Chlífbikers dovolená 2026

Cíl cesty

Tak kam letos pojedeme? Svolala se výroční schůze a hlasovalo se o cíli cesty, ale byl to až 5-tý bod rozpravy, takže padaly zajímavé destinace, ráno po kontrole zápisu, jsme se celkem divili…

Tady je hlasování:      Strejda – Kunda / Estonsko

Sopťa – Moldávie

Maja – Balkán, Makedonie

Medák – Srbsko, Kosovo, Černá Hora, (Kunda)

Brožík - Srbsko, Kosovo, Černá Hora, (Kunda)

Kozel – Albánie, Rumunsko, Srbsko

Tráwa – Moldávie, Rumunsko

Vohry – Rumunsko

Pukavec -zdržel se hlasování

Z toho jsme ráno vydedukovali, že budeme muset do Moldávie. Tráwa s Medákem později házejí do placu pár klošů, takže už není cesty zpět.

Cíl: dojet tam.

SPLNĚNO!!! Najeto +/- 3 355km (Kozlův tachometr)

Účast týpků (podle pořadí ve formaci):

 Sopťa (Honda X11), Medák (Suzuki GSX-R 1000), Kozel (Suzuki GSX-R 1000), Brožík (B-King 1300), Maja (Kawasaki ZX10R), Strejda (Yamaha FZ6N), Vohry (Honda VFR 1200 Crosstourer). Nultý a první den do Znojma jede Kešák (Suzuki GSX-R 750). Tráwa (pan WU – QJ Motor SRT 550 SX) – když jede, tak buď druhý anebo to vede, nechává odpočinout Sopťu, který je opět zvolen road keptnem. Podle počtu vidíte, že jedeme skoro všichni. Bohužel Pukavec opět nemůže. Nejede ani do Znojma. Za sebe aspoň posílá jednu láhev Tullamore Dew.

Den nultý, čtvrtek 16.7.2026

Opět se našlo pár nedočkavců a vyrážejí o den dříve, v seriálu „Po krásách českých kempů“. Medák navrhuje nějaký kemp u Rakovníka, ale je přehlasován většinou, ať najde něco na jihu, opticky blíže Znojmu, kam pojedeme den poté. Nachází a zamlouvá tedy Autokemp Žíchovec, kousek od Bavorova, pán je prý po telefonu v pohodě, tak už nezkoušel ani druhý, který měl v záloze. Srážíme se na pumpě v Sedlci, původně v 15, posléze to bylo posunuto na 16, kvůli melouchu jednoho z nejdůležitějších členů klubu, tak proč to pro něj za flašku neudělat 😊.

První doráží nedočkavý Kozel, který se jel ještě před srazem projet (asi si myslel, že na dovolené najedeme málo) a jel ještě poklábosit s ex-prezidentem, toho času na nuceném odpočinku.

V návaznosti na loňskou dovolenou, zase kupuje los, Černá perla, jelikož jsme hraví a neklidní a loni jsme i docela vyhráli. Bohužel nenechává vybrat paní pumpařku, ale vybírá sám, což mu pak ostatní dávají sežrat, s tím, že přeci nemůže vybírat los, když má štěstí v lásce 😊.

Všímejte si různých indicií, letošní dovolená je hodně o karmě…a většinou se nám všechno v dobré obrátí.

Maja, když se dozvěděl, že už je Kozel na benzíně, tak hned sedlá oře a doráží taky. Kecáme s kámošem pumpařky, ten říká, že minulý týden tady vyhrál na tenhle los jeden místňák 50 litrů, to by se nám na benzín hodilo. Pak přijíždí Kešák, Tráwa na rozloučení, zítra jde ještě do práce a konečně i ten melouchář Medák. V 16:02.

Rozebíráme, kdo a proč si vzal s sebou stan. Konečné číslo se nebezpečně zvyšuje. Jmenovitě: Strejda, Maja, Láďa, a to ještě nejsme všichni…

Probereme kudy pojedeme, rozloučíme se s Láďou, zítra se uvidíme v Popicích a jedeme směr Chyšky a Milevsko, benzína. Ale už v Chyškách, Kozel s Medákem, staví s tím, že ostatní se jim ztratili z dohledu. Jedou zpět a modlí se, aby za tím nebyla motorka v talutě, nebo něco podobného. Přjíždí a chlápci zrovna lezou z kopřiv a křoví, ale motorky jsou všechny na silnice. Kešák mává pouzdrem, které měl Kozel na nádrži, ale asi má slabý magnet, nebo přilnavost, nebo moc velkou rychlost, prostě mu pouzdro ulítlo. Všem se rychle omlouvá, dává pouzdro pod bundu, má v něm psací potřeby, na psaní poznámek pro deník, support samolepky a čištění na plexi a valíme dál.

Na benzíně na nás čeká kámoš od Medáka, Dan, který má novou Yamahu Tracer 900, tak mu ji všichni okukují a Strejda, jako, když výměna, tak by se mu to líbilo. Dan říká, že by s námi nemohl jet, že by nestíhal, né na motorce, ale v chlastu. Říkáme, nesmíš to brát podle Zdeňka a on jen suše odvětí, že četl naše deníky…🤣.

Jedeme tedy směrem na Bechyni, Týn nad Vltavou a Bavorov a pak už přistáváme v kempu.

Ujeto cca: 59 km

https://www.relive.com/cs/view/vMq5RmZBx8v

Zaparkujeme a jdeme poptat, jestli a kam se můžeme upíchnout. Pán, co to s ním domlouval Medák, je někde mimo a brigádnice jsou také mimo. Tak zatím bereme všem po pivku, Dan si s námi dá Birella a povalí. Kecáme, dopíjíme a přeparkováváme na nejhezčí vytipované místo. Provozní je stejně v pohodě jako do telefonu, takže si vybíráme jídlo a lámeme při každé příležitosti brigádnice, aby nás obsluhovaly co nejdéle. Jíme, jídlo je celkem vyvedené a pijeme pivo Platan. Stíráme Černou perlu a furt se nějak nedaří, až, už nevím, kdo, stírá výhru 100 Kč. Uf, další bude vybírat Kešák, známý to smolař. Padne 22-tá hodina a brigádnice říkají, že přijede paní šéfová a rychle nás vypakuje, že je od rány. Dorazí „naše“ vrstevnice a ujímá se jí Sopťa, takže není problém o další přísun pitiva. Taky si chceme koupit pití na ráno. Ochucená žbrďola ještě jde, ale neperlivou vodu nám rozpočtou jako rozlévanou a vyšel by 1,5 litru na 150 Kč. Díky, nechceme. Pak už sami uznáme, že máme dost, možná i proto, že jsme požili i první digestiv z našich zásob, a že půjdeme. Ale to bysme nebyli my. Chceme, aby se s námi brigádnice Anička vyfotila. Ta nechce, že bysme jí dávali na sociální sítě. Ale dušujeme se, že my jsme ty poslední, kdo by to dělal, my máme maximálně asociální. Nevěří a odjíždí.

Jdeme ke strojům a děláme přípravu na spaní. Jaké je naše překvapení, když Strejda rozjíždí mega akci stan. Spiderman střílí pavučiny od stanu tak zběsile, že se k němu nedá dostat, jediné štěstí je, že si stan postavil přímo pod lampou a tam ani nikdo jít nechce😊.

Den první, pátek 17.7.2026:

Ráno se postupně budíme, Strejda je nasranej, že nepršelo a že mu tedy nevyšla předpoveď, prý celou noc poslouchal, jestli budeme šustit, aby cítil zadostiučinění, jak jsme si ho dobírali.

Taky bysme rádi na WC, kde ale úřaduje uklízečka, kterou ještě podle všeho zdržuje Sopťa. Postupně se vystřídáme, Platan je Platan, čistíme zuby, opláchnutí a že dáme snídani někde na benzíně, nebo brzký oběd. Taky Medák plánuje první kulturu, a to Muzeum veteránů Nová Bystřice. Předtím se ale potrháme, před Budějicema se nám ztrácí zadní voj čili Strejda s Kešákem. Čekáme na ně v Lišově, přes který jsme se rozhodli nakonec jet, Maja tvrdí, že je naposledy viděl na dvou kruháčích před Č.B. Oni jeli dobře, pak nás neviděli, tak najeli na dálnici, prostě to bylo špatně, voláme si, pak se nakonec sjíždíme v Třeboni, Maja je náhodně zahlédne. Uf bylo to náročné, ale řekl bych poslední ztracení na dovolené, paradoxně skoro za komínem😊. Stavíme na benzíně a Kozel sundává bundu, v tom přiletí vosa a dá mu žihadlo do jizvy na bicáku. Ostatní si ho dobírají, když nateče, že chtěl mít větší svaly.

Doburácíme na dvůr Muzea veteránů a tam na nás už čeká náš čestný člen Brožík. Jdeme se osvěžit do místní knajpy, dáme limo, nabíjíme mobily a kdo chce, tak jde do muzea. Účast není moc hojná, ale kdo šel, tak si to užil (Medák, Brožík a Strejda).

Pak už jedeme a chceme si někde dát ten „brzký“ oběd. Po 14 hodině nalézáme hospodu ve Starém městě pod Landštejnem. Jídlo super, servírky super, ale něco se sem na nás žene…

Než se Zákopčaník Strejda a ostatní s moderní vymožeností, meteo radarem rozhodnou, jestli bude, nebo ne, nebo hodně, nebo málo, tak spadne nebe. Okapy nestíhají, sudy jsou plné, prostě bouřka jak za starých časů. Ještě, že si Medák schoval mikinu, co měl navrchu báglu, k Brožíkovi do igelitky.

A teď už to natáhneme až k Pepovi do Znojma. Rozhodneme se jet přes město, s tím, že si Strejda třeba uloví nějakou volnou bábovku. Nějak se nezadaří a kolem 16:30 jsme u Pepana. Vítají nás všichni, mladí, staří, hostí nás buchtou (s meruňkama od souseda), kafem a vodou. Milý jako vždy. Kecáme o všem možném, ale asi hlavním tématem je zboření sousedova domu, postaveného na černo a to, že Pepa byl v celostátní TV.

Volá Láďa, že je v Kunžaku, jestli má jet sem, nebo už k Pavlovi do Popic. Do Popic. Loučíme se a hurá do dnešního cíle cílů. Tady nás vítá druhá větev rodiny, krom Pavla a Naďi i Markéta, Ondra s přítelkyní, Petr Vokurka s kamarádem Honzou, no prostě kdo nás zná a má nás rád.

Kolem 18 dorazí i Láďa. Vyfotíme se, před barem, protože až sejdeme po schůzi, tak už tady nebudou Peťa Vokurka s Honzou.

Dáme si nějaké pivko, Sopťa nechá natočit do petek a jdeme na Kámen pravdy. Ten kopec nás zmáhá, ale nejít tam? Zatím nemyslitelné.

Bohužel nedoráží Vohry, tak jdeme v 8-mi lidech, protože Láďa naopak přilít na panu Wu.

Tady je naše trasa prvního dne:

https://www.relive.com/cs/view/vLqejr17pRv

Ujeto cca 194 km

Dodejcháme na Kámen. A jdeme na to.

Strejda: jako vždy doktor výpravy. Hned vysvětluje pravidla pro letošní rok. Vše jde na pojišťovnu, nic se neplatí (krom malých úplatků doktorovi) a je dostupný a ochotný 24/7 (čili furt). Zdá se nám to divné, něco jako politické sliby před volbama, ale počkáme a uvidíme. Opravdu se snaží, letos má na hrbu velkého „maroda“ se zádama – Medáka. Jen všechny upozorňuje, že neaplikuje nic na choulostivá místa. Jede celou dovolenou.

Tráwa: sedne si a chvíli mlčí. Pak řekne, že je vůl. Prostě trochu lajdačil při zařizování rodinné dovolené a Barče propadl pas. Musí ho ve středu nechat udělat (občanku). Čili nakonec jede do pondělí, ale slibuje, že by nám v pátek třeba někam jel naproti. Když bude, tak bude pomocníkem road captaina, jelikož má navigaci. Našel kloš – lom, na JV Slovensku na hranicích s Maďarskem, těšíme se.

Medák: seznamuje nás +/- s trasou cesty, uklidňuje slabší kusy, že to není daleko, pouhých 1500 km. Bude opět provokatérem celou dovolenou, takže pozor na vypnutý chcípák, zapnuté varovky a další vylomeniny. Veze pánev na večerní obžerství. Hledač klošů. Kulturní referent. Jede celou dovolenou.

Kozel: nemluví dlouze a zbytečně, ale říká, že chlífáci si zaslouží pochvalu za účast (minimálně pro začátek) a za to, že objevíme zase novou zemi, která nám chybí v seznamu. Pojďme si to užít, a hlavně bez zbytečnýho riskování. Jede celou dovolenou.

Maja: jako každý rok šprýmař a rozumbrada dovolený. Na všechno má odpověď, všude byl a všechno zná. Jen se do toho občas zaplete a je vtipný. Říká, že nemá do Moldavska povinné ručení, ale dodělá si ho na hranicích, když bude potřeba. Jede celou dovolenou, s tím, že v sobotu kolem 14 by měl být doma, aby mohl jít bráchovi na 50tiny.

Brožík: poprvé jede jako jmenovaný čestný člen, ale my už ho tak bereme roky. Veze vařič, bombu a vůbec spoustu užitečných věcí. Oproti normálu má originál boční vaky, což je trošku nezvyk, v porovnání s lodním pytlem, co vozil. Taky si na to stěžuje, že se do toho nic nevejde. Prospí všechny zastávky na benzínách😊. Jede celou dovolenou.

Kešák: velká pochvala, že vyjel, škoda jen, že pouze na den a půl. Celý nultý den jsme ho přemlouvali, i „malej“ Váša by byl radši, kdyby táta jel na celou dovču a on měl chalupu jen pro sebe, ale nedá se zlomit. Důvod: nedoplacený státní dluh.

Sopťa: opět náš letošní road captain. Hledač klošů. Už se z loňské dovolené uzdravil, takže máme za úkol ho udržet zdravého a živého. Ze „srandy“ ho každý večer hlídá někdo jiný, pro zmatení nepřítele.

Ukončujeme schůzi s tím, že prostě tu Moldávii zdoláme.

Jdeme dolů, opět přes Věrky strom. Maja nachází čelovku, co ztratila  paní, co jela před chvílí dolů, se smrtí v očích po stezce. Dole nás vítá Vohry, který se separuje a parkuje za smrkem. Jsme všichni, zítra tedy jeden ubude - Kešák, čili nás do Láďova odjezdu, v pondělí, pojede 8!

Už se nosí na stoly. Ovarový kolena a k tomu moc dalších pochutin. Pivo Hostan teče proudem a my kecáme a těšíme se na letošní dovolenou jak malé děti. Postupně popadáme jak mouchy. Strejda, letošní budař, i dnes volí postel pod střechou, Sopťa mu sekunduje. Tráwa s Vohrym pro jistotu spí v baru. Ostatní, stateční, na zahradě. V noci to blejská jak na módní přehlídce, hromy divo bijú, ale chlápci nakonec nezmoknou, zachovají ledový klid.

Den druhý, sobota 18.7.2026:

Berkačka, polévka, co dům dal, po které by oživla i mrtvola, káva a limonáda kombajnistů – ZON.

Doktor Strejda má první práci, a to hned dvojitou. Medák s heslem, ber, vše ber, má na stehně klíště a taky potřebuje mast na svá chromá záda, která si veze už z domova. Vše dočasně vyřešeno.

Skládáme se na útratu, v které, jako vždy, jakoby náhodou chybí spousta věcí, ale revanšujeme se vysokým dýškem. Fotíme se na potenciální PF, ale nějak zapomeneme, že tam máme pár lidí navíc a samy se nevyfotíme.

Loučíme se s Kešem a razíme, ne ovšem daleko, musíme si na benzíně srovnat hladiny, benzínu, abysme tankovali stejně. Hrušovany nad Jeviškou. Otravuje nás tady úplně vožralej týpek na kole, nevybavujeme se s ním. Má to někdo tak krásnej a jednoduchej život, je dost brzo ráno. Chceme dnes dojet do onoho zázračného, krásného lomu, co našel Láďa na mapách.cézed. Takže na Hodonín, Senicu – další benzína na občerstvení, je vedro k zalknutí. Zjišťujeme, že Slováci jsou „dál“ a mají zálohované petky. S dobrým úmyslem jdeme dopitou petku vrátit na benzínu, kde jsme jí koupili, ale tady to nejde. Museli bysme do sběrny – automatu a ta je prý většinou u supermarketů. Tak jí necháme u koše ať si někdo polepší o 15 centů.

V Jablonici chceme něco polknout, ač se hospoda tváří, jakože funguje, tak nevaří. Tráwa při té příležitosti zjišťuje, že ztratil jeden čínský šroub ze stojánku a ten funguje, ale né moc dobře. Když zastaví, tak křičí na vedle stojícího Kozla, ať ho drží, nebo hodí tlamu. Hledáme cestou jiný oběd a nalézáme ho ve vesnici Smolenice.  Dvor u sedliaka. Milé servírky, dobré jídlo a Láďa si zatím vytuní, s pomocí Strejčka, stojánek. Zajde do autoservisu, kde si vyprosí matku, a ještě pokecá s týpkem o Jawách, ukazuje mu svojí a týpek ho chce nechat svézt na tý jeho. Svět je malý a lidi občas i hodný.

Chceme dnes dojet až k maďarským hranicím, tak si musíme urychlit cestu po dálnici. Krapet usínáme, broukáme si do helmy písně různých žánrů a Medák chce vyprovokovat dálniční závody. Kozel ho ale nepochopí a chytí se jen Sopťa a Maja. Poté co Medák málem ulítne do vesmíru, zase zpomalíme na přijatelné hodnoty normálních smrtelníků 😊.

U Nitry zase občerstvení, tak koukáme na jejich nitranský vysílač. Medák říká, jak se utrhnul na té dálnici, tak, že předjížděl a kouknul Láďovi na obrazovku, co má na panu Wu a že tam prý koukal na porno, nebo co? 😊Žarnovica, Zvolen, Detva a další občerstvení v Lučenci. Tam dáváme petky slovenskému bezdomovcovi a ten děkuje a chce si s námi vykládat, ale my nemáme moc zaujem a taky už je 18 hodin. Nakupujeme v Tescu ve Fiĺakovo a třeseme se na letošní první pravej kloš.

 Našli jsme vjezd k lomu a Láďa jako pravý průzkumník se chytá příležitosti zkusit štěstí. Jede do kopce k lomu, ale po chvíli sjíždí dolů s tím, že je tam brána hvězdná, zámek visací a psi hlídací☹. Takhle jsme si to ku.va nepředstavovali. Nic naplat, jedeme do vesnice, tam by měla být vodní nádrž Belina. Zastavíme před barákem a teď jede zkusit štěstí Sopťa. A teď buďte pozorný, kolik jsme zažili náhod. Z protějšího baráku, než stojíme, vylejzá chlápek, rovných 60 let, jak se dozvídáme, byl na vojně v Čechách. Nádrž vypustili před rokem, od tý doby se nic neděje, plácek na přespání tam je, což potvrzuje i vrátivší se Sopťa, ale nelíbí se mu tam. Pán od naproti říká, zrovna v tomhle baráku, co stojíte bydlí majitel toho lomu, ale nikoho tam nepustí. V tom vyleze na zahradu paní a ptá se čo potrebujeťe chalani, jestli nesháníme nocleh. Říkáme, no zachtělo se nám lomu, ale máte ho zamčený. Paní říká, počkejte, zeptám se a pošlu Vám manžela. Přijde slovenský cowboy, taky tak 60 let a říká, ukážu Vám lom, řeknete, jak se Vám líbí a nějak se dohodneme. Medák se přitočí ke Kozlovi a říká: “ten bude chtít aspoň 50 euro za osobu“…

Manželé sedají do auta a valíme k lomu. Zavírají psy a otvírají bránu pro chlifáky. Něco tak krásného se jen tak nevidí. Obrovský lom s průzračnou, modrou vodou, nad ním se rýsují desítky metrů skály andezitu, jak se dozvídáme, u vjezdu zbrusu nový srub, opodál stavební buňky se zázemím, jako je záchod, sprcha, postele a plot se psy. Při pohledu do vody vidíme spoustu ryb. Stojíme s otevřenou hubou, utíráme sliny. Týpek se ještě ujistí, že to máme podobně hozený. Uklízíte po sobě bordel, vajgly se nebudou válet všude po zemi? No jasně, čestný chlífácký. Řekne cenu 10E za osobu a Medák mu málem utrhne ruku, jak rychle si s ním plácne 😊. Postupně mu jí trháme všichni. Pak si ještě povídáme o jeho cestách, jezdí za svým kámošem na slovensko-české hranice a tam pak týden cestují na koních. Prostě podobná úchylka jako my. Brožík chce sundat igelit z klády na sezení, ale vyplaší tím vosy z hnízda a hned si od cesty odnese dva projektily. Paní říká babskou radu: rozdrtit tři různé druhy rostlin a vůbec neotečeš…

Je tady i tekoucí voda z hadice, která vede hadicí z otevřeného poklopu, který je podobný tomu z Černých baronů, a jak řekl Medák „ty kurvy líný, kuchařský, zase nechali otevřený poklop“, tak ho radši zavíráme.

 Loučíme se a jdeme se koupat a oddávat všelijakým pochutinám. Večeříme, pijeme pivko, lahvinky od všech, kdo ještě nedal a Sopťa si sedá na lavičku zády k lomu, kde je asi 8mi metrový sráz. Hned nám naše kontrolka z loňska hlásí „ERROR, ERROR, DANGEROUS“. Medák používá vidličku na opékání buřtů, píchá jí do země a váže Sopťu gumacukem za nohu, ale to nemá naději na úspěch. Chceme ho přesunout do bezpečnějších oblastí, ale brání se zuby nehty. Tak když se odpotácí na záchod, tak ho prezident přestěhuje na lavičku v zelené zóně. Zanadává si, ale usadí se a chvíli je klid. Dnes má „virtuální“ službu Vohry. Není to snadné. Stíráme novou Černou perlu, kterou koupil Kešák, královsky se u toho bavíme, nevidíme už na to, vlastně ani nevíme co stíráme, ale je sranda. Okamžitě po překročení slovenských hranic se pár našich multilingvistů přeorientovalo a hovorí veľmi dobre po slovenski. Nejlépe ovšem Vohry a Medák se svými briezkami.

No a když už jsme u těch bratou, tak si i po slovensky zazpieváme. No je to velmi veselý večer. Občas upadne Sopťa, ale už i Brožík se nenechá zahanbit, docela blízko poklopu, ještě, že jsme ho zavřeli a utemovali. Když Jirka ztrácí mobil, tak ho Kozel prozvání a říká, ráno mi nevolej, jen jsme Tě prozváněli, abychom ho našli. Hahaha.

Ujeto cca 379 km

https://www.relive.com/cs/view/vZqNKm1Qp3v

Den třetí, neděle 19.7.2026:

Vstávání je o něco málo veselejší, než byl večer, ale když vidíme usměvavého Maju vylézat ze stavební buňky, kde byly postele, řka „že se krásně vyspal a byl tam voňavej polštář“, tak máme dost 😊. Brožík se všech u snídaně ptá, jestli nevědí, komu ze známých končí jeho číslo na 008, že mu to číslo včera volalo. Kozel říká, už je to tady, to je jak z Bakalářských příběhů. Jirko, to jsem Ti volal já😁.

 Opět přijde cowboy, z části, že tam má dělníky na stavbu cesty a odklízení bordelu, z části, kontrola, že jsme fakt čistotný čundráci. Pokecáme, koupeme se a balíme. Opět celou dovolenou jede hecung, jestli má na míň procent sbaleno Strejda, nebo Medák. Ostatní jsou suterénně před nimi😊.

Někteří z nás si online kupují HUN dálniční vignettu, Maja se čílí, že to inlajn neumí a musí si jí koupit na benzíně. Souhlas, Strejda i Brožík jsou na tom podobně.

Kozel i po 150tém upozornění od doktora, chodí večně boss, takže radši ani nehlásí, když dostane do chodidla žihadlo od vosy.

Dnes chceme přelítnout Maďarsko, odmítáme tady spát, lokální komáři nás nemají rádi a snad krom jezera u Szálky, nás chtějí pokaždé sežrat.

Stavíme na poslední benzíně, CS ESSEX Gulf, která je fakt na pomyslné čáře a tankujeme, do toho si kluci kupují známky, přijede asi 6 Maďarů a Strejda zvedne pistoli, ale nic neteče, takže musí přejet k jiný a tím vznikne chaos, že pak vyleze pumpař, že jeden stojan neplatil. Maďaři už odjeli, tak to svádíme na ně. Až pak během dne Maja zjišťuje, že ušetřil jednu nádrž🤣. Prepáčtě.

Zase se zrychlíme dálnicí, nic naplat, když se jede na 7-9 dní, tak se musí. Eger, benzín, Polgár, Kálmánháza, kde na benzíně dáváme i jídlo.hu. Serou nás ale s těma hajzlama. Najíš se, napiješ, natankuješ a musíš platit hajzly. Pak si také zkoušíme, jak se sedí na Tráwově a Vohryho motorce. Pánové, to je křeslo pro hosta. My, zmrzlináři nechápeme, jak si můžou na něco stěžovat😉. Našemu šprýmaři Majovi, spadne helma z motorky a ulomí se mu plexi, jsme z toho všichni špatný. Nejvíce mu pomáhá Brožík, ví, jaké to je, má svoje plexi taky prasklý, ještě z loňska👀. Nějak to na kloši slepí, dlaha, americká páska atd, ale asi to nebude moci otevírat…V Mátészalce sjezd a Satu Mare, Seini a v Tautii-Magheraus nakupujeme v zastrčeném obchodě u objetého kostela, s obří rumunsko-spartanskou vlajkou. Máme v merku kloš, kde jsme byly spokojený, a to u Lacul Nistru.

Vystoupáme k jezeru uzoučkejma serpentýnama, v zatáčce si nás někdo točí, jsme za hvězdy. Dorážíme na místo, kde už jsme jednou byli a líbilo. Je to tady furt stejný, akorát víme, že budeme mít prekérku s dřevem. Za prvé nedávno očividně zachcalo a furt je všechno mokrý a za druhé, už minule to tady bylo vysbírané. Nicméně to jdeme zkusit. Něco málo přineseme, chceme si aspoň ucmundit něco k večeři. Sopťa jde ozkoušet toiky, co jsou na parkovišti a říká, nějaký kokot do nich narval větve, chápete to? A my: „jsou suchý“? 😊. Se zapálením ohně se váže jedna velmi vtipná historka. Ovšem jen pro 7 chlífáků, jeden z toho byl dost zádumčivý. Jelikož je mokré dřevo, mokrý papír, tak Sopťa jako správný zálesák, otevírá nádrž svého IKS-ILEVNA a vytahuje dlouhou účtenku z obchodu, a zkouší jí namáčet. Ale milá účtenka to nechápe a v nádrži mizí. V Sopťovi by se krve nedořezal. Rozjíždí se akce Z. Nemáte tvrdý, tenký drátek? Baterku? Pinzetu? Několikrát už milou účtenku vidíme, ale nakonec jí nechytneme a spadne zpátky. Problém je, že nádrž je přes rám ohnutá, takže to zhoršuje chytnost papíru. Asi cca po hodině, né náhodou u toho byli Sopťa – štoura drátem, Vohry – svítič a Kozel – chytač kleštěma a heuréká, papír byl vytažen. Tady třeba zafungovala ta karma. Od papíru nám chytlo mokré dříví, které Tráwa rozdělal camping vařičem za pomoci ducha svatého (viz.foto), na něm s Majou udělali na pánvičce, co zbylo s opečenýma toustama. No nemáme se krásně?

Strejda přispívá svojí troškou do krámu a vytahuje Whiskey z Dublinu, slyšíme to hrozně často, ani není moc „luxusní“, Sopťa to zkontroluje a výrobce je z Ústí nad Labem, nějaký Dežo jí vyrábí, zajímavé.

Dnešní večer vyhrál Strejda, jelikož kšilt víc na stranu už dát nejde😊.

Ujeto cca 394 km

https://www.relive.com/cs/view/vYvrzkmgdLv

Den čtvrtý, pondělí 20.7.2026:

Dnešní ráno je předzvěstí loučení s Láďou. Musí jet domů přidělat občance dceru. Teda dceři občanku. Balíme, koupeme se, je zase krásně, možná až moc. Koukáme do mapy, kudy se posuneme dál a vidíme nějak moc zatáček, těšíme se.

Strejda vstává z ohniště, jako Fénix z popela, kam se svezl v noci z celty. To bude tou Dublinskou whiskey😎.

Sjedeme dolů do města, jedeme do leva, na Baia Mare, Tráwa doprava na Vísku, po silnici kamaráde.

V Baia Mare stavíme na benzíně. Další hláška dovolený je: TOALETA DEFFECTA…což zamrzí, když je na benzíně jen jedna…

Hned se k nám hrne motorkář, co přijel na naháči. Všechny nás voplácá a vypráví, že následující úsek je jejich malé, rumunské Stelvio! A hned za ním, ať si dojdeme do rybí restaurace, že je tam trošku dráž, ale stojí to za to. OK, jedeme na to.

Vážení, to je motorkářská extáze svaté Terezy!!! Krásná silnice, celkem široká, poměrně málo aut a když, tak uhýbají, jak můžou, jen některé vracečky mohly být míň vracecí, to už ani nejde vykroužit…Stavíme nahoře u hospody, myslíc, že to je ta rybí, ale není, a navíc je zavřená. Tak si aspoň vydechneme a valíme dál. Dorážíme do rybího resortu, je to moc pěkný, pod náma plavou pstruzi, Medák se Strejdou si dva hned dávají, ostatní volí jídla pro prostší lidi. Pijeme, je vedro, že by vyschnul i niagárskej vodopád být tady. Najíme se, napojíme a jediná kaňka je, že to nejde zaplatit každý zvlášť, ale i s tím si poradíme

https://www.pastravariaalex.ro/

Sighetu Marmației, Vişeu de Sus, Borșa a Pasul Prislop (1416mnm). Samozřejmě nahoře nestavíme, jsme nerozhodný, ale po malém divadle a gestikulacích, se otáčíme a staneme u památníku - připomínající historické vítězství místních obyvatel proti Tatarům v roce 1717, naproti se tyčí klášter Mănăstirea Sfânta Treime, hospůdka a místo se suvenýrama, které bereme útokem, jelikož je to jedno z mála míst, kde můžeme koupit něco místního našim milým.

Valíme.

Sesuri, Cârlibaba, Câmpulung Moldovenesc a popojíždíme na Fundu Moldovei, kde na břehu řeky, Sopťa našel plac s lavičkou a stolkem. Bohužel vedle, asi 50 metrů je kemp de Vuurplaats, do kterého se nám ale nechce. Nakupujeme v Profi, zdravíme se s čechama z Brna a jdem to zkusit. Nikde žádný zákaz, značka nic, nám dává skoro jistotu, že jsme v pohodě. Místo super! Rozbalujeme, Kozel si už suší spacák, který mu minulou noc zvlhnul, jelikož sjel z karimatky a v tom k nám jde chlap, cca 65 a rumunsky, že private, no, no, no, táhněte do natură feminine. Když vidí, jak se na něj tváříme, tak odchází. Po chvilce si přivádí posilu, asi majitelku kempu. A ta anglicky na Kozla, že jako špatně, privatní pozemek, Kozel se ptá a kde máte cedule, to přechází a taky přechází do protiútoku, do 10 minut jeďte v hajzl, nebo volám POLIŢIE. Kdyby se chovala normálně, řekla, nechcete k nám do kempu, tak jedeme, ale tohle? To se nám snad stalo prvně, minimálně v Rumunsku. Pizdă.

Balíme s tím, že najdeme něco lepšího, karma je zdarma, heslo dovolený. Vyjíždíme ven a paní Pizda, jak jsme jí překřtili, zavírá vrata od kempu, ať se třeba udávý. Čekáme u hlavní a Medák s Vohrym nikde. Když vyjedou, Medák si vyštouchává z padáku drn…co se stalo? Medák při výjezdu vyjel předním kolem z koleje na travičku, zadní to nedalo, smeklo se a Medy ležel pod motorkou. A nic, čekal na Vohryho, až z něj GSX-eRo sundá 😊. Stavíme na plácku u mostu a rozjíždí se akce “Chcete nás”? Sopťa v jeden směr, Strejda v druhý a Vohry v třetí. Kozel se jde zeptat místňáků, jestli neví kde složit uši. Narazil ale na mimoně. Na dotaz, jestli neví o nějakém divokém kloši (jim řekl spaní) VelkáHlava odpověděla, že tady je hodně medvědů, a ať raději kontaktujeme policejní stanici, ti, že nám pomůžou. Kozel se loučí a odchází. Tataři.

Sopťa a Strejda přijíždějí s úsměvy smutných mužů, Vohry však asi zabodoval. Je na čase, začíná se šeřit.

Jedeme mostík přes řeku Moldova, mezi baráky, kde nás zdraví rumunští spoluobčani, tak jim taky máváme, aby bylo vidět, že jsme prima chlapi a dojedeme až k místu mezi dvěma pozemky, kde nikdo není. A je tam i bývalé ohniště, travička, les, tři betonové bazény (to si myslíme teď, pak zjišťujeme, že to jsou rozestavěné sádky). Okolo teče potok horský. Je to libovka. Tak přeci existuje spravedlnost.

V tom přichází rumunský cigán, docela nametenej. Do prdele. Něco mele rumunsky. Kroutíme hlavama, Kozel anglicky, kroutí hlavou, prej Francé? Kroutíme hlavama. Rusky? Kroutí hlavou. Posunky? No hurá rozumíme si😊. Ukazuje na dříví co jsme přinesli, že jako málo, a že nám na kolečku přiveze. Brožík neprozřetelně řekne a za kolik? To se vůbec nemá vytahovat, ještě, že nerozumněl. Odpálkujeme ho s gesty, že nechceme. Odchází a za 10 minut se vrací s kolečkem odřezků z nějaké stavby. Ani gesta nejsou všemocná. Děkujeme mu, zakazujeme mu přijet ještě jednou a on, světe div se, nechce žádný leie a odchází.

Po 20 minutách přijíždí auto a vystupuje týpek, s postavou a gesty šéfa, ještě víc nalitej, než předchozí pohůnek. Bóžé.

Obligátní kolečko “akou rečou budeme hovorit’”, zůstáváme u rukou a nohou. Vysvětlujeme mu, že nemáme kde spát, zítra odjedeme, už nikdy se nevrátíme a vypadá to dobře. Ujal se ho totiž multilingvista Brožík. Šéf chce po něm telefon, když budeme chtít příště, tak ať předem zavoláme🤣. Tohle nás dostává, každý chce zavolat předem, ale umí jen rumunsky. Vohry mu dává pivo, to prolamuje ledy, do doby, než si všimne hromady dříví, asi ho zná. Kde jste ho vzali? A my: tvůj „kolík” nám ho přivezl na kolečku, vole. A on pochopil a hned mu dal pár rumunských nadávek. Pak mu zvoní telefon a přijíždí pro něj dcera s manželem, ta umí anglicky, katastrofa je zažehnaná, můžeme zůstat. Loučíme se, dcera odváží jedno auto a týpek se šéfem sedají do druhého. Asi už by nebyl schopnej řídit. Děkujeme všem svatým a rozjíždíme nezřízenou zábavu. Maja se vytasí s nealko pivem a tvrdí nám, že si chtěl dát dneska detox. Pak se ve slabé chvilce přiznává Strejčkovi, že se spletl, když je vyndaval z lednice😁.

Strejda ještě hlásí, že dneska viděl přejetou opici, Vohry se hned chytí, že taky a že už i tady jsou opice, jak se otepluje. Někdo tomu myslím i uvěřil, ale Strejda to pak zazdí, když řekne, že viděl i dinosaura😁.

Je to tady nakonec boží.

Popadáme spánkem nejspravedlivějším.

Ujeto cca 270 km

https://www.relive.com/cs/view/v36A98L8BG6

Den pátý, úterý 21.7.2026:

Vstáváme s ranním kuropěním a přijíždějí dělníci na sádky a furt jenom řvou. Jsou metr od sebe a řvou, jak strýc Pepin z Postřižin. Balíme se, snídáme, stříkáme řetězy, Vohry se náramně baví a plánujeme kudy z nudy. Medák dá každýmu kopretinu někam na motorku a večer bude kontrolovat kdo přežil den bez ztráty kytičky😊.

Hlavně, že vymýšlí p.čoviny, ale když už nasedáme, tak si všimne, že má povolený šroub od podsedlovky. Oprava je ale do 3 minut, tak to nebudeme moc zmiňovat. Myslíme si, že chce podojit pojišťovnu, protože krom každoranního mazání zad, si při balení málem vyšvihne oko gumacukem👀.

A dnes už Moldávie. Jsme na to zvědavý. Gura Humorului, Suceana, Botosani a přechod Ștefănești / Costești.

Čím vice se blížíme, tím vesnice i města vypadají chudší. Jsme na hranicích. Pár aut před námi, cajk. Celník po nás chce, OP/pass, řidičák, a techničák od motorky. Pak další okénko, kde chce jen techničák k zaregistrování bajku. To je plné využití pracovní síly.

Jeden se nás ptá, odkud jsme. Říkáme Česká republika a on vypálí – Rumburak a Arabela🤣 Pak říká Džava? Kozel ne, tohle je Suzuki, Jawy máme doma v garáži. Tvrdohlavý celník obejde zbylých 6 motorek a hledá Džavu.

To samé na Moldavské straně. Tam nás trošku vyděsí, né moc vzdálená, dávka ze samopalu. Pak se Kozel se Sopťou ptá celníka, v jakém stavu je jedna konkrétní silnice? A on odpoví, že s našima bajkama by tam nejel, že to je shit, makadam, málo asfaltu a že asfalt je jen na cestách vedoucích přímo do Kišiněva – hl. město. Nepropadáme panice, doufáme, že kecá.

Odjíždíme z hranice po panelovce, co má do dobré kondice hodně daleko. Stavíme na první benzíně. A první novinka. Přiběhne pohůnek, zeptá se plnou? Ano. On něco nacvaká na displej 100 let staré čerpačky a natankuje Ti to. Pak jdeš a vevnitř to zaplatíš, do té doby nesmí tankovat další. Jsou tady dva stojany a nás 7…nikam nechvátáme. Kozel se ptal ještě celníka jak je daleko první restaurace na jídlo a on s vážnou tváří řekl 40 km. Najíme se radši na benzíně. Dáváme si každý několik burků, myslím, že paní vydělala jak za celý měsíc, kolu a Sopťa s Vohrym s ní pokecají pa rusky. Vohry jí řekne básničku a ona, na něj charašó maladěc. Už jen tahle pumpa vypadá, jak u nás před cca 80 lety a to možná ještě víc. Začínáme tušit zradu. Celník nekecal.

Dohodneme se, že zkusíme kousek oranžový a když to bude bída, tak po žlutý ujedem zase zpět do Rumunska, který teď milujeme.

I oranžová je děs, občas teda asfalt, tak máme radost, opravdu ale jen kousek. Pak zase díry, makadam, panely, štěrk, prostě jeden větší bordel než druhý. Jsme rozhodnutý, jedeme zpátky do RUM. Potřebujeme se tam dostat, ale vede tam jen žlutá silnice. To dáme, je to JEN 30km. Tahle cesta není ani na Crosstouriera, natož na lehny a naháče co máme my. Vyhýbáme se výmolum ve výmolech, šutrům co jsou špičaté až běda, Když jedeme do kopce po makadamu, myslíme, že nám prokluzuje spojka, ale ne, to jen hrabeme. Vesnice, které projíždíme známe z filmů po druhé světové válce. Lidi nás nechápou, co tam jako děláme a když se ptáme vyběhnuvších, kolik je to na hranice, jestli tři kilometry, tak se smějou a říkají něco jako třicet, my se smějeme, že nerozuměli. Rozuměli a měli pravdu. Nakonec dáváme po žluté moldavské cca 70 km. Ještě Vohry měl dobrý počin, může to říct jako jediný z nás! Při jedné ze zastávek u města Pruteni, se vysral do pole se slunečnicí. Děláme si srandu, že příští rok na tom kousku pole budou slunečnice, jak telefonní sloupy😊.

Vykodrcaný, unavený, zpruzený, ale šťastný, že jsme dosáhli Moldávie, jsme dojeli na hranice ve Sculeni. Slibujeme si, že do Moldávie se vrátíme na lehkých endurech. A teď ta samá procedura v opačným gardu. Tady je i o něco víc aut, asi 20 před námi, tak si říkáme, kde asi budeme klošit. Je něco kolem 18:30. Přejíždíme na MD/ROM stranu a na drzáka se k nám přes všechny auta přesouvá MD motorkář, co jede do Rumunska. Zase nás všechny oplácá a docela dobrou angličtinou hned klábosí s Kozlem. Tak ho zkusíme, jestli neví o nějakém kloši. Nechápe, furt nabízí hotely. Dneska bysme brali i kemp. Pochopil a koná. Volá pár svým kamošům co se dnes vrátili z tripu ze Srbska, tak jsou asi rádi, že je budí, ale zjišťuje dvě možnosti. Povede to, je to asi 20km po panelce, no co jsme blízko u MD hranic. Stavíme u prvního místa. Je to rybník na sportovní rybolov. Bohužel se tam nedá koupat, ale jsme rádi za každou pomoc. Dohodne nám se správcem spaní za “závorou”, u romantickýho rybníka, kde se nemůžeme koupat, rozdělá nám gril, můžeme sedět u stolu jak lidi a budeme tady sami. Pecka. Za 5 euro na hlavu. Jsme nadšený, líbí se nám to. Loučíme se s motorkářem, na kterého jsme si nevzali ani číslo, ani nevime, jak se jmenoval, tak jsme byli dobitý. Ještě dojedeme nakoupit zpátky do Comuna Popricani, koupíme i dřevěné uhlí na gril, Vohry posléze v průběhu večera slibuje ve slabé chvilce, že zbytek klidně poveze, nemá s tím probléma.

Jsme na místě. Luciane, jak se jmenuje správce, říká, podmínky, jsou v pohodě, ale už bysme asi souhlasili se vším😜platíme mu, kecáme, zítra ráno jsou tady nějaký rybářský závody, ale aspoň vyjedeme brzy. Brožíkovi sjela celta na výfuk, tak nám ukazuje propálené díry, trošku jako rybářská síť, jak příhodné. Luciane rozdělává gril a my se zase oddáme velké únavě, jídlu, pití. Prostě zdravému způsobu života.

Vidíme na kopcích krávy, ale Strejda nám vypráví, že to nejsou krávy, ale SVAHOVEC. Ten, že má na jedné straně kratší nohy a chodí do kopce jen po vrstevnicích. V tom stavu, co jsme, mu možná dobrých 5 sekund věříme a pak se rozřehtáme. U nich to prý vypráví nějaký bodrý sedlák a pražáci mu to normálně žerou. Jdeme spát na louku u motorek, které máme asi metr od sebe.

Ujeto cca 299 km

https://www.relive.com/cs/view/v36A98WNgG6

Den šestý, středa 22.7.2026:

Druhý den nás sice tahá žlutá koule ze spacáku, ale není až takový vedro. Přijeli asi 3 rybáři a šéf, který zjišťuje, že jsme fakt na pohodu a buňka na hlídání furt stojí a správce furt žije🤣

Valíme na Iasi, Pascani, Targu Neamt. Tam tankujeme a je kosa jaxviň, slabší z nás na to serou a vyndávají mikiny. Drsňáci v čele s Majou a Strejdou si z nich dělají drsno srandu a drkotají zuby. Zákopčaník hlásí, že asi zmokneme, ale jen 0,2 mm. To nechceme, to bylo onehdá v Polsku a chcalo 6 hodin v kuse ze všech stran. Maja ztratil Visací zámek, co má na rakvičce, myslel si, že je to známka punku. Brožík mu promptně půjčuje svůj číselný, kde má svoje datum narození, takže kdykoliv leze do rakve, tak se Maja ptá, kdy ses Jirko narodil?

Chceme se zase někde najíst.

Popeni, Pasul Petru Voda, Piatra Teiului,

Přijíždíme do města, už chčije jaxviň, stavíme u restaurace jak hrom a týpek nám řekne, že je zavřená. Ale, že po 10 km je otevřená luxusní. Jedeme, zase už jen mrholí, honíme se s tím deštěm. Nacházíme jí. Jdeme se zeptat a krom 3 chlápků vevnitř nikdo není. Vychází servírka a lekne se angličtiny. Posílá kolegyni a ta mluví v pohodě. Ptáme se, jestli můžeme platit kartou a zvlášť. Jasně. Očísluje si nás od 1-7, super způsob😊.

Dáme si každý džbánek domácí limonády. Jídlo je dobré, ale málo a trošku sušší. Aspoň něco, venku je zima a mokro.

Medákovi volá náhončí z O2, nijak se s ní nevybavuje, spíš jí odpálkuje a za 10 minut to samé číslo volá Sopťovi. Velký bratr nás sleduje.

https://www.relive.com/cs/view/vPv41z59kRO

Jedeme. Kosa, mokro, jedeme celkem na pohodu, ale pozor tohle počasí + džbánek limo = chcaní zaručený.

Ke všemu je úsek zatáček, zastavení nemožné, naštěstí na okraji Toplity je benzína a Sopťa taky potřebuje „vylejt vocas“ jak s oblibou, poeticky říká. Ani nezdravíme a všichni obsadí volné fleky, strom, pisoár, hajzl. Brožík to měl asi taky namále, už je u pisoáru asi 10 minut. Kozel jde radši dvakrát. No stihli jsme to, ale bylo to o prsa korejské plavkyně.

Sopťa nachází nějaký rybník / řeku, u města s poetickým jménem Dej. A „přinejhorším“ je asi 5 minut odtud camp Transilvania.

Reghin, před Bistrița levá a zase se nám to trošku, trošku víc kaboní. Stavíme v Beclean na pumpě, nevíme co dál, nad námi se otevírá pekelná brána, černo-černá tma, ale tam co jedeme je celkem světlo na konci tunelu. Hlavy dohromady, Strejda dokouše zmrzlinu, kterou si právě koupil a valíme. Trochu zmokneme, ale většinou to podjedeme a stavíme v Deji u Tesca. Zjišťujeme, že máme mokrý jen kolena a jinak cajk. Jdeme zase na dvě grupy nakupovat, pozorujeme jak se tady vrací petky, pak odjíždí týpek s rodinou v SUV, nevidí před předek a nabourá zabetonovanou zábranu a sloupek…couvne a mizí, aby neměl popotahovačky.

Takže nacházíme  správnou ulici, jedeme za město a stavíme. Strejda jede na průzkum, má motorku – šlapačku a jelikož zachcalo, tak má nejmenší pravděpodobnost, že někde uvízne v bahně. Čekáme až zavolá. Volá. Je tady možné místo na kloš, ale moc se mi nelíbí. A příjezd není nic moc, bahno jaxviň. Pojeď zpátky. Kozel jede zatím naklovnout camp.

https://www.transilvania-camping.ro

Vejde dovnitř a zdraví nějakou “uklízečku”. Nikde nikdo. Tak jde zpátky a z uklízečky (+/-65) se vyloupne polská motorkářka, co je tady s manželem a jsou tady taky ubytovaný. Kecáme anglicky a ona, že majitel jel na nákup a máme prej najet kam chceme. Ukazuje mu zahradu velkou jak fotbalový hřiště. Támhle je prý kuchyňka, wc, sprchy, támhle hangár, kdyby pršelo, je tady jak šéfová.

Kozel to řekne chlápkům a najedeme do kouta zahrady pod jabloň, dál od poláků a nějakého karavanu.

Sopťa ještě sonduje druhý kout zahrady, kde je jakýsi altán, stůl, lavice, kadibouda a gril. Je to prý luxus. Počkáme na majitele. Přijiždí auto. Medák jde s Kozlem dohodnout situaci. Pes štěká, klepeme, ale nikde nikdo. Asi nám proklouznul.

Nějakej šedivej, vlk Ravanelli se baví s týpkem u karavanu. V něm jsou manželé, motorkáři, italové. Majitel umí jen rumunsky a italsky. Ital nám tedy překládá z angličtiny 😊.

Příště prý máme předem zavolat. Ale akou rečou hovoriť? Vezme nás, ital se přimlouvá, že prý se nebudeme mýt a jsme správný týpci (zná nás zhruba 5 minut). Můžeme najet k tomu altánu a grilu? Není problém. Do sprchy můžeme, u grilu nám natáhl světýlka, dřevo je u grilu, dejte si stůl a lavice k ohni, prostě borec. Jen mi nečůrejte po zahradě. To vše za 5 euro za osobu…

Kozel mu zase radši hned trhá ruku na důkaz domluvy.

No, a ve finále nám ještě přinese welcome drink, domácí pálenku, tak ze slušnosti dáme po panáku a nebyla vůbec špatná.

Přejíždíme ke gril místu. Přijde se s námi pozdravit ital. Je příjemnej a ukecanej. Umí skvěle imitovat Jawu, tamtam tadada taam😊.

Pak nám ukazuje fotky, jak byl v Turecku, Sýrii, tam se dokonce vyfotil s nějakým francouzem, co tam byl na Jawě. On je vlastenec a má Moto Morini, Ale pozor, předtím měl KJÚ DŽÍ, obšlehnutá Benelli. Kozel říká coto? Až pak pochopí, že měl QJ motor, tak se hned chlubíme Tráwou.

Konec, nechá nás odpočinout a my začínáme náš obvyklý rituál. Žraso, pití, zapitka, zahrádka, jablka ze stromu, no sen.

Sopťa po “dlouhé” době u ohně, nevidí lavičku, která je na svém místě dobrý tři hodiny a hází přes ní parakotoul, Maja za to má během své služby černý puntík🤣.

Jdem spát.

Den sedmý, čtvrtek 23.7.2026:

Chodíme postupně do sprchy, wc, kdo nebyl večer, Medák se tam potkává s polskou motokářkou a zažívá oboustranné, trapné audio chvilky.

Snídáme a plánujeme trasu. Asi pojedeme zase na Baiu a Satu Mare, ale aspoň do Baia jinou cestou. Dej, Șomcuta Mare a Baia, Seini, Livada a Satu po objezdu. Ještě v Rumunsku jsme zase chvilku byli mimo zákon. Bereme benzín na benzíně v protisměru, takže pak chceme vyjet, ale přikázaný směr je doprava, my potřebujem doleva. Stopka navíc. Auto před námi jede doleva, tak co? Medák s Kozlem vyjedou nejdřív, aby stihli to auto co jede proti. Když je míjí, tak jsou to cajti. Další kluci vyjíždějí, policajti spouští světla, houkačku, v další vesnici se sjíždíme a na benzíně se Kozel ptá: jak Vás řešili? A Strejda, proč by nás řešili ještě nám zamávali, podívej takhle a ukázál hrozící gesto…😁

Mátészalka a zrychlovačka po dálnici, nedá se svítit. Hajdúnánás, na Miskolc, ale ne až na Košice, ale tam sjezd na Putnok a Tornalu. Po Rumunsku, kde jsme rychlost neřešili, už se musíme trošku krotit, minimálně aspoň ve vesnicích, i když i tady jsou únavný, roztahaný roviny, nikde, nikdo.

Ještě v Maďarsku zase stavíme na benzíně a stavíme u pumpy od stejné značky jako při cestě tam. A někdo říká u týhle pumpy jsme už byli, že jo, že jo? Jo byli, ale na druhé straně dálnice voe😊. Ve vesnici Kocsord obědváme v restauraci Kraszna Vigadó, milá, mladá servírka (a sedm plesnivých dědků, jak by řekl Strejda), dobré jídlo, ale málo a drahé…nemůže být vždy posvícení. Maja říká, že mu hvízdá motorka. To ale není nová informace. No ale takhle rozjetou jsme jí ještě neslyšely. Po přidání si hvízdne jak turbo. Ale jede, takže to neřešíme víc.

Strejda si zase stěžuje, že nechal na pumpě pouzdro a tabák a papírky, prostě veškeré potřeby pro čmoudění. Je z toho smutný, nechce umřít starý, Sopťa mu dá nějaký čas a pak mu vše podává. Vracel se pro to na stůl, kde to Strejda nechal. Kamarádství  mezi námi vládne😊.

U Tornaly našel letošní “kloš master” Sopťa, kloš - vodná nádrž Levkuška.

Nakupujeme, myslím, že zase v Tescu, na dvě skupiny. S tou druhou se do řeči dá president moto klubu, název zanikl v nadšení. Radí nám kloš právě na Levkušce, nejsou tam prý indiáni, jezdí se tam koupat s dětmi, pohoda, cajk.

Valíme tam. Je tam pár míst hned u silnice, ale radši bysme chtěli někde pryč z očí. Počkáme a Medák jede na průzkum. Odjede, pak ho neslyšíme, pak zase vrčí a najednou ho vidíme naproti nádrži, na úplně super fleku. Volá a naviguje nás. Je to štreka, po polňačce, ale výsledek stojí za to. Krásný kloš. Někdo jde pro dříví a říká, že se tady po lesích povalují ryby, ale co už. Letos prvně se svalíme na celty přímo k ohni, pohoda, slast.

Hned startujeme oheň, dřeva je tady nakonec dost. Maja nachází asi metrovou mačetu, tak si jí hned váže k rakvičce a pak se o ní asi 2x řízne. Dáváme pochutiny, co jsme si koupili, akorát Medák s Kozlem asi přebrali, s jídlem. Koupili něco, co nevypadá vábně, ani nechutná. Sázíme se, co to je, někdo říká hovězí mleté maso, jelítko v konzervě, hovězí kaviár, to má největší úspěch, všichni se tlemíme, je pohodovej večer. Až na Sopťu, který nemá papírky vážky a nejde mu ubalit cigáro, všichni mu nabízejí pomoc, ale najednou chce být soběstačný. Po 20tém pokusu není a padá😊. Naštěstí má ustláno. Pak má ještě hlad, dává si salát z červené řepy. U toho, ale vysílením usíná a ruka mu uvízla v kelímku s řepou. Fotíme ho a uklízíme mu kuchyň. Medák všem nabízí holportní Plzeň co má s Kozlem, nikdo nechce. Naštěstí, pak chytají slinu, přichází ještě Vohry, co si dáchnul hoďku incognito u ohně a pak u motorky. Tři mušketýři – Vohry, Medák a Kozel dopíjí všem, samozřejmě se svolením majitelů, piva všech značek a síly. Pak už dají pokoj a všichni jsou v pánu.

Den osmý, pátek 24.7.2026:

Koloběh začíná. snídaně, chceme i koupačku, ale všechen bordel z celé nádrže nahnal vítr k naší straně, takže bysme se do vody přes něj ani nedostali. Děláme kafe, prezident ho nese Vohrymu až do spacáku, musí se přeci postarat o mužstvo, aby bylo “bojeschopné”, ten je z toho tak hotovej, že říká, že tohle hned musí říct svojí Ivušce J.

Balíme. Strejda dnes exceluje, bohužel jen do doby, než zjistí, že si zabalil úplně na dno báglu kapsičku s dokladama. Chvilku je i sprostej. Vybaluje a při tý příležitosti si vyčistí i zuby, předtím v té rychlosti na to zapomněl. Jedeme po polňačce vstříc novým zážitkům. Proti nám vyjíždí dodávka, v nejhorším možném místě. Dáváme to, až posléze zjišťujeme, že Strejda vytrousil obal neprodyšný na bágl.

Na Slovnaftu v Rimavské Sobotě bereme šťávu, občerstvujeme se a wocappem se předběžně domlouváme s Tráwou, kde bysme se jako mohli sjet, jede nám s Petynkou od Klondajku naproti. Jedeme! Nejedeme! Majovi stávkuje mašina. Nestartuje, vypadá to přinejlepším na baterku. Týpek co odjíždí z pumpy radí, kde je tady motoshop/servis. Roztlačujeme Maju a jedeme tam. Je to pár sáhů a doprava. Nacházíme ale jen autoservis, ale ten nám stačí, kor když je týpek ochotný a všechno nám půjčuje. Maja odstrojí stroj a dumáme. Měříme baterii, má málo, ale to je logický, startujeme přes turbo startér a zjišťujeme, že nedobijí regulátor dobíjení. Vezeme pořád ten universální, náhradní, Majo? Snad jo, nás trošku vyděsí. Máme ho. Zjišťujeme zapojení, voláme Liborovi Elektronkovi, zapojujeme aaaa, nabíjí méně než originál, ale mělo by to stačit. Všechno stáhneme stahovacíma páskama, bohužel se jedna sveze, ale to až později. Jedeme, směr Lučeněc. Bohužel po cca 30km Maja ztrácí dech, tedy jeho bajk. Staví ve vjezdu do nějakého “opuštého” objektu, super. Zkoušíme co se dá. Nejdou mu ani budíky, zkoušíme hlavní pojistku. Bingo. Ale proč se odpálila? Jak se svezla jedna páska, tak se asi zkratovalo plus na kostru. Než vyjedeme, tak z opuštěného objektu chce vyjet mega obrovský náklaďák, v kombinaci se sedmi motorkama v cestě a státovkou, kde jezdí 55 aut za půl minuty neřešitelné. Řidič se ale nevzdá a dá to. Balíme a dohodneme se, že popojedeme na benzínu a tam budeme řešit co dál. Maja už oprašuje telefonní číslo na pojišťovnu a odvoz. Na benzíně je i restaurace, spojíme příjemné s užitečným a najíme se. Sháníme multimetr, nemají ho. Uvidíme. Maju roztlačíme a pojedeme podél dálnice, na ní bysme s opravou moc nezvládli. Krásná cesta na Kriváň, Detvu a Maja furt jede na druhém místě formace. Oprava se povedla. Najíždíme na dálnici, v rámci hledání ztraceného času a valíme vstříc Čechám. Zvolen, Žiar, Nováky a Trenčín. Tam mají dopravní značení jak za krále klacka a ztrácíme se. Stavíme na kraji šestiproudé silnice a ujišťujeme se, že jedeme blbě, někdo řekne otáčíme to! Jako tady? To ani my nejsme takový bezmozci…Vedení se ujímá Brožík, dává si navigaci na gumacuk a provází nás uličkama, že myslíme, že jedeme někam do Jásova, ale nakonec vidíme ceduli směr Brno, škoda, že Jirka je moc vehement a předjíždí i kde nemá a my nechceme moc valit, abysme se nepoztráceli. Uf, vyšlo to. Stavíme na benzíně, občerstvujeme se a kecáme s týpkem, který je paf, že jsme byli na takových mašinách v Moldávii, smeká před námi pomyslný kloubouk a nás to hřeje. Sopťa zase nachází nějaký kloš u Uherského Brodu. Říkáme Brožíkovi, že ztratí ručník, odmítá to, že je dobře přivázaný. Po pár minutách mu ulítne, fůůůůů. Ještě na první benzíně v ČR, kecáme s motorkářem, Traktorem, který dělá v Irsku a vozí odtud i motorky. Nabízí Medákovi Jawu, dáváme si čísla a posíláme mu stránky na socialistik, aby přijel. Sopťa volá do kempu, který našel, týpek je prý moc milý, ale museli bysme se prý krotit v projevuJ. Nakonec Sopťu posílá na magické místo Blatnice pod svatým Antonínkem, kam nikoho neposílá, ale náš jednatel se mu líbí jen ze slovního projevu. Je tam prý ležení, ohniště, božský výhled na vinice, prostě paráda.

Nakupujeme v Tescu v Uherském Ostrohu. Už jsou s námi i Láďa, který vyřešil peripetie s dokladama dcery a člen spřáteleného gangu Petynka. Maja vychází z obchodu s košíkem v ruce, aby si nemusel kupovat tašku a nacpal to rovnou do rakvičky, vybíhá za ním prodavačka, křičíce “haló pane, vraťte nám ten košík”. Maja jen odvětí, že ho přinese, až si to uklidí.

Dnešní den nemá Jirka B. den D. Nejdřív extempore s ručníkem a teď jedeme ke svatýmu Antonínkovi a Jirka za sebou trousí večeři, možná aby zítra našel cestu zpět? 😊. Maja mu snad i něco pochytá, takže hladovět nebude.

Při pokecu se skoro předháníme ve vyprávění, máme to tak vždycky, když mezi nás přijde někdo “nový”, před kým se chceme trošku vytáhnout. Strejda říká vtipnou větu, aby nás uvedl: “my jsme taková prasečí smečka” 🤣. Směje se i výčepák ve stánku, prostě jsme si s těmahle moravákama sedli.

Ptáme se kudy tam máme zajet? Tudy po travičce, za níž by se nemuselo stydět ani golfové hřiště. Koukáme, kde je skrytá kamera, tohle není možné. Tak hodní lidé. Prý jste na moravě, my jsme tady všichni hodní.

Po pokecu s místníma sympaťákama se rychle přemísťujeme k motorkám, abysme přejeli ke kloš místu, místní omladina tam totiž míří taky. Nacházíme Jirkovu helmu na zemi, dneska bysme se už ani nedivili, kdyby mu ležela celá motorka. Uf.

Dorážíme na místo snů. Shodujeme se, že je nejkrásnější, spolu s lomem, na letošní dovolené!!!

Vybalujeme, připravujeme se na večeři a chceme co nejdřív napsat, nebo zavolat svým milým a rodinám. Medák odchází k vinici, že romanticky pohovoří se svou ženou a …vytáčí Kozla. Ten na něj od bajku volá, vole, proč mi Medáku voláš? 😎

Rozděláváme oheň, dřeva je tu moc, tak si užíváme. Jídlo, pití, díky Petynko za láhev výborné moravske meruňky a kecáme a užívá se si. Je to tady magie na entou.

Pak ještě u ohně Medák vypráví, jak jsme byli v Muzeum veterinářů, zřejmě myslí veteránů, tak se hlasitě zasmějeme, je toho už na nás moc, meleme občas z cesty.

Popadáme a uvědomujeme si, že usínáme naposledy na letošní Chlífbikers dovolený.

Smutný.

Ujeto cca 320 km

https://www.relive.com/cs/view/vYvEdB9LRwq

Den devátý, sobota 25.7.2026:

Probuzení je sváteční, na svátečním místě. Procesí už zase proudí do kostela, naštěstí naše ležení, je pod úrovní poutního areálu. Jak říká Láďa, takový nebe a peklo. Někteří si přispí, a po probuzení v 9:30 to Medák (viz. čas fotky) svádí na pití vynikající slivovice od Kozla, kterou přivezl Brožík, kterou od prvně jmenovaného dostal za stěhovací služby. Kozel se dušuje, že už nikdy nic ze své zahrádky nepřiveze.

Snídáme a už se každý v duchu těší domů. Slibujeme si, že si spolu dáme ještě oběd. Krom Maji tedy, ten chvátá na bratrovi 50tiny, ten má omluvenku, slyšíme o tom totiž od začátku dovolené. Láďa taky chvátá, potřebuje totiž ještě vytunit výfuk u své káry, kterou jede zítra do Chorvatska. Tudíž nás chce opustit a vyjet, sám, ale Medák ho uchlácholí, že neměl vstávat tak pozdě, tak ať teď nechvátá 😊.

Vyrážíme nakonec všichni sborem, za Tráwou s navigací. Jede pěkně, svižně, bez zakolísání, jak kdyby nás vedla EJÁJ.

Jedniné trauma asi zažívá Kozel. Strejdově hlášce, vyklepejte si bundy, abyste pak nechtěli poplácat po zádech, jako Medák, kterému vlezl pod bundu nejaký škwor, se srdečně zasmějeme. Po výjezdu, Kozel ucítí že mu něco leze mezi prstama na noze v botě značky Steel. Snaží se všemožně položit soupeře na záda a zašlápnout, ale dlouho se to nedaří. Až po zhruba 80 km pohyb v botě ustává, je to bezpochyby i chemickýma zbraněma, které Kozel nasadil před třemi dny🤣.

V Pohořelicích vyndává z boty “střevlíka” cca 2-3 cm velkého. Nepříjemný to pocit.

Strážnice, Hodonín, Hustopeče, Pohořelice, Moravské Budějovice, Jemnice, Dačice, Kunžak.

Domlouváme se na oběd před Otínem, motorest Člunek. Medák tam jednou byl a bylo to prý úžasné.

Najdeme to a Maja se od nás definitivně trhá a valí za další zábavou. Čau kamaráde.

Prostředí krásné, příjemný chládek, vysoké klenby, starý kamenný barák. To by šlo. Pití cajk. Objednání jídla trošičku drhne, ale budiž. Ale pak ten výdej?

Jak čekáme dlouho, tak při venkovní inhalaci škodlivých par, odjíždí párek cyklistek od stolu, kde nechaly pár hranolek. Strejda má už hlad a v klidu si je dojídá, když tu mu paní servírka bere talíř od huby. Pardon, pardon, já vám to tady klidně nechám a směje se😊.

 Paní kuchařka to chudák dělá sama, pak se omlouvá, že to bude postupně, pak, že už nejsou brambory a takový Láďa, který chvátal nejvíc, dostává jídlo poslední po cca 1,5 hodině.

Pak už jen Jindřicháč, Veselí and Lužnicí  a po dálnici k pumpě Sudoměřice. Tam se fotíme, loučíme a Sopťa jde ještě položit kabel. Nějak to nevychytáme a ujedeme mu a to se nedělá.

Ujeto cca 268 km

https://www.relive.com/cs/view/vYvrgB3oVxO

Jinak letošní dovolená skvělá.

Účast hojná - +/- na střídačku, v průměru 7 lidí.

Spotřeba šeků/prachů – stejně jako poslední roky po zdražení +/- 16 000 CZK

Humorných historek víc než dost.

Už teď se někteří třesou a těší na příští rok.

Kam? Musíme to odhlasovat a asi to dáme raději jako první bod schůze.

Kdy?

V kolika lidech? Nejlépe v plném počtu!

Buďme dobří do roku 2027.