Dnes už nikdo neví, jak to tenkrát vlastně začalo. Těžko se píše,
protože každý ví, že nejde jen tak se sejít, domluvit se a koupit mašiny.
Prostě se to nějak stalo. Potkala se parta kluků pro kterou ježdění a
motorkaření něco znamenalo. Ostatně prověřil nás i čas. Spolu jezdíme už osm
sezon.
Seznamovali jsme se různě.
Někdo se znal už od dětství, jiní se potkali na srazech a další si třeba od
někoho z nás koupili mašinu. A jezdilo se. Na srazíky ( když to ještě
nebyly komerční megaakce), na open air koncerty, nebo třeba jen tak
k vodě. V partě se to přeci táhne líp.
Začali jsme se scházet i
mimo sezonu. Jenže vysedávat po hospodách nás moc nebavilo a na koncertu si moc
nepokecáte. Někde v koutě našich myslí se rodila myšlenka na vlastní
klubovnu.
Tenkrát Láďa dostal od
rodičů chalupu s hospodářským stavením – stodolou a chlívem. A ten chlív
byl naším osudem. Láďa nám ho ve své velkodušnosti nabídl. Ani jsme nad tím moc
neuvažovali. Mělo to být přece naše a tak jsme se dali do práce. Byla to
šichta, ale ta makačka na společné klubovně naší partu jen stmelila. Tak vznikl
Chlíf bar.
Klubovna byla hotová a my
měli kde dělat vlastní akce. Podotýkám, že to byly zpočátku akce spontánní. Slavily
se narozeniny a svátky členů party i našich kamarádů, scházeli jsme se na
vánoce atd. Hlavně jsme si mohli v klidu posedět a pokecat o ježdění a
třeba naplánovat dovolenou.
Dovolené – to je zřejmě
další milník v historii party. Už jen to, že se musí domluvit 10 – 15
típků kam se pojede, kde se přespí, kde zakalí. A samozřejmě jestli spolu vůbec
těch deset dní vydržíme. První vlaštovkou byl výlet do Polska a na Slovensko.
Soptík, Lůďa, Ondra a Strejda se domluvili na srazu na Rožkoši a vzali to domů
přes Náchod, jezera v Polsku, Jeseník, Ostravu a Slovensko. Dobrej začátek
na otrkání. Příští rok se už jelo Slovensko celé a potom Rumunsko a pak
Chorvatsko, Slovinsko, Itálie a nakonec jsme si troufli i na Ukrajinu. Takže
společné dovolené jsou další kapitolou našeho ježdění a o podrobnostech si
přečtete jinde.
Ony již zmíněné dovolené
byly jistě důležitým faktorem, ale my nejezdili pouze na ně. Seznámili jsme se
s několika dalšími partami nezávislých bikerů. Navštěvovali jsme je, a
navštěvujeme několikrát do roka Tankery z Příbrami, Žižka Jugen
z Tábora, partičku vokurčáků ze Znojma, Rock club Garage – kteří stáli u
našeho seznámení a byli prvotním vzorem, i naše nejbližší sousedy Klondaik
klub….