oběd. Jdeme do restaurace Kašperský pivovar, odklízí nás dozadu na zahrádku, za což jsme rádi. Objednáváme si jídlo a v tu chvíli přichází grupa asi 20 motorkářů a bajkerek. To bylo o fous. Takže kdo půjde do muzea? Medák tam byl nedávno, Kozel na svatební cestě a Sopťovi se nechce, takže zbývá je Strejda a Brožík. Brožík to vzdává, když si objednáváme kafe. Strejda vyráží sám. Dopijeme kafe a platíme. Vycházíme před hospodu a někdo na nás volá. Strejda. Sedí na předzahrádce a kecá s nějakou jinou moto bandou. Potkal tady kámoše a do muzea nešel, to byla teda účast .

Valíme směr Znojmo, tedy po Čechách, jelikož jsme si odhlasovali, že přes Rakousko si to zkracovat nebudeme. Občas prší víc, občas míň, ale když je to u Třeboně už neúnosné, tak stavíme na benzíně. Občerstvujeme se a kecáme s motorkářema, co míří na Velkou cenu do Brna. Ptají se nás, jestli tam jedeme taky, ale říkáme ne ne, my valíme na dovolenou do Srbska, dost se diví, když vidí, na čem jedeme. Medák v koši objevuje nové stěrače, tak je balí s tím, že je v rámci směnného obchodu vyšmelí s Pepou za drobnou opravičku. Strejda říká, že ten mrak nějak objedeme, takže ho vezmeme středem a stavíme na benzíně u Jindřicháče, kde nás kontaktuje východoněmecký motorkář na bavoráku, který jede taky do Brna a ptá se na cestu. Pak se ptá, proč se jmenujeme Čili bajkrs, tak mu Strejda vysvětluje, že je to Chlíf bikers, jako že Švajnehause😊, no je veselo, i když je hnusně. Pak mu plynnou němčinou radí cestu a my vymýšlíme, že to projedeme na Slavonice, Dačice a Jemnice. Bohužel ta bouřka a déšť to nepochopí a my s ní jedeme furt nad hlavou. Zoufale stavíme na benzíně, ale už bohužel úplně prochcaný, pršihadry ztrácí význam, a tak valíme dál, bohudík cestou k Pepovi proschneme. Troubíme u vrat a už z dálky vidíme, že na nás už čekají Tráwa a pan Wu a Maja na Kawě. Vítáme se se všema, s Pepou, jeho ženama, dáváme si horkou kávu, kterou potřebujeme, protože se ještě klepeme zimou z deště. Opět probíhá výborná buchta a drobné opravy. Brožík opět tuní svůj stojánek a Medák chrastící těsnění výfuku, poté obdarovává Pepu stěračema. Je čas se rozloučit a jet o dům dál, do Popic. Dorážíme tam a zase vítačka s Pavlem, Naďou, Markétou, synem Ondrou, Pavlínem a Petrem Okurkou, který má vážné zdravotní trable, ale dorazil nás pozdravit, je to frajer. Jsme smutný z toho, že krutá nemoc si většinou vybírá hodný lidi z našeho okolí. Jdeme na poradu ke Kameni pravdy.

Zhora voláme Vohrymu, poslednímu to členu party a on, že už jde. Tak čekáme a jdeme z pravé strany na Kámen.

Strejda: říká, že se těší, pojede kamkoliv, preferuje Srbsko, hlavně, že je s námi. Lékárničku má, říká nám ordinační hodiny, fakt drsný, jak kdyby byl na dovolený. Jede na celou dovolenou.

Tráwa: jede prvně na panu Wu. Chce jet vzadu, aby si to osahal v grupě, doteď jezdil na nomáda. Je pro Srbsko, ale striktně se ho držet nemusíme. Pojede podle všeho na celou dovolenou, s tím, že zítra to vezme s Vohrym kus přes Rakousko, tedy tudy, kam my nechceme. Setkáme se někde v Uhrech.

Medák: sděluje nám svoje představy, co to třeba švihnout kolem srbského břehu Dunaje a pak kolem rumunského břehu Dunaje, prostě všechno je na dohodě. Má zjištěné nějaké kloše, všichni se těší, Medák má čuch na bomby. Jede celou dovču.

Kozel: zahajuje první společný den, dovolenou a vůbec říká, ať nám to zase všechno vyjde, jako vždy a užijeme si to. Žádné dlouhé proslovy. Souhlasí se Srbskem. Jede celou dovolenou.

Sopťa: seznamuje nás s tím, že jak dostal dovolenou na poslední chvíli, tak nemá tu správnou náladu. Konejšíme ho, ať si to hodí do pohody, ale zatím se tomu brání. Souhlas se Srbskem, souhlas s tím, že bude road captain. Pojede dokuď bude moct.

Maja: mistr hlášek a miláček všech žen. Hlásí, že si nabral v polském moři vodu do ucha, má zánět, ale ještě dnes byl na kontrole a mělo by to být cajk, i bez antibiotik, které dostal, zatím je vynechá. Možná bude chodit spát první, čemuž nevěříme. Jede celou dovolenou.

Vohry: je radikálním zastáncem Srbska a nic než Srbska. Prostě ho prokřižovat co nejvíc, když už tam budeme. Něco na tom je. Zítra si dá Rakousko s Tráwou, počítáme s tím. Jede celu dovolenou.

Probíhá i debata, jak nás mají všichni rádi, tak jsme na zakončení dovolený zváni na dvoje padesátiny. Většina se rozhodla pro Libora Elektronku a Strejda pojede podpořit Mildu. Dohodnuto.

Jdeme dolů, okolo Věrky stromu a uličkou do baru. Nejde skoro projít, nějací motorkáři zaparkovali tak blbě, že nebýt tak hubený, tak tam neprolezeme.

A už se nosí na stůl. Ovarové koleno nám zamastí žaludky, na Hostan to bude potřeba, zelenina, abysme jedli zdravě, káva s rumem na chuť, prostě si užíváme první společný den. Jsme z toho tak rozdivočelý, že zapomeneme na společné foto, jelikož Markéta s Ondrou odjíždí ještě v noci. Maja si myslí, že Ondra je traktorista, ale to je Adam, starší syn Markéty, trošku nám ten čas ubíhá. Pán domu jde spát, tak se obsluhujeme sami a pak jdeme spát. Někdo nahoru do peří, někdo už na zahradu pod širák.

Den druhý sobota 19.7.2025:

Ráno vstáváme celkem v pohodě. Připravuje se pro nás polévka vyprošťovačka. Limonáda ZON teče proudem, je celkem pěkně. Medák zjišťuje, že má moc peněz, tak vylepšuje Pavlovi střešní krytinu, viz. foto. Kozel platí útratu, je to zase směšná částka na takový mejdlo. Díky.

Tráwa s Vohrym, jak mají kufry, mají sbaleno dřív a dají nám vale, ještě před rozlučkovou fotkou. Fotíme se aspoň zbytek, je to přeci jen tradice a Pavel nám radí cestu, aby nás nechytli čerti, co budou stát všude kvůli Velké ceně. Tankujeme a radíme se, kde se najíst, nějaký motorkář nám radí Motorest u Janíčkov, že tam dobře vaří, je to hned u sjezdu z dálnice, Kúty, SR. Za chvíli tam stavíme, vítá nás pokérovaná servírka, týpek a jsou hrozně v pohodě. Dáváme gábl, dost dobrý, limo, jelikož je vedro a dohadujeme se, že kus použijeme maďarskou dálnici, kupujeme si známku, někdo online, někdo až pak na hranicích. Stojí 11,8 euro (cca 291 Kč). Pak tankujeme už v maďarském Móru, kde se kontaktujeme s polskou odnoží a domlouváme se na místě setkání. Balí nás tady místní motorkářka, ale my se nedáme.

Stojíme u benzínky, Medák Kozlovi oblejzá zadní gumu a říká mu: „ty vole, ta dálnice mi žere gumu, to snad ani nedojedu…” a Kozel s bohorovným klidem odpovídá: „to je moje mašina Medáku”, následuje výbuch smíchu, jsme taková veselá partička, no😊.

Objíždíme Balaton a projíždíme Szhékesféhérvár a s odnoží se domlouváme, že na nás počkají na pumpě v městečku Cece. Čekají na nás, tankujeme, abysme měli stejně PHM a Strejda nám kupuje melouna za eura. Přežíráme se, paní nám nechtěla prodat jen půlku. Chceme dnes zvostat na bezpečném, bezkomářím kloši, s toikou v zatáčce, u jezera, tam co to známe. Jedeme a nakupujeme v Szekszárdu v Lidlu. Ojedinělé mírné kopečky a zatáčky dávají tušit, že se blížíme k Szálce. Sopťa staví o zatáčku dřív, tam se nám moc nelíbí. Jedeme k našemu oblíbenému místu, ale tam jsou rybáři. Ale o kus dál nachází Vohry další veget přístřešek, i s dobrým přístupem k vodě. Je náš!

Stavíme bajky ke stromu a líbí se nám tady. Rozeběhneme se pro dříví, vybíráme místo na oheň a s prvními přípitky Vohry škrtá. Během pěti minut přijíždí menší SUV, vychází hora svalů, vytahuje průkaz a než stačí něco říct, tak mu multilingvista Vohry říká: „fajr najn?“ The Rock odpovídá: „najn“. Asi máme rozdělat devět ohňů?  No nic, usuzujeme, že mají v celém Maďarsku zákaz rozdělávání ohňů, je sucho jaxviň. Vohry si ještě na zbytku ohně ucmundí svoji klobásu a pak to hasí. Zároveň se svojí žízní. Ale co nás úplně rozseká je, že Vohry najednou sedí na “rybářském” skládacím křesílku, s držákem na pití, úplně nás tím odrovná. Veze si jí pěkně přidělanou na kufrech, akorát se mu tam vejde. Pak taky debatujeme, hlavně Vohry, že se málo na dovolený kulturně vyžíváme. Má pravdu předsedo. Prý viděl Fotra na tripu (pořad na Prima TV) a ten byl na Šarganské osmici – Šarganská osmička (srbsky Шарганска осмица/Šarganska osmica) je muzejní železniční trať, která se nachází na západě Srbska, v blízkosti města Užice. Láďa to gúglí a dohadujeme, že by nás to mohlo bavit a mohl by to být i trochu cíl cesty. Deal.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0argansk%C3%A1_osmi%C4%8Dka

Medák si skalpuje zbytek svých vlasů o stříšku veget boudy, je to taková rána, že ho posadí na prdel, pak se to samé stane ještě několika členům a tak rozsvěcujeme čelovku a věšíme jí na strop. Ještě v Čechách jsme koupili tři stírací losy, za to vyhrané pětikilo + se přidali Vohry s Láďou, stíráme a nic. Poslední los necháváme na dni budoucí. Vyndaváme postupně další a další lahve, abysme byli zítra lehčí, o to máme dnes krok těžší. Hlavně Vohry. Nedřív padá, když jde chcát, zvedá ho Medák. Když upadne po pár krocích znovu, Medák říká, že na to sere, že to je boj s větrnými mlýny. Ujímá se ho tedy Kozel a pokouší se ho odvléct k jeho oři. Na pět pokusů se mu to daří a je mu za to skládáno tisíce poděkování. Postupně popadáme, zítra bude další šichta. Musím dodat, že Maja, už druhý den nešel spát mezi prvními, to je pecka a milé překvapení. Dnes si chrápnul Sopťa v sedě, Láďa hodil čelo, prostě pohoda.

Den třetí, neděle 20.7.2025:

Budíme se do krásného, slunečného dne. Kdo si včera nevychytal kde je západ, tak zbytečně moc brzo. A někdo, po včerejší smršti, ještě pod dávkou…Jdeme se koupat, je tady zajímavá konzistence dna, něco mezi bahnem, pískem a jílem. Vohry nás rozpustile bombarduje jablkama, musíme ještě vydržet než vyjedeme, nevypadá vůbec dobře😊.

Opět nás tohle místo nezklamalo, jedno z mála v Maďarsku, kde nejsou komáři a vůbec, toika s hajzlákem pro rybáře v přírodě, je taky docela příjemná

Nasnídáme se a kolem 11 vyrážíme (poměrně pozdě). Jedeme na Baju a Hercegszántó, kde ještě tankujeme a už se valíme do Srbska. U Somboru na benzíně si všímáme celkem dobře vypadající restaurace, tak se rozhodneme najíst. My se nenajíme, ale nažereme. Už jen telecí polévka je dost velký kotel, něco jako bramboračka + hafo masa, prostě nářez. A pak týpkům, co si objednali čevapi, přinesou mega talíř s deseti šiškama, hranolky, a ještě ten jejich housko-chleba. Zdravíme se s policajtem motorkářem, který sedí na kávičce opodál a dáváme si pivko. Je zase vedro, že kdybys plivnul, tak zlomíš strom. Zjistili jsme, že mnozí z nás jsou bez dat, jelikož nemáme aktivovanej rouming mimo EU, takže zneužíváme wifinu, píšeme drahým, že jsme ok a Maja volá z prastaré budky domů, že už se mu s námi nelíbí a ať si pro něj přijedou 😊viz. foto.

Odjíždíme přecpaný, na Odzaci, Bač, Bačka Balanka a Novi Sad, kde Tráwa objevil nějaký lom, co vypadá, jak z reklamy na poklad ze stříbrného jezera. Ledinačko jezero se jmenuje.

https://en.wikipedia.org/wiki/Lake_Ledinci

Tráwa to vede, když prý si to našel, jedeme po polo-asfaltce a když se blížíme, tak nás trošku děsí počet lidí a aut. Dojíždíme na konec cesty, kde by se dalo zaklošit, ale kdyby se dalo dojet až k lomu, tak by to nemělo chybu. Kousek se vracíme a zůstáváme stát pod kopcem, kudy by se tam mělo dát vyjet. No je to krpál makadamový a kořenový, takže to nejdříve zkusí naši enduristi Vohry a Tráwa. Ostatní čekají dole. Za chvíli přijíždějí. Vohry první a hned nám povídá, že to je enduro vložka, nic pro ostatní a nahoře, že to dál nejde a je tam zamčená brána. A nic víc. Sjíždí i Láďa, říká to samé a navíc, že nahoře pokřtil pana Wua. Otáčel se u brány a jak byl na svahu, tak měl prostě krátkou nohu z kopce no…ale říkal, že to nemohli ve dvou vyrvat proti svahu na kola. A Vohry je frajer, že přijel a nic o tom neřekl a nechal to na samotném Tráwovi😉.

Takže co? Pokročila hodina a asi se nám už nechce jet někam jinam, navíc bysme se v tom lomu chtěli vykoupat. Tak někde tady? Tady u té odbočky je nějaká parta a jsou už docela hlučný a vožralý, takže někam co nejdál od nich, ale zítra je všední den, tak počítáme, že co nevidět vypadnou. No koukáme kolem sebe a napadne nás, že bysme mohli klošnout na konci té cesty. Jedeme tam, stavíme a Brožík s Láďou se jdou podívat ještě nad nás, jestli tam není ještě hezčí místo. Je. Takže výjezd do kopce zvládneme po prudší anebo méně prudké verzi výjezdu a rozjíždíme se do planinky s ohništěm, obrostlé lesem a křovím. Krása.

Načínáme pivka, vodku, zapitku a máme se k tomu, že se někdo půjde už i vykoupat k lomu. Razí Medák, Tráwa, Kozel a přidává se i Brožík. Vylezeme tam a úplně nám srdce zaplesá. Je pokročilá hodina, takže už je tady jen místní rybář a dvojice hrdliček, takže si to naplno užíváme i s mírným namydlením vlků a jiné havěti. No, co Vám mám povídat, je to romantika jak čurák.

Voda tyrkysově modrá, jak na Plitvičkách, akorát všude přítomnej balkánskej bordel. Jsme hrozně rádi, že my jsme čundráci, co po sobě vždycky všechen bordel odvezou. Budeme se muset vrátit, cesta trvá tak 7,5 minuty a jde se lesem, tak abychom neztratily stopu. Dvojička od lomu jde před námi a asi se vraždí navzájem, děsně u toho řvou, teda asi spíš jenom ten týpek, a to přitom vypadal celkem srbsko normálně.

Dorážíme k ostatním s tím, že Sopťa s Vohrym se jdou vykoupat jen do lokálního potoka. Přijdou se skurvenou náladou, jelikož si Sopťa při výstupu z potoka rozšlápl jedno sklo od brýlí a náhradní si pro jistotu nechal doma. Sondujeme, jak Sopťa vidí bez sklíčka. Koho vidiš u ohně? Pravým okem se sklem Kozla a levým bez skla…rozplizlou siluetu? To je v řiti. Nápad, že si to rozbité oko zalepí izolačkou a povede nás jednooký Žižka taky neprošel. Dohodneme se, že Láďa se Sopťou se ráno seberou a dojedou do Noviho Sadu, zkusit štěstí. Sopťa si už ale na hlavu nalil kýbl deprese a chce se o ní rozdělit i s námi. Na počkání mi to neudělají ani v Čechách, natož tady…pak si chvíli chrápne u ohně a když se vzbudí, jde se vychcat na místo, kde bude mít Kozel flek na spaní, taky nás všechny nařkne, že netopíme a že jsme nebyli pro dříví a že musí všechno dělat sám, to už je i na naše klidné povahy dost, tak ho prezident s Tráwou klidní, že je to dost mimo mísu a přestřelil. Znovu usíná. Brožík krapet přebral a hází jednu tyčku za druhou, asi metr od nás. Jdeme spát.

Den čtvrtý, pondělí 21.7.2025:

S ranním rozbřeskem vstává Sopťa s Láďou, že dojedou do Noviho Sadu a až něco zjistí, tak zavolají a dohodneme se, co a jak. Ostatní nemají kam spěchat, jsme ve stínu, tak poleháváme, kdo se nebyl koupat, tak jde teď, snídáme, kafe a balíme se. Medák se špičkuje se Strejdou, kdo má na kolik % zabaleno, ostatně je tomu tak celou dovolenou. Ale musí se určit jasná pravidla. K zabalení musí být závodník i oblečený a né jen ve slipech😊.

Zvoní nám telefon, tak jsme celý napnutý. Sopťa má zase z prdele kliku!!! Odchytil ve městě prvního chlápka s brejlema (ten musel mít infarkt, když se na něj začal sápat, někdo jako Sopťa) a ten mu dohodil nějakou optiku. Sopťa zavolal svojí paní dr. (lokální paní na měření očí ještě nebyla v práci), ta mu řekla, že má 3 dioptrie na každé oko. Týpek řekl Sopťovi, ať přijde za půl hodiny a když přišel, tak měl obě sklíčka vyměněný, jak nový. Za 425 Kč!!! Maja ho posléze nařkl, že je měl určitě poškrábané a chtěl si je tady za levno vylepšit 😊.

Domlouváme se, že se sjedeme na benzíně NIS Petrol za Irigem. Dočasný road captain Medák to dává bravurně a už obdivujeme Sopťovi „nové“ brýle. Medák prvně napíná řetěz.

Jedeme. Medák nás ještě před Rumem (srbské město Ruma) předjíždí a řka, že s tím vůbec nejde jet, stavíme na další benzíně Kněz Petrol. Medák má tak utažený řetěz, že s tím fakt nejde jet, povoluje, utahuje a snad je problém vyřešen (po dojetí domů z dovolené zjišťuje ze svých kanálů, že má nakrouceno 24 000km). Dáváme si kávu, protože usínáme, je vedro k zalknutí. Obsluhuje nás milý dědeček, o které jsme si nejdřív mysleli, že je slušně oblečenej bezdomovec😊. Maja jim za to lepí supportku. Letos jich vylepujeme docela dost, když jsme se službama spokojeni a tady měli voňavé hajzly.

Jedeme na Šabac, a teď se budeme dlouho motat kolem BiH hranic a řeky Driny. Dorážíme až do Ložnice (Loznica – SRB město), kde nacházíme restauraci Vila Nišič. Je to obrovský hangár s výhledem na řeku Drinu a SRB – BiH hranici. Úslužný pingl hned přiběhne, někdo si dá pivo Jelen, někdo citronádu a jídlo. Je zase vydařené, tak se rozhodujeme, že si dáme ještě kávu, máme přeci dovolenou. Platíme a už se těšíme na večerní kloš a koupačku v Drině, přes den se koupeme jen ve vlastní šťávě.

Banja Koviljaca, Zvornik, furt kolem hranic a Driny na Ljuboviju, až do Rogačice, kde vjíždíme na plažu, kde jsou dva stánky. U jednoho není nikdo, jen servírka, u které si kupujeme pivko a dáváme hluboké zamyšlení ohledně kloše. Projdeme to tady a moc se nám tady nelíbí. U druhého stánku jsou zase nějací klošáci, říkal Sopťa, to by nám mohlo sedět, ale spíš chceme separé, někde bez lidí, když už. Medák nachází něco na mapě, kousek cesty zpět. Seberou se s Tráwou a jedou to omrknout. Pak volají, že mají super flek. Máme dojet pro pivka do krámu, vše ostatní prý je na místě k mání. Narazili na kloš u řeky Driny, v zatáčce pod silnicí, kde stála motorka, majitel je prý motorkář a můžeme tam bivakovat zadarmo. Super, zbytek míří do nedalekého obchodu pro pivka. Před ním na křižovatce stojí Policije a sbírají všechno co má kola a motor…krom nás. Nakupujeme si každý cca 3-4 pivka a vážeme to před cajtama na motorky, většinu, ale uveze nákladní mula – Vohry, v kufrech. Policije nás nechává být i na cestě zpět.

Dorážíme do vsi Petriča a v zatáčce na nás mává Láďa. Sjíždíme dolu k řece a chlápci nám říkají co a jak. Bratr majitele, má prý přes silnici hospodu, ale má tam drahý pivo (proto ten nákup) ale můžeme si tam zajít na pizzu, hambáč a různé jiné pochutiny.

Prvotně se jdeme ale nejdřív vykoupat. Voda je ledová, řeže jak žiletky od Psích vojáků…mydlíme se a opět vyháníme divou zvěř. Jsme nadmíru spokojený, je to fakt super kloš. Nikdo se do nás nesere, pohoda jazz. Sopťa si nás chce asi udobřit za ten „brýle incident“ a na soukromém kuchyňském prkýnku, které našel v křoví, nám krájí svůj salám, salámy, co veze Medák celou dovolenou a chce se jich zbavit, sýry, papriku, chléb, prostě co dům dal. Všichni se nadlábneme a zjišťujeme, že bratru pana domácího asi moc kšeftu neuděláme. Sopťa sedí zády k řece nad srázem, tak ho Kozel upozorňuje, ať si přesedne blíže k pevnině, pro pocit bezpečí všech. Je mu řečeno, že Sopťa už nepadá. Sedíme nahoře na břehu na lavičkách a všímáme si, že lavičky dole, včetně našich piv, které jsou za ně přivázáné, jsou skoro pod vodou. Voda stoupá jaxviň. Během dvou hodin o cca 1,5m. Jde okolo týpek se psem, Sopťa se s ním dělí o své pivo a ptá se ho, proč, že ta voda tak stoupá, důvodem je elektrárna nad námi, upouští. Vohry už asi půl hodiny hledá svojí elektronickou cigaretu. Lezl pod všema stolama, lavičkama, přerovnal všechny svoje kufry na motorce, prostě kdyby mohl, tak prohrabe všechny naše motorky a bágly, jen aby jí našel. Když už to vzdá a dá si ruce v bok…zašátrá si za pasem kraťasů a světe div se, tam zastrčená cigareta😊.

Tentokrát Maja říká Sopťovi, ať si sedne dále od břehu, ať tam nezahučí, bez úspěchu. Šňupeme modrý šňupák a Kozel si šňupne nějak víc a brečí, že mu to vlezlo až do mozku. Sopťa prohlásí, že Kozel žádný mozek nemá…a to je to poslední, co od něj slyšíme. Pak udělá dva paragánské parakotouly vzad, přes křoví do rozvodněné řeky. Medák ledově klidným hlasem pronese: „A JE TO TADY!!!“. Svítíme si, kde skončil a vidíme, že je zajímavě zaklíněný mezi břehem a potopenou lavičkou. Jdeme pro něj, nereaguje (asi šok, že ze spánku je najednou někde v řece), někdo zezhora volá:“Sopťo, máš brýle, vole?“. Zvedáme ho. Na to, jak mohl dopadnout, je to ještě cajk. Má teda vošklivě naraženou nohu o lavičku, bouli na holeni jak hrom, pár malých krvavých šrámů. Strejda, doktor, již celkem pod klasickou večerní dávkou, zmateně pobíhá, chvílemi padá, tak ho sbíráme, ale sedne si to a pak ho ošetří pár ekcelánc. Usazujeme Sopťu na lavičku, co nejdále od řeky a on nám vpálí, že kdybysme ho nechali sedět tam, co celý večer, tak se tohle nestalo. Chvíli myslíme, že jde o nepovedený vtip, ale ne. Maja mu od té doby dělá oporu a statného ošetřovatele, díky. Dovedem ho k motorce a jdeme ještě dopít, co teče. Moc toho není. Лаку ноћ.

Den pátý, úterý 22.7.2025:

Ráno nás budí povídání. Jeden hlas srbsky a druhý česky. Medák “klábosí” s panem majitelem, ribočuvarem Milanem Jovanovičem (pak se dozvídáme, že je to chovatel ryb). Přináší mu vodu z nádrže odnaproti, abysme měli na kávu a postupně se s ním musíme všichni fotit, aby se mohl chlubit ostatním srbským motorkářům, že má kamarády z Čech.

Ale je milej, takže cajk. S Medákem se seznámil, když byl na kadiboudě, která tu stojí, nechal si otevřený dveře, aby viděl, jestli sere na díru a v tom na něj mluví majitel 😊. Jsou takový bezprostřední.

Jinak ta kadibouda je fakt extrém. Zažili jsme spousty hajzlů, ale na tenhle asi žádný nemá. Polorozpadlá boudička s dírou v prknech a do toho se v polosedě máš trefit? No po našem odjezdu vypadá ještě hůř, nemáme v tom praxi, ale lepšíme se každým výkonem😊.

Vyfotíme se na potenciální Pfku, letos si budeme moci vybírat, máme asi 3, co by staly za to.

Myslím, že dneska se mění road captain, nastupuje Láďa, abysme dali oddechnout Sopťovi, jak duševně, tak hlavně fyzicky, po té jeho včerejší paralympiádě.

Dnes bysme tedy chtěli dojet na tu naší srbskou, muzejní železnici. Šarganská osmice. A tam bysme si mohli i udělat den odpočinku. Uvidíme.

Bajna Basta, Mala Reka, Kremna a stavíme asi 15 km od Mokra Gora na železničním nádraží.

Jdeme to očíhnout. Pokoukáme na mapu, ale moc moudrý z toho nejsme. Tráwa a Kozel se jdou poptat štíplístka. Musíme popojet do Mokra Gora, tam je nástup ve 13:00 a v 16:20. Viděli bysme to radši na tu první jízdu. Má to být nějakých 15 km jízdy tam, 15 zpět a nějaký čas na pokoukání a koupení suvenýrů, to je třeba v 17 návrat. Dojíždíme na místo startu, zaparkujeme a jdeme se zeptat do kasy. Můžeme jet ve 13:00, ale už má jen lístky na stání. Co to znamená? Nám je to jedno, na prdeli sedíme celý den. Bereme. Lístek stojí 1200 dinárů jeden (252 Kč). Ptáme se paní v kase, jestli si můžeme nechat bundy a helmy u ní – 8 lidí. Rozhlédne se po místnosti cca 1 metr x 1 metr a zavrtí hlavou, ale navrhne, ať se zeptáme na recepci hotelu. Kozel se jde zeptat a je to vyřízené, všechno si můžeme dát tam. Odsvlíkáme se, je zase vedro k zalknutí a jdeme zkusit něco spolknout, jestli to stihneme. Sedneme do restaurace a ptáme se, jestli nám stihnou do 13 udělat jídlo, jasně v pohodě a už objednáváme. Najíme se dosyta, nabijeme mobily, odepíšeme známým a rodinám, neb je zde wifi a jdeme. Místa na sezení jsou už obsazena, takže si stoupáme na plošinky mezi dvěma vagóny a jsme za krále. Vyrážíme. Má se jet přes 11 tunelů, tak jsme na to zvědavý. Přichází štíplístek a říká, neptali jste se mě na cestu a my, že jsme to my a máme radost, že si nás pamatuje. Pak s námi jede fešná maminka, o které řekl Strejda, že byla těhotná a my fakt jo? A on, že od toho pátého tunelu😊. Kecáme, kocháme se a celkově odpočíváme a máme nejlepší místa. Každý nám je závidí a chce nám je zabrat, ale my se nedáme. Pak je zastávka, kde jsme předtím byli sondovat a pak cestou zpět asi dvě na cigáro a na nákup suvenýrů, to už se nám zdá celkem dost, jeli bysme už radši k motorkám. Fotíme se opět na potenciální Pfku, fotí nás těhotná mamina od pátého tunelu. Strejda jí fotí bez dovolení taky, aspoň máme památku.

Dorážíme do cíle a jsme nadšený, jsme rádi, že si Vohry prosadil takovou kulturu a vůbec, den odpočinku. Chceme se totiž dohodnout, v hospodě, u kafe a vody, že dnes zaklošíme někde poblíž. Láďa nachází asi po kilometru nějaká parkovišťátka u malé říčky, tak to jdeme očíhnout. Oblíkáme se, až na Vohryho, který to dá na pankáče v kraťasech. Taky přibíhá Argus, Vohry ho vždycky nechá na volno a nějak nás vždycky vyčenichá a doběhne, je to frajer. Nejdříve ale nakoupíme v malém krámu, mají tady snad úplně všechno, co potřebujeme, včetně vodky. Pak tady mají jedno překvapení v prostoru pod kasou, když se někdo přiblíží, vykoukne hlava vzteklého psa, která zaštěká, krve by se v Medákovi nedořezal ani do rána.

Přivazujeme věci na motorku a předjíždí nás karavana asi 5 polských off roaďáku, říkáme si, ty mají taky zajímavou dovolenou.

Když Láďa hledá to místo, kde by byl možný kloš, jsou těsně před námi a my čujeme, že nám to “naše” místo vyfouknou. Taky, že jo! Místo u řeky, na loučce, přesně pro 8 chlífáků…nebo 5 polských offrouďáků ☹. Ale nenecháme se odradit a hledáme dál. Vohry se jede kouknout k blízkému monastiru Bele Vode, ale jsou tam schody. Pak ještě zajede k místu, které jsme viděli z vlaku, ale tam bysme zase nespali přímo u motorek. No a v rámci hesla “pod svícnem je největší tma” někdo vyjde nahoru po schodech, co se dají objet a najde luxusně zastrčenou zaplachtovanou hospůdku, která je takřka vybydlená, dělaná jak pro 8 motorek, venku u toho altán pro piknik, zásuvky, a dokonce svítí i světlo. No je to kloš, tak trošku mastňáckej. Ale snad si ho po těch letech zasloužíme. Někdo se jde koupat, mezitím nám ještě Poláci nabízejí, že by se šoupli, abysme se tam vešli i my, ale s díky odmítáme. Určitě se opijí a budou hluční, a to by nám vadilo😊.

Jíme, pijeme, fotíme, radujeme se, tuníme se, a Brožík si dokonce pere, když v tom přijede týpek a začne tenhle “náš areál” zalejvat. Bavíme se, jestli se máme zeptat, nevadíme Vám náhodou? Říkáme, že jsme zakotvili jen na noc, zítra zase povalíme a on, že to je v klidu. Super. Máme dobrou náladu a koukáme, kde sedí Sopťa a jestli za ním není něco ostrého. Není, uf.

Tuníme se dál, Strejda si koupil křupky a říká: „tady mám pldý křubky” a Medák mu říká:”tys už měl šnupák”😊. Pak se taky bavíme, jestli tady mají celníci psa a Vohry říká, jasně Ursuse…po chvíli pochopíme, že se spletl a tlemíme se jak lamy.

Pak přijíždí asi nějaký majitel, jelikož tam chodí, jak kdyby mu to tam patřilo, tak se zase ujistíme, že jim nevadíme a bavíme se dál. Je tady celkem velký ľahký gulomeť, u kterého se ráno fotíme, tak si děláme srandu, nevím, jak nás to vůbec napadlo, že bysme do něj mohli nasrat a napadnout Japonce hovnama…takhle když se to napíše, tak nic moc, ale v momentálním rozpoložení a v tý situaci, jsme se tlemili, jak tlemelín.

Jinak jak jsme se báli, aby nás vožralý Poláci nebudili, tak je to spíš naopak 😊.

Multilingvista Medák ještě vytahuje, jako skoro celou dovolenou, že dneska budeme klošit pod „jednoujou brjoujzkou „a pak už popadáme, někdo polobudař, někdo na travičce mimo boudu, prostě jak se kdo cítí.

Den šestý, středa 23.7.2025:

Včera jsme se dohodli, že dnes přejedeme do Bosny i Hercegoviny a budeme se už pomaličku nabližovat k domovu.
Snídaně, koupačka v místním, asi svěceném jezírku a odjezd.

Ještě si stěžuje jeden člen gangu, že druhý člen gangu, chrápal tak, že první člen gangu nemohl spát😊. Od té doby už se to nestane.

Na Kontroman a přechod do Bosny, tedy přesněji do federace Bosny a Hercegoviny, z téhle strany, do republiky Srbské. Vše je cajk, jen ukázat občanku/pas, malej techničák a xicht nejlépe bez kukly a valíme. Trošku nás překvapí třetí závora a neústupná žena v uniformě komunikující se Sopťou. Vjezd do Národního parku, 200 dinárů na hlavu, Sopťa to zalepí za všechny.

Donje Vardiště, Višegrad, Donja Lijeska. Vede to Tráwa a vede to moc dobře, tohle je typ silnice přesně pro něj! Úzké vracečky. Valíme víc než svižně, auta proti naštěstí nejezdí, čehož využíváme a ty vracečky, které snad ani nejdou projet normálně, dáváme v protisměru. Po nějaké době Láďa staví na napití, cígo a pokec na mýtině v lese. Jsme plný dojmů. Maja se jde vychcat za boudu/salaš/srub a křičí mrtvolá, ale pak se opraví, že je to kožka z ovce.

Kozel se ptá Sopťi, jestli jsou aspoň v půlce téhle horské klikatice a Sopťa odvětí:”jooo, to zdaleka ne😊”.

Cesta se nemění, úzká silnička, klesání, stoupání, zatáčky, zasazený do panenský přírody, krása.

Dorážíme na rozcestí někde u Gornja Lijeska. Stavíme na návsi, kde stojí něco jako hájovna. Vede cesta doleva, ta vypadá jako, že snad asfaltka, kdežto doprava vypadá jako čistokrevný makadam. Vychází k nám lesník, nebo nějaký správce. Ptáme se, česko, anglicko, rusko, finsky a mongolsky, ale nakonec pomůže pár slov, jako právo, makadam a nět. Vlévo 20 km asfalt, 5 makadam. Pak po ní přijíždí manželská dvojice a trhanou angličtinou říkají, že tudy můžeme, no hurá. Po té makadamové zrovna projel nějaký polorozpadlý golf, bez nárazníků, značky, samá díra, prostě se nám tam, hlavně nám supersportům, nechtělo.

Hlavní divná věc je ta, že Láďova mapa ukazuje jen tu makadamovou cestu, ale tu asfaltku ne. Říkají nám, že nevědí, proč není zakreslená, ale je to tak, tak o tom asi vědí. Láďa pak celou cestu jede v mapě lesem.

Loučíme se a jedeme, opatrněji než jindy, jelikož fakt jedeme lesní cestou, kde je asfalt. Šířka vozovky zhruba 2 metry, srážka s volem v autě, či lesní zvěří, skoro jistá, takových 90 %. Pak přijíždíme na další rozcestí a tam už Láďa jen podle intuice jede do prava. Správně. Dorážíme na větší, lepší silnici a radujeme se. Máme vyhráno. Přijíždíme k benzíně, ve městě Vlasenica a dáváme si zaslouženou odměnu, v podobě pití, je zase krásný vedro. Kdy a kde dámejídlo.srb?

Cestou na Kladanj, tady ve Vlasenici nic není a museli bysme se vracet. Go.

Dnešní den je asi nejhezčí svezení, radost z jízdy, málo aut a čistá příroda, pecka.

U vísky Gojsaliči je v zatáčce restauran Vis. Stavíme tam. Vyleze týpek a je nadšenej z motorek, prý má nějakou doma. Říkáme si o jídelák, ale v tomhle kraji, je normální, že Ti jídelák nedají, nemají, ale odrecitují ti, co mají. Půlce nerozumíš, fakt skvělý😊. Dáváme si obligátní plieskavicu a zase se přecpeme. Není to tak chutný, jako vždy, ale jak řekl Brožík, zaplácli jsme se.

Opodál za restaurací píchli jehně a teď ho rožněj, to by se nám asi líbilo víc, ale to není bohužel určeno pro nás.

Trošku nám zkazí náladu zpráva (není lepší být bez signálu a dat?), že umřel pán temnot, jedna z nejvýznamnějších postav metalové scény – OZZY OSBOURNE, R.I.P čest jeho památce – ale ochránci netopýrů si asi myslí svoje…

Je tady wifi, tak Brožík kouká na recenzi od Sršně, na QJ MOTOR SRT 550, co má Láďa. Pěje na ní ódu a řekne památnou větu, že kdo upadne na téhle motorce, tak že je lama. Když se na to ptáme Ládi, tak říká, že ho nikdy neměl moc rád a že po tomhle videu u něj skončil😊.

Kozel platí útratu za všechny, protože krom jídeláku, neumějí ani rozpočítat útratu. Valíme.

Živinice, objíždíme Tuzlu, Tinja Gornja, kde se občerstvujeme na benzíně, je fakt nedýchatelno a provoz, i na tý motorce…Maja nachází kámen ve tvaru bílého pukavce (vzpomínáme na exprezidenta, co asi dělá) a lokální boreček nám předvede wheelie na krosce, jde mu to pěkně. Pak se tady stane jedna nepěkná věc. Napadnutí chlífáka, chlífákem…je to smutné, ale je to tak. Strejda už psychicky neunesl narážky od Vohryho, na formu mužstva jemuž fandí, a tak ho trefil do srdce flaškou od pití. No asi to bude mít dohru, Vohry si to jen tak líbit nenechá 😊.

Srebrenik, Gradačac a dorážíme do Šamacu. Tam bysme chtěli klošnout v kemping spotu, kde se nic neplatí a je to prý frý. Ještě je dnes velký den, zapomněl jsem to napsat. Brožík má narozeniny a to ne, jen tak ledajaké. PADESÁTINY!!! Všichni mu to přejeme. Teda, všichni mu přejeme a on si na nás vymyslel, že nám udělá guláš. Veze kvůli tomu celou dovolenou kotlík a prosí Sopťu, jestli by se tohoto úkolu mohl zhostit s naší pomocí. Sopťa je pro to jak stvořenej. Stavíme u Tesca, budou tam mít lepší maso. Jedna parta si jde nakoupit, jen na ráno a na šmak, co chce, Sopťa s Tráwou jedou obhlídnout potenciální kloš. Třetí parta hlídá motorky, protože je tady čtvrtá parta snědých dětí, co nenechají nic ležet, ba spíše naopak.

Když se vrátí Medák s Kozlem a Vohry, přijíždí nejnovější audina a v ní roštěnka/modelka. Zajede popředu do řadu a orve spodní spoiler o obrubník. Vystoupí, zkoukne škody, my otřeme sliny a život jde dál. Vohry říká, že tý by to okamžitě odpustil. Doráží klošová, dvoučlenná parta, s tím, že to tam bude ok, jsou tam dokonce nějací Češi, Sopťa už se s nima pokámošil, čili všechno podle plánu.

Jedeme na místo. Přístup po makadamovo – oblázkový cestě, ale nás už překvapí jen málo co (až na Maďarsko, viz. další den 😊).

Dorazíme, vybíráme místo kolem keřů a stromů, teoreticky by na nás nemělo ráno pařit slunko, prakticky je to horší. Kozel má za úkol zajistit s místníma logistiku. Jakože, za kolik pivko, můžeme rozdělat oheň, nemáte větší kotlík, jste rádi, že jsme Vás poctili návštěvou atd. Týpek za pípou prý umí anglicky. Je to mladý ucho a umí obstojně, ale na všechno se musí ptát mámy. To je fešná 40 - 45 cátnice, která taky obstojně mluví. Takže, pivo bude za chvíli, kus za 2eura, nemusíte dělat oheň, není dříví, ale guláš si můžete udělat na našem plynovém, venkovním sporáku, bombu Vám přivezeme, větší kotel máme, přivezeme, no prostě si nás předchází, jak můžou. A samozřejmě, Vaší vlastní kořalku, Belugu, Vám dáme k nám do mrazáku😊.

Co nemáme, tak zase pomůžou kluci od Frýdku Místku, půjčí nám svoji dodávku, kde, když otevřeš zadní dveře, tak jsou šuplíky a poličky a taková provizorní kuchyňská deska, na které Sopťa všechno nakrájí.

Jdeme se ještě v mezičase vykoupat. Ptáme se, kde jako nejlíp, týpek nám říká, tamhle skočíte a tamhle vyplavete, vezme Vás proud, bereme to jako vtip, ale opravdu to tak funguje. My jdeme ale na místo u lodí, kde se koupou i místní. A světe div se, jde k nám jedna z nejhezčích místních děv, kterou rázem překřtíváme na Miestna. Ptá se nás odkud jsme a že ona je miestna😊 hovor vázne, ona asi na angličtinu na základce kašlala a proto radši zalejzáme do obdivuhodně teplé řeky, tím pádem o Miestnu přicházíme poprvé.

Rozpalujeme kotel, co nám přivezli, na plynovém vařiči, co nám půjčili a popíjíme, kecáme a slavíme Jirkovy padesátiny. Guláš by měl být hotov kolem 21 hodiny +/-. Beluga a pivko mastí, ale ta koupačka nám pomohla. Sopťa se Strejdou se přou, koho bude paní majitelka, ale pak přijde Miestna a Strejda má jasno, ta bude jeho. Vše dopadne jako vždycky na naší dovolené. Chvilku s ní kecá, pak ona odchází, tak Strejdu vyhecujeme, ať jde za ní. Po chvíli se vrací, že tam je tma, bojí se a nemůže jí tam nikde najít. Ona pak přichází a Strejda jí nabízí guláš. Ona nerozumí, tak říká Kozlovi, řekni jí to. Kozel jí nabízí guláš, ale ona odmítá se slovy, ne děkuji „I am full“ – já jsem plná😊. Tím jí ztrácíme nadobro, ale stejně určitě nebyla do chovu, a to je špatně.

Guláš je famózní, na někoho trošku slanější, ale luxus, aspoň máme žížu.

Přejeme Jirkovi Brožíkovi ke kulatinám, máme ho za ty roky rádi a takové ty vtípky, že už měl být dávno chlífák atd se „takřka“ mění ve skutečnost! Jmenujeme ho čestným CHLÍFÁKEM!!! Zatlačíme slzu a pokračujeme v narozeninové párty.

Hostíme i jiné místňáky, co nejsou full a radujeme se ze života. Hodina pokročila a Jirka chce za nás všechno zatáhnout. Nejdříve nechceme, ale Brožík se nenechá, i když už bloudí, blouzní a my se divíme, že ještě nepadá a nezvrací (na to říká, že tak výborný guláš by nevyhodil, to by si radši zašil hubu😊).

Platí 70euro se vším všudy, i za plyn, piva, půjčení atd. Asi budeme jezdit slavit narozky do Šamacu. Loučíme se a padáme vedle mašin.

Den sedmý, čtvrtek 24.7.2025:

Ráno se berkáme, někdo snáze, někdo hůře. Asi „nejlépe“ je Brožíkovi, Medák mu to neulehčuje hláškou, že se nemůže divit v padesáti. Snídáme, balíme, chodíme na šlapkový hajzly. Někdo přijde ze záchoda a po chvíli zahlásí: „jdu znovu, ještě mi tam decka zbyla😊”.

A dnes už Chorvatsko, ale asi ho přelítneme a klošneme někde v Maďarsku. My se asi nenecháme poučit, kolikrát nás už zklamalo a furt si zahráváme. Ještě, než odjedeme, tak se jdeme vyfotit na potenciální drsňáckou Pfku k srdíčku, viz.foto.

Ještě tady, říká Brožík, jak je pokousanej, ale asi spíš od mravenců, nikdo tomu nevěnujeme pozornost, postupně pak, třeba s odstupem dne, zjišťujeme, že jsme pokousaný, krom Vohryho, snad všichni. Pupínky, co svědí, občas je rozškrábeš a něco z nich vyteče, no nic hezkého, ale zase nic extra hrozného. Teď (12 dní po příjezdu z dovolené), jsme všichni živý a zdravý😊.

Dakovo, Našice – tam stavíme na pití. Máme nějaký s sebou, tak nám ani nevadí, že není už kus cesty benzína. Stavíme před nějakou školou, či úřadem a Sopťa to tam hned jde okouknout, jestli nemají kancelářskou sponku, že by si jako spravil zip u bundy...úředník prý je trochu vyděšený, vůbec nikdo se mu nediví, potkat Sopťu = štěstí míti a pak si tam ještě dojde vysrat…rychle pryč. Slatina, Cabuna, další zastávka, tentokrát na benzíně, je fakt vedro na umření, ani se nám nechce věřit, že v Čechách nás straší zimou a deštěm. Láďa našel stín pod smuteční vrbou, asi, že se už vracíme. Virovitica, tam vzpomínáme na přejezd přívozem na jedné z našich dovolených a spaní na “ostrově”. A jídlo v Restaurantu Graničar, těsně před přechodem Barcs. Jsme rádi, že jsme tohle místo vybrali. Super příjemná servírka a dáváme si všichni to samé jídlo MENU 2, pieča juha – slepičí polévka a kuřecí plátek s hráchem na másle a salát. No zase jsme přežraný jaxviň. Chvíli se vyvalíme před hospodu na trávník, aby nám slehlo.

Vede to Láďa a pan Wu, cesta je dlouhá, ale dá se to. Nagyatád a benzína Böhönye, kde chce Sopťa vyhodit ještě decku, ale nemají tady hajzly. Foukáme si vzduch do kalhot, ale cítíme, že se blížíme k domovu a už není takové vedro. Vyrážíme na off roadovou etapu. Ale to ještě nevíme.

Uhýbáme na žluté vedlejšky třetí, až čtvrté třídy na Somogysámson, Balatosyentgyorgy, Kesythely, Zalasántó, Sumeg, Jánosházu a stavíme u Karakó Dabrókai Betyár Csárda – což je hospoda u cesty. Ale ještě k cestě. Silnice jsou dobitý šíleně, muldy jsou minimálně půl metru vyjeté koleje, letíme cca 150-160 km/h, naháníme se s náklaďáčkem, který řídil zloděj a podle všeho ho ukradl, jelikož se nedá předjet, prostě “parádní“ svezení. Medák to v jednu chvíli vzdá, jelikož tohle už je vražedná kombinace. Naštěstí ho zadní voj nenechá a tlačí ho před sebou, aby nebyl zádumčivý. Dorazíme tedy k hospodě a jdeme se osvěžit. Ale jak jsme z té cesty ještě rozdivočelý a roztřesený, tak se ani nemůžeme shodnout, co si dáme, proč a kam. Pak se shodneme na limonádě a kafi a přichází konfrontace Tráwy za tu prasáckou jízdu, ten se nám však jenom směje😊. Prostě nám chtěl dokázat, že pan Wu není méněcenná motorka, ale umí skoro to, co japonci, na tomhle terénu ještě něco víc. No nic nastává smír.

Devecser a Pápa, kde nakoupíme v Tescu, tam našel Sopťa nějaké jezero poblíž, tak uvidíme, jaké to bude. Jmenuje se Nagyteveli viztározó. Už u Tesca se nám to pěkně mračí a my tušíme chcanec. Ujíždíme tomu a dorážíme k oplocenému kempu, kam ale nechceme. Pár míst bylo ještě před tím v lese, ale tam nebyla voda. Nějaký pohůnek z kempu, nám říká, že je to za 5ero na osobu, což není zlé, ale chceme dneska bez lidí. Láďa se jede podívat ještě dozadu za kemp a volá, že našel přístup k jezeru a je tam jen nějaký rybář. Jedeme tam a máme vyhráno. Místo je parádní. Jen cedulky na stromech se nám nezdají, jsou tam 3 vykřičníky. Aha, Brožík to přeložil jako nebezpečné stromy. Motorky, a i my spíme pod nimi. Kozel s Medákem se jdou zeptat rybáře co a jak. Jeden z nich mluví anglicky, je prý zakázáno v celém Maďarsku rozdělávání ohňů, a dokonce i koupání tady, jestli jsme dobře rozuměli. Říkáme, ať to s námi tady jednu noc vydrží a že ráno povalíme pryč, jsou v klidu. Vybalujeme a jdeme se vykoupat, vidíme, že v kempu se koupu, tak jaképak copak. Nikdo nám nic neřekne, tak jdeme večeřet, škoda, že máme skoro všechno na oheň, no, co, dnes bude studená kuchyně. No a dnešní večer se nám do party vloudil takový nešvar. Medák s Kozlem kupují flašku vodky a ptají se kdo další. Nikdo, ozývá se, já mám dnes detox, já taky, já taky atd. Máme tedy jen pivka a jednu flašku. Zábava vázne, nesmíme mít detox všichni v jeden večer. Medák s Kozlem, na popud Sopťi vodku načínají, a ještě lámou Brožíka a jednou si lokne Maja. Jinak ticho jak v kostele. Tak i takové večery musíme zažít, aby zase bylo příště veselo, ho, ho, ho.

Aludni fogunk, Jó éjszakát.

Den osmý, pátek 25.7.2025:

Ráno je celkem hezky, kousek od nás sedí rybář a co jsme vstali, tak tahá jednu za druhou, ale do té doby, hlásí Maja, nechytil nic. Jako každé ráno snídáme, chodíme na toiky, které jsou tady zase pro rybáře, ale není tam hajzlák. Kozel si ho půjčuje od Medáka, že půjde do lesa, ale Medák to už má v zatáčce a říká Strejdovi: ”ten Kozel mě normálně ojebal s hajzlákem”😊. Láďa nám hlásí, že se dnes už od nás trhne, jelikož jede v neděli s rodinou do Polska a musí zařídit milión věcí, chápeme.

Jelikož parta, co jela začátek kousek po dálnici, má známku, tak si zas chvíli ulehčí dálnicí, tudíž Tráwa s Vohrym si dají ještě nějaké cross country etapy. Sejdeme se v Kútech, v restauraci, co jsme jedli druhý den na dovolené, chutnalo nám tam, tak proč ne.

Jedeme na Pápu a Györ (Gorgió, jak to furt vyslovuje Maja😊) a tam se mají odpojit Tráwa s Vohrym. Láďa jede první a Vohry poslední, tak mu Strejda a Maja kynou na pozdrav, ale Vohry si říká komu, že to děkují a jede dál, pak si to ale uvědomí a valí za Láďou, který si už myslel, že zůstal sám😊.

Trošku na zamyšlení je věc, z které jsme dost nasraný. Benzíny, kde je hajzl za prachy. Sakra, když za draho natankujeme, koupíme si pití, něco k jídlu, tak proč pak musím platit za hajzl? To se takhle Maja s Medákem šli vychcat za kamiony, ale tam někde, něco vyšetřovala policie a hned šli po nich, něco na ně pořvávali a chtěli je řešit, kam ten svět spěje?

Na jedné takové, ještě maďarské benzíně, Brožík zabrejkuje a aby mu neupadla motorka, tak musí vzít za řidítka, ale tím mu padne helma a praskne mu plexi. Vyrovnáme se s tím elektrikářskou izolačkou, musíme si vždycky nějak poradit.

Mosonmagyaróvár, Rajka, Blava, Malacky a Kúty.

Tentokrát nás tady překvapuje jiná servírka, nepokérovaná, ale zato s obrovskýma přednostma, aspoň čtyřma (čti mezi řádky😊). Zase se skvěle nadlábneme, káva, Medák, Brožík a Strejda se vyhecují i k palačinkám.

Sopťa nám hlásí, že musí pro Marii na tábor a že se trhne s Láďou. Tím nám vzniká prekérka, jelikož nemáme road captaina. Jenže Medák je výborný, záložní vůdce, takže studujeme mapu. Kudy, tudy do Březiny, k vodní nádrži Březina? Byli jsme tam už jednou a moc se nám tam líbilo. Jdeme platit. Medák nařkne Kozla, před ním ve frontě, že obtěžuje slečnu servírku, ale ta ho uzemní slovy, že už se spolu blíží ke konci😊. Pohotová reakce.

Ještě to vede Tráwa, ale se Sopťou pak valí na Prahu po dálnici a zbytek party si našel cestu na Brno, objet ho jako na Lipůvku a Svitavy. Na to, že je pátek to buď jede, nebo autům nedáváme šanci a bereme je, jak se dá. Na benzíně v Lipůvce, kam dojedeme podél souvislé kolony celkem v pohodě, si kupujeme poslední stírací los dovolené. Výhra 200 Kč se musí využít a zase se bavíme, co bysme dělali s výhrama. Setřeme ho večer.

Černá hora, Letovice a tam uhnout na Moravskou Třebovou a Březinu. Odbočujeme k vodní nádrži a na lavičce sedí postarší dáma a vstává a když jí míjíme, tak Kozel slyší, tak tady se snad staví ne? Parkujeme a Medák říká Kozlovi, ta ženská, to byl asi místní blázen ne? A Kozel říká, ty vole, ta tady vybírá vstupný😊. No zatím jí necháváme vykysnout a jdeme se poradit do stánku. Medák přichází se slovy: ”Dobrý den, my jsme tady byli…” a paní hned hlasí: ”my víme, my si Vás moc dobře pamatujeme😊”.

Tak se hned domlouváme co dál. S paní výběrčí to domluví, platit nic nemáme a máme zajet dozadu, za boudy co minule. Tak tam zajedeme, jenže ouha, paní nelenila, hned zavolala majiteli bla, bla, bla a prý, že bysme měli zaplatit každý kilo. Jasně, to nás nezruinuje a budeme mít pokoj.

Jsme trošku smutný, že už tady není Zubr, jakože pivo, ale Litovel, ale nikdo ho moc nezná, tak si z toho moc neděláme. Zatím.

Koupeme se, pozorujeme místní ženy a rozjíždíme i nějakou večeři. Někdo si dá vynikající klobásu s hranolkama, někdo jde do bramboráků, Medák tomu dá ještě přidanou hodnotu, a to maďarskou grilovací omáčku. A přichází zlatý hřeb večera, a to setření posledního dovolenkového stíracího losu. Fanfáry, virbl prosím! Setřena všechna políčka a …nic, ale zase nám to pěkně vyšlo na celou dovolenou😊.

Necháváme si natočit pivka do petek a Strejda se o nás postará na ráno. Koupí každému Horalku, Colu, abysme prý měli dostatek cukru (Medák pak zjišťuje, že je bez cukru) a půl litru vody. Je to frajer. Ještě včas zjišťujeme, že v kadiboudách není hajzlák, tak Medák vysomruje u stánku roli.

Začínáme pozorovat dvě děvčata co sedí pod stánkem. Na místní mluvily trhanou češtinou a Strejda prohlásil, že jejich přízvuk je severský, takže budou asi Dánky, nebo Holanďanky😊. No neoslovíme je, jsme totiž ještě na dovolené a tam se nikdy, nic nestane.

Zákopčaník hlásí nějakou přeháňku, tak se naši tři přátelé – Strejda, Maja a Vohry – stěhují do stánku, z kterého vystěhovali stoly a lavice. Medák, Bróža a Kozel u motorek. Spadne pár kapek, začne panika a Kozel má za 5 sekund postavenou plachtu a Brožík jednostan. Není zač Medáku, zahnali jsme Ti větší déšť😉.

Den devátý, sobota 26.7.2025:

Ráno nejdříve vstávají budaři. Nevím, co přišlo dříve, jestli paní ze stánku, která šla pověsit jakýsi plakát, hrozně nutně, kolem 7 ranní, na vývěsku (spíše proběhla kontrola spřátelených motorkářů) anebo mladá paní, co se šla koupat úplně nahá. Tři budaři byli odměněni! To byl panečku stalking, tři drsňáci, sledující nahou ženu z křoví😊. Nic, pak už se systematicky střídáme na kadiboudách, takový Kozel, kdyby byly o 2 metry dál, tak to nedonesl. Přátelé to byly křeče, no co, je to poslední den, napereme se immodiem a cajk.

Pivo Litovel nedoporučují čtyři z pěti chlífáků. A co na to říká AI?

Pivo Litovel má mezi českými pivy dobrou pověst a je obecně považováno za kvalitní a chutné. Mnoho lidí si cení jeho vyvážené chuti a tradičního způsobu výroby. Pivovar Litovel je známý svou dlouhou historií a používáním kvalitních surovin, což se odráží v chuti jeho piv. 

Kam ten svět spěje😊.

Samozřejmě po cestě nějakou tu decku ještě odhodíme.

Balíme, je nám smutno, dnes už se rozdělíme, někdo z nás se uvidí na oslavě Elektronkových padesátin, ale už to nebude ono, dovča is over.

Svitavy, Polička a někde za ní jsou světla, rozkopaná silnice. Zadek voje předjede dopředu, předek se tam už nenacpe, a tak to vede Vohry, jede jako utržený vagón, je skoro nemožné je dohnat! Dorazíme na benzínu do Hlinska a Medák mu říká: ”vole, vůbec jsme Vás nemohli dohnat” a Vohry s bohorovným klidem odvětí: ”já vím, to jsem chtěl, abyste věděli, jaký to máme my, celou dovolenou😊”.

Oběd je domluven dnes dříve, jelikož, krom Horalky, jsme tý snídani dnes moc nedali. Ždírec nad Doubravou, Motorest Nové Ransko. Dáváme si do nosu, je to na dovolené naposledy, někdo kachýnku, někdo vepřízek, paráda.

Jsme domluveni, že se Strejda už odtrhne, pojede na Vlašim, či co, a tak se s ním už loučíme. S ním se neuvidíme, jelikož jde na jiné padesátiny, v jiné vesnici, jiné osobě.

HavlBrod, Humpolec. Prochčijeme jak sviňa a stavíme na benzíně PP Tank v Čížkově. Tam se domlouváme, že zajedeme pozdravit vomáčku Kešáka. Maja mu volá, je to desetiminutový rozhovor, než to pochopí a souhlasí.

Kámen, Chýnov, Miličín (souvislá kolona, ještě, že máme ty motorky) a Nové Dvory. Pokecáme, dáváme kávu a rozjíždíme se domů s tím, že se uvidíme na oslavě.

THE END.

Momént, to ještě neňý konec. Ještě v kostce poděkování road captenům. Každý je úplně jiný, ale všem třem se dá věřit, samozřejmě ve finále to musí být Tvoje rozhodnutí, ale jezdíme spolu 25 let? Sopťa, hlava mapa, ale všichni chápeme, že ho to unavuje, navigace álá Tráwa, bylo super ulehčení. Furt jsme vyznavači papírových map, ale asi ani u nás se pokrok nezastaví. Bylo minimum krizovek. Jen co si vzpomenu, Sopťovo projetí křižovatky na červenou a taky Strejdovo projetí křižovatky na červenou, s tím, že málem sejmul Brožíka, který zastavil😊, Sopťova mulda a skok do protisměru, to samé se stalo Kozlovi. Ale myslím, že v minulosti jsme jich měli víc.

Jinak proběhla shoda, že se dovolená opět povedla velice. Byla i nějaká kultura, odpočinkový den, a tak to má být.

Útrata cca 15 000 Kč taky není nic, na co by se nedalo za rok nasyslit.

Sumasumárum, Chlífáci díky, že jsme a těšme se na příští dovolenou 2026!!!

https://mapy.com/en/turisticka?planovani-trasy&dim=68860a11036c8b24f2dacf71&x=14.6157048&y=49.5785286&z=12