Ukrajina 2012-Slet bajkerov Užgorod

 

Sraz našich dvou aut, byl po nějakejch dohadováních naplánovanej na čtvrtek na 9:00 u Pukavce. Jelikož Kozel si zapomněl doma jágrovo spodní prádlo a na UA hlásili mrazy jak v rusku, poslal si pro něj Sopťu ať mu ho v Sedlčanech koupí:-) proto se odjezd zdržel asi do 9:45, ale taknějak jsme s tím počítali. Po kafeti a pár hltech slivovice jsme se napakovali do aut a ve složení Pukavec, Kozel, Maja a hlavní navigátor Libor a druhé auto Sopťa, Hanz a Koberec jsme mohli v počtu sedm týpku vyrazit.

 

Cesta ubíhala v poklidu, pivko střídala slivovice a občasné nadávky prezidenta, že když ty zkurvený kamionáci nás budou takhle brzdit tak, že budeme mít o 3 Kč dražší naftu. Jen jsme se zasmáli a zjišťovali kde je naše druhá posádka. Ta se hned na startu "vyklidnila" a tak Sopťa byl hned od začátku na nerva:-)

 

Dali jsme si sraz v Brně u Tesca, s tím, že něco koupíme k snědku a k pití. Jelikož se svižně popíjela plechovková plzeň, tak ještě, že Tesco nebylo dál bo někteří z naší posádky by asi hodili výsadek. Takhle to bylo jen na dva uzle a hned na parkovišti na kanál. Nakoupilo se a vyrazilo směr Budapešť. Někteří prosazovali Bucurest, Bagdad a Bosnu, ale to by bylo krapet z ruky.

Opět cesta v poho a znovu jsme se sjeli až na parkovišti, když jsme kupovali maďarskou dálniční známku. To mi připomíná, že někde jsme ještě kupovali slovenskou známku.

Jelikož je Maďarsko rovina jaxvin, tak nás potěšila kdejaká zatáčka nebo kruháč. Taky nás bavily dvě navigace, jedna Pukavcova a jedna Liborova. Občas byla hádka bo se neshodli na cestě, ale co už. Budapesť jsme projeli celkem v klidu, ale bez navigace, počítám, že bysme tam bloudili ještě teď.

 

Další sraz s druhou posádkou jsme plánovali asi 10km od hranic HUN-UA. Jeli jsme v předu, tak jsme si došli na záchod, zapálili a že počkáme na Sopťu. Ale jelikož přituhovalo (asi -16) tak jsme vyrazili na hranici sami. Postavili jsme se do jedný z front a čekali. Jak na potvoru se přestala hejbat a týpek vepředu vypadal, že jede na UA asi prvně v životě, protože se motal jak maďar v kukuřici mezi celnickejma budkama a autem. Byl to Maďar. S naším štěstím jsme si všimli, že Sopťa je už v jiný frontě před náma, čili vše při starém. Libor, jako správnej navigátor, šel zjišťovat co a jak a kolik a jakou bumážku mame vyplnit. Nakonec si prohlídli jen pasy, xichty a opsali číslo auta a pustili nás dál. Nám se to nezdálo protože vždycky jsme vyplňovali papír, ale Sopťa řekl jedem, tak se jelo. Na UA straně zas cajk a už jsme byli v UA pekle. Až pak jsme se dozvěděli, že Saša přitopil celníkům 40litrama whisky, aby byli na bajkery hodný. Taky hned první co se nás ptali jestli známe Sašu s hamrem a culíkem:-)

 

Tak a teď trefit správně Užgorod. To by se nezdálo jako problém, až na to, že řidič a navigátor se přiznali, že viděj v tý tmě pi.u a tak Kozel musel číst názvy měst(azbuka) a Maja kilometry (čísla:-). Už v Užgorodě jsme hned jeli k pumpě, že vezmeme naftu co má nižší bod mrznutí či co. Překvapení bylo, když nám týpek řekl, že mají do -20. Tak a teď hned do Red Bull baru za Sašou. Přijeli jsme tam, všichni nás zdravili, jak starý znamý, ale Saša nikde. Tak mu Sopťa písnul. My jsme si zatím dali pivko a čekali co bude. Hanz byl jak u vytržení bo bar je faakt vymazlenej. Pak přijel Saša a že se pojedeme ubytovat do hotelu Družba. Hotel pěknej, ale na kopci...dostali jsme 3 pokoje. Jeden po 3 a dva po dvou. Osazenstvo Pukavec,Kozel a Maja. Další Hanz, Koberec a Libor Sopťa. Tak jsme oblíkli jágrovky a zpátky do baru. Někteří si užili cestu se Sašou hamrem, bomba. Pilo se pivko (pak došlo) a vodka co nám moc nešmákla. Pak nějakej hovězí bujon, vokurky, prostě menší pohoštění. No a pak už jen cesta na hotel tágem. S velkejma vočima jsme ještě šli na vůdcovskej pokoj, že dáme ještě plzeň. Koberec jí zvrhnul hned málem Kozlovi do bot a Maja s Kozlem pivku taky už moc nedali. Koberec si teda vzal druhý a to prej málem zas zvrhnul na Hanze v jejich pokoji. Prostě veselej večer.

 

Druhej den ráno probíračka snídaně šampionů ve smyslu co ještě zbylo z domova a jelo se k hotelu Olympie. Tam byl sraz všech bajkerou. Jelikož jsme se zaregistrovali už v noci (230 hriven/osoba) tak jsme jenom vyklopili prachy, co jsme si vyměnili v hotelu u týpka co nám poslal Saša. Dostali jsme triko, nějakej magnet s bullem no a pak to pravý pohoštění v red bullu... Dobrý je, že nás zdravej lidi, který si myslíme, že neznáme a oni o nás (Pukavcovi) tvrděj, že je minule/předminule atd. otrávil:-))) Jeli dva busy. Jeden před rozpadem a druhej myslím, že měl mít rozpad už dávno za sebou:-) Jeli jsme tím lepším. Nevychytali jsme pití bo tentokrát vodka nekolovala a my měli jen Kobercovu zmrzlou zapitku. Nicméně jsme se vyšplhali do hor a zastavili u lázní. Pod kotlema se už topilo a řeka byla zmrzlá až na proud do kterýho se mělo lézt. Od nás to dal zas jen Sopťa, protože Pukavec prohlásil, že zdraví máme jen jedno a to ještě zkurvený. My jsme hned obsadili stůl v hospodě v patře a objednali jednu butilku vodky, piva a šašliky s pečenejma bramborama pro 7 lidí. No važení hostina to byla převeliká a pitka ještě větší. Odjezd měl být kolem 18 a my jsme už v 15 neviděli na hodiny. Když došlo na odjezd a placení tak přišel Saša, že s busem něco je a my jsme pili dál... Odjezd se trošku zpozdil a my jsme šli k busu skoro poslední. Jednak jsme padali jak hrušky na náledí (Kozel) a druhak Maja zjistil, že někde nechal šrajtofli a vracel se pro ní. Zdržovali jsme celej bus a když Maja přišel celej od sněhu, vypadlo z něj, že jí měl celou dobu v kapse...

Po příjezdu se hromadně jelo do klubu Maximus, což si většina z nás nepamatuje. ???Ale něco jsme dali dohromady z fotek:-) Tak třeba, že se kalilo, pogovalo, někdo se svíjel u tyče, snad i striptérka tam byla no a ve finále si Maja založil fakírskou živnost. Když už se neudržel na nohou, tak zavravoral a "nechtěně" upadl na stolek s naším pitím. Co se nerozbilo tak rozšlapal. Pak přišli vyhazovači a že jako ven, tak to Kozel nějak vysvětlil (nevím jak bo v tý době už nemohl mluvit) a usadili jsme milého Maju na kožené sedačky. Ale jelikož byl tuhej tak nám tak 3x do hodiny z těch sedaček stekl do těch střepů. No nebylo to jednoduchý. Pak už jsme radši nějak odjeli taxíkama na hotel a umřeli. Ráno se nás Pukavec ptal jestli jsme neudělali ostudu. Tak jsme mu něco povyprávěli a dostalo se nám pochvaly, že tak se mají chovat spravný chlífáci:-)))

 

Po ránu Majovi s Kozlem nebylo do zpěvu tak si protáhli ležení a nešli na slavnostní průjezd povozů městem ani do aquaparku a čekali až dorazej týpci co se této kultury zúčastnili a neriskovali kachnu v bazénu. Příprava na výjezd do Red Bull baru probíhala v Majově režii. Nejdřív šla kachna do hajzlu, pak zjistil, že má rozřízlý kalhoty, což okomentoval slovy "...ještě toho fakíra nemám tak vychytanýho..." a vyrazilo se. Jelikož napadlo "trochu" sněhu tak se nahoru nevydrápali taxíci, čili jsme museli slézt dolů pod kopec. Mezitím jsme tlačili auto co uvízlo v kopci. Dorazili jsme do baru, kde nás všichni srdečně zdravili a my neměli až na malé vyjímky ponětí kdo je kdo. Přišel Saša a Pukavec mu přátelsky vynadal, co že nám to dal za hotel na kopci, že musíme chodit pěšky. No a už se nosilo na stůl. Butilka vodky Medoff, piva, zapitky, zakusky, prostě co hrdlo ráčí. No a jelikož jsme museli přepít včerejšek tak jsme se neupejpali. Butilka za butilkou a už nám zas seděla na zádech. Pak se nás Saša zeptal jestli jéchajeme do hotelu Praga na dojezd a my že ne, že na Prahu jedeme až zítra:-))) No co Vám budu vyprávět, zase jsme vostudu neudělali. Ráno bylo opět krušný. Maja nechtěl vstávat, ale jelikož musel bo jel se Sopťou už domů, bo švec krušnej život má, tak nadával jak špaček. Po zjištění, že nefunguje placení kartou, jsme se na něj museli složit a první auto odjelo. Zůstali jsme sami. Šli jsme do auta, ale ouha, Pukavec nemá klíče. Chaos, šéf hotelu už nám nabizí "šikovného mekanika" co umí otevřít každé auto, ale naštěstí ho nepotřebujem, klíče jsou zaházený v tašce. Jedeme nakoupit vodku a salámy opravdu z masa. Nákup se rozrostl ještě o džus z opravdového ovoce a čokolády co svět neviděl pro naše drahé. Po nákupu jsme zajeli do Redbull baru na motorkářskej sup, rozloučili jsme se se Sašou a obsluhou a vyjeli na západ. Jenže nás ještě čekali hranice, na které na zpáteční cestě nevzpomínáme moc v dobrém.... A taky, že jo...první bota se udála hned na UA straně. Pan celník nám zvedl závoru, zastavili jsme, předali pasy, kouknul na držky a že prej můžeme jet. Jenže před náma retardér, sněhu jaxvin, tak si Pukavec couvnul, aby se rozjel, jenže pan celník už dával závoru dolu a tak nám přistála na střeše...po pár nadávkach z obou stran, jsme jeli na HU celnici. Fronta pár aut nás nemohla rozčílit. Když jsme prišli na řadu tak Libor všem říkal, že nic nepašujeme, že sem jezdíme každej rok, už popatý a že víme, že na hlavu je flaška kořalky a dvoje cigára. Dobrý. Jako jediný z řady nás poslal na rampu na prohledání. Před náma stál žigulík, zkorodovanej jaxvin a celník mu píchal do prahu šroubovákem jestli něco nepřeváží. Pukavec říkal, že jestli mu tohle provede na oktávce tak že ho zabije:-) Po asi půl hoďce nic nedělaní na mínus 17 nám už do zpěvu moc nebylo. Pak nám jeden řekl ať vyndáme všechny čomodany z kufru a ukážeme co v nich máme. Poté přepočítal flašky a cigára, jestli to jako sedí na osoby. Pak se zeptal jestli je v kanystru na naftu opravdu diesel a pak nás asi po hodině pustil.

 

Uf máme to za sebou a hurá k Vincovi do Čierného Balogu. Cestou se nic zajímavého nedělo až na to, že všude mraky sněhu, kosa jaxvin a občas auto v talutě. Přijeli jsme k Vincovi a přijetí bylo jako vždycky vřelé. Hned jsme dostali hruškovici na přivítanou (po 4dnech pití nám moc netáhlo) pivko a Tonka nám udělala výborný bramboráky. Pokecali jsme, popili (po 4 dnech pití se to přeci jen rozpije:-) a šli jsme spát do roubenky, která na dvoře za rok vyrostla. Ráno jsme se posbírali, opět se ukázala pohostinnost našich kamaradů bo na stole už byla snídaně, káva a že jdeme startovat. Jenže ouha, přes noc bylo -24 a baterka se jen převalila a nic. Tak jsme jí dali na nabíječku, ale ani po asi 1/2 hodině nic moc. Tak přijel Vinc s Wranglerem, otočil se na dvoře v závějích sněhu a oktávka chytla jak na jaře. Po zkoušce o zaplacení (myslím, že nám to tady mockrát nevyšlo:-) jsme se rozloučili a vyrazili směr ČR. Zjistili jsme, že nám uchazí levý zadní kolo, tak na každý benzíně na slovensku jsme ho přifoukli a cajk, ale ouha. Přejeli jsme "čáru" k nám a kompresory kvůli zimě nikde nefungovali. Pukavec ve finále v Sudoměřicích u pumpy málem šel zavraždit slečnu pumpařku:-)

 No a tak jsme dorazili domů. Myslím, že se nám letošní UA opět vydařila a za rok možná zas vyrazíme...

 

      FOTOGALERIE